Červen 2007


14 Barby - mnohostranná umělkyně

30. června 2007 v 17:32 | Lisa Reinhard
Smysl pro vše umělecké má Barby, která se vlastně jmenuje Barbara Ann, stejně jako její zemřelá matka. Zvláště v jednom svou matku odedávna následuje: Na koncertech Kelly Family pravidelně zazáří jako velmi nadaná a výrazná tanečnice.
"Matka byla můj velký vzor," prozradila jednou. "Byla jsem vždycky úplně nadšená, jak skvěle uměla tančit balet. Vyjádřit se pohyby, to mě vždycky fascinovalo. V sedmi letech jsem na slavnosti v Baskicku poprvé tančila před diváky. Hudba mě tak strhla, že jsem začala tančit se zavřenýma očima. Když jsem opět otevřela oči, stáli lidé okolo mě a tleskali." Dnes patří její taneční vložky k vrcholům téměř každého koncertu Kelly Family.
Barby se narodila 28. dubna 1975 ve španělském Belascoainu. Ve skupině hraje kromě jiného na kytaru, klavír a bicí a za kulisami se jako talentovaná "kostýmová designérka" stará o oblečení svých sourozenců na vystoupení.
Aby se odreagovala od stresu mnoha turné, maluje Barby ráda akvarely a také její deník Kelly Family se spíše podobá profesionální reportáži o turné než albu poezie: "Do alb zaznamenávám anekdoty a události a stránky bohatě zdobím obrázky, sušenými květinami a pohlednicemi."
Ale to všechno teď ve srovnání s minulými roky přichází trochu zkrátka, a sice z důvodu, který je pro Barby velmi potěšitelný: "Jsem teď po uši zamilovaná!" svěřila se radostně v lednu 1995. "Nádherný pocit. Znám ho už rok. Je starší než já, velký, silný a má krásné hnědé oči. Nemám však ráda pouze jeho vzhled, ale i jeho vřelou, milou povahu. Možná pro něho napíšu milostnou píseň. Kdo to je, to však zůstane mé tajemství, protože láska je jako křehká rostlina, která roste opatrně a pomalu..."

JAM

30. června 2007 v 16:44 youtube
Part 1
Part 2
Part 3
Part 4
Part 5

13 Ostýchavý John

30. června 2007 v 16:42 | Lisa Reinhard
John má klidnou, introvertní povahu. Na turné řídí autobus Kellyových, hraje na kytaru, akordeon a bicí. Druhý nejstarší z hudebně nadaných sourozenců Kellyových se narodil 8. března 1967 ve španělské Talaveře.
Jako teenager dlouho navštěvoval renomovanou baletní školu Johna Cranka ve Stuttgartu. Vyloženou slabost má John pro fotografie a filmy. "Svůj první foťák," vyprávěl v prosinci 1994, "jsem dostal ve 13 letech. Nejraději jsem fotil západy slunce. Jsem velmi romantický."
Mezitím se John samozřejmě věnoval i jiným motivům: Na cestách mezi koncerty chodí rád s videokamerou v ruce a mimo jiné dělal pro video o Kelly Family "Street Life" druhého režiséra a koproducenta.
To, co mu jinak ještě leží na srdci, na sebe bohužel nechává trochu čekat: stálá přítelkyně. "Je pro mě těžké chodit za dívkami. Dávám si vždycky příliš dlouho na čas. V 15 jsem byl poprvé zamilovaný: do Patriciiny nejlepší přítelkyně Marie. Byli jsme spolu asi rok, pak se naše rodina odstěhovala do Francie. Mnoho měsíců jsme si ještě dopisovali, pak to ustalo."

12 Joey - blázen do techniky

30. června 2007 v 14:34 | Lisa Reinhard
Hraje na kytaru, bicí, basovou kytaru a trumpetu, zpívá chraptivým hlasem a mezi fanoušky Kelly Family je pokládán za "rockera". Joey se narodil 20. prosince 1972 v Camonalu ve Španělsku - a vlastně se jmenuje Joseph Maria Kelly.
Už od malička byl vyložený blázen do techniky - jako teenager vášnivě rád jezdil na motorce. "Aby měla větší rychlost, trochu jsem ji očesal. Tak jsem se tajně proháněl bez řidičáku - a bez výfuku," přiznal.
Stejně jako všichni jeho bratři Joey ještě není zadaný. "Měl jsem několik afér, ale nebylo to nic vážného". "V 15 jsem byl poprvé pořádně zamilovaný. Uviděl jsem tu dívku při rybaření. Kvůli ní jsem každé ráno chodil k jezeru, celý den jsem tam trčel a čekal na ni. Nikdy jsem ale nesebral odvahu, abych ji oslovil. Byla to nenaplněná láska, o které dodnes sním..."

Básničky

30. června 2007 v 12:33 | Čolíto |  Poems
Tys...
Ráda bych ti verše psala,
srdce své Ti odevzdala,
neb Tys mou největší radostí,
Tys kus mé nebeské slasti,
Tys mou múzou poezie,
s Tebou svět nádherný je.
Tys mou krásouv zalíbení,
tak něžná jsou tvá pohlazení,
tak krásná slůvka pochopení
i tvá slastná políbení.
Tys mým vínem i opojením,
Tys mou láskou, co nevyměním.
.......................................................................................................................................................
Jsi...
Jsi číší vína, jež nikdy nepřeteče,
jsi mladou srnkou, jež mi nikdy neuteče.
Jsi třpytivým odleskem na vodní hladině,
jsi vroucím paprském, co poupě v květ rozvine.
Jsi modrá laguna s plující labutí,
jsi ten, co rozpíná svá bílá perutí.
Jsi hlavní doménou mých citů a nadějí,
jsi ten, jehož ruce tiše mě svádějí.
Jsi teplý vánek, jež mé kadeře rozfoukává,
jsi něžný jako dotek, jež pocit bezpečí mi dává.
Jsi kapka rosy, co zvlaží moje ústa,
jsi jediný muž, k němuž láska má jen vzrůstá.
Jsi studánka mých tužeb a přání,
jsi splněný sen mých všedních nadějí.
Jsi andělem mých rozmarů,
jsi tím nejkrásnějším ze všech darů.
Jsi strážcem mých nepřeberných nocí,
jsi jiskra naděje mých uplakaných očí.
Jsi mým sluncem i ve dnech deštivých,
jsi nejhlubším veršem v básních hřejivých.
Jsi myšlenka zapomnění nad ránou i bolestí,
jsi fáčem i lékařem s nejlepší pověstí.
Jsi neznámá píseň s nejhezčí melodií,
jsi nekonečné souvětí, co stále se rozvíjí.
Jsi mladičkou prózou a božskou poezií,
jsi mladý spisovatel s nesmírnou fantazií.
Jsi pravý román, který život vypráví,
jsi Shakespearovo drama, co Hamleta popraví.
Jsi Romeo, který život svůj dal v sázku,
jsi vše, co dává mi ten zvláštní a nádherný pocit slabosti, jež přechází v lásku.
.......................................................................................................................................................
Temnota noci
Ty noci tmavá,
noci opuštěná,
proč tvá příchuť temná
je tak zlá a prozřetelná?
Nemám ráda tvé černé nesnesitelno,
vždyť nejsi existenci bytí,
tvé tajemno, zlo a ukrutno je mi dobře znatelno,
už tě dál nechci snášet ve svém lidském žití.
Mám strach vstoupit do tvého šera,
do té husté kaše nejistoty,
vím, že bys mě ďábelsku moci polapila,
Ty, jenž se nikdy nevzdáš své smutné prostoty.
Jsi úplný opak dne,
toho pána plného života,
v tobě všechno nádherné zhyne,
snad proto, že chmurnost je tvá jistota.
Možná i ty máš své kouzlo touhy,
třeba ho jednou objevím,
dnes jsi však jen nepřítel pouhý,
jemuž se s bolestí svou a strachem nesvěřím.
.......................................................................................................................................................
Stesk po Tobě
Tvé tělo prostoupilo tmavou nocí,
zčervenalo teplem z mých dotyků,
k ránu se už jen ve vzpomínkách vrací
ta noc plna krásných a něžných pocitů.
Nenávidím ráda, kdy loučíš se se mnou,
odcházíš a mizíš z mého života.
Nenávidím povinnosti, jenž mi Tě vezmou
a častokrát pláču, neb chybí mi Tvá prostota.
Chybí mi Tvá přítomnost
ve dnech opuštěných a zjihlých,
kdy vzpomenu si na minulost
se spoustou chvil hezkých a klidných.
Dnes společníkem je mi bílá stěna,
ve které ubíjím svůj stesk.
Připadám si jako pták v kleci polapena
a slzy stíkají mi po tvářích jako žhavý lesk.
........................................................................................................................................................
Všechno, co miluji
Miluji, když mě líbá,
miluji, když mě hladí,
miluji, když se mě dotýká,
miluji jeho věčné mládí.
Miluji všechno, co je jeho,
protože ho miluji celého.
Miluji i všechny jeho chyby,
protože on je tím správným mužem do nepohody.
On jediný dokázal mě okouzlit natolik,
že zbavil mysl mu rozumných úvah
a nechal mé srdce promluvit
a procitnout ten laskavý úžas.
Pohled do tváře tak drsné a přitom jemné
končí na perifériích dalekého temna,
když ucítím tu horkou a něžnou slast
a procitnu do toho překrásného tajemna.
Ztrácím se v hlubinách touhy a štěstí
unášena na vlnách lásky,
upadám do víru toho pokušení
plna emoci bez nadsázky.
Tvá rozporuplná mysl
utápí mě v hlubinách strmých předsudků,
v životě, jenž určitě má smysl
na základě neurčitých a nesnadných rozsudků.
Jsi tak pln kompromisů
i krásných nevšedních nadějí,
já jsem vždy jako zbavena smyslů,
když podléhám kouzlu Tvého mámení.
........................................................................................................................................................
Ztracené naděje
Kam se poděla ta krása,
kam zmizely naše sny?
Proč už srdce nejásá,
proč už nejsou slunečné dny?
Odešel jsi náhle a nečekaně
a nechal jsi mě napospas osudu,
nyní ptáš se, proč oči mé vypadají uplakaně
a zda myslím vážně, že milovat už nebudu?
Po právu nechápeš mé soužení,
ani mé trpké počínání,
tys chtěl být chlapcem, co se nežení
a má rád pouze krásné milování.
Jenže ve světě to takhle nechodí,
nelze pouze takto žít,
dnes už vím, žes mušem, jenž se ke mně nehodí,
s jiným však rodinu nechci mít.
.......................................................................................................................................................
Melodie snů
Slyším pomalou melodii
těch plačtivých dnů,
smutnou a nechráněnou,
tu melodii snů.
Podléhám vlažným kapkám prudkého deště,
nechávám se unášet na vlnách svobody,
ať je mi pět nebo i dvě stě,
jsou to ty nejkrásnější chvíle nevšední svobody.
Nechci se ztrácet
a nechci upadat do víru pokušení,
jež budu muset splácet
v tom opojném roztoužení.
.......................................................................................................................................................
Jsi jak průzračná a klidná hladina moře,
jsi jak zářící slunce, jenž vyhoupne se nad mraky.
Nenajdu už nikdy takového muže,
jehož nezajímá jen hospoda a všední biáky.
Jsi jak lístek jarního květu,
jsi něžný jako bílá sněženka,
za úsměv, který nikdy si nespletu
budu navždy jen Tvá panenka.
........................................................................................................................................................
Kapka deště po okně stéká
stejně jako slza po dětské tváři,
z horkosti veškeré všechno svléká
a vše špatné omýt se snaží.
Příjemný je chlad po nočním dešti,
nepříjemný však stud slz lidského neštěstí
........................................................................................................................................................
Jakto, že mě Tvá slova tak uklidňují?
Čím to, že Ti tolik důvěřuji?
Doufám, že nezraníš mé srdce,
nechci vědět, že milovat chutná i trpce.
Nechci znát bolest ani soužení,
prosím nedej mi poznat to trápení!
Miluj mě hluboce a sladce,
dej mi lásku, jež bys dal i své matce!

11 Maite - baculaté klubko energie

29. června 2007 v 22:25 | Lisa Reinhard
Baculatá Maite se narodila 4. prosince 1979 v Berlíně - ve stejném městě jako později Sean, syn její sestry Kathy. "Bylo nás tehdy už deset sourozenců," vzpomínala v interview, "a mnoho lidí se mojí matky ptalo: "Copak chcete ještě více dětí?" Nemohli vůbec pochopit, že moje matka vždycky řekla: "No jasně!" Tenkrát mě pojmenovali Maite. To je baskické jméno, které znamená tolik co 'chtěné dítě'. Mé druhé jméno je 'Star'. Pro mou matku jsem vždycky byla malá hvězda a kromě toho jsem se narodila v době, kdy už jsme všichni byli docela slavní."
Dnes se stará veselé klubíčko energie Maite v rodinném životě o to, aby na stole bylo stále něco dobrého. Vaření ovládá tak dobře, že sourozenci se vždy rozplývají, když přijde reč na speciality jejich sestry. Je na ní vidět, že i jí samotné chutná. "Jím k smrti ráda," přiznala. "Ale vůbec si nedělám problémy s tím, že jsem tlustá. Mám na sobě ráda každé kilo!"
A fanoušci zřejmě taky, protože jako nikdo jiný z dětí přivede Maite celý koncert do varu a když právě nezpívá sólo, obohacuje zvuk písní kromě jiného na kytaru nebo bicí.
Kromě toho je Maite vyložený mrož. "Můžu strávit ve vodě hodiny," vyprávěla nadšeně. "Dříve jsem si vždycky přála být vodní víla."

10 Patricia - jazykový génius

29. června 2007 v 21:34 | Lisa Reinhard
Patricia je ze všech jazykově velmi nadaných dětí Kellyových snad nejtalentovanější: Mluví plynule španělsky, italsky, anglicky, německy, francouzsky a holandsky. Narodila se 25. listopadu 1969 ve španělském Camonalu a k hudbě se dostala především svou tvrdošíjností. Protože její starší sourozenci chodili s rodiči na pouliční koncerty a ona nechtěla zůstávat sama doma, už jako malá holčička popadla kytaru a cvičila jako posedlá, až se směla účastnit rodinných vystoupení.
Dnes je s harfou a bicími, akordeonem, klavírem, kytarou a samozřejmě se svým pronikavým hlasem důležitou součástí rodinné show. Ale uměla by si pro sebe představit i jiné povolání, jež by s sebou neneslo slávu ve světle ramp: "Kdybych nedělala hudbu," řekla jednou, "stala bych se lékařkou. Jsem totiž skutečná baba kořenářka. Pomocí čajů a léčivých směsí, které sama připravuju, udržuju zdraví nás všech."
Stálého přítele už Patricia neměla několik let. "Před pár lety existoval jeden kluk, do kterého jsem byla šíleně zamilovaná," svěřila se. "Bohužel to skončilo nešťastně. Od té doby jsem se už nezamilovala..." Žádný div, při neklidném životě rodiny a hlavně při neustálém cestování nakonec nezbývá čas na uzavírání známostí. "Když je člověk pořád na turné," řekla, "pozná sice hodně lidí, ale mnoho jich opět brzy ztratí z očí. Při způsobu života, jaký vedeme my, je těžké získat skutečně hluboká přátelství, ale pro mě je několik málo dobrých přátelství důležitější než mnoho povrchních."

09 Paddy - miláček publika

29. června 2007 v 15:45 | Lisa Reinhard
Miláček publika je pro mnoho fanynek nadále vysněným ideálem - Paddy sám je v lásce nepolepšitelný romantik. Pro bývalou přítelkyni dokonce před lety speciálně napsal love song: "Brenda, My Love". 'Bravu' se v květnu 1994 svěřil s části své "kariéry" miláčka dívek: "Když jsme žili ve Francii, měl jsem několik přítelkyň. Společně jsme dělali všechno možné, hráli jsme si, plavali, prali se, také jsme spolu spali, ale čistě platonicky. Moje první dívka se jmenovala Claire. Druhá Fleur. Byla už jako dítě modelkou a její plakáty visely v Paříži ve všech stanicích metra. Často chodila s námi, když jsme zpívali na ulici a všichni lidé zírali jen na ni." O několik let později byl obdivován a zbožňován Paddy - a ve své fantazii probíral dívky v první řadě a hledal potenciální přítelkyně. "Dnes už to nedělám, protože vím, že hezký vzhled není důležitý. Líbí se mi přirozené dívky s úpřímnou tváří."
Paddy se jako Patrick Kelly narodil 5. prosince 1977 v Dublinu, hlavním městě Irské republiky. Reportérka časopisu 'Bravo' chtěla jednou vědět, jestli byl jako dítě drzý. Paddy: "Nemůžu říct, že by se na mě moje matka často zlobila. Jednou jsem byl sprostý k Patricii a pak jsem se schoval do skříně, aby mě maminka nenašla."
Paddy hraje na bicí, na klávesové nástroje, na kytaru, flétnu a flašinet. "V osmi letech", vyprávěl hrdě, "mě na klasickou kytaru učil Carlos Itoiz, známý španělský kytarista. Chodil jsem ovšem i na hodiny baletu a zpěvu."
Jeho zájem o filmy ho přivádí stále znovu do kina - a zkouší to i sám zatím jako amatérský herec: "Sem tam točím také sám se svými nejmladšími sourozenci Angelem, Maite a Barby filmy, desetiminutové, humorné fantastické příběhy podle vzoru 'Malých tuláků'. Napíšeme společně scénář a Jimmy režíruje. Bohužel je nikdy pořádně nedokončíme, Protože nám chybí čas, ale přesto nás to baví."

08 Nejmladší Angelo

29. června 2007 v 15:26 | Lisa Reinhard
"Nikdy nefňukal," vzpomínala Kathy roku 1994 na Angela jako miminko. "Když jsme vystupovali, lehl si se svou lahví na jeviště a prstě usnul."
Angelo Kelly přišel na svět 23. prosince 1981 ve španělské Pamploně jako poslední dítě Barbary Kelly. Od té doby, co společně s bratrem Paddym převzal pěvecký part top hitu "An Angel", je jedním z nejoblíbenějších Kellyových. A zdá se, že svůj život neopeřeného ptáčátka vychutnává plnými doušky: "Zdá se mi bezvadné být nejmladší. Když někdy něco provedu, sourozenci mi pomůžou, takže tresty dopadnou vždy velmi mírně."
Svým nepřehlédnutelným talentem pro show ohromil již mnoho odborníků - a u rockových hvězd jako Bon Jovi nebo Steven Tyler z Aerosmiths snad právě proto zanechali Kellyovi trvalý dojem, protože mimo jiné se po jevišti proháněl neposedný klučina s mohutným hlasem.
Angelo je - jako všichni jeho sourozenci - všestranně hudebně nadaný. "Na jevišti," vypočítával jednou v interview, "hraju na kytaru, na basu, na varhany, na perkuse a bicí. Učil jsem se také na flétnu, harmoniku, housle, flašinet a akordeon, ale na tyto nástoje už dnes nehraju." Jeho oblíbeným nástrojem jsou bicí. "Každopádně," nenechal o své zálibě v činelech a bubnech pochybovat. "Před dvěma a půl lety jsem to zkusil poprvé. Když jsme na jaře dělali ve studiu novou desku, přišel jsem tomu znovu na chuť a hraju teď taky live. Na vystoupení ve Vídni jsem bubnoval společně s naším producentem Hartmutem - to bylo šílené. Byl koneckonců dříve bubeníkem Rainharda Fendricha." Tím Angelo napodobuje svého staršího bratra Johnnyho, který se jinak stará o správný rytmus. "Můj bratr Johnny mi ukázal základy, ale většinu se učím sám a odkoukávám od jiných bubeníků. Mými vzory jsou Tico Torres z Bon Jovi, Joey z Aerosmithu a Lars Ullrich z Metalliky. Tico udělal video o bubnování, to jsem intenzivně studoval. Kromě toho nás učil Nippy Noya - eso na perkuse, udělal mnoho pro náš cit pro tempo a rytmus. V současné době se hlavně učím číst noty pro bicí. To je důležité pro studiovou práci."
Když mu při práci ve studiu a při všech vystoupeních ještě zůstane čas, zkouší to s boxem, protože to trénuje jeho schopnost reagování a ovládání těla - "ale nejsem vůbec agresivní typ". Rád se taky dívá na filmy. "Akční filmy a veselé věci jako 'Wayneův svět'. Jean-Claude Van Damme je podle mě třída a viděl jsem skoro všechny jeho filmy. Mým oblíbenými filmy jsou ale tři díly 'Hvězdných válek', všechny jsem viděl už několikrát. Sbírám taky plakáty, například Luke Skywalkera, Han Solo."
Mnoho Angelových fanynek si samozřejmě klade ještě jinou otázku: Byl už někdy zamilovaný? Angelo: "No jasně! Když jsme žili ve Francii, měli jsme malý dům uprostřed polí a děvče od sousedů Tiffany byla moje přítelkyně. V šesti letech jsem měl svou druhou přítelkyni, té jsem nosil květiny. Pak jsme se zase odstěhovali. Viděl jsem ji znovu za dva roky, ale to se mi zdála trochu nafoukaná. Teď žádnou přítelkyni nemám. Jsme hodně na cestách a momentálně se soustředím raději na hudbu."
Reportérka 'Brava' ostatně z mladé hvězdy vylákala ještě další zajímavou odpověď - Angelo totiž potřebuje brýle. "Ano, to je pravda," potvrdil. "Jsem krátkozraký a měl bych vlastně pořád nosit brýle. Ale často je zapomínám, ztrácím nebo ničím. A na jevišti přílíš řádím, to by spadly na zem."

07 Dan Kelly - "Mapa" a šedá eminence

29. června 2007 v 14:18 | Lisa Reinhard
Někdy ho média líčí jako vousatého patriarchu, někdy jako despotického manažera, jindy jako neúprostnou šedou eminenci, která v zákulisí obratně tahá za provázky, aby zvětšila slávu a bohatství své rodiny. Pro své děti je Dan Kelly prostě "Mapa". "Říkáme mu tak od smrti naší matky," prozradila Patricia v únoru 1995, "protože je nám otcem a matkou současně. A naším manažerem, protože bdí ostřížím zrakem nad tím, aby se jeho děti v tvrdém showbyznysu prosadily, ale nespálily."
Uprostřed roku 1993 hudba pro děti Kellyovy opět ustoupila do pozadí. Otec Dan utrpěl záchvat mrtvice a byl pak krátkou dobu na půl těla ochrnutý, trpěl poruchami řeči. Nyní se ukázalo, jak důležitá byla pro velkou rodinu soudržnost - a jak málo pravdivé byly historky o úzkém rodinném svazku jako pouhé smyšlence kvůli image. Dan Kelly zarytě bojoval proti své nemoci, jeho děti se o něj nepřetržitě staraly - a konečně bylo nejhorší za ním. "Můžu už zase chodit bez pomoci," řekl, " a také mluvit je pro mě snazší." A Kathy rovně menohla skrýt své ulehčení: "Byl na půl těla ochrnutý, ale tvrdě trénoval a může se opět pohybovat skoro jako dřív. Když byl nemocný, viděl, že to jde i bez něho. Je stejně jako předtím boss, ale od té doby zůstává přece raději na člunu."
Teprve nyní slavili všichni radostnou událost, která mezitím před několika týdny přišla: Kathy Kelly přivedla během pobytu v Berlíně na svět zdravého syna - Seana. Jistým způsobem znamenaly obě události jakési střídání stráží: Zatímco Sean již jako malý prcek nejraději bubnoval na všechno, co mohl ve svém okolí uchopit, musel se dědeček Dan Kelly v důsledku svého onemocnění stáhnout ze scény.
Příležitostně však ani následky jeho nemoci nemohou Dana Kelly zadržet, aby nepřišel na jeviště za svými dětmi. Druhý díl živého videozáznamu "Tough Road" například, natočemý během vyprodaného koncertu ve Vestfálské hale v Dortmundu, ukazuje hlavu rodiny jako vyvrcholení show: "Po letech," radoval se tehdy časopis 'Pop/Rocky', "vystoupil Papa Kelly poprvé během koncertu na scénu a gratuloval svým potomkům k jejich úspěchu."
Johnny popsal novou roli "Mapy" Dana následujícími slovy: "Vlastně je naším hudebním bossem Kathy a Paddy ji zastupuje, když tu Kathy někdy není. Ale šéfem naší práce je a zůstává náš otec. Daří se mu opět velmi dobře. Může zase chodit a mluvit."



Triumph in Prag

29. června 2007 v 13:41 Magazines

Selfmade video

27. června 2007 v 19:51 | Emi |  youtube

Kellys getarnt

26. června 2007 v 22:07 Magazines

06 Barbara Kelly - matka

25. června 2007 v 16:41 | Lisa Reinhard
Po dlouhá léta byla matka Barbara Ann pevným bodem rodiny. "Naše matka," vzpomínala Barby v říjnu 1994 pro 'Bravo', "byla jemná, klidná osoba, vždy přívětivá a veselá. Dokázala se bez problémů starat o nás dvanáct dětí. Nikdy na nás nekřičela nebo nás nebila. Matka byla dříve baletkou. Když jsme dělali první koncerty, byla ještě balerína a před vystoupením vždy tančila. "A také Paddy vyprávěl: "Moc jsme toho s ní podnikali. Každou neděli jsme s rodiči jezdili ven, do zooo nebo na piknik. Nejživěji si vzpomínám na to, jak jsme s ní a s přáteli byli plavat. Kromě toho jsem jí při pečení vždycky ukradl máslo a jen tak jsem ho snědl."
V roce 1981 přišel na svět Angelo - mělo to být její poslední dítě. Patricia: "Bylo to opravdu pěkné miminko a už tehdy měl světlé blond vlasy. Angelo přišel na svět císařským řezem, protože naše matka byla už tehdy nemocná rakovinou. Řekla: "Vypadá jako anděl a tak mu budu taky říkat: Angelo Gabrielle."
Jméno se hodilo i k části roku: Angelo se narodil den před Štědrým večerem. Matčina nemoc už však kalila radost z narození jejího nejmladšího. A když matka v roce 1982 zemřela na rakovinu, rodinu to těžce zasáhlo. "Její smrt byla první tvrdá rána v mém životě," nechala v prosinci 1994 Patricia nakouknout do zákulisí. "Trvalo léta, než jsem se z toho dostala. Ale naše matka nás na to velmi dobře připravovala. V posledních dvou týdnech jsme každý večer seděli u její postele a ona nám vysvětlovala, co se stane: 'Smrt je prostě jen část života', říkala nám."
Matčina smrt zanechala stopy, které ještě dnes nelze přehlédnout. Jestli Kellyovi skutečně nechávají u společného stolu vždy jednu prázdnou židli pro ducha mrtvé matky, nebo jestli je to pouze ponurá anekdota, jíž chtěl někdo vyšperkovat svůj článek o rodině, ať zůstane nerozhodnuto. Každopádně je většina songů skupiny ještě dnes jistou hudební poklonou Barbaře Kelly a prázdnému místu, které po sobě v každodenním životě členů rodiny zanechala.
Překonat krutou ránu osudu pomohla Kellyovým určitě i jejich víra v nějakou formu života po smrti. Nejen hit "An Angel" ukazuje, jak moc děti Kellyovy procítily obraz nebe a pekla, andělů a vzkříšení - s kutnou a plnovousem působil i Papa Dan na televizních a jevištních vystoupeních často napůl jako svatý Petr a Ježíšek. Také hudba pomohla vyléčit ránu po ztrátě matky. "Věříme, že naše mrtvá matka slyší v nebi každou naši píseň." Kathy prý jednou řekla: " 'Keep on singing' byla její poslední slova - a to je i dnes naše motto."
A tak nakonec Kellyovým zůstávají jen bolestné vzpomínky na mrtvou matku. "Má matka byla má nejlepší přítelkyně," vyprávěla Kathy v lednu 1995. "Mluvily jsme spolu o všem, ačkoli jsme byly rozdílné. Já jsem byla založená feministicky, chtěla jsem pracovat ve studiu a na jevišti a dělat kariéru. Ale pro moji matku byly děti a rodina to nejdůležitější a prožívala to tak samozřejmým způsobem, že mě to velmi ovlivnilo." A právě ona může nejlépe chápat Angela, když říká: "Velmi mě bolí, že jsem ji nikdy nemohl poznat."

05 Návrat do Německa

25. června 2007 v 13:06 | Lisa Reinhard
V roce 1988 se rodina nakonec rozhodla, že se usadí v Německu. Koupili si svůj slavný hausbót, pokřtili ho po dědečkovi Sean O'Kelley, poblíž Kolína ho na břehu Rýna zakotvili a začali putovat republikou se starým poschoďovým autobusem a nákladním autem a koncertovat na pěších zónách a na tržištích. Aby se opět nedostali pod kola hudebního průmyslu, založili svou vlastní gramofonovou firmu Kel-Life a mohli tak mít svou kariéru ve vlastních rukou. Důsledkem toho bylo kromě jiného, že žádné Kellyovo dítě nesmělo dávat autogramy před svými 16. narozeninami. Maite vysvětlovala důvod: "Náš otec nechce, abychom dávali autogramy dřív, než nám bude 16. Máme si mezi koncerty odpočinout."
Od té doby šla hudební kariéra rodiny Kellyovy nahoru neustále prudším tempem. Jako kdysi i tentokrát se přitom spoléhali na svůj hudební talent a svou zdánlivě nespoutanou radost z hraní. Zatímco jiné skupiny rády oprašují kliky velkých rozhlasových stanic, časopisů nebo deníků, aby se v co nejnápadnějších rozhovorech udělaly zajímavějšími a nejprve svou kariéru rozhýbaly za podpory médií, trmáceli se místo toho Paddy, Angelo, Kathy, Maite, Barby, Jimmy, Joey, John a Patricia raději svým předpotopním autobusem na turné po Spolkové republice, aby na zdařilých koncertech znovu získali staré a k nim i nové fanoušky. A tak byli Kellyovi brzy k viděni v nespočetných malých městech, na venkově i v metropolích. Hráli, zpívali a tančili na pěších zónách, vystupovali na tržištích - a to všechno nyní bez gáže.
Hladovět přitom ale nemuseli. Jednomu se naučili již dřív - hospodařit s penězi. Chléb, koláče, ani pivo nebo čáj kupovat nemuseli, to všechno si zhotovovali sami. Na druhé straně bylo mnoho diváků jejich grátis koncertů okamžitě nadšeno nadanými dětmi a jejich otcem, který s mohutným plnovousem a v rozevláté kutně působil téměř charismaticky - prodej desek, které si sami produkovali, běžel brzy jako po másle a plnil pokladnu Kellyových.
"To nejdůležitější," vysvětlovala jednou Kathy rodinnou zásadu, "je, abychom lidi při živých vystoupeních na ulici přesvědčili." A to se dařilo výborně. Když například Mike Ungefehr, jako bývalý manžer gramofonové firmy Dino Records již na ledaco při vystoupeních zvyklý, poprvé živě slyšel Kellyovy, stál s otevřenými ústy: "Nezmohl jsem se na slovo," vyprávěl jednou. "U některých písniček jsem musel brečet. Ta energie, to teplo, upřímnost, která vycházela z jeviště, mě od prvního okamžiku nepustily z místa." Podobně se vedlo i "normálnímu" publiku. Ungefehr: "Přicházeli, potřásali hlavou, zůstávali stát - a za tři čtvrtě hodiny si hromadně kupovali CD!"
Po léta takto Kellyovi muzicírovali po celé zemi - a ne vždy byl život na cestách jednoduchý. Jednou například někde na východě Německa strhl Paddy své sourozence ke skvělému koncertu pod širým nebem, ačkoli se před nimi diváci při minus deseti stupních choulili do svých kabátů.
Pak někdo na Kelly Family upozornil největší časopis pro mládež 'Bravo' - a ten celou sérií článků o slibném rodinném hudebním seskupení rozpoutal v následujících měsících skutečný boom kolem Kellyových. Když v zimě 1994 časopis 'Bravo' svolal své popové a rockové fanoušky na svou velkou "Show hitů" do haly v Berlíně - Friedrichshainu, ukázalo se, jak vysoko se mezitím Kellyovi dostali v přízni teenagerů. Vedle amerických rockových hvězd Aerosmith, švýcarského DJ Bobo, hvězdy hip hopu K2 a hrdinů scény Illegal 2001 patřili Kelly Family k vrcholům večera. Kellyovi svým vystoupením očividně zastínili show většiny konkurentů.

Maite a Jimmy, Ehingen 2003

25. června 2007 v 12:52 youtube
Maite a Jimmy baví publikum během krátké přestávky :)))

Search For Truth 2004

25. června 2007 v 12:25 youtube
Další videjko, kde Paddík měl menší výpadek textu :))))
Ale je to přece lidské že? A v jeho podání okouzlující :))))))))