Březen 2008

Zásah osudu 13. díl

31. března 2008 v 18:39 | Zuzka:-) |  Příběhy
13.díl


Paddy a Sára se dalších několik dní potkávali hodně často. Kamkoliv Paddy šel, narazil na Sáru. V duchu si říkal, že to tak asi má být, že je to osud. Sáru miloval čím dál víc, ale z nějakých nepochopitelných důvodů ho Sára ignorovala. Paddy se od té doby hodně změnil, vymetal jeden bar za druhým, spával s každou, která se mu nabídla, neustále plnil titulní strany časopisů a bulváru, chodil pozdě na zkoušky, vynechával koncerty bez jakékoliv omluvy. Od té doby, co neměl Sáru, byl jiný. Na ničem mu už nezáleželo. Jednoho letního večera si vyrazil do baru. Posadil se na barovou židly a sledoval dívky okolo. Když se mu nějaká zalíbila, objednal jí drink a dal se s ní do řeči. Právě jedna taková seděla vedle něho. Byla menší postavy, měla blond vlasy a svoje vnady se nesnažila ani zakrývat.

"Ahoj....můžu si přisednout?" zeptal se Paddy
Blondýnka kývla na znamení "Já jsem Anita." odpověděla
"Teší mě, jsem Paddy. Můžu Ti něco objednat?"
"No, proč né...piju vodku s džusem."
Paddy kývl na číšníka a objednal dvakrát vodku s džusem. Další dvě hodiny strávily povídáním a Anita využívala každé chvíle, aby Paddyho sváděla. Neustále se k němu nakláněla, líbala ho za krk, hladila na stehně, rukou zajížděla pod tričko a nádherně se při tom usmívala. Paddy se ani trochu nebránil, proč taky....i když ty doteky nebyli od dívly, kterou miluje, byli mu příjemné. Nevšiml si však, že ho od první chvíle někdo pozoruje. Kousek dál od baru, u stolu, seděla Sárá se svojí kamarádkou. Dívala se na něho od doby, kdy přišel, věděla, že je tady sám, ale neměla tu odvahu za ním jít. Pak začal flirtovat s tou blondýnkou a Sára se modlila, aby toho nechal. Když si všimla, že Paddy u baru zaplatil, sebrala všechnu odvahu a šla k němu.

"Ahoj, Paddy.....jak se máš?" řekla Sára
Paddy se otočil a málem spadl ze židle. "Jé, Sáro......co Ty tady?"
"Jsem tady s kamarádkou, ale Ty se náramně bavíš, jak tak pozoruji." Sára si po očku prohlížela Anitu
Paddy se podíval na Anitu a poprosil jí, aby na něho počkala venku. Anita vzala klíče od jeho auta, políbila za krk a odešla.
"Tak Ty mě špehuješ?Nic Ti do toho není, jasný." řekl dost arogantně Paddy
"Nešpehuji, jen jsem Tě přišla pozdravit."
"No, tak to už jsi udělala, né? Takže by jsi už mohla jít, já spěchám." odpověděl Paddy
"Jdeš za ní?" zeptala se s otázkou v hlase Sára
"Co je Ti, sakra, do toho? Paddy se zvedl ze židle a odcházel pryč
Sára se za ním rozběhla, nechtěla ho pustit. Chtěla si s ním promluvit.
"Paddy, počkej....prosím, slyšíš."
Sára ho dostihla až venku, chytla ho za ruku a snažila se ho zastavit. Jenže takovou reakci od Paddyho nečekala. Když ho chytla za ruku, Paddy se prudce otočil, přitiskl Sáru vší silou na zeď a zakřičel .... "Co ještě chceš, proboha?"
Sára byla vydešená "Já, nechci, aby jsi za ní šel. Vyhoď jí z toho auta. Kam teď jedete?"
Paddy pořád držel Sáru u zdi. "Do toho Ti nic není. Dej už mi, laskavě pokoj. Já si budu dělat, co chci a Tvoje svolení nepotřebuji, jasný.Už jsi to pochopila?" celou dobu Paddy na Sáru řval, Sára se třásla po celém těle a po tváři jí tekly slzy.
"Paddy, prosím, pusť mě, to bolí." řekla Sára mezi vzlyky
Paddy si to uvědomil až teď a pustil jí. "Nech mě už na pokoji." otočil se a odcházel
Sára to přece jenom nevzdávala, rozběhla se k němu a stoupla si mu do cesty. "Paddy, počkej, musím Ti něco říct."
"Sáro, neotravuj...spěchám."
"Bude to jen chvilička, opravdu."
"Dobře, tak o co jde." řekl znuděně Paddy
Sárá přemýšlela, jestli to má zkusit, ale musela riskovat. Pomalu k Paddymu přistoupila a políbila. Snažila se ho políbit stejně, jako vždycky, ale byla nervózní. Čekala, jak Paddy zareaguje, ale tohle nečekala. Když se pak na Paddyho podívala, zašklebil se a vrazil Sáře takovou facku, že upadla na zem. Paddy si k ní klekl a s nenávistí v hlase jí potichu řekl "Už to víckrát nedělej, líbáš naprosto příšerně a já nemám chuť se s Tebou zahazovat." s těmi slovy Paddy vstal a odešel k autu.


Poté, co nastoupil, políbil Anitu a nastartoval. Zpětným zrcádkem se podíval ještě na Sáru, která pořád seděla na zemi a držela se za tvář, při tom pohledu musel zavřít na okamžik oči a pak odjel. Celou cestu, než dojely k Paddymu, mlčely. Paddy si v duchu přehrával celou scénu se Sárou. Vůbec nechápal, co to do něho vjelo. "Paddy, proboha, co jsi to provedl? Proč jses tak k Sáře choval? Proč jsi jí uhodil? Vždyť jsi měl co dělat, aby jsi jí ten polibek neoplatil." Svoje vnitřní "JÁ" Paddy začínal nenávidět, vždycky mělo pravdu. Sářin polibek v něm vyvolal plno nových, silnějších citu k ní, ale svoje chování si taky nedokázal vysvětlit. Nejraději by si nafackoval. Sáře trvalo několik minut, než se z celé události vzpamatovala. Odešla zpátky do baru, vzala svoje věci a zavolala taxi. Když dojela domů, pořád se celá třásla. Rychle vyběhla schody do svého pokoje, aby jí nikdo neviděl a na nic se jí nevyptával. V pokoji si pustila Patrickovo CD a odešla do sprchy. Půl hodiny stála ve sprše, nechala na sebe téct proudy teplé vody a před očima měla dnešní scénu. Bylo jí mizerně, tvář jí pořád bolela od facky, kterou jí Paddy dal a uvnitř sebe cítila jen nepopsatelnou bolest. S námahou vyšla ze sprchy, posadila se na pohovku a rozplakala se. Sára seděla celou noc na pohovce a přemýšlela, proč se Paddy tak změnil. Věděla, že i ona na tom má svůj podíl, když se na to dívala zpětně, bylo toho na ní moc. Přišla o dítě, věděla, že jí někdo záměřně srazil a ještě ke všemu od sebe Paddyho odháněla. Až teď si uvědomila, jak moc ho potřebuje. Paddy si na Sáru tu noc ani nevzpoměl, měl u sebe Anitu, která mu v tu chvíli pomáhala zapomenout. Když se ráno probudil, Anita už u něho nebyla. Odešel do kuchyně, aby si udělal šálek kávy a trochu posnídal. Kolem poledne se chystal do nahrávacího studia, když se oblékl, zjistil, že u sebe nemá peněženku. Rozhlédl se po pokoji a pak jí uviděl. Našel jí ležet u nohy postele, vzedl jí a podíval se dovnitř. Zjistil, že veškerá hotovost, která v tu dobu byla zhruba pět tisíc je pryč. "Sakra, já jsem ale vůl." nadával si Paddy. S povzdechem, Paddy dal peněženku do zadní kapsy kalhot a odešel. Do nahrávacího studia přišel samozřejmě se zpožděním.

Sáře se ten den na oddělení nedařilo. Vůbec neposlouchala příkazy vrchní sestry a dokonce jednomu pacientovi málem popletla medikamenty. Když si to uvědomila, musela se posadit a dát si kávu, aby se alespoň trochu vzpamatovala. Pořád jí bolel obličej, od facky. Obtisk na tváři Paddyho dlaně pořád ještě měla, ale naštěstí pomohl make-up. Ve dvě hodiny byla ráda, že jí služba konečně skončila. Pomalu se vydala domů, byl teplý srpnový den, takže byla ráda, že se může projít. Zašla si na zmrzlinu a parkem šla domů. U křižovatky se zastavila. "Tady jsem se poprvé setkala s Paddym a tady mě taky srazilo to auto." říkala si v duchu.
Počkala, až na křižovatce bude zelená a plná strachu se chytala přejít, když se sebou uslyšela známý hlas.


"Ahoj Sáro, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?" byla to Maite
Sára se otočila a ztuhla. Vedle Maite stál i Paddy "Ahoj Maite, děkuji za optání. Mám se docela dobře."
"Hele, máme trochu času, co kdyby jsi s námi šla na kafe? Trochu by jsme si popovídali?" navrhla Maite
"No, já dneska nemůžu. Už mám něco domluvené, ale já Ti když tak zavolám a domluvíme se na jindy."
"O.K. Tak se ale ozvy, jasný." vzedla varovně prst Maite
S těmi slovy se Sára rozločila a co nejrychleji přešla křižovatku. Nechtěla se dívát na Paddyho, ten pohled jí bolel. Paddy se za Sárou díval celou dobu, dokud mu nezmizela z očí. Pak se vydal zpět do studia a cestou přemýšlel. Vůbec si neuvědomil, že na něho Maite mluví.

"Sára byla nějaký divná, nezdálo se Ti?"
Po chvíli Maite svojí otázku opakovala "Paddy, vždyť Ty mě neposloucháš?Na něco jsem se Tě ptala."
"Cože? Co jsi říkala, Maite? Promiň, zamyslel jsem se."
"No, to jsem si všimla. Ty a Sára...už se spolu po tom rozchodu nebavíte?"
"Proč si to myslíš?" zeptal se se zájmem Paddy
"Mám přece oči, brácho. Všimla jsem si, že se Sára na Tebe ani jednou nepodívala a v očích měla něco, co neumím vysvětlit."
"To se Ti jenom zdá." Paddy se jí snažil přesvědčit, ale Maite si domyslela svoje
"No, jak myslíš. Nebudu to s Tebe páčit, když nechceš. Koneckonců. je to Vaše věc." ukončila rozhovor Maite a Paddy jí za to byl vděčný


Když se vrátily do studia, všichni se dohadovali, jaké písničky dají na nové album. Jen Paddy seděl a hleděl do papíru. Vůbec je neposlouchal, vlastně mu to bylo jedno. Neměl chuť se s někým dohadovat a ani se vyjadřovat k jednotlivým písničkám. Pořád myslel na Sáru. Sára byla jeho hnací motor života a on teď nevěděl, jak ho bez ní nastartovat. Odešel z místnosti a vytočil číslo Julie.


Když Sára přišla domů, byla ze setkání hodně rozladěná. Navíc jí teta hned po příchodu oznámila, že v kuchyni na ní čeká policie.
Sára se tedy nadechla a s úsměcem vešla do místnosti.

"Dobrý den, pánové. Co potřebujete?" zeptala se Sára
"Dobrý den, slečno Vítkovská, přišly jsme se Vás zeptat na tu nehodu. Nechtěli jsem za Vámi chodit do nemocnice, chtěli jsme, aby jste se napřed pořádně uzdravila, ale bez Vaší výpovědi se neobejdeme."
Sára se tedy v klidu posadila vedle policistů na židly a po pravdě odpovídala na jejich otázky. Ptali se jí, zda si něco z té noci něco nepamatuje, ale Sára si toho moc nepamatovala. Řekla jim, že si pamatuje čené auto, pištění pmeumatik, nějaký křik, světla která jí svítila do očí a nějakou houpající se věc na zpětném zrdcátku.

"Můžete tu věc nějak popsat?" zeptal se jí jeden z policistů
"Je mi to líto, ale bohužel nevím, jak vypadala." nemůžu si vzpomenout
"To nevadí, možná si to vybavíte časem. A Váš přítel už si na nic nepamatuje?"
"Musíte se ho na to zeptat sami, už spolu nechodíme." odpověděla trochu naštvaně Sára
"Dobře, to by bylo asi tak všechno. Kdyby jste si přece jenom na něco vzpoměla, zavolejte nám." policista podával Sáře vizitku
Sára se s něma rozloučila a vyprovodila je. Vizitku strčila do peněženky a odešla do svého pokoje. Když přišla do pokoje, posadila se k počítači a mrkla na maily. Jeden byl od mámy, odepsala jí a ujistila, že na sebe dává pozor. O facce, kterou dostala od Paddyho se ale nezmínila. Věděla moc dobře, že si máma Paddyho oblíbila, tak jí nechtěla brát iluze.Pořád jí mrzelo, že se rozešli. Když mail poslala, zapnula televizi a sedla si na pohovku. Moc jí ale nesledovala, snažila se vybavit tu figurku, kterou viděla přes sklo. Možná by jí mohl vidět Paddy...říkala si v duchu. Vzala do ruky mobil a vytočila Paddyho číslo. Paddymu zvonil mobil, když utíkal k autu. Měl domluvenou schůzku s Julii. U auta vytáhl mobil s kapsy a podíval se na displej. Proč mi volá, Sára....říkal si v duchu. Hovor, ale přece jen vzal.

"Ahoj, no co chceš?" zeptal se jí odměřeně
"Ahoj Patricku, chci se jenom na něco zeptat. Máš na mě tak pět minut?" zeptala se Sára
"Nemám, ale když už voláš, tak řekni, co chceš."
"Prosím Tě, nevšiml jsis něčeho na tom černém autě, co mě srazilo?Třeba nějaké figurky na zpětném zrcádku. Víš, co myslím?"
"Nejsem přece blbec, vím co myslíš, ale ničeho jsem si nevšiml."
"Aha, tak dobře." Sáře vadilo, jak s ní Paddy mluví
"Ještě něco?" zeptal se otrávěně Paddy
"Né, to je všechno. Dík a měj se hezky..ahoj Paddy." Sára poprvé řekla Paddy, od té doby, co se rozešli
"Nazdar."

Po rozhovoru s Paddym se Sára musela jít trochu projít. Paddy ukončil hovor a nasedl do auta. Mobil hodil na sedadlo spolujezdce a rukama třískl do volantu. "Sakra, Paddy, proč jsi jí neřekl, že jsi tu figurku viděl." nadával v autě nahlas. "Ale, co...proč bych jí to měl říkat, nemám důvod." říkal si dál pro sebe.
Pak nastartoval auto a jel směrem do města na schůzku s Julii. Domluvili se, že se sejdou v jedné kavárně kousek od centra. Když Paddy přijel do města, zaparkoval a vešel do kavárny. Julie tam ještě nebyla, posadil se tedy do zadní části kavárny k oknu a objednal si ledovou kávu. Měl aspoň trochu času, aby přemýšlel nad Sárou. Když se po deseti minutách podíval z okna, uviděl Julii na druhé straně ulice s nějakým mužem. Měl na sobě bílé tričko a riflové kraťasy, ale do obličeje mu neviděl, i přesto se mu zdál nějaký povědomý. Docela by ho zajímalo o čem si Ti dva povídají. Ten chlap vypadal nějak naštvaně. Když se potom otočil poznal Lukase. " To je přece přítel Sáry? Co ten tady dělá? Odkud zná Julii?" Paddy si v duchu kladl jednu otázku za druhou. Chvilku je ještě pozoroval, Lukas kolem sebe máchal rukama a na Julii cosi křičel. Pak se sebral a nasedl do auta. To auto Paddyho upoutalo. Bylo černé a Paddy si všiml, že na zpětném zrcádku mu visí figurka kostry. "To je přece to auto? To on srazil Sáru?A co Julie?" říkal si dál pro sebe. Než se stačil vzpamatovat, Julie už stála vedle něho.

"Ahoj lásko, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?" Julie políbila Paddyho a přisedla si
"Jé, ahoj...neviděl jsem Tě přijít. Nad něčím jsem přemýšlel."
"A řekneš mi, nad čím jsi přemýšlel?" usmála se na něho sladce Julie
"Neřeknu, to je tajemství, víš." zasmál se Paddy
"Tak já Ti řeknu taky jedno sladké tajemství, chceš?" začala Julie
"Ty máš nějaké tajemství? A pro mě?Povídej."
"Co by jsi tomu řekl, kdybychom měli dítě?"
Paddy málem zaskočilo "Cože? Dítě? To jako my dva?"
"Ano, my dva? Je na tom něco špatného?" zeptala se trochu zamračeně Julie
"Ale né, jen nevím, jak se to mohlo stát."
"Mám Ti připomenout, jak se to stalo?" žertovala Julie
"To jsem nemyslel, Julie. Já jen, že jsem si u Tebe dával vždycky velký pozor." Paddyho ta zpráva vůbec nepotěšila
"No, tak asi nedával, protože čekáme dítě."
"Jak dlouho to víš?"
"Jsem v osmém týdnu." odpověděla Julie
Paddy se to rychle snažil spočítat. V té době opravdu s Julii spal, takže dítě může být jeho. "Sakra." ujelo mu nahlas
"Co, prosím?"
"Ale nic...to mi jenom tak ujelo. Takže, co teď?" zeptal se Paddy
"Jak co teď? Chodíme spolu, nějaké věci u Tebe mám, takže se k Tobě nastěhuju a budeme spolu zase žít a vychovávat dítě." Julie Paddyho postavila před hotovou věc.
"To nemyslíš vážně?"
"Ale myslím. Až se dítě narodí, vezmeme se." dokončila s naprostou jistotou v hlase
Paddy málem spadl ze židle, jak to Julie řekla. Než stačil cokoliv říct, Julie se chystala k odchodu.
"Kam jdeš? Musíme dořešit spoustu věcí?"
"Uvidíme se večer. Já mám ještě nějaké focení, tak zatím pa, brouku." Julie se zvedla a odešla


Paddy tomu nemohl uvěřit. Čeká dítě s Julii. Ta zpráva pro něho byla šok. Když se po deseti minutách vzpamatoval, zaplatil a odešel. Musel se na chvíli posadit do parku, aby si všechno dobře promyslel. Myslel na Sáru, na dítě o které přišli a na dítě, které se má narodil. "Jaká ironie." říkal si pro sebe. Díval se před sebe na dívku, která byla opřená o zábradlí zády k němu. Když si jí lépe prohlédl, poznal jí. Byla to Sára. " To není možné, to nemůže být ona. "Paddy, začínáš mít halucinace. Vidíš jí všude. Vzpamatuj se." říkla si pro sebe. Jenže neměl. Sára se najednou otočila. Stáli naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí, ani jeden nedokázal uhnout očima. Paddy si najednou vybavil slova, která mu někdo jednou řekl:


"Láska je jako alchimie. Zamýcháš s něma a buď nastane výbuch nebo nic."


Ty slova přesně vystihovala to, co Paddy cítil. Pokaždé, když se na Sáru podíval nastal v něm takový "výbuch", že by to nedokázal nikdo na světě popsat. Srdce mu říkalo " Vstaň a běž za ní, ale rozum velel jinak." Sára se vzpamatovala jako první, usmála se na něho a odcházela směrem do centra. Paddy dál seděl na lavičce a pozoroval jí, jak odchází, Vůbec nebyl schopný se pohnout. Po dalších pěti minutách se konečně zvedl a odcházel k autu.

Když Julie vyšla z kavárny, musela se nahlas zasmát. Strašně jí pobavilo, jak Paddy zval tu novinku. Sama moc dobře věděla, že si Paddy pokaždé při milovaní s ní dával pozor. Ona sama dobře věděla, že to dítě není jeho, ale toho chlápka, co srazil Sáru. Ano, ten chlápek byl Lukas, její dávná láska. Jenže dítě se jí teď náramně hodilo. Ještě víc k sobě připoutá Paddyho. A Sára? O tu se stará Lukas. Ti dva jsou dokonale sehraná dvojce. Sára si z té nehody nic nepamatuje a Paddyho má pod kontrolou Julie. Takže? Další malá část její pomsty se naplňila.

Zásah osudu 12. díl

29. března 2008 v 13:45 | Zuzka:-) |  Příběhy
12. díl

Paddy ten večer ještě volal Julii, ale neměl tu možnost se s ní sejít. Julie byla zrovna mimo město na nějakém focení. Domluvili se, že se sejdou, až se Julie vrátí. Paddy měl alespoň trochu času, aby si rozmyslel, co jí vlastně řekne. Sáru už dávno ztratil, takže mu bylo jedno, jak moc bude riskovat. Teď, ale musí domů, potřebuje se vyspat, protože zítra ho čekají dva náročné koncerty. Ráno dorazil Paddy ze všech sourozenců jako poslední. Vůbec nepozdravil, prošel kolem nich bez povšimnutí a zamířil rovnou do šatny.

"Někdo z nás by si s ním měl promluvit. Takhle to dál nejde." řekl Joey
"Ale kdo? Sám moc dobře víš, že nám nic neřekne." odpověděl Angelo
"Zkusit se to musí. Vždyť se na něho podívejte. Chodí jako tělo bez duše, s nikým se nebaví. Vsadím se, že dneska vůbec nespal. Jestli něco neuděláme, za chvíli se nám tady složí." řekl Jimmy
"Dobře, tak kdo s ním teda promluví?" zeptal se znova Angelo
"Měla by s ním promluvit Maite." řekl Jimmy
"Tak, já to teda zkusím. Patt, půjdeš se mnou? Patricia přikývla a vydala se s Maite za Paddym.


Když Maite s Patricii vešly do šatny, Paddy seděl za stolem, hlavu měl v dlaních. Vůbec si nevšiml, že za ním někdo přišel. Maite si sedla vedle Paddyho a pohladila ho po vlasech.

"Paddy, co se děje? Nechceš nám něco říct?" zeptala se Maite
Paddy teprve teď zvedl hlavu a Patricia poznala, že brečel. "Ne, není co říct." odpověděl
" Jsi moc špatný lhář, Paddy. Už dlouho pozorujeme, ře něco není v pořádku. Stalo se snad něco se Sárou?"
Paddy si utřel oči od slz " Víš, Maite, ztratil jsem Sáru. Podle ní jsem jen obyčejný bídák."
"Proč Ti to řekla, Paddy?" zeptala se Patricia
"Tomu nevěřím, Sára by přece něco takového neřekla." kroutila hlavou Maite
"Řekla, Maite, ale víc vám říct nechci."
"Nechceš aspoň říct, jaký k tomu měla důvod?"
"Já jsem jí zklamal, hodně. Vyspal jsem se s Julii a ona jí to šla říct."
"Paddy, to nemyslíš vážně?" lapala po dech Patt
" Já měla vždycky takové tušení, že Julie je potvora. Měl by jsis na ní dávat pozor.Julie se nikdy nesmířila s tím, že jses s ní rozešel a teď Ti vrací úder, ale obávám se, že ten pravý teprve příjde." řekla vztekle Maite
"Paddy, Ty jsi se opravdu zbláznil.Co Tě to napadlo vracet se k Julii?" ptala se Patricia
"Patt, já se k ní nevrátil, jenom jsme se spolu vyspaly...to je celé."
"To je to samé..." řekla Maite
"Né, to není a vůbec, že já jsem Vám něco říkal. Teď fakt nepotřebuju nějaké kázaní." vztekal se Paddy
"Nechápu, proč se vztekáš. Julie to bere úplně jinak. Tím, že jses s ní vyspal, jsi jí dal najevo, že jste se k sobě vrátily a ona teď svoje sokyně klidí z cesty." dořekla jedním dechem Patricia
"Víte co, necháme teď toho. Já zkusím za Sárou zítra odpoledne zajít a uvidíme, ale teď pojďme na zkoušku, kluci už na nás určitě čekají."
"To je dobrý nápad.." řekl Paddy, okamžitě se zvedl, popadl kytaru a vyšel ze šatny.




Zkouška probíhala jinak než obvykle. Paddy byl pořád ještě zamlklý a s ostatníma se bavil, jenom okolo hudby. O tom ostatním nechtěla vůbec slyšet. K večeru se ostatní sourozenci zeptaly Maite, jestli jim něco řelk. Patricia jim všechno slovo od slova pověděla, Ostatní tušily, že v tom má prsty Julie ale tohle by do ní neřekly. Oba koncerty uběhly rychle a Paddy se hodně snažil, aby fanynky nic nepoznaly. Rozdával úsměvy a autogramy na všechny strany, ale nějak mu ten úsměv nešel. Neuměl nic hrát ani skrývat. Po koncertě byl rád, že už je konečně doma. Osprchoval se a chystal se do postele, když mu zapípal mobil. Přišla mu zpráva. Byla od Sáry.

"Ahoj Patricku, zítra mě pouští z nemocnice, tak Ti píšu, abych se s tebou domluvila,
kdy si můžu přijít zbalit svoje věci. Sára"


Paddy seděl na postely a zíral na sms. Sára ho vždycky oslovolala "Patricku" jenom, když na něho byla naštvaná. Sám dobře věděl, že tahle sms mu jednou příjde, ale nečekal, že takhle brzy. Sáře odepsal, že může přijít kdykoliv, že má stejně klíče, takže se nemusí ptát. Bylo zrovna sobotní odpoledne, když u Paddyho někdo zazvonil. Byla to Sára. Když jí Paddy otevřel, podlamovali se mu kolena.

"Ahoj, můžu dál?" zeptala se Sára
"Ahoj, proč jsi zvonila? Máš přece klíče?" ptal se Paddy
"No, už tady nebydlím, takže já radši zazvoním, abych Tě náhodou nerušila."
"Sáro, já.....není to tak jak si myslíš."
" Co já si myslím není důležité, Paddy. Teď si půjdu zabalit ty věci, ano."
Sára odešla do ložnice a začala si postupně balit všechny věci. I když se Paddy snažil s ní promluvit, nechtěla ho poslouchat. Když měla skoro všechny věci zabalené, položila Paddymu klíče na stůl a chystala se k odchodu. V chodbě se rozloučila s Paddym a otevřela dveře. Okamžitě se zarazila. Stála tam Julie a kolem sebe měla spoustu kufrů. Sára se otočila na Paddyho, zakroutila hlavou a odešla.


"Nazdar, lásko.....tak jsem tady." Julie postupně nasoukala všechny kufry do bytu. Paddy dál stál jako opařený
"Co to má znamenat, Julie?" zeptal se Paddy, když se vzpamatoval
"Přece spolu chodíme, né?"
"My, že spolu chodíme? Od kdy? to je nějaký vtip?"
"Paddy, přece si nebudeme nic nalhávat, ne? V posteli nám to klape skvěle a to ostatní časem příjde." řekla v klidu Julie
Paddy jen pokrčil rameny. "Vlastně, proč né? Zkusit to můžeme." odpověděl Paddy


Když se Sára vrátila zpátky k tetě, bylo jí to všechno tak líto. Milovala Paddyho, věděla, že on miluje jí, ale nějak podvědomně tušila, že by jim láska nevyšla. Odešla nahoru do svého pokoje, zavřela za sebou dveře, sedla si na pohovku a rozbrečela se. Potřebovala to ze sebe všechno dostat. K večeru zalezla do postele a myslela na Paddyho. Celou tu dobu, se bránila svým citům, ale dneska když ho znova viděla, to nedokázala. Pořád ho moc miluje. Posadila se na postel a napsala Paddymu textovku:


" Ty jsi měl mě a já měla Tebe.
Teď už jen vídám černé nebe.
Ty víš, že stín zastírá mou tvář.
Už ale netušíš, čím zhasíná má zář.
Byli jsme spolu a Ty jsi mě hřál,
osud nám ve všem docela přál.
V mých snech si jen Ty.
Líbáš mě teď na mé rty.
Je to jen sen a nic víc.
Ráno z něj nezbude vůbec nic..........
Sára"


Sára se dlouho rozmýšlela, jestli má tu sms poslat, ale nakonec jí poslala. Když jí přišla zpráva o doručení, byla hodně nervózní. Nevěděla, jestli Paddy bude vůbec její sms číst. Paddy ale vůbec nevěděl, že mu nějaká zpráva přišla, byl zrovna ve sprše a mobil nechal v kuchyni, kde byla Julie. Okamžitě toho využila a textovku si přečetla. Po přečtení jí okamžitě vymazala, aby si jí Paddy nemohl přečíst. Pro sebe si však v duchu říkala: "Tak Ty nedáš pokoj. Paddyho nikdy zpátky nedostaneš, to raději zemře."
Když byl Paddy ve sprše, měl takový pocit, že slyšel mobil, ale nebyl si jistý. Poté, co přišel do kuchyně se na to zeptal Julie. Odpověděla mu, že to byl její mobil. Paddy pouze přikývl a nachytal si večeři. O tom, že mu Sára psala neměl ani tušení. Když Paddy Sáře neodpověděl, Sára už mu nepsala. snažila se zapomenout.



Uběhly dva měsíce a Sára dělala všechno možné, aby na Paddyho zapoměla. Paddy dál žil s Julii a docela mu to vyhovovalo. Sice jí nemiloval, ale bylo mu to jedno. Když s ní spával choval se jako stroj, žádná vášeň, žádné city...prostě nic. Sáru opět potkal na konci července. Byla ostříháná a v doprovodu nějakého mladého muže. Paddy se přistihl, že na něho dost žárlí.

"Ahoj Sáro, dlouho jsme se neviděli." řekl Paddy
"Paddy, ahoj......dovol, abych Vás představila. Tohle je Paddy a to je můj přítel Lukas." řekla Sára jedním dechem
"Těší mě, Sára mi o Vás vyprávěla" Lukas podával Paddymu ruku
"I mě teší." Paddy se snažil být zdvořilý, ale v duchu ho nenáviděl
"Tak, jak se vlastně máš?" zeptala se ho Sára
"Děkuji, dobře. Mám hodně práce, takže si nemůžu stěžovat."
Sára se na Paddyho usmála a otočila se k Lukasovi. "No, my už budeme muset jít, že zlatko."
Lukas se na Sáru usmál a políbil. Když to Paddy viděl, měl chuť s ním vymést chodník, ale ovládal se.
"Tak, já Vás nebudu zdržovat. Mějte se." s těmi slovy se sebral a odcházel domů.

Sáru setkání s Paddym hodně rozrušilo, i když chodila s Lukasem, v srdci měla místo jen pro jednoho člověka.....pro Paddyho.
Od té doby, co Paddy viděl Sáru z Lukasem, se hodně změnil. Co ale netušil bylo, že se s tím člověkem brzy setká, za dost podivných okolností.......hodně podivných.

Zásah osudu 11.díl

25. března 2008 v 14:45 | Zuzka:-) |  Příběhy
11.díl

Za několik dní se zprávu o Sářině stavu dozvěděli i novináři. Začali nemocnici obléhat ve dne i v noci. Paddy se snažil, aby novináři dali Sáře pokoj alespoň během uzdravování. Jejich krizi však odmítal komentovat. Sára začala každý den dělat velké pokroky. Za tři týdny už byla schopná se postavit na nohy. Její rodina jí chodila navštěvovat každý den, až na Paddyho. Jedno květnové odpoledne se poprvé Sára se svojí mámou pohádala.

"Sáro, proč mu nezavoláš? Vždyť se trápíš?"
"Nevím, proč bych mu měla volat. Náš vztah dávno skončil."
"Vážně? Tak teď mě dobře poslouchej. Možná můžeš lhát tetě a všem ostatním, ale mě lhát nemusíš a už vůbec nelži sama sobě, rozumíš.Obě dvě dobře víme, že Paddyho miluješ a on miluje Tebe. Vždyť ten kluk by Tě nejraději nosil na rukou, kdyby jsi mu to dovolila, má o Tebe strach. Tak, co proboha ještě chceš?" Sára svojí mámu neviděla nikdy tak naštvanou
"Nechci vůbec nic a víš co, odejdi. Chci už být sama."

Sářina máma se zvedla a odešla. Když Sára zůstala sama, bylo jí do breku. Musela si v duchu přiznat, že všechno, co jí tady řekla byla pravda.

Od té doby, co se Sára rozešla s Paddym uběhlo pěkných pár týdnů. Paddy celou tu dobu pracoval více než obvykle. Do studia chodil první a odcházel jako poslední. Na koncertech ze sebe dával maximum, ale nebyl to ten Paddy, kterého fanynky znaly. Když se usmál nebyl to šťastný úsměv, ale úsměv plný bolesti a smutku. Jednou večer, když se Paddy vracel s koncertu, čekala na něho před domem Sářina máma.

"Dobrý večer, Paddy. Můžu s Vámi mluvit?"
"Dobrý večer. Stalo se snad něco? Něco je se Sárou?"
"Můžeme si popovídat někde v klidu?" zeptala se Sářina máma

Paddy přikývl a pozval Sářinu mámu do bytu. Zavedl jí do obývacího pokoje a nabídl něco k pití, ale Sářina máma odmítla. Posadil se tedy do křesla a čekal, co mu poví.


"Máte to tady moc pěkně zařízené, opravdu."
"Děkuji. Tak, proč jste za mnou přišla?" zeptal se Paddy
"Přišla jsem ohledně Sáry. Paddy, já vím, že moje dcera Vás miluje a moc se trápí."
"Pokud si dobře pamatuji, v nemocnici mi řekla něco jiného, ale že mě miluje to rozhodně nebylo."
"Ano, já vím....ale přesto všechno, co Vám řekla zajděte za ní nebo jí alespoň zavolejte. Moc Vás prosím."
Kdyby to záleželo na Paddym za Sárou by šel okamžitě, tak moc mu scházela, ale neudělá to.
"Nezlobte se, paní Vítkovská, ale já za Sárou nepůjdu. Rozešla se se mnou, vyhodila mě z nemocnice, takže nemám důvod za ní chodit."
"Paddy, prosím...." Sářina máma se snažila Paddyho přesvědčit, ale marně
"Nezlobte se, ale já za ní vážně nepůjdu."
Sářina máma příkývla na znamení, že to chápe a chystala se k odchodu. Než odešla, otočila se ještě k Paddymu.
"Můžu se Vás na něco zeptat?"
"Zeptejte se na co chcete."
"Milujete mojí dceru?"
Paddy s odpovědí neváhal ani minutu. "Miluji jí víc než svůj život, ale proč to potřebujete vědět?"
"Ale jen tak. Nashledanou Paddy."
"Nashledanou."


Když Sářina máma odešla, Paddy přemýšlel nad Sárou a nad tím, co mu právě její máma teď řekla. Musel si přiznat, že ať dělal cokoliv, Sáru miloval čím dál víc, jenže pořád nedokázal zapomenout na slova, která mu Sára řekla v nemocnici. S myšlenkami na Sáru šel Paddy spát. Druhý den ráno ho probudil zvonek. Rozespale se podíval na budík a šel otevřít. Čekal by kohokoliv, jen ne jí.

"Ahoj, Paddy. Můžu dál?" byla to Julie
"Julie, co tady děláš?" ptal se zmateně Paddy
"Přišla jsem Tě navštívit. To snad můžu, né?"
Julie nečekala, až jí pustí Paddy dovnitř, prošla kolem něho a zamířila rovnou do obývacího pokoje.
"Tak proč jsi přišla?"
"Chtěla jsem Tě jenom vidět a taky Ti ukázat tohle. Mrzí mě, že jste se rozešli." Paddy na ní nevěřícně koukal
"Odkud to víš?"
"Asi si nečetl dnešní noviny, že? Když jsi se tak dlouho neukázal v nemocnici, novináři si udělaly vlastní závěr." Julie podávala Paddymu noviny
Paddy se musel posadit, když si přečetl nadpis:


" Paddy Kelly odkopl přítelkyni. Důvod: Nevěra? Ochrnutí?"

"Panebože, co to je za nesmysl?" Paddy začínal být pěkně naštvaný
"Ale no ták, Paddy, uklidni se. Stejně už s tím nic neuděláš. Se Sárou jste se rozešli, tak nemá cenu to řešit. Brzy se na to zapomene, uvidíš."
"Julie, nech toho. Já na nic zapomínat nechci a navíc, nikomu do toho nic není. "
"Dobře, ale teď už s tím stejně nic neuděláš. Víš co, já Ti udělám silný kafe a Ty si dej sprchu, ta Ti pomůže, ano."

Paddy vztekle hodil noviny na stůl a odešel do koupelny. Jakmile pustil sprchu, Julie toho využila a potichu se vkradla za ním, vyslékla se a vešla do sprchy. Objala Paddyho zezadu kolem pasu a pomalu sjížděla rukama dolů. Když našla, co hledala, začala si s Paddym hrát. Věděla, co se mu líbí. Paddy slastí přivíral oči a v duchu si říkal, že nesní podlehnout, že miluje Sáru, ale nedokázal se ubránit. Vzal si Julii s takovou silou, až je to oba překvapilo. Když bylo po všem, měl Paddy výčitky.

"Julie, promiň...tohle se nemělo stát."
"Zlatko, kdyby jsi to nechtěl, nic by se nestalo. Tohle oba dobře víme."
"Jenže, já miluji Sáru." bránil se Paddy

Julie si sedla Paddymu na klín, objala ho kolem krku a mezi polibky řekla. "Ale, Ty nemusíš Sáře nic vysvětlovat, rozumíš."
Julie Paddyho znovu políbila a Paddy jí polibek oplácel. Najednou zazvonil Paddymu mobil. Vzal ho do ruky a podíval se na displej. Byla to Sára. Chystal se hovor zvednout, ale Julie ho předběhla. Hovor odmítla. Nechtěla, aby je teď někdo vyrušoval.
"Né, žádný hovor. Teď jsi jenom můj." Paddy se na Julii usmál a přitáhl si jí k sobě.


Když Paddy odmítl vzít Sáře hovor, tekly jí slzy. Dlouhou dobu přemýšlela nad tím, co jí řekla máma. Paddy jí chyběl, ale taky si uvědomovala, že mu hodně ublížila. Rozhodla se, že až se odpoledne vrátí z rehabilitace, zkusí mu opět zavolat.

Když Julie odpoledne od Paddyho odešla, Paddy si začal nadávat. "Ty jseš ale vůl, co jsi to proboha udělal." Z myšlenkama černýma jak uhel odešl do kuchyně a vytočil Sářino číslo, jenže Sára mobil nebrala. Rozhodl se, že se za ní k večeru půjde podívat. Netušil však, že Julie hodlá Sáru také navštívit. Když se Sára to odpoledne vrátila do pokoje, Julie už na ní čekala. Seděla za stojem a tvářila se jako královna. Sára cítila, že jí čeká nepříjemný rozhovor.

Dobrý den, Sáro. Nemusím se snad představovat, že?"
"Toho mě laskavě ušetřete a řekněte, proč jste za mnou přišla. My dvě jsme nikdy nebyli kamarádky a nikdy nebudeme, takže soudím, že o přátelskou návštěvu asi nejde, co?"
"Uhodla jste. Jde o Paddyho." řekla klidně Julie
"Stalo se mu snad něco?" Sára se pěkně vyděsila
"Nic se mu nestalo. Jen jsem si přišla ujasnit situaci."
"Jakou situaci?" nechápala Sára
"Chci vědět, jak to mezi Vámi dvěma je?"
"Do toho Vám nic není. To je čistě naše věc." Sára začínala ztrácet trpělivost
"Tak hele, kočičko, já nevím, co si namlouváš, ale já vím svoje."
"Jak jste to myslela? Řekněte mi pravdu."
"Chceš pravdu? Máš jí mít. Paddy se po rozchodu s Tebou vrátil ke mě, klape nám to bezvadně a dokonce je v posteli náročnější než dřív. Nenechal mě dneska v noci ani vyspat."
"To není pravda." Sára Paddyho hájila
"Že né? To jseš tak naivní? Vlastně jsi, zapoměla jsem, že mi Paddy říkal, že jsi naivní husička, která do toho při první příležitosti musí okamžitě vlítnout. Hodně si oddychl, že si o to přišla a je rád, že se Tě zbavil.Mám pokračovat, nebo Ti to stačí?"

Sára se se slzami v očích postavila a s hrdou hlavou Julii poprosila, aby okamžitě odešla a tohle dala Paddymu. Z ruky si sundala zásnubní prsten a hodila ho na stůl. Julie se zlomyslně usmála, vzala prsten a prošla kolem Sáry. U dvěří se ještě otočila k Sáře a řekla "Prohrála jsi. Paddy bude vždycky patřit jen mě. Zapamatuj si to." Poté vyšla z pokoje a v duchu se radovala, že další část její pomsty byla vykonána. Po odchodu Julie si Sára musela sednout na kraj postele, třásla se po celém těle. V hlavě si pořád přehrávala všechno dokola. Nemohla a ani nechtěla uvěřit tomu, že by Paddy byl schopný něco takového říct. Pomalu si lehla na postel a dívala se ven z okna. Čas kolem ní ubýhal, ale jí to bylo jedno. Sára se cítila, jako by jí někdo přejel, v srdci měla ostrou bolest a nebyl u ní nikdo, kdo by jí pomohl.

K večeru Paddy zastavil před nemocnici, vystoupil s auta a vydal se na oddělení za Sárou. Když došel k jejímu pokoji, potichu zaklepal a opatrně vešel. Sára ležela na posteli otočená k oknu a Paddyho si vůbec nevšimla. Paddy opatrně přistoupil k ní a pohladil jí po vlasech. Sára sebou trhla a otočila se.


"Promiň, nechtěl jsem Tě polekat. Klepal jsem, ale Ty jsi mě asi neslyšela. Jak se máš?" zeptal se Paddy
Když ho Sára viděla, vjela do ní zlost "Ty, co tady ještě po tom všem chceš? Kde máš Julii?Chodíte sem na etapy nebo co?"
Sářino chování Paddyho vyděsilo " Sáro, co se stalo? A proč mluvíš o Julii?"
"Jo, ták, milostpán neví o čem mluvím.Tak já mu to připomenu. Možná se Ti konečně rozsvítí." Sára se vzteky postavila
"Dobře, ale napřed se uklidni, ano." Paddy se snažil Sáru uklidnit, ale viděl, že je to marné
"Já se nechci uklidnit a vůbec, jak jsem mohla být tak slepá?"
"Sáro, o čem to mluvíš?"
"Tak já Ti to řeknu. Odpoledne za mnou byla Julie. Scházíte se od té doby, co jsme se rozešli a navíc o mě vykládáš, že jsem naivní husa, která do toho musí vlítnout. Jsi konečně rád, že jses mě zbavil? O dítěti ani raději nemluvím. Tak co, ještě nevíš o čem mluvím? Jaká je Julie v posteli? Je skvělá? No, že se vůbec ptám, že?"
Paddy na Sáru nevěřícně koukal a nedokázal uvěřit tomu, co slyší. "Sáro, já......já...vážně nic...... Sára mu skočila do řeči
"Nevykládej mi tady pohádky. Z těch už jsem vyrostla." Sára teď přistoupila k Paddymu a s nenávistí v očích se na něho podívala
Paddy se snažil Sáru chytit za ruce, ale ona jeho ruce prudce odstrčila.
"Nesahej na mě. Nenávidím Tě. Už Tě nikdy v životě nechci vidět, rozumíš. A teď vypadni. Táhni za tou svou Julii a mě nech konečně na pokoji."
"Sáro, já.....takhle to není...prosím vyslechni mě."
"Vypadni a už se tady neukazuj.Jsi obyčejný bídák, nic víc. Ty vůbec nevíš, co je to někoho milovat."
"Sáro, já....... " "Vypadni už konečně." Sára na Paddyho už křičela

Paddy se sebral a odešel. Venku se musel opřít o auto, aby celý ten nepříjemný rozhovor se Sárou vydýchal. V duchu si říkal, že mu Sára křivdí, ví co je to někoho milovat, ten cit poznal se Sárou. Není takový, jak si o něm myslí. Teď chtěl pouze jediné, chtěl vysvětení od Julie. Když si na Julii vzpoměl, přepadl ho vztek. Měl sto chutí jí za to, co řekla Sáře uškrtit, ale nejdřív musel zjistit, jakou hru s ním Julie hraje. Věděl, že musí postupovat opatrně.

Zásah osudu 10.díl

24. března 2008 v 14:26 | Zuzka:-) |  Příběhy
10.díl

Paddy nervózně přecházel po nemocniční chodbě a netrpělivě čekal, až mu někdo něco řekne. Když na místo nehody dorazila sanitka, byla už Sára v hlubokém bezvědomí. Lékař zajistil základní životní funkce, zavedl kanylu a s podezřením na poranění míchy a mozku převezli Sáru do nemocnice. Teď nezbývalo Paddymu nic jiného než čekat a doufat. Asi po dvou hodinách za ním přišel lékař.

"Pan Kelly? Dobrý večer, já jsem doktor Hofmann a vyšetřil jsem Vaší přítelkyni."
"Dobrý večer. Jak to se Sárou vypadá? Bude v pořádku?"
"Nejdřív se uklidněte. Vaše přítelkyně je stabilizovaná, ale její stav je nadále vážný. Má tzv. pohmoždění mozku. Na mozku se utvořil otok, který zapříčinil hluboké bezvědomí. Zatím Vám nemůžu říct, kdy se probere. Může to trvat několik hodin, ale i dní či týdnů. Podle dalších vyšetření má zlomené dvě žebra, zlomenou ruku, naraženou pánev a otřes míchy."
"Co zamená otřes míchy?" Paddy byl zmatený
"Je to lehčí forma poranění páteře v důsledku autonehody. Otřes způsobil skřípnutí míšního nervu, který vysílá signály do dolních končetin. V důsledku toho se utvořil otok, který míchu chrání před další poškozením."
"To znamená, že Sára už nebude chodit? Chápu to dobře?"
"Né, nebojte se. Sára bude zase chodit. Tento otok se zpravidla vstřebává do několika hodin nebo dní a skřípnutý nerv napravíme pravidelným cvičením."
"A co miminko?"
"Naražená pánev, je pro těhotenství velké riziko. Může dojít k samovolnému potratu, ale moudřejší budeme až za 48 hodin.
Teď záleží na Sáře, jak se s tím její tělo vyrovná." Lékař se snažil Paddyho uklidnit, ale moc se mu to nedařilo
"Vaše přítelkyně je na Jednotce intenzivní péče. Můžete jít za ní, jestli chcete?" Paddy přikývl a doktora následoval


Když se doktor Hofmann podíval na Paddyho, bylo mu ho líto. Bylo na něm vidět, jak hluboce Sáru miluje, bylo mu to vidět na očích. Tak rád by pro něho něco udělal, ale nemohl. Všechno teď záleželo na Sáře. Před dveřmi do pokoje se Paddy otočil k lékaři a zeptal se ho, jestli ho Sára uslyší a jak dlouho u ní může zůstat.

"Nevím, jestli Vás uslyší, u hlubokého bezvědomí to nemůžu potvrdit ale ani vyloučit a zůstat u ní můžete, jak dlouho budete chtít.
Možná neuslyší, co jí říkáte, ale bude cítit, že jí někdo drží za ruku."

Paddy přikývl a potichu vstoupil do pokoje a rozhlédl se. Pokoj působil chladně a depresivně. Stěny byly bílé, kolem postele, byli přístroje, které hlídaly Sářiny životní funkce a každou chvíly pípnuly. Paddy potichu přistoupil k posteli a zadíval se na Sáru. Ten pohled ho zabolel. Posadil se na židly a chytil Sáru za ruku. Její ruka byla studená a tvář pokrytá samou modřinou. Paddy se na ní s láskou díval a po tvářích mu tekly slzy.

"Sáro ( dostal ze sebe po chvíly), musíš bojovat, kvůli mě a dítěti. Vy jste pro mě to nejdůležitější na světě. Nevzdávej to, prosím."
Poté jemně zvedl Sářinu ruku ke svým ústům a políbil. Položil si hlavu na okraj postele a vyčerpáním usnul.


Ráno se Paddy probudil hodně brzy. Byl unavený a všechno ho bolelo. Promnul si oči a podíval se na Sáru. Políbil jí, pustil její ruku, kterou doteďka držel ve své a odešel na chodbu, aby si dal v automatu alespoň trochu kávy. Poté se vrátil do pokoje a posadil se opět k Sáře. Zanedlouho s na Sáru přišel podívat doktor Hofmann.

"Dobré ráno. Co kdyby jste jel domů a trochu se prospal? Kdyby se cokoliv dělo, zavolám Vám?" zeptal se ustaraně
"Né, děkuji, ale já zůstanu u Sáry. Nechci jí nechávat samotnou. Stejně bych nedokázal usnout. Jen Vás chci poprosit, aby jste nikomu, kromě její rodiny, nepodával žádné informace o jejím stavu."
"Ano, chápu." odpověděl doktor "Její tetu jsem informoval ještě v noci a ta slíbila, že její rodině zavolá."

Poté doktor Sáru pečlivě zkontroloval, zapsal údaje do karty, pohladil jí po ruce a odešel. Paddy musel ještě zavolat Maite, aby jí řekl, že ruší další vystoupení. Vyšel tedy na chodbu a vytočil číslo od Maite.

"Ahoj Paddy, jak se máš?" pozdravila ho
"Ahoj Maite, já Ti volám proto, abych na nějaký čas zrušil vystoupení."
"Ale proč? Něco se stalo?" divila se Maite
"Maite ( začal Paddy pomalu a snažil se zadržet slzy, které se mu opět draly do oči), Sáru včera večer někdo srazil autem. Jsem u ní v nemocnici."
"Panebože, jak je na tom?"
"Je na tom hodně zle, je v bezvědomí. Nevím, kdy se probere. Je dočasně ochrnutá na dolní končetiny a miminko je taky v ohrožení. Stále hrozí samovolný potrat. Maite, já jsem uplně na dně. Mám šílený strach. Bojím se, že je oba ztratím."
"Paddy, to je mi líto. Já za Tebou přijedu. Mám Ti něco do nemocnice přivést? Jinak neměj strach, ostatním to vyřídím. Zatím se drž."


Když Paddy ukončil hovor, vrátil se za Sárou do pokoje. Nechtěl jí nechávat samotnou. Maite mezitím vše vyřídila vydala se za Paddym. Ostatní byly z té zprávy zdrceni a držely Sáře palce, aby všechno zvládla. Bylo jim jasné, že by to Paddy bez ní nezvládl.
Když Maite přijela do nemocnice a viděla Paddyho, byla zoufalá. Nevěděla, co má dělat. Snažila se ho nějak povzbudit, ale nedařilo se jí to. Nikdy neviděla svého bratra tak zoufalého a na dně, jako právě teď.




Mezitím, co Sára bojovala v nemocnici o život, chystala Julie další úder. Věděla, že je Paddy na dně a bude potřebovat jakoukoliv podporu a pomoc a ona byla ochotná mu jí poskytnout. Byla ochotná zajít kamkoliv, když to bude nutné. Je schopná jít i přes mrtvoly, jen proto, aby ho měla pro sebe.......jen pro sebe.


Odpoledne se v nemocnici ukazála policie. Vyptávali se na Sářin stav a na to, co si Paddy z té noci pamatuje. Paddy do detailu popsal celou událost. Na značku auta si ale nevzpoměl. Policie Paddymu řekla, že kdyby si na něco vzpoměl, ať okamžitě zavolá. Dokola se vyptávali, jestli neví o někom, kdo by chtěl Sáře nějak ublížit, ale Paddy si v tu chvíli nedokázal na nic vzpomenout. Po půl hodině policie konečně odešla a Paddy se mohl vrátit za Sárou. Pořád byla v obličeji bledá a slabá. O několik hodin později se Sářin stav začal zhoršovat, klesal jí tlak a silně krvácela. Lékař řekl Paddymu, že musí Sára na sál, aby zachránili alespoň její život. Paddy se po těch slovech zhroutil na židly. Celou dobu, co byla Sára na sále, čekal Paddy na chodbě. Ten večer dorazila do nemocnice i Sářina rodina. Teta Paddyho představila a zeptala se na Sářin stav.

"Paddy, jak je na tom Sára?" zeptala se teta
"Je na sále. Začala krvácet. Pravděpodobně příjdeme o miminko." odpověděl Paddy
"Ona s Vámi čekala dítě?" zeptala se nevěřícně Sářina máma
"Ano, paní Vítkovská, čekala. Věřte mi, že mám Vaší dceru opravdu rád. Miluju jí a moc mi na ní záleží." Sářina máma viděla, že Paddy mluví pravdu
Sářina máma si sedla vedle Paddyho a chytla ho za ruku. Paddy se na ní podíval
"Já vím, že mojí dceru milujete. Teď musíme být všichni sílní a hlavně Vy. Sára Vás bude potřebovat."
Paddy pouze přikývl. Po hodině dalšího čekání vyšel ze sálu konečně doktor Hofmann.
"Pane doktore, řekně te mi, že bude Sára v pořádku!"
"Vaše přítelkyně bude v pořádku, ale bohužel přišla o miminko. Už se nedalo nic dělat. Je mi to líto."
"Můžu jí za ní? Chtěl bych být teď s ní."
Sářina máma Paddyho zadržela. "Já půjdu za ní a Vy se běžte domů vyspat. Kdyby se Sára probrala a takhle Vás viděla, moc by jí to nepomohlo." Paddy nechtěl, odmítal jít domů, ale nakonec ustoupil a odešel se Sářinou tetou.



Když odemykal byt, bylo mu hrozně. Kamkoliv se v bytě hnul, viděl Sáru. Přišel do ložnice, hlavu si položil na Sářin polštář a usnul.
Když se za probudil, byla venku tma. Podíval se na hodinky a zjistil, že spal skoro celý následující den. Došel se osprchovat, vzal si čisté věci a vyrazil zpátky do nemocnice. Když přijel před nemocnici, zůstal sedět v autě a koukal před sebe.

"Sáro, tolik bych Ti toho chtěl říct. Bojím se, strašně. Musím být silny, kvůli ní." říkal si pro sebe
Vystoupil s auta a vydal se na oddělení. Když přicházel, na chodbě viděl Sářinu mámu.

"Paddy, probrala se. Před pěti minutami. Teď je u ní doktor."
"Říkala něco? Jak je na tom?" Paddy se konečně usmál
"Ptala se na Tebe. Řekla jsem jí, že jsme Tě poslali domů, aby jses vyspal."
Jak to dořekla, ze dvěří pokoje vyšel lékař. "Bude v pořádku. Paddy, chce Vás vidět. Už všechno ví." řekl lékař


Paddy vešel do pokoje a usmál se na Sáru.

"Ahoj lásko, jsem moc rád, že jses probrala. Strašně jsem se bál. Pořád jsem Tě držel za ruku."
"Já vím, cítila jsem to. Paddy, přišli jsme o miminko." když to Sára říkala, dívala se z okna a po tvářich jí tekly slzy
"Já vím. Moc mě to mrzí. Spolu to překonáme."
"Jak to můžeš říct?" Sára se na Paddyho ani nepodívala
"Sáro, miláčku( začal Paddy klidně), mě to taky moc bolí, ale už se to nedá vrátit. Musíme se s tím oba vyrovnat. Jsme na to přece dva."
"Né, nejsme." odpověděla Sára a poprvé se na něho podívala
"Jak to myslíš? Samozřejmě, že jsme."
"Já chci být teď sama. Odejdi, prosím."
"Sáro.....to přece nejde"
"Paddy, odejdi."
Paddy se zvedl a došel ke dvěřím. Když vyšel, všichni poznaly, že se něco stalo.
"Nechce mě vidět." odpověděl Paddy
"To bude v pořádku. Potřebuje trochu času."
Sářina rodina se snažila Paddymu pomoc, ale věděli, že Sára má tvrdou hlavu. Paddy poprosil tetu, aby mu kdykoliv zavolala, kdyby se něco dělo, pak se na ně trochu unavené usmál a se sklopenou hlavou a leskoucíma se očima odcházel z nemocnice.




Několik následujích dní chodil Paddy do nemocnice každý den, ale pokaždé to bylo stejné. Sára ho odmítala vidět nebo se s ním nebavila vůbec. Paddy byl zoufalý. Když se jí snažil chytit za ruku, odtáhla se. Jeden večer, co Paddy trávil u ní, mu Sára řekla, ať za ní nechodí vůbec, že bude lepší, když si dají na čas od sebe pauzu.

"Paddy, bude lepší, když se teď nějaký čas nebude vídat." začala Sára pomalu
"Sáro, to nemyslíš vážně? Já Tě miluji. Nechci Tě nechávat samotnou!"
"Proč mě tak trápíš, Paddy?"
"Já, že Tě trápím? To Ty se mnou posledních pár dní zametáš jako zkusem hadru a já Tě trápím?"
"To není pravda. Je to pro mě těžké...přišla jsem o dítě a navíc nemůžu zatím chodit. Možná už nebud chodit vůbec. Bylo by dobré, kdyby jsi zapoměl."
"O to dítě jsme snad přišly oba. Bylo i moje a chodit budeš. Ale nechtěj po mě, abych na Tebe zapoměl. To dost dobře nejde i kdybych chtěl. Nedokážu poručit svému srdci.....to prostě nedokážu." Sára se na Paddyho ani jednou nepodívala
"Paddy, odejdi....a už mi nevolej."
"Sáro, tohle si přeješ? Odejdu, ale nejprve mi do očí řekni, že mě nemiluješ a já odejdu."
Sára se na Paddyho podívala s ledovým klidem "Nemiluji Tě a přeji si, aby jsi odešel."
"Nevěřím Ti, ale odejdu."
Paddy se zvedl ze židle a odcházel. Sářina slova se mu zaryla hluboko do paměti. Nikdy v životě si nemyslel, že to může takhle bolet. Jeho vnitřní hlas mu říkal, ať bojuje, ale on už neměl sílu. Vyšel na chodbu a potichu zavřel dvěře za dívkou, kterou miluje víc než svůj život. Když Paddy odešel z pokoje, Sára zabořila obličej do polštáře a brečela. Ztratila jsem ho.........navždy.

Zásah osudu 9.díl

22. března 2008 v 16:54 | Zuzka:-) |  Příběhy
9.díl

Uplynul měsíc od doby, kdy se Patrick se Sárou vrátili s Alp. Paddy stále nebyl ve své kůži. Stále častěji potkával Julii. Měl strach, aby svojí hrozbu nenaplnila. Jeden lednový týden musela Sára odletět domů. Její maminka dostala zápal plic a nevypadalo to s ní dobře. Paddy odvezl Sáru na letiště a ujistil jí, že všechno dobře dopadne. Když Sára odletěla, Paddy se cítil hodně osamělý. Sára mu chyběla víc, než si vůbec dokázal představit. Čtyři dny po jejím odjezdu se poprvé se Sárou po telefonu pohádal. Paddy naléhal, aby se vrátila, ale Sára odmítla. To Paddyho trochu naštvalo. Rozhodl se, že si tedy zajde trochu povyrazit do baru. V baru strávil dvě hodiny, popíjel vodku a nevmínal lidi okolo. Najednou k němu přistoupila Julie.

"Nazdar, Paddy....kde máš tu svojí lásku? Neříkej, že Tě nechala?"
"Jmenuje se Sára. Odejdi Julie, o Tvojí přítomnost nestojím, jasný."
Paddy byl sice posilněný alkoholem, ale vůbec mu neuniklo, ža to Julii sluší. Julie tušila, že nastal její čas pro první krok pomsty.
"Ale no tááák kotě, přece se kvůli ní takhle nezřídíš? Hele, odvezu Tě domů, Ty se s toho vyspíš a bude zase dobře."
Paddy se na Julii nechápavě podíval, takhle milou jí neznal. "Co to na mě hraješ?"
"Nic.....jen Ti nabízím přátelskou pomoc. Tak už pojď."

Julie chytla Paddyho za ruku a odváděla ho ke svému autu. Když dojely před jeho byt, Julie zastavila a podívala se na Paddyho.
"Tak už jsi doma."
"Díky za odvoz. Sám bych domů asi nedošel."
Julie se náhle naklonila k Paddymu a vášnivě políbila. Paddy se nejprve bránil, ale protože byl posilněný alkoholem, brzy jí polibky ještě vášnivěji oplácel. Po deseti minutách, co takto strávili v autě, Paddy navrhl, jestli by nechtěla jít nahoru. Julie s úsměvem přikývla. Oba vystoupily z auta a vydali se do jeho bytu. Sotva Paddy odemkl byt a zavřel dveře, Julie ho opřela o dvěře a začala ještě vášnivěji líbat. Paddy si na Sáru vůbec nevzpoměl. Oplácel Julii polibky a cestou do ložnice jí vyslékal. Julie ho doháněla k šílenství, ale né tak jako Sára. Milovali se celou noc. Julie byla spokojená, první krok pomsty byl vykonán. S tím pocitem usnula. Když se Paddy ráno probudil, vůbec mu nedošlo, co se stalo. Až když se podíval vedle sebe a uviděl Julii, začal se mu včerejší večer vybavovat. Rychle vstal z postele, oblékl se a odešel do obývacího pokoje. Posadil se na pohovku a podíval se na mobil. Zjistil, že mu Sára večer třikrát volala, jenže on telefon neslyšel, protože si užíval s Julii. V obýváku seděl asi dvě hodiny, když tu najednou uslyšel, jak někdo odemyká byt. Byla to Sára. Večer Paddymu volala, že se vrací. Paddymu bylo do breku. Tohle nechtěl, tohle se nemělo stát.


"Ahoj lásko,strašně jsi mi chyběl a navíc, nechci se hádat."
Paddy dál seděl jako přikovaný.
"Paddy, co se děje? Ty se zlobíš?" Paddy nestačil vůbec nic říct, ve dveřích se objevila Julie
Sára vůbec nechápala, co se děje. Střídavě se dívala na Paddyho a Julii. Teď jí to začínalo docházet.
"Paddy, co se tady stalo?" Sára začínala mít v očích slzy
"No, táák, miláčku.....proč neřekneš Sáře, jak jsme si skvěle užívaly celou noc?" vložila se do toho Julie
"Sára se podívala na Paddyho "Paddy, řekni, že to není pravda, prosím!. A proč Ti říká "miláčku?"
"Prosím, řekni, že to není pravda." Sáře už tekly slzy proudem
Paddy se na Sáru vůbec nedokázal podívat "Sáro, já............já........moc mě to mrzí." To bylo to jediné, co ze sebe vykoktal
"To nééé, to přece nemůže být pravda." Sára tam stála a nemohla tomu uvěřit
Julie se mezitím oblékla a když se vrátila do obyvacího pokoje, přostoupila k Paddymu, lehce mu zvedla hlavu a pomalu políbila. Paddy se ani nedokázal bránit. Sáru zavřela oči a po tváři jí tekly slzy. Než Julie odešla, pohladila Paddyho po tváři a s úsměvem na rtech řekla jednu větu: "Bylo to krásné, Paddy." Když za sebou zabouchla dveře, Sára se nedokázala vůbec pohnout. S uslzenou tváří se dívala na Paddyho. Po chvíly se sebrala, odešla do ložnice a naházela pár věcí do tašky. Když Paddy viděl, co Sára dělá, zvedl se a šel za ní.

"Sáro, lásko...prosím, nechoď. Odpusť mi to." Paddy se snažil Sáru obejmout, ale Sára ho odstrčila
"Nesahej na mě. Jak jsi vůbec mohl?"
"Odpusť. Pohádaly jsme se a já šel do baru, opil jsem se a ráno se probudil vedle Julie. Nechtěl jsem."
"Nevěřím Ti. Myslela jsem si, že mě miluješ a Ty mě při první příležitosti podvedeš."
S těmi slovy vzala Sára tašku a prošla kolem Paddyho. V chodně vzala kabelku a chystala se k odchodu. V tom jí ze zadu chytili Paddyho ruce a otočili k sobě. Oba měli tu možnost se podívat jeden druhému do očí, ale přes slzy pořádně ani neviděly.

"Sáro, prosím....neopouštěj mě. Byla to chyba, ale já miluji jen Tebe."
"Né, Paddy....hodně jsi mi ublížil a já nemůžu."
"Miluji Tě, Sáro."
"Když jsi mi to říkal dřív, věřila jsem tomu."
Sára se vymanila s Paddyho objetí, položila klíče na botník, vzala tašku a odešla. Na Paddyho se ani nepodívala. Než zavřela dveře, slyšela ještě Paddyho, jak na ní volá: "Sáro, prosím.......prosím"
Když se za Sárou zavřeli dveře, Paddy se sesunul na podlahu a rozbrečel se. V duchu si pořádně nadával......jak jsi jenom mohl......ztratil jsi Sáru.....Nevěděl, jak dlouho tam seděl, když se konečně zvedl, byla už noc. Odešel do obyváku, vzal do ruky mobil a vytočil Sářino číslo. Tefefón dlouho zvonil, ale nikdo ho nebral. Tu noc to zkusil ještě pětkrát, ale bylo mu jasné, že Sára mobil nezvedne. Rozhodl se, že napíše Sáru textovku, tu si alespoň přečte, tím si byl jistý.


" V mém srdci bývalo hodně místa, ale od té doby, co jsem Tě poznal, patří mé srdce jenom Tobě."



Sára dojela k tetě v slzách. Když jí teta viděla, věděla, že se něco stalo, ale byla natolik rozumná, že se Sáry na nic neptala. Věděla, že teď potřebuje být sama, ať se stalo cokoliv, nejdřív se s tím musela vyrovnat ona sama. Sára ležela v pokoji na posteli, polštář mokrý od slz a myslela přitom na Paddyho. Mobil vyzváněl na nočním stolku, ale ona neměla tu sílu ho zvednout. Modlila se, aby to už vzdal a nevolal jí. Najednou bylo ticho a Sára se rozbrečela ještě víc. Pak jí přišla zpráva. Nejprve jí nechtěla číst, ale zvědavost jí přesvědčila. Když si přečetla Paddyho sms, byla na tom ještě hůř. Mobil hodila na zem a za chvíly vyčerpáním usnula. Když se dopoledne probudila, byla ráda, že celý zbývající týden nemusí do práce. Potřebovala se z toho nějak dostat. Vstala, zvedla mobil z podlahy a položila ho na noční stolek. Pak odešla do kuchyně.
Paddy nespal celou noc, myslel na Sáru. Najednou byl bezradný, bloudil po bytě úplně sám. Sára mu strašně chyběla, chtěl jí zpět, ale neodvážil se za ní jít. Nechtěl jí ztratit. Chtěl jí zavolat, ale věděl, že mu nezvedne mobil, tak jí raději napsal další sms.


"Teprve, až když jsem tě ztratil, jsem zjistil, co všechno pro mě znamenáš.
Jsi můj život a já ho bez Tebe nechci žít. Prosím, vrať se."


Paddy odeslal sms a doufal, že mu Sára odepíše, ale spletl se. Sára se mu neozvala. Znova začala chodit do práce, ale nedřilo se jí. Byla jako stroj, plnila všechny příkazy, které jí vrchní sestra zadala, ale vůbec se neusmívala. Nebyla to ta Sára, kterou znaly a to je trápilo. Paddy pokaždé s námahou odzpíval koncerty, které byli domluvené, ale dělal takové chyby, že si toho všimly i fanoušci. Sourozenci byli hodně naštvaní, ale věděli, že nemá cenu něco Paddymu říkat, protože je stejně neposlouchá. Nevěděli, co přesně se mezi ním a Sárou stalo, ale tušily, že to bylo opravdu něco zlého.
Uběhly další dva týdny a Sára se Paddymu ani jednou neozvala. Navíc se blížil Valentýn, což ani jednomu moc nepřidalo. Paddy Sáře pořád moc chyběl, ale zatím se nedokázala vyrovnat s tou ránou, kterou jí při návratu uvítal. Sára dál chodila do práce, Paddy zpíval a poskytoval rozhovory. Prostě se snažily dělat všechno, aby na toho druhého nějak zapoměly. Jenže srdci ani jeden poručit neuměl. Když nastal Valentýn, Paddy měl v hlavě plán. Ráno zašel do květinářství, koupil červené ruže, srdíčko a prstýnek. Zbývalo jen jediné, napsat Sáře.


"Komu bych psal valentýnku, kdybych neměl Tebe?Po Tvém boku splývají pojmy
země a nebe. Díky za to, že jsi, mou jedinou láskou jsi Ty. Prosím, vrať se!"


Ten den měla Sára dlouhou službu v nemocnici a končila až večer. Když si přečetla Paddyho sms, bylo jí do pláče. Až teď si uvědomila, že je Valentýn a jak moc jí Paddy přes to všechno chybí. Napsala Paddymu odpověď, že u něho má ještě nějaké věci a že se pro ně po službě zastaví. Chtěla ho ještě trochu potrápit. Paddy začínal být naprosto zoufalý, vyčítal si, že nešel za Sárou dřív, jenže teď už bylo pozdě. Sára si přijde zbalit i ty poslední věci, co u něho ještě má, přesto se ale rozhodl, že to zkusí.......naposled.
Když se blížil večer, Paddy všechno pečlivě připravil. V obývacím pokoji leželo pár růží, v ložnici hořely svíčky, na posteli byli růže, srdíčko a prstýnek. Už dlouho přemýšlel nad tím, že by Sáru požádal o ruku, ale takhle si to rozhodně nepředstavoval. Když měl všechno nachystané, posadil se do kuchyně a čekal na Sáru. Sára odcházela z nemocnice plná strachu. Nevěděla, jak to u Paddyho bude probíhat, byla odhodlaná zbalit si poslední věci a jít, ale netušila, co jí po příchodu čeká. K Paddymu bytu došla pomalu, nechtěla aby poznal, jak moc jí tluče srdce. Nejistě vystoupala do čtvrtého patra a zazvonila. Když Paddy otevřel dveře, Sára se lekla. Vypadal hrozně, byl zničený, nevyspaný a pobledlý.

"Ahoj, Paddy.......můžu dál?"
"Sáro, jsem rád, že jsi tady. Strašně moc jsi mi chyběla. Odpusť mi to."
"Paddy, nech toho.....přišla jsem si pro zbytek věcí. Půjdu si je dobalit, ano?"
Paddy jenom přikývl a sledoval Sáru, jak odchází do obývacího pokoje a pak do ložnice. Ve dveřích se zarazila a otočila směrem k Paddymu.
"Ty někoho čekáš? Mohl jsi to napsat, přišla bych jindy." Sára odvrátila od Paddyho svou tvář, aby neviděl, že se jí do očí derou slzy.
Paddy pomalu přistoupil k Sáře, otočil si jí k sobě a utřel slzy. " To je pro Tebe. Nechci, aby jsi odešla. Vím, že jsem to zvoral a hodně Ti ublížil a moc mě to mrzí, ale já bez Tebe neumím žít. Vrať se, Sáro, prosím." Sára najednou nevěděla, co dělat.
Paddy jí pustil, došel k posteli, vzal do ruky krabičku, přistoupil k Sáře a poklekl.

"Paddy, panebože...co děláš, vstávej!"
"Sáro, vezmeš si mě?" s těmi slovy pomalu otevřel krabičku a navlékal Sáře prstýnek
Sára si klekla k Paddymu, objala ho chvíli přemýšlela, co má odpovědět. Vlastně to věděla, láska k Paddymu byla silnější.
"Ano......vezmu si Tě moc ráda."

Paddy jí políbil, zvedl ze země a něžně položil na postel. Lehl si k ní a nekonečně dlouho líbal. Pomalu jí začal pomáhat z oblečení, stejně jako Sára jemu. Dotýkal se jí jako nezkušený školák a Sára pomalu začínala šílet. Jeho polibky a doteky mu oplácela stejnou mírou. Když se spolu konečně po dlouhé době znova milovali, bylo to jiné. Paddy se držel tak trochu zpátky, jako by se bál, že by mohl Sáře ublížit. Za tu noc se milovali nesčetněkrát, Sára v něm probouzela pocity, které dosud nezažil a Paddy z toho byl úplně vedle. Nakonec mu Sára usnula vyčerpáním v náručí. Paddy jí objímal, hladil po vlasech, ale usnout nedokázal. Před očima měl stále dnešní noc, ani ve snu by ho nenapadlo, že Sára dokáže být tak vášnivá.

Uběhl měsíc a Sára byla s Paddym zase šťastná. Každý, kdo je viděl, jim lásku jenom záviděl. Jimmyho dost zabolelo, že se budou brát, ale Paddymu to přál. Už dávno se na něho přestal zlobit, protože i on začínal být v lásce šťastný, jenom Julie pěnila vzteky, když se dověděla, že se Paddy bude ženit. Nemohla to přenést přes srdce. Za každou cenu, chtěla Paddyho pro sebe a neváhala kvůli tomu jít i přes mrtvoly. Zatímco Julie dávala dohromady vražedný plán, Paddy si se Sárou užíval každou volnou chvíli. Na konci března začínala mít Sára tušení, že je těhotná, ale chtěla si být stoprocentně jistá, než tu zprávu řekne Paddymu. Začátkem dubna jí tu zprávu potvrdil i lékař. Sára byla skutečně těhotná. Paddy byl v té době na turné a vracet se měl za pár dní, takže měla dost času, aby si promyslela, jak mu tuto zprávu sdělí. Když se Paddy za pár dní ráno vrátil, Sáře nebylo dobře. Měla ranní nevolnosti.

"Měla by jsi jít k doktorovi. Nevypadáš dobře." řekl Paddy
"To nic není, vážně. To za pár dní přejde." uklidňovala ho Sára
"Neříkej mi, že to není nic vážného, když Ti je každý den špatně. Zítra jdeme k doktorovi."
"Paddy, ale...já..." "Sáro, dost...nebudu se s Tebou dohadovat, jasný."
"Já nepotřebuji jít k doktorovi. stejně by mi řekl to, co už dávno vím sama." Paddy se na ní nechápavě podíval
Sára si sedla k Paddymu na klín, objala ho kolem krku a zašeptala "Paddy, budeš táta. Čekáme miminko."
Paddy se na ní chvíli udiveně díval a vstřebával novinu, kterou mu Sára právě sdělila.
"Ty nemáš radost?"
"Lásko, mám radost a velkou. Udělala jsi ze mě právě toho nejšťastnějšího muže na světě. Děkuji."
Paddy Sáru políbil a okamžitě poslal sms sourozencům, aby se o tu radostnou novinu podělil i s něma.

Všichni byli nadšění a na další miminko v rodině s těšily. Nejvíc Paddy se Sárou. Za několik dní se ta zpráva dostala i k novinářům a samozřejmě vyšla ve všech novinách. Paddy nakonec tu zprávu potvrdil, ale to neměl dělat. Když se to Julie dočetla v novinách, stala se z ní pomstichtivá mrcha. "Když Tě nebudu mít já, tak nikdo." říkala si pro sebe. Jako modelka měla určité styky na místech, které naháněly hrůzu.
Najala si chlápka, který měl na nějaký čas Sáru odstanit z cesty, né zabít. Ukázala mu fotografii a poprosila ho, ať je to co nejrychleji. Sára ani Paddy nic netušily. Sára zatím dál pracovala v nemocnici, i když už nesloužila noční. Paddymu se to samozřejmě nezamlouvalo, ale Sára měla svojí hlavu.

Jednoho dubnového večera Sára končila odpolední službu. Trochu se opozdila, tak se rozhodla jít pěšky, protože autobus už dávno ujel. Nevšimla si, že jí celou cestu pozoruje muž v černém autě. V klidu prošla parkem a u křižovatky se zastavila. Počkala, až na semaforu pro chodce bude zelená, aby mohla v klidu a bezpečně přejít. To byla šance pro chlápka, kterého si Julie najala.
Když se na semaforu objevila zelená, Sára se rozhlídla na obě strany a vstoupila do cesty. V půlce přechodu se zastavila, protože slyšela pištění pneumatik, ze zatáčky se vyřítilo černé auto a najelo přímo do Sáry. Sáru ten náraz vymrštil do vzduchu a odhodil zpátky na cestu. Auto okamžitě z místa ujelo.


Když Sára přecházela po přechodě, Paddy přicházel ke křižovatce z druhí strany. Dělal si o ní starosti, nikdy se takhle neopozdila. Když byla v půlce přechodu, Paddy zahlédl auto. Jediné, co stačil udělal bylo na ní zakřičet: "Sááááárrrooooo, nééééé." , jenže Sára vůbec neslyšela. Okamžitě se k ní rozběhl a volal záchranku. Když k ní doběhl, měl v očích slzy. Sára byla při vědomí, ale kolem ní byla spousta krve. Snažil se jí při vědomí udržet, ale Sára se mu ztrácela před očima.

"Sáro, miláčku uklidni se. Bude to dobré. Sanitka už jede."
"Paddy, já....já...Tě...." aby jí Paddy slyšel musel se k ní sklonit
"Paddy, já.....já.....Tě...moc .....miluji."
Paddymu tekly slzy jako o závod "Já Tebe taky, Sáro, ale teď nesmíš usnout. Dívej se pořád na mě, ano. Ty to zvládneš. No ták, snaž se." jenže Sára pomalu oči zavřela
Sáro, no táák...prosím, otevři oči, prosím." Paddy začínal být zoufalý, z dálky slyšel houkat sanitku a modlil se, aby přijela včas.
"Sáro, sanitka......slyšíš. Lásko, prosím.....podívej se na mě."

Jenže Sára Paddyho už neslyšela. Kolem ní byla jen černá tma a ona do ní padala stále víc a víc.

Making of Pray Pray Pray

20. března 2008 v 8:29 youtube
1. část
2. část

Zásah osudu 8.díl

19. března 2008 v 16:15 | Zuzka:-) |  Příběhy
8.díl

Druhý den byl Paddy vzhůru jako první. Potichu odešel do kuchyně, aby připavil snídani. Když byla snídaně hotová, šel se podívat jestli Sára ještě spí. Potichu nakoukl do ložnice.

"Dobré ráno, zlatíčko." uvítal jí sladkým polibkem
"Dobré ráno." Sára mu polibek oplatila
"Připravil jsem nám snídani. Určitě máš hlad."
Sára se protáhla, ale vůbec se jí nechtělo vstávat.
"Ale mě se nechce vstávat. Dneska nemusím do práce." odpověděla Sára
Paddy se na ní usmál a odkulhal do kuchyně. Na podnos dal snídani a odnesl jí za Sárou. Když ho Sára viděla, začala se smát.
"Co Ti je k smíchu? "Ale nic, já bych to donesla, kdyby jsi řekl. Když Tě vidím, tak mám strach, že se ještě opaříš."
Paddy si přisedl k Sáře a společně posnídali.
"Co máš dneska v plánu?" zeptal se po snídani Paddy
"Já bych chtěla dneska odpočívat." odpověděla Sára
"Sama?"
"No jasně, že sama? S kým jiným?"
"Já Ti nestačím? Nezapomeň, že jsi v mojí postely, takže............... Paddy položil Sáru na polštář a začal jí líbat
Chtěl, aby ho ona chtěla stejně silně, jako on jí. Trvalo to však pouhý okamžik, jeho ruce se pomalu posunovaly po jejím těle stále níž a níž. Sára cítila, jak se v ní zvedá vášeň, kterou dosud nezažila. Paddy byl úplně jiný než Marek. Jeho prsty byly něžné a zkušené, když jí přetahoval přes hlavu tričko, které pak odhodil někam na podlahu. Milovali se až do pozdního odpoledne.

"Miluji Tě" zašeptala Sára do tiša, když ležela Paddymu v náručí
"Já to přece vím, šeptala jsi mi to do ucha.Konečně jsem šťástný a to díky Tobě, Sáro."
Sára si zpět položila hlavu na jeho rameno a vychutnávala si každou chvíli v Paddyho přítomnosti.



Uběhlo několik týdnu od té doby, co se Sára poprvé milovala s Patrickem. Od toho dne Ti dva bez sebe neudělaly ani krok. Sára ho doprovázela na každý koncert, pokud měla v práci volno a Paddy by jí nejraději nosil na rukou, pokud by mu to dovolila. Paddyho sourozenci byli rádi, že vidí svého bratra šťastného po boku Sáry. Ze Sáry a Maite se staly nerozlučné kamarádky. Jenom Jimmy se v přitomnosti Sáry cítl nesvůj. Od prvního okamžiku, kdy je Paddy seznámil se mu Sára zamlouvala. Zamiloval se do ní, i když chodil s jinou. Jimmy si city, které choval k Sáře nechal pro sebe, aby o tom Paddy nevědel, ale dlouho to nedokázal skrývat. Při jednom koncertu se rozhodl jít za Sárou a vyznat se jí ze svých citů. Počkal si, až Paddy odběhne něco zařídit a zaklepal na dvěře šatny.


"Ahoj Sáro, můžu dál?"
"Ahoj Jimmy, jasně...děje se něco?"
"No víš, ......chtěl bych Ti něco říct. Už to nemůžu skrývat."
"Tak co se děje. Povídej." Sára se posadila vedle něho na pohovku a čekala, co jí Jimmy poví
"Sára, já........já se........se do Tebe zamiloval."
"Ale Jimmy.......já chodím s Paddym a moc ho miluji. Nevěděla jsem, že..... Jimmy Sáru nečekaně políbil
Sára se od jimmyho odtáhla, polibek jí byl nepříjemný. Navíc se bála, aby ji neviděl Paddy.
"Nezlob se, nechci Ti ublížit, ale mezi námi nic nebude, Jimmy. Nemůžu Ti nabídnout nic víc,než pouhé přátelství.
Jimmy se zvedl s pohovky a chystal se k odchodu. Sářina odpověď ho urazila. Vztekle za sebou zabouchl dveře a Paddyho začínal nenávidět. Sára pořád seděla na pohovce a byla bledá jak stěna. Když se Paddy vrátil, úplně se lekl.
"Sáro, miláčku....stalo se něco?"
"Paddy, cože? Né, nic....jenom se mi zatočila hlava, ale už je to v pořádku. Vážně, nemusíš mít strach."
Za žádnou cenu nechtěla Paddymu říct o Jimmym. Věděla, že by to v rodině udělalo nepokoje a to nechtěla. Paddy vycítil, že mu Sára neříká pravdu, ale nechtěl na ní naléhat. Sára se od té doby Jimmymu vyhýbala, jak nejvíc mohla, ale věděla, že to nemůže trvat věčně, Jednou se spolu budou muset znova potkat a nebude to trvat dlouho. Paddy bude brzy slavit narozeniny a tam se s Jimmym opět uvidí. Když nastal den D, Sára se Jimmymu vyhýbala, jak jen mohla. Pokaždé, když se na něho podívala, viděla tu nenávist v Jimmyho očích.Společně odpoledne oslavily Paddyho narozeniny a večer patřil pouze Sáře. Zašli si na romantickou večeři do nedaleké restaurace a po večeři se ještě prošli zasněženým městem a vychutnávali si předvánoční atmosféru. Když došly domů, Sára předala Paddymu dárek a ještě jednou mu popřála k narozeninám. Paddy si však dárek nerozbalil, chtěl pouze Sáru.
Do Vánoc zbýval pouhý týden a Sára neměla koupený ani jeden dárek. Často bývala v nemocnici, tak na nakupování neměla moc času. Paddy býval celý den pryč. Měl domluvené rozhovory s novináři, televizní vystoupení, koncert v nemocnici pro děti a jeden velký vánoční koncert, který se měl uskutečnit na Štědrý den. Se Sárou se viděl pokaždé až večer. Oba se na Vánoce už těšily.


Když nastal Štědrý den, ozdobily společně stromeček, nachystaly vánoční cukroví a vydaly se na koncert. Sára se však na koncertě zdržela jenom chvíly, neměla pro Paddyho ještě zabaléné dárky, tak to chtěla stihnout než příjde domů. Když začla druhá polovina koncertu, poslala Paddymu vzdušný polibek, zamávala a vydala se domů. Po příchodu domů si uvařila horký čaj a šla dobalit dárky. Paddymu k Vánocům koupila oblečení, diář na příští rok, který byl potáhnutý kůží, hodinky a nový notebook, který mu před týdnem vypověděl službu. Doufala, že se Paddymu budou ty dárky líbit. Sama byla vzvědavá, jaké dárky dostane ona.
Po večeři se snažil Paddy Sáru ještě víc napínat, ale nakonec ustoupil.

"Pááni, to je všechno pro mě?" ptala se Sára, když jí Paddy dával jeden dárek za druhým
"Někdo mi říkal, že si byla hodná, tak si tolik dárků asi zasloužíš."
Sára byla velmi potěšená, že dostala mnoho krásných dárků.Nejvíce se jí líbil krásný řetízek, který dostala společně s víkendem v Alpách. Paddy byl z notebooku úplně nadšený, vůbec nečekal, že by mu Sára mohla takový dárek koupit. Když rozbalily všechny dárky, Paddy řekl Sáře, že pro ní má ještě jedno překvapení, ať chvíly vydrží. Odešel do ložnice, kde zapálil svíčky, na postel rozprostřel růže a dal do krabičky klíče od bytu. Když dovedl Sáru do pokoje, úplně oněmněla.

"Paddy, co to znamená?" ptala se zmateně Sára
"To je můj poslední dárek k Vánocům."
Sára vzala krabičku a otevřela jí. Uvnitř našla klíče s příveskem na kterém byla beruška

"Od čeho jsou ty klíče, Paddy?"
"Ty klíče jsou od mého bytu, Sáro."
"Od bytu? Sára tomu nemohla uvěřit
"Ano, Sáro,chci aby to byl náš byt. Můj a Tvůj. Chci s Tebou žít. Nastěhuj se ke mě, prosím."
Když to Paddy říkal, Sára měla v očích slzy. Samou radostí mu skočila kolem krku a dlouze políbila.
"To znamená, že ano?"
"To znamená, že s tebou budu bydlet kdekoliv, takže ano."
Paddy vzal Sáru do náruče, odhrnul květiny, položil na postel, zadíval se jí do očí a řekl "Muluji Tě". Ten večer patřil jen jí.

Druhý den s Paddym navštívily Sářinu tetu s Frankem. Donesli jim nějaké drobné dárky a popřály si krásné Vánoce. Společně se posadily do obývacího pokoje ke krbu a dlouho si povídaly. Okolo šesté hodiny se vydali zpátky do Patrickova bytu, protože druhý den brzy ráno odjížděly do Alp. Teta s Frankem jim popřály, aby si víkend skvěle užily a aby je po příjezdu zpátky přišly opět navštívit.


Víkend v Alpách byl pro Sáru jako sen. Každou volnou chvíly trávily s Paddym na sjezdovce nebo se jen tak procházely po okolní zasněžené krajině. Večer si zašly na skvělou večeři nebo do nějakého vinného sklípku. Prostě se věnovaly jeden druhému. Den před odjezdem Paddy čekal na Sáru před horskou chatou, když za sebou najednou uslyšel známý hlas.

"Ahoj Paddy, dlouho jsme se neviděly. Ráda Tě zase vidím." byla tu Julie
"Ahoj Julie, za to já nemůžu říct, že Tě rád vidím."
"Toho jsem si všimla. Jsi tady na dovolené?"
"Ano, ale nejsem tady sám, pokud Tě zajímá tohle." zezadu se k němu přiblížila Sára
"Můžeme vyrazit, lásko."
Julie si Sáru prohlížela s nenávistí v očích "Ty nás ani nepředstavíš, lásko?" zopakovala Julie
Paddy jí málem zaškrtil "Promiň, tohle je Sára, moje přítelkyně a tohle je Julie......kamarádka."
"No, tak brouku.....jaká kamarádka? Jsem přece Tvoje bývalá přítelkyně." Julie podávala Sáře ruku
"No, tak mi už musíme jít, měj se, Julie." Sára kolem Julie prošla bez jediného slova, když jí Paddy následoval Julie ho chytla za ruku a řekla: "Nezapomeň, že toho budeš, hošánku, litovat. Neměl jses se mnou rozcházet." pak Paddyho pustila a odešla
Paddy v tu chvíly zbledl jako křída, v hlavě mu zněla pořád dokola jedna a ta samá slova..........Budeš toho litovat..........litovat!!!!
Sára si všimla, že ho Julie chytla za ruku a rozhodně jí to nebylo příjemné, rozhodla se, že se na to Paddyho zeptá. Počkala, až k ní Paddy dojde a zeptala se ho, co mu Julie chtěla.
"Ale nic, zlato. Jenom mi říkala, že mám hezkou přítelkyni." Paddy se snažil usmát, ale moc mu to nešlo
Sára se na něho nedůvěřivě podívala, ale už se ho na nic nevyptávala. Julie jí však nešla z hlavy. Celý zbytek dne byl Paddy hodně zamlklý, vůbec nevnímal, když mu Sára něco říkala a Sáru to začalo štvát. Jenže Paddy si toho vůbec nevšímal, měl v hlavě pořád tu větu, kterou mu Julie zopakovala odpoledne před chatou. Nevěděl, jestli je schopná někomu ublížit, ale rozhodně nechtěl, aby se něco stalo Sáře. Nevěděl však, že celou dobu Julie přemýšlela, jak by se Paddymu za ten rozchod pomstila. Když ho odpoledne potkala před chatou, dostala nápad, Zbývalo pouze jediné.......uskutečnit ho.

Zásah osudu 7.díl

15. března 2008 v 21:37 | Zuzka:-) |  Příběhy
7.díl

Několik následujících dní nebyla Sára ve své kůži. Myslela na Paddyho a na důvod, proč jí neřekl , kdo je a co dělá. Brala to jako podraz, i když na druhou stranu chápala, že není jednoduché se s někým seznámit, když je tak populární. Ať Sára ten den do ruky vzala cokoliv, okamžitě to upustila. Neměla svůj den. Všiml si toho i ošetřující lékař, který sloužil na ambulanci a odpoledne poslal Sáru domů, ať si odpočine a vzpamatuje. Když Sára došla domů, byla tak mimo, že upustila i hrnek s kávou.Sakra, to snad není pravda........ říkala si pro sebe


"Ahoj Sáro, děje se něco?" zeptal se Frank, který přišel do kuchyně společně s tetou
"Ahoj, ale né......jen nemám dneska svůj den, to je celé."
"Nechceš si o tom popovídat?" navrhla teta, protože poznala, že jí něco trápí
"No, já nevím..........myslím, že asi........Sára se podívala na Franka
"Tak víte co holky, já Vás tady nechám o samotě aby jste si mohli promluvit, budu v pracovně, kdyby jste něco potřebovali." Frank se s úsměvem zvedl ze židle a odcházel
"Sáro, co se děje?" zeptala se teta, trochu víc ustaraně
"Potkala jsem jednoho kluka a .......... nedopověděla
"To je ten, co Ti poslal tu kytici s tím nádherným vzkazem?" Sára pouze přikývla
"A kvůli toho jseš tak smutná? Vždyť je to přece od něho moc hezké, nemyslíš?"
"To ano, jenže on mi lhal, víš!" když si Sára v tu chvíli vzpoměla na Paddyho, cítila se tak nějak jinak
"Lhal? Ale, co to povídáš?" teta se jí snažila uklidnit
"Lhal mi. Napřed se choval jako pitomec v tom parku, pak si zlomil nohu, na ambulanci se mnou flirtoval, poslal mi květiny, podepsal se jako Paddy a pak když jsem přijala jeho pozvání na kafe, představil se jako Patrick a vůbec mi neřekl, že je zpěvák. Prostě mám pocit, že si se mnou jenom hrál. Chtěl se jenom pobavit."
"Myslím, že mu křivdíš, Sáro!"
" Ty se ho ještě zastáváš?" zlobila s Sára
"Nezastávám , jen se Ti snažím říct, že by jsi ho měla nechat, aby Ti to vysvětlil. Určitě k tomu měl nějaké důvody. Pokud je zpěvák, jak říkáš, tak pro něho určitě není jednoduché se s někým seznámit, tak se zkus vžít do jeho situace. "

Teta moc dobře věděla, o kom je řeč. Paddy byl v Německu hodně známý a populární. Věděla, že ať šel kamkoliv, všude bylo plno novinářu a fanynek. Také věděla, že by měl mít přítelkyni, ale Sáře o tom nechtěla říkat, protože si nebyla stoprocentně jistá. Nechtěla jí ještě víc ublížit. Věděla, že se Sára do Paddyho zamilovala, i když si to nechtěla přiznat.

"Sáro, proč mu nezavoláš? Určitě na to čeká."
"Nemám důvod mu volat. A vůbec, proč nezavolá on?"
"No, jak myslíš..." teta se s tou odpovědí zvedla a odcházela z kuchyně
Než odešla, Sára se jí nečekaně zeptala "Ty jsi věděla, od koho jsou ty květiny, je to tak?"
"Věděla, ale myslela jsem si, že to víš."
"A jaký vlastně Paddy je? Neříkej mi, že když tak dlouho žiješ v Německu, tak se něco nedovíš."
"To by jsi měla vědět Ty, né?A pokud chceš poznat, jaký ve skutečnosti je, tak mu zavolej."
"Nezavolám, já nic nezvorala."
"Jestli o něho nechceš přijít, tak mu ještě dnes zavoláš."

Sára se na tetu udivěně podívala, ale nic neříkala, dopila kávu a odešla do svého pokoje. Sedla si na pohovku, mobil položila na stůl a chvíli přemýšlela, jestli mu má doopravdy zavolat. Nakonec vzala mobil do ruky a vytočila Paddyho číslo.


"Prosím?" ozvalo se na druhém konci
"Ahoj........tady je Sára."
"Sáro........jsem rád, že jsi zavolala. Myslel jsem, že už se neozveš."
"Původně jsem to měla v plánu, ale.................... "Co ale?" Paddy jí skočil do řeči
"Chtěla bych vědět, proč jsi mi neřekl pravdu. Můžeme se někdě sejít? Teda, pokud chceš?"
" Jasně, že chci.Chtěl bych Tě vidět."
"Tak, kde se sejdeme?
Paddy dostal nápad, že by mohl pozvat Sáru k sobě domů, přece jenom se sádrou se po městě chodí špatně.
"A co kdyby jsi přišla ke mě?
" K Tobě, ale to........ "Nemyslím to zle, jen se mi s tou sádrou špatně chodí, ale jestli chceš, sejdeme s někde venku?"
"Né, to je v pořádku. Já příjdu. Nadiktuješ mi adresu, prosím?"
Paddy Sáře nadiktoval adresu kde bydlí a ujistil jí, že se na ní moc těší. Když Sára domluvila s Paddym, šla se rychle osprchovat a převléknout. Z haly si zavolala taxík a netrpělivě před domem čekala, až přijede. Nasedla do taxíku a udala adresu.


Když Paddymu začal zvonit mobil, byl v kuchyni. Snažil se co nejrychleji doběhnout k telefónu a přitom se o roh židle bouchl do zlomené nohy. Pekelně ho to zabolelo, ale když zjistil, že na displeji svítí Sářino jméno, okamžitě na bolest zapoměl. Žádný básník by v tu chvíly nedokázal popsat pocity, které Paddy cítil. Když se domluvily a Paddy zavěsil, rozhlédl se po bytě. Sakra.....tady je ale bordel...... nadával v duchu......asi bych měl trochu uklidit, než Sára dorazí. V kuchyni se povalovaly texty s novými písničkami. V obývacím pokoji kytara, texty, hrnek s kávou, oblečení......no prostě všechno. Byl to takový typický klučičí nepořádek. Než Sára dorazila, Paddy trochu uklidil, ale moc poznat to nebylo. Když zazvonil zvonek, šel pomalu otevřít.

"Ahoj, tak pojď dál" usmál se
Sára nejistým krokem vešla do bytu a rozhlížela se. Byt byl moc hezky zařízený a velký. Hned poznala, že tady žije sám
"Dáš si kávu, čaj nebo něco studeného?" Paddy se choval jako vzorný hostitel
"Džuš, jestli máš.Venku je docela horko." odpověděla Sára a posadila se na pohovku
Paddy mezitím odešel do kuchyně nalít sklenici pomerančového džusu. "Chceš i led?" volal z kuchyně
"Né, děkuji."
Když Paddy došel zpátky do obývaku, podal Sáře sklenici s džusem, sobě přinesl taky jednu, ale s ledem.
" Máš to tady pěkný" začala Sára " Mám tady nepořádek." odpověděl Paddy
"Paddy, já.............. "Vím, chtěla by jsi to vysvětlit."
"To taky, ale nejdřív bych se chtěla omluvit. Neměla jsem se chovat tak hloupě. Měla jsem Tě nechat, aby jsi mi to vysvětlil."
"Nemusíš se omlouvat, Sáro. Zachoval bych se stejně."
"Takže, jak Ti mám vlastně říkat? Paddy nebo Patricku?"
"Na tom nezáleží,nechám to na Tobě."
"Dobře, teď mi ale řekni, proč jsi mi neřekl, že jsi zpěvák? Já vím, v České republice teď o Vás moc neslyšíme, ale to není důvod, proč to tajit, né?"
"Víš, Sáro.....já se bál, že by jsi mě odmítla."
"Proč si myslíš, že bych Tě odmítla? Zpívání je práce jako každá jiná! Na tom není nic špatného."
"To jseš jediná, kdo mi tohle říká. Většinou jsem slýchával jen samé výčitky." s touhle větou si Paddy přisedl k Sáře, tak blízko jak jen to šlo
No vidíš, a mě se Tvoje práce líbí, tak si toho važ. Dokonce jsem si koupila Tvoje cédečko a to dělám málo kdy." zahrozila Sára
"Co děláš málo kdy? Že si poslechneš skvělou muziku od skvělého zpěváka?" zeptal se žertem Paddy
"Skělou jó, teda Ty si nějak věříš? Né, že si koupim cédečko někoho, koho......... Sára nedopověděla, protože jí Paddy nečekaně políbil
Sáře byl polibek příjemný, její tělo se v tu chvíli napnulo jako struna, ale od Paddyho se přece jenom odtáhla.
"Co se dějě, Sáro? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se nechápavě Paddy
"Paddy, víš.......já nevím, jestli jsem na nějaký vztah připravená. Nezlob se, prosím."

Paddyho to zamrzelo, ale nechtěl, aby to Sára poznala. Pohodlně se vedle ní posadil, chytl jí za ruku a klidným hlasem řekl, že to nevadí a že nikam nemusí spěchat. Sáru to potěšilo, že to vzal takhle a byla mu za to vděčná. Další dvě hodinky strávily příjemným povídáním, než se Sára vydala zpět domů. Domluvili se, že si zavolají a zajdou třeba na oběd. Poté, co Sára odešla domů se Paddy vrátil zpět do obývacího pokoje, lehl si na pohovku, zavřel oči a myslel na Sáru. O dva dny později byl Paddy vyřizovat nějaké pochůzky ve městě, když si najednou uvědomil, že má Sára dneska narozeniny.
Rozhodl se, že jí koupí nějaký pěkný dárek. Dvě hodiny bez cíle chodil po obchodním centru a nevěděl, co má koupit, když se najednou zastavil před jednou výlohou. No jasně, koupím jí stříbrný řetízek, tím nic nepokazím...říkal si v duchu. Vešel tedy do prodejny a nechal si řetízek od prodavačky ukázat. Nakonec vybral řetízek s krásným srdíčkem, které v sobě mělo červené kamínky. Poděkoval prodavačce za pomoc při výběru, zaplatil a odešel. Při zpátečni cestě domů ještě koupil kytku a napsal Sáře jednoduchou textovku:


"Sáro, vše nejlepší k narozeninám. Paddy"


Když si Sára přečetla textovku, byla překvapená. Myslela si, že na to Paddy zapoměl. Každý den na něho myslela a dneska obzvlášť. Vždyť Ty ho miluješ.....říkala si v duchu......napíšu mu......musím ho vidět. Sára se posadila za stůl a napsala odpověď:


"Děkuji za blahopřání. Musím Tě vidět. Sára"




Paddy si sms od Sáry, přečetl až doma. "Musím Tě vidět".........opakoval si pro sebe v duchu. Obratem napsal Sáře, že jestli chce můžou se sejít ve městě a nebo může přijít k němu domů, protože má pro ní překvapení. Do konce služby zbývaly Sáře pouhé dvě hodiny ale ona měla pocit, že se strašně vlečou. Když konečně dorazila k Paddymu, byla celá zadýchaná, polovinu cesty skoro utíkala. Zastavila se až před bytem a zazvonila. Paddy snad čekal za dveřmi, protože okamžitě otevřel. Místo očekávaného slova "Ahoj", jí přivítala kytice bílích růží.

" Ještě jednou vše nejlepší, Sáro." podal jí kytici a lehce políbil
"Jééžiš, děkuji. Je moc krásná."
"Mám pro Tebe ještě jedno překvapení, ale musíš zavřít oči."
Sára tedy zavřela oči a nechala se Paddym zavést do obývacího pokoje. "Už je můžu otevřít?" ptala se Sára
"Néé, ještě né. Já Ti řeknu." Paddy se podíval jestli na nic nezapoměl a dovolil Sáře aby oči otevřela
"Panebože, to je nádhera." vydechla Sára
Na konferenčním stolku byla postavená malá červená krabička s řetízkem a kolem ní byli dány bílé růže. Paddy stál za Sárou, kterou objímal kolem pasu.


"Tak si ten dárek rozbal?" nabádal jí
Sára přistoupila ke stolku, vzala do ruky krabičku a pomalu jí otevřela. Když uviděla řetízek, nevěděla, co říct. Byl překrásný.
"Paddy, já.......já nevím, co má říct."
"Řekni jenom děkuji."
"Děkuji." s tím slovem přistoupila k Paddymu a objala ho kolem krku "Zapneš mi ho, prosím?" pošeptala mu
Paddy vzal řetízek s krabičky a opatrně ho Sáře zapnul. " Sluší Ti."
Sára se na něho jen usmála a pomalu se k němu přiblížila. Vyhledala jeho rty a nesměle ho políbila. Pak své rty trochu oddálila a čekala na Paddyho reakci. Na nic nečekal, jako kdyby se bál, že mu Sára uteče, přitáhl si jí k sobě, schoval jí ve svém náručí a líbal. Sára se jeho polibkům nebránila, ba právě naopak, ještě víc se jim poddávala. Uběhlo několik dlouhých minut, než se na sebe opět podívali.Paddy se na Sáru usmál a zašeptal:

"Miluji Tě, Sáro."
Místo odpovědi ho Sára znova políbila. "To má být odpověď?" žertoval Paddy a přitom Sáru pořád držel v náručí
"No, vždyť je to hezká odpověď. Co se Ti na ní nelíbí?" ptala se se smíchem Sára
"Líbíš se mi Ty a proto Tě miluju."
Poté jí znova políbil a pomalými kroky naváděl k pohovce. V Sáře probíhala směs pocitů, nevěděla jestli dělá dobře, ale v Paddyho přítomnosti se cítila v bezpečí. Když mu ležela v náručí, dívala se mu do očí a po dlouhé době se opět cítila šťastná. Z nádherné chvíle je vyrušil Sářin mobil. "To je máma"......Sára se pohodlně posadila na pohovku a přijala hovor od mámy.

"Ahoj mami, děje se něco?"
"Né, nic zlatíčko......jen Ti chceme s tátou popřát všechno nejlepší k narozeninám a říct Ti, že Tě máme rádi."
"Děkuji, mami....jsi hodná, že jsi zavolala."
"A jak se jinak máš? Kde jsi? A co teta?" Máma začala křížový výslech a Sáru nenapadlo nic jiného než dělat unavené obličeje, Paddy se u toho náramně bavil
"Mám se dobře, teta je v práci a já jsem u přítele."
"Ty máš přítele?" divila se máma
"Mami, zavoláme si zítra a já Ti všechno povím, ano? Ale teď už budu opravdu končit. Pozdravuj tátu, tak ahoj"
Než stačila máma cokoliv říct, Sára okamžitě zavěsila. "Bavil jses dobře?"
"Docela jo. Takové znuděné obličeje neumím ani já." Paddy se zasmál a přitáhl si Sáru k sobě
"Nechceš u mě dneska zůstat?"
"A Ty by jsi mě tady chtěl?"
"Mám Ti to dát písemně nebo Ti bude stačit, když Tě políbím?"

Sára nakonec souhlasila, nechtěla jít domů. Chtěla zůstat s Paddym. Tetě napsala krátkou sms, že zůstane přes noc u Paddyho a že o ní nemusí mít strach. Když nastal večer společně připravily večeři a Sára musela uznat, že Paddy je výborný kuchař.Po večeři uklidily ze stolu, otevřely si láhev vína, posadily se na pohovku a dlouho do noci si jen tak povídaly. Nakonec Sára usoudila, že je unavená a chtěla by jít spát. Paddy ji donesl tričko na spaní. Když vyšla Sára ze sprchy, šel se osprchovat Paddy.Mezitím si Sára zalezla k Paddymu do postele a okamžitě usnula. Když vyšel Paddy se sprchy, našel Sáru v ložnici, jak spí. Vypadala jako anděl. Opřel se o dveře a chvíli jí pozoroval. Poté si potichu vlezl k Sáře do postele, zhasnul lampičku, objal jí kolem pasu a zešeptal: "Dobrou noc" .....za několik minut usnul i on.

Zásah osudu 6.díl

12. března 2008 v 18:17 | Zuzka:-) |  Příběhy
6.díl

Uběho několik dní, než Paddy našel odvahu zajít za Sárou do nemocnice. Vlastně ani nevěděl, co jí řekne,ale musel jí vidět. Zavolal si taxi a poručil taxikáři, aby ho zavezl před nemocnici. Když dorazily na místo, poprosil ho, aby na něho počkal. Paddy nejistě vystoupil a vydal se směrem na ambulanci. Když došel na místo, posadil se do čekárny a čekal, až ho sestřička zavolá. Měl štěstí, odpoledne na ambulanci moc lidí nechodilo, takže Paddy tam byl sám. Když po deseti minutách Sára vykoukla na chodbu a zarazila se.

"Vy máte přijít až za tři týdny? divila se
"Já nejdu na kontrolu. Já tady na někoho čekám." odpověděl Paddy
"A na koho čekáte?" zeptalase Sára
"Na Vás. Už znám odpověď na Vaší hádanku."
"Aha, a Vy jste mi jí přišel říct, že?" Sára zavřela dvěře od ordinace a posadila se vedla Paddyho na židly
"A jaká je odpověď?" podívala se mu přímo do očí
"Správná. Jste z České republiky. Je to tak?" Paddy čekal na odpověď
Sáře několik minut trvalo, než se vzpamatovala. " Jak jste to zjistil?" pokračovala
"Kdo se moc ptá, moc se doví,ale když se mnou teď půjdete na kávu, tak Vám to možná prozradím."
"Ale já končím až za hodinu." namítla Sára
"To nevadí, počkám na Vás venku. Domluveno?"
"Tak dobře, uhodl jste a já jsem Vám kávu slíbila. Tak tedy domluveno. Za hodinu se sejdeme venku." usmála se na něho a odešla znova do ordinace.


Paddy ještě chvíli seděl a pak vstal o odešel ven. Taxikáři zaplatil a omluvil se mu, že na něho musel zbytečně čekat. Paddy se posadil do blízkého parku, který patřil k nemocnice a netrpělivě čekal na Sáru. Celou tu hodinu se pokoušel uklidnit, ale vůbec mu to nešlo. Když Sára zamykala ordinaci, ruce se jí třásly nervozitou. Třeba tam ani nebude......říkala si pro sebe, ale když vyšla před nemocnici, viděla ho, jak sedí v parku na lavičce a netrpělivě ho vyhlížel. Moc mu to slušelo. Měl na sobě bílou košily a kraťasy. Vypadal velmi pohledně. Sára mu zamávala a pomalým krokem se vydala k němu. Celou tu dobu, co čekal, až k němu Sára dojde, byl hodně nervózní.

"Dobrý den." Sára nevěděla, jak ho má pozdravit, tak zvolila neutrální půdu, nechtěla ho urazit
"Byl bych moc rád, kdyby jste mi tykala, Sáro. Já jsem Patrick ( záměřně neřekl Paddy), takže Ahoj."
"Tak ahoj, já jsem Sára." podala Paddymu ruku
"Tak jdeme na to kafe?" zeptal se
"No, jasně.....chci vědět, jak jste zjistil, odkud jsem." Paddy vstal, usmál se na Sáru a vydali se k nejbližší cukrárně


Cestou do cukrárny Paddy Sáře řekl, jak se dozvěděl odkud je a taky to, že kdyby mu jeho sestra nepomohla, pěkně by se ztrapnil. Sára se tomu zasmála a řekla, že na tom přece nezáleželo, přiznala se mu, že na tu kávu by s ním stejně šla, už jenom proto, že jí bylo líto, že má zlomenou nohu.

"No, páánii...a já se tak snažil." žertoval Paddy
"Takže, kdybych Ti řekla, že s Tebou na to kafe půjde, tak se tak nesnažíš, joo? Tohle jsi chtěl říct." Sára se smála
"Teď jsi mě odhalila..." zažertoval Paddy "Néé, vážně snažil bych se stejně, opravdu." se smíchem vešly do cukrárny


Posadily se do zadní části cukrárny, aby je nikdo nerušil a hlavně, aby nikdo nepoznal Paddyho. Objednali si kávu a Paddy ještě k tomu objednal dva velké ovocné poháry.

"Kdo to sní? Tak velké poháry nemají ani u nás." žertovala Sára
"No, přece my." odpověděl Paddy
"Naposledny jsem takový pohár dostala k desátým narozeninám." zavzpomínala Sára
"A kdy máš narozeniny?" zeptal se najednou Paddy
" Za týden......šestnáctého srpna." opověděla "Ale, proč se ptáš?"
"Jen tak, abych nezapoměl."
Sára najednou dostala nápad, zkusí se zeptat Patricka, jestli nezná nějakého Paddyho.

"Patricku, může se Tě na něco zeptat? začala Sára
"Ale jistě, o co jde?"
"Znáš tady ve městě hodně lidí? To byla asi blbá otázka." uvažovala nahlas Sára
" Proč? u jeho popularity to bylo dost pochopitelné
"Víš, před několika dny mi poslíček z květinářství donesl po nemocnice kytici růži i s nádherným vzkazem, jenže problém je v tom, že já nevím, od koho jsou."
"On se nepodepsal?" ptal se na oko Paddy
"Ale ano, podepsal.............jmenuje se Paddy. Neznáš ho, náhodou?" Sára se na něho podívala a čekala na odpověď
Paddy chvíli přemýšlel, jestli jí má říct pravudu, ale nakonec uznal, že bude muset. "Sáro, ( začal pomalu), já jsem Paddy."
Sára na něho nevěřícně koukala a nemohla tomu uvěřit. "Cože? Vždyť jsi říkal, že se jmenuješ Patrick?"
"Ano, moje pravé jméno je opravdu Patrick, ale všichni v rodině mi odmalička říkají "Paddy". najednou se jí nedokázal podívat do očí
"Aha, a proč jses nepodepsal pravým jménem?" Sára byla naštvaná, myslela jsi, že si s ní jenom hraje
"Nechtěl jsem, aby jsis o mě myslela něco špatného."
"A co si o Tobě mám myslet teď? Mě se představíš jako Patrick a do nemocnice mi pošleš kytku se vzkazem a na ní se podepíšeš Paddy. Tak mi řekni, co si mám myslet? Byla ta kytka vůbec pro mě? Nebo se poslíček jenom spletl?Hraješ si se mnou, nebo co? Sáru to mrzelo
"Já......mrzí mě to. Ta kytka byla opravdu pro Tebe a nehraju si s Tebou." Paddy věděl, že je zle
"Já Ti nevěřím." Sára se zvedla a chystala se k odchodu
"Sáro, počkej,.............takhle přece nemůžeš odejít?" Paddy začínal být zoufalý
"Ale můžu." odpověděla, Sára.
"Tak.......tak mi alespoň napiš číslo na mobil, prosím." Paddy se jí díval do očí
Chvili se na sebe jen tak dívali, ale nakonec mu Sára číslo na mobil na kousek papíru napsala. Lísteček s číslem podala Paddymu a bezeslova odešla. Paddy se zpátky posadil na židly, hlavu si skryl do dlaní a přemýšlel, jak to urovnat se Sárou.



Sára se bez cíle procházela po městě a přemýšlela, proč jí Paddy neřekl pravdu. Když míjela jeden odchod, zastavila se, aby se podívala do výlohy. Z obalu CD se na ní usmívala Paddyho tvář, neodolala, vešla dovnitř a cédečko si koupila. Když přišla domů byla ráda, že doma nikdo není, neměla náladu se s někým bavit. Vyběhla schody do svého pokoje, Cd dala do přehrávače, přivoněla s k růžím a usadila se na pohovku. Za chvíli byl slyšet v pokoji Paddyho hlas. Zpívá moc krásně.....pomyslela si, ale proč mi neřekl, že je zpěvák?......říkala si dál v duchu.


Paddy se pomalu vydal domů, i když ho pekelně bolela zlomená nohy, rozhodl se, že taxíkem nepojede. Celou cestu si v duchu nadával. Rozhodl se, že až dorazí domů, napíše Sáře vysvětlení. Musí. Když přišel domů, udělal si kafe a odešel do obývacího pokoje. Chvíli přemýšlel, co má Sáře napsat, ale nic ho nenapadalo. Nakonec vzal mobil a napsal krátkou textovku:

"Sáro,mrzí mě to. Miluji Tě, Paddy."

Paddy vytáhl z kapsy lísteček s telefoním číslem, které mu Sára napsala, zadal do kolonky odesílatele, podtvrdil a zpráva se odeslala. Zanedlouho přišla Paddymu zpráva o doručení. Teď už mohl jen doufat, že, se mu Sára ozve.
Sáru z přemýšlení vyrušila příchozí zpráva. Byla od Paddyho. Když si jí přečetla, nechtěla tomu věřit. Vždyť se známe tak krátce a on už mi píše, že mě miluje.......to nemůže být pravda...říkala si v duchu. Pro jistotu si tu zprávu přečetla několikrát po sobě, ale rozhodla se, že mu nebude odepisovat, ale jeho číslo si pro jistotu uložila do mobilu.

Zásah osudu 5.díl

9. března 2008 v 15:20 | Zuzka:-) |  Příběhy
5.díl

Když Paddy odešl z ordinace, Sára se musela smát. Je to cvok.....jsem zvědavá, jestli to myslí vážně....říkala si pro sebe. Nevěděla však, že Paddy to myslí vážně a je rozhodnutý za každou cenu zjistit, odkud Sára je. Věděl, že když se mu to podaří, má výhrano a Sára pozvání na kafe nemůže odmítnout.

Když se všichni vydali na cestu zpátky, Paddy se stále usmíval jako sluníčko.

"Hele, tak se mi zdá, že se nám Paddy zamiloval." řekl Angelo, když se na bratra podíval
"Co jsi to říkal?" zeptal se ho Paddy, protože ho moc nevnímal
"Panebože, a je to tady. Ty jsi vážně zamilovaný? Je to tak, že?"
"A kdybych byl? Tobě by to snad vadilo?" zeptal se ho Paddy
" No, mě rozhodně né, ale nějak si zapoměl, že chodíš s Julii, teda pokud jses do ní napodruhé nezamiloval, ale to myslím nehrozí, jak se tak na Tebe dívám!" odpověděl pohotově Angelo
"Julii do toho nepleť, s ní už se to nějak vyřeší, jasný?"
"Ještě jsem neviděl, aby se věci sami vyřešili." rýpnul si Angelo
"No, tááák, nechte toho. Jste jak malý kluci, co se hádají o nějakou věc. Kdo Vás má pořád poslouchat? Je to Paddyho věc a on si jí musí vyřešit sám, jasný." ukončil hádku Joey



Když dorazily zpátky na stadión všichni už netrpělivě čekaly. Když viděli Paddyho nohu v sádře, bylo jim jasné, že dneska vystupovat nemůže.

"Nazdárek, sestřičky......tak co chyběl jsem Vám?" žertoval Paddy
"On má nějakou dobrou náladu, né? Vůbec jsi nám nechyběl." odpověděla Patricia s úsměvem
"Co se to s Tebou stalo? Ty jseš jako vyměněný? nechápala Maite
"Já Ti to vysvětlím." řekl Joey
"Na ambulanci byla jedna velmi krásná sestřička a náš Paddy se do ní nejspíš zamiloval. Když vyšel z ordinance, zářil jak sluníčko, navíc v té ordinaci byl nějak dlouho a když vylezl, tak nám řekl, že si zahraje na detektiva." to je celé Maite
"Paddy, Ty jsi se zbláznil, né? Jaký detektiv? Ty jses při tom pádu ještě pořádně třísknul do hlavy?" zeptala se Patricia
"Ale vůbec né." bránil se Paddy
"Tak nám to vysvětli." řekla Patricia
"Taky bych ráda věděla, co se tam stalo." přidala se Maite
"No, tak když mě pustíte ke slovu, tak Vám to rád vysvětlím."


Všichni čekaly, co jim Paddy poví. Paddy tedy začal všechno vyprávět úplně od začátku. Řekl jim o prvním setkání v parku s neznámou dívkou, i o tom, co se odehrávalo v ordinaci. Hned na rovinu jim také řekl, že ta holka ho přitahuje jako magnet a že se skutečně zamiloval, víc než by čekal. Také jim řekl, jak se ta dívka jmenuje a proč si má zahrát na detektiva. Všichni se tomu smály, protože pochopily, že Sára není jako každá jiná holka a Paddy se bude muset hodně snažit, aby jí získal. Což se ostatním členům zamlouvalo.

"Vám to příjde k smíchu? Jenže já jsem bezradný, Nevím, jak mám zjistit, odkud ta dívka je." postěžoval si Paddy
"No, tak jí řekni pravdu. Přiznej se jí, že nejsi schopný zjistit, odkud je a třeba to výjde?" řekl Jimmy
"To nemyslíte vážně? To nemůžu." namítal Paddy
"Hele, uklidni se, Paddy. Mám v nemocnici velmi dobrou přítelkyni. Zkusím jí zavolat a zeptat se jí." navrhla Patricia
"Myslíš, že by mi mohla pomoc?" zaradoval se Paddy
"No, pokud mi řekneš na kterém oddělení ta Tvoje neznámá pracuje, tak snad by to šlo." odpověděla Patricia
"Myslím, že pracuje na chirurgii. Mohla by jsi jí zavolat ještě dneska? Patt, prosím?"
"Ty jseš nějaký nedočkavý?To Ti na ní tolik záleží nebo se před ní jenom nechceš ztrapnit?" zeptala se
"Záleží mi na ní. No tak, Patt, zavoláš jí?"
"Dobře, zkusím to, když jinak nedáš. Jakže se ta Tvoje dívka jmenuje?"
"Sára.......... Sára Vítkovská." odpověděl Paddy


Patricia přikývla o odešla kousek dál, aby mohla v klidu volat. Mezitím, co Patricia volala, seděl Paddy nervózně na lavičce a čekal až se vráti.Když se po deseti minutách vrátila, měla pro Paddyho skvělou zpráva a byla si jistá, že ho určitě potěší.

"Tak co? Mluvila jsi s ní? Řekla Ti něco? No, Patt, povídej prosím!"
"Uklidni se Paddy. Jak Ti mám něco říct, když mě nepustíš ke slovu?" reagovala Patt
"No, dobře, ale tak už povídej." Paddy byl dost nedočkavý
"Mluvila jsem se svojí známou a ta mi řekla, odkud ta dívka je a dokonce i něco víc."
"Co víc, co Ti teda řekla?" naléhal Paddy
"Ta dívka se jmenuje Sára, pochází z České Republiky a je neteř vrchní sestry z chirurgie."
"Super, takže Česká republika.Patt, díky jsi skvělá." Paddy Patricii radostí obejme
"Brzdi, ty náš Romeo. Vždyť ani nevíš, jestli Tě bude chtít a navíc chodíš s Julii, na to už jsi zapoměl?" připoměla mu Maite
"No, jo pořád. Já to nějak s Julii vyřeším, Stejně nám to neklape. Takže, co kdyby jste mě zavezli domů, protože stejně vystupovat dneska nemůžu." zeptal se Paddy
"Já mysela, že tady zůstaneš? Třeba jako divák?" podivila se Maite
"Blázníš? Chceš, aby mě ty nenasytné fanynky roztrhaly?"
"Já Tě odvezu." řekl Jimmy
"Děkuji, já si aspoň odpočinu a vyřeším svůj vztah s Julii. Tak se zatím mějte." S pozdravem se Paddy zvedl a odcházel za Jimmym k autu.


Ostatní se po sobě se zájmem podívali a přemýšleli, kdo je ta dívka, která Paddyho tak očarovala. Když Paddy odemkl byt, byl docela nervózní. Věděl, že je Julie doma a čekal ho nepříjemný rozhovor s ní. S obtížemi došel do obývacího pokoje, posadil se na pohovku a pozdravil Julii, která si ho vůbec nevšimla.

"Ahoj, Ty jsi doma?" zeptal se, protože nevěděl, co by jí řekl
"A kde bych tak asi měla být?" odpověděla jedovatě Julie
"Nevím, třeba na přehlídce." Paddy byl už dost otrávený
"Přehlídka je zítra, jestli jsi zapoměl." až teď si teprve všimla, že Paddy má něco z nohou
"Co si zase, proboha dělal?" ukázala prstem na sádru
"Zlomil jsem si nohu. To se může stát každému."
"Každému ne, jenom takovému nemehlu, jako jseš Ty."
"Tak dost, Julie. Tohle už by stačilo. Dost dlouho jsem Ti toleroval Tvoje úrážky a nadávky, ale už to nebudu trpět."
"Ale, tak se uklidni, zlato." odpověděla s naprostým klidem
"Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby jsme náš vztah ukončily."
Julie se na něho nechápavě podívala. " Jak ukončily? Zbláznil jsi se?"
"Víš, co znamená rozchod? To znamená, že si zbalíš všechny věci, dáš mi klíče od bytu a odejdeš.To zase není tak složité pochopit." teď to byla Julie, kdo začal panikařit
"Myslíš to naprosto vážně? Paddy, ale já Tě miluji?"
Pch, Ty že mě milueš? Tak dovol, abych se zasmál.Ty miluješ jenom moje peníze a já jsem takový pitomec, že jsem na to přišel až teď."
"Paddy, tohle není pravda." hájila se
"Ale je, byl jsem Ti dobrý, jenom jako doprovod na ty Tvoje akce. Ale už toho mám dost. Já čekám od vztahu úplně něco jiného."
Vážně, a copak to je?" zeptala se dost jedovatě
"Třeba lásku, důvěru, porozumění. Říká Ti to vůbec něco?"
"No, tak až to najdeš, dej mi vědět, protože tohle dneska, chlapečku, není k mání. Peníze jsou to nejdůležitější. A víš co, vlastně máš pravdu. Byla jsem s Tebou jenom pro peníze a měla Tě jako ozdobu, ale už mě nebavíš, takže jestli laskavě uhneš, půjdu si zabalit věci." Julie se zvedla z pohovky a z výrazem královny odešla do ložnice

Paddy měl v tu chvíli takovou chuť jí zaškrtit, za to, co mu řekla, ale neudělal to.Snažil se zůstat klidný. Až teď si uvědomil, jak moc je Julie chladná a vlastně i to, že jí nikdy nemiloval. Když se na ní díval z obývacího pokoje, jak si rovná věci do kufru, jediné, co na ní bylo hezké, byla její postava, měla jí dokonalou, v tom se jí žádná holka nevyrovnala, ani Sára........Sára, když si na ní vzpoměl, sevřelo se mu srdce. Když si Julie zabalila všechny věci, odnesla je do chodby, zavolala taxi a šla zpátky za Paddym.

"Nerozmyslíš si to? Můžeme to přece ještě nějak slepit, né?" Julie na něho naléhala, čím dál víc
"Nechci nic slepovat a abych řekl pravdu, jaksi jsem zapoměl koupit lepidlo." Paddy se začínal smát
"Víš, co jseš........." Julie nedokázala zlostí dopovědět větu
"No, tak komedie už bylo dost, né? Měla by jsi už jít, taxík už přijel. Měj se hezky, Julie."
"Zapamatuj si, že toho budeš, hošánku, litovat!" Julie hodila vztekle klíče na stůl a odešla.



Když Julie zabouchla dvěře od bytu, Paddy si konečně oddechl.Teď už chtěl jen jedno, získat Sáru.Napadlo ho, že by Sáře do nemocnice mohl poslat květiny. Podíval se na hodinky, aby zjistil, jestli tam ještě bude a zavolal do květinářství. Objednal krásnou kytici rudých růží a na lísteček nadiktoval následující vzkaz:

" Pro mě jsi daleko víc, než se zdá,
jsi pro mě, lásko víc, než vůbec můžu Ti říct,
pro mě jsi daleko víc, než jsem Já,
bez Tebe žádný z mých dnů vůbec nic neznamená."
S láskou Paddy


Paddy věděl, že je to od něho dost troufalé, diktivat takový vzkaz, ale on to tak cítil a chtěl aby to Sára věděla.Nadiktoval ještě adresu, kam to mají doručit a jméno osoby. V květinářství slíbily, že to doručí okamžitě.Když se Sára chystala k odchodu z nemocnice, zastavil jí na chodbě poslíček s květinami a ptal se jí, kde by našel sestřičku Sáru. Sára odpověděla, že je to asi ona, kterou hledá. Poslíček jí předal květiny se vzkazem a odešel. Sára ještě nikdy nedostala tolik růži, vzala do ruky vzkaz, který byl na růžích připnutý a začala číst. Když dočetla, nemohla tomu uvěřit. Myslela si, že je to nějaký omyl, vždyť přece žádného Paddyho nezná, říkala si pro sebe, ale na druhou stranu musela uznat, že jí to zalichotilo. Přivoněla si k růžím a s úsměvem na rtech se vydala důmu. Celou cestu přemýšlela, kdo je ten záhadný "Paddy". Věděla, že na slova ze vzkazu nikdy nezapomene.

Zásah osudu 4.díl

6. března 2008 v 15:44 | Zuzka:-) |  Příběhy
4. díl

Práce v nemocnici mě bavila. Bylo to trochu jiné než u nás. Přístup k pacientům byl daleko otevřenější, sestřičky si vždycky našli trochu času, aby s pacienty prohodili pár vlídných slov, pokud potřebovali dodat trochu důvěry. Doktoři byli velmi starostlivý a každé dvě hodiny se na pacienty chodily podívat, pokud to jejich stav vyžadoval. Nejraději jsem měla noční služby, většinou býval klid a já měla čas, abych domů poslala pár mailů, protože přes den jsem to nestíhala. Začátkem srpna jsem měla nastoupit na měsíc na chirurgickou ambulanci.

Celý měsíc Paddy s rodinou připravoval nové album a také koncert, který se měl začátkem srpna v Kolíně uskutečnit. Celou tu dobu myslel neustále na neznámou dívku, kterou potkal v parku. Pravidelně každý den cestou do studia chodil parkem v domění, že jí snad uvidí, ale neměl moc velké štěstí. Pomalu to začínal vzdávat. Druhého srpna společně s rodinou připravoval na stadionu vše k večernímu koncertu. Paddy seděl na pódiu a brnkal na kytaru nějaké nové akordy písně, když na něho zavolal Jimmy.

"Hej, Paddy......vedle mikrofonu leží text mojí písně, mohl by jsi mi jí, prosím, přinést?"
Jo, jasně..." Paddy sebral text a vydal se za Jimmym, po schodech dolů mu podjela noha a spadl
"Aááááá...." všichni slyšely Paddyho křik
" Paddy, proboha....jseš celý?" ptala se Maite, když k němu doběhly
"Jó, jsem v pořádku. Nic mi není, vážně!" uklidňoval Paddy
"Můžeš se postavit?" zeptal se Joey
"Snad ano, zkusím to." Paddy se snažil postavit, ale jak došlápl na levou nohu, obličej se mu zkřivil bolestí
"Auuu, sakra, myslím, že je zlomená.."
"No, to nám ještě scházelo." řekla ustaraně Maite
" Pojď, pomůžu Ti do auta a odvezeme na rentgen, ta noha potřebuje do sádry." řekl Joey


Angelo a Joey pomohli Paddymu do auta a odjely do nemocnice na rentgen. Když přijely do nemocnice, vydali se na ambulanci. Zaklepaly na dveře a čekaly, až jim někdo otevře.

"Ano, přejete si?"
"Dobrý den tady náš bratr si asi zlomil nohu, tak jestli by se na to pan doktor nemohl podívat?" odpověděl Angelo
"Tak pomozte bratrovi do ordinace, pan doktor se na tu nohu podívá." Sára si Paddyho nevšimla, protože seděl na lavičce


Joey pomohl Paddymu do ordinace a odešel. Sára mezitím zavolala doktorovi, že ho potřebuje na ambulanci. Když se otočila, aby se pacienta zeptala na jméno a příjmení, uviděla toho nafoukaného blázna.....jak si v duchu říkala. S ledovým klidem se na něho usmála a zeptala se.

" Jak se jmenujete?"
" Patrick Kelly" odpověděl Paddy a v duchu se radoval, že jí opět vidí a navíc, ví kde pracuje.
Sára pečlivě zapsala jeho údaj do počítače a čekala na doktora. Paddy využil tu chvíly k tomu, aby si jí co nejvíc prohlédl. Moc jí to slušelo, dokonce se zaradoval, že si tu nohu zlomil. Hlavně, že jí zase vidí. Když přišel doktor, prohlídl si Paddyho nohu, která v tu chvíly začínala hrát všemi barvami a poslal ho na rentgén. Sára pomohla Paddymu do kelečkového křesla a odvezla Paddyho na rentgén. Po dvaceti minutách se vraceli s Paddym zpět i se snímkem. Lékař si prohlídl smínek a řekl, že je to zlomené, takže noha musí jít do sádry. Když daly Paddymu nohu do sádry, lékař mu doporučil týden naprostého klidu, chodit pouze o berlých a na nohu nenašlapovat, za tři týdny na kontrolu. Sára podala Paddymu lékařskou zprávu a berle. Za celou dobu neměl Paddy příležitost, aby se jí zeptal, jak se jmenuje. rozhodl, že neodejde dřív, dokud její jméno nebude znát.


"My už jsme se přece jednou viděli. Pamatujete?" zeptal se se zájmem
"Ano vím, vy jste ten nafoukaný frajírek s parku, který do mě vrazil, že?" neopustila si Sára jedovatou poznámku
"Nafoukaný, snad né? Ještě jednou se Vám omlouvám. Jak se vlastně jmenujete?" Paddy začínal využívat situace
"Proč? Kdo to potřebuje vědět?" zeptala se Sára
"No, třeba já?" odpověděl Paddy
"A důvod?"
"Moc rád bych znal jméno dívky, která si o mě myslí, že jsem arogantní, nafoukaný pitomec."
"Jak víte, co si o Vás myslím?" zeptala se se zájmem v očích Sára
"No, já přesně nevím, co si o mě myslíte, ale rád bych to zjistil. Co Vy na to?" netrpělivě čekal na odpověď
" A jak to chcete zjistit?"
"Co kdybych Vás pozval na kávu? Příjmete moje pozvání?" Paddy se nechtěl nechat odbýt
" To jste tada uhodl. Nepříjmu." odpověděla pohotově Sára

Paddy se nechtěl vzdát, za každou cenu chtěl, aby jeho pozvání přijala. Na druhou stranu musel uznat, že ta holka je úplně jiná, než ostatní. Odmítala ho a pro Paddyho to bylo něco nového. Ta holka ho přitahovala jako magnet.


"Tak to mě mrzí, škoda..zkusím to znova za tři týdny a budu to zkoušet tad dlouho, až moje pozvání příjmete." řekl Paddy
"No, tak to Vám přeji pevný nervy, budete je potřebovat, protože se načekáte." odpověděla Sára a podávala mu zprávu, kterou pořád držela v ruce
"Já má času dost.Tak mi alespoň řekněte, jak se jmenujete?" škemral Paddy
Sára se jenom úsmála s klidným hlasem řekla.
"Já myslela, že už to víte?. Asi jste si nevšiml, že každá sestra tady v nemocnici má jmenovku se jménem, stačí si to jenom přečíst." Sára se začínala smát

Paddy se podíval na jmenovku, kde bylo napsané její jméno a příjmení.

"Sára Vítkovská." snažil se to zopakovat, ale málem si u příjmení zamotal jazyk
"Vy nejste z Německa, že?"
" Páni, jak jste to poznal?"
"No, Vaše příjmení je na výslovnost dost složité." Paddymu se ta hra na kočku a myš líbíla čím dál víc
"Trefa! Nejsem z Německa. A teď jestli by Vám to nevadilo, musím pracovat, takže by jste si mohl laskavě vzít lekařskou zprávu, berle a odfrčet."

Paddy se zasmál a chystal se k odchodu. U dveří se ještě zastavil, otočil a zeptal se.
"Odkud tedy vlastně jste?" nechtěl odejít bez odpovědi
"Hele, tak si zahrajte na detektiva a zjistěte si to, když to tak nutně potřebujete vědět." Sařina odpověď se Paddymu líbila
"A když to detektiv zjistí, půjdete se mnou na to kafe?" Paddy se lišácky usmál
"Podle toho, jestli Vaše odpověď bude správná, ale teď nashledanou." Sára mu zamávala a otočila se směrem k počítači, aby se podívala, jestli nemají dalšího pacienta
"Tak domluveno, nashledanou, Sáro." Paddy se otočil a vyšel z ordinace s úsměvem na rtech



Angelo a Joey celou tu dobu čekala na chodbě a začínaly ztrácet trpělivost. Když Paddy vyšel na chodbu, oba si konečně oddechly.

"Proboha, co jsi tam tak dlouho dělal?" zeptal se Angelo
"Hrál jsem si na detektiva, bráško?" Angelo a Joey se na sebe nechápavě podívali
"Na co že jsis to hrál?" zeptal se znova Joey
"Na detektiva." odpověděl Paddy s úsměvem


Oba nechápavě zakroutily hlavou a sledovaly Paddyho jak odchází o berlích k autu.

Zásah osudu 3.díl

5. března 2008 v 14:55 | Zuzka:-) |  Příběhy
3.díl

Když Paddy dorazil do studia, všichni už na něho čekali a byli dost naštvaní.

"Nemůžeš přijít aspoň jednou včas, Paddy?" kárala ho naoko přísně Patricia
" Omlouvám se, trochu jsem se zpozdil. To se snad může stát, né?" hájil se Paddy
" Jenže, Tobě se to stává pořád. Můžeš nám říct, co Tě zdrželo?" rýpnul si Angelo
" Ale, to nestojí za řeč." odpověděl mu pohotově Paddy, ale Angelo byl neodbytný
" Že by Tě zdržela ta Tvoje Julie? Copak si u Tebe zapoměla tentokrát? Že by klíče?" Angelo začínal být pěkně jedovatý
"Tak už dost, Angelo....... nechápu o co Ti jde. Julie je moje přítelkyně, mohl by jsi to konečně vzít na vědomí." Paddy začínal ztrácet trpělivost
"Nechápu, jak s ní můžeš chodit. Vždyť je to obyčejná nafoukaná modelka" Angelo so dál vedl svou
"Angelo...... " Paddy se na něho chtěl vrhnout
"Tak už dost, kluci. Přece se tady nebudete mezi sebou prát. Máme mnohem důležitější věci na práci." kříčel už Joey



Paddy jenom mávl rukou, otočil se a posadil se co možná nejdál od Angela. Byl na něho pořádně naštvaný. Celou dobu, co byli ve studii, spolu nepromluvili ani slovo. Paddy se nedokázal na nic pořádně soustředit.Pořád myslel na dívku, kterou potkal odpoledne v parku.


Když přišla Sára domů, byla pořád ještě naštvaná. Šla do kuchyně pro šálek kávy, aby se trochu uklidnila. Sedla si na židli a v myšlenkách se vracela k dnešnímu odpoledni.
"Ahoj, Ty už jsi zpátky? Neslyšela jsem Tě přijít."
"Ahoj, teto....jaký jsi měla den? A kde je vůbec Frank?"
" Frank je v práci a já mám dneska volno. Do práce půjdeme my dvě společně. Zrovna mi na ten den vychází služba v nemocnici. Ale Ty se mi zdáš nějaká zamlklá nebo jsi naštvaná? Stalo se snad neco ve městě?" teta začínala trochu panikařit
"Né, vůbec nic se nestalo, jenom......." raději jsem nad tím mávla rukou
" Co jenom? Povídej?" nedala se vůbec odbýt


Teta se pohodlně posadila vedle mě a čekala, co jí povím. Když jsem jí dopověděla celou historku, začala se smát.

"Ty se tomu ještě směješ?" nechápavě jsem se na ní podívala
" Promiň, jen jsem si představila toho chudáka. Musel z toho být pěkně vedle."
"Jakého chudáka? Zasloužil si to. Strašně mě vytočila ta jeho arogance, i když musím uznat, že byl velmi pohledný."
"Co to slyším? Tobě se líbíl?"
" Neřekla jsem, že se mi líbil, jen jsem řekla, že byl pohledný a to je rozdíl."


Teta se nadechovala k odpovědi, ale než stačila něco říct, řekla jsem jí, že o tom víc nechci mluvit. Pochopila a dál se nevyptávala. Po nějaké době, co jsme strávily povídáním v kuchyni, jsem odešla do svého pokoje, abych napsala slíbený mail mamce. U počítače jsem strávila skoro dvě hodiny, přečetla jsem si maily od přátel, poctivě na každý odepsala a mamce jsem všechno dopodrobna vylíčila. V Německu jsem byla pouhý den a už mi chyběla, ale vynahrazovali jsme si to psaním mailů nebo občasným zavoláním. Další dny plynuly ve stejném koleběhu. Seznamovala jsem se z městem, zvykala si na jazyk, psala maily domů a podobně.Těch pár dní uběhlo jako voda a já se chystala poprvé do nové práce.


Ten den jsem byla tak nervózní, že jsem nemohla ani dospat. Vstávala jsem o něco dřív, abych všechno stihla, Půl hodiny jsem strávila nad tím, co si vezmu na sebe, hlavně aby to nebylo moc vyzývavé. Nakonec jsem zvolila letní šaty na ramínka, které sahaly až ke kolenům, vlasy jsem svázala do uzlu, aby mi při práci nevadily a mírně se nalíčila. Když jsem byla hotová, dala jsem si do kabelky potřebné doklady a vydala se do kuchyně, abych si udělala šálek čerstvé kávy.

"Ty už jsi vzhůru?" divila se teta
"Nějak jsem nemohla spát, tak jsem vstala dřív. Nevzbudila jsem Vás?"
" Mě né a Frank ještě spí. Jsi hodně nervózní, viď?"
"Ano, každý člověk je nervózní, když nastupuje do nové práce."


Teta mě pohladila po rameni aby mě aspoň trochu uklidnila. Když jsme dopily kávu, bylo na čase, abychom se vydaly do nemocnice.
V hale jsem si překontrolovala, jestli mám všechny doklady co budu potřebovat, protože jsem nechtěla, abych na něco zapoměla a měla tak potíže hned první den.

"Připravená? Můžeme vyrazit?" zeptala se mě teta
" Přípravená..." řekla jsem jí s úsměvem
"Tak jdeme..."
Teta úsměv oplatila, otevřela dveře, abychom společně vykročily do nového pracovního dne.

Zásah osudu 2.díl

3. března 2008 v 16:16 | Zuzka:-) |  Příběhy
2.díl


Po hodině a půl už jem vystupovala na letišti v Kolíně. Najednou jsem si uvědomila, že si musím zvyknout na němčinu, kterou jsem slyšela ze všech stran. I když jsem německy uměla perfektně, v tu chvíli jsem měla pocit, že nerozumím ani slovo. Tetu jsem zahlédla skoro okamžitě, vůbec se za ta léta, co tady žije nezměnila. Byla to mámina sestra a byli si tak trochu podobné.

"Ahoj, teto...tak mě tady máte" pozdravila jsem jí, jak jinak, než česky
"Ahoj, Sáro, jaký byl let? Už jsme se na Tebe tešily. ááá, kámem úrazu, mohla jsem si myslet, že teta na mě bude mluvit německy
"Ale jo, docela to šlo" řekla jsem v němčině, což tetu evidentně potěšilo
" Tak, já Ti dojdu pro kufry, ano" až teď jsem si všimla i Franka, manžela tety


Kývla jsem na souhlas a my s tetou jsme se vydaly k autu.Celou cestu k domu, kde bydlely jsem neřekla ani slovo. Potřebovala jsem se uklidnit a tak trochu si na nové prostředí zvyknout. Když jsme dojeli před dům, úžasem jsem rozšířila oči, byl to velký, velmi krásný dům s velkou zahradou, který se nacházel v klidné vilové oblasti, tak dvacet minut od centra města.


"Páni, to je fakt nádhera" řekla jsem tetě potichu
"Jsem ráda, že se Ti dům líbí. Počkej až uvidíš svůj pokoj."

Když jsme vešly do domů, zůstala jem stát. Místo chodby byla velká hala, která vedla z jedná strany do velkého obývacího pokoje, z druhé strany do jídelny a kuchyně. Dole byla ještě Frankova pracovna a vchod do zahrady. Nahoru do prvního patra vedly dlouhé schody.

"Tak se půjdeme podívat na ten Tvůj pokoj, co říkáš?"
"Jasně, ale musíš jít se mnou nebo se tady ještě ztratím" zažertoval jsem

Když jsem vyšli schody bylo tak tolik dveří, že jsem nevěděla, který pokoj je můj. Teta mě zavedla do zadní části chodby a otevřela dveře.

"Páni, tohle je můj pokoj? Opravdu? nemohla jsem tomu uveřit
"Ano, tohle je Tvůj pokoj. S Frankem chceme, aby jses tady cítila jako doma. Víme, že to není jednoduché"
"Děkuji, tohle je fakt bezva" padla jsem tetě kolem krku
"Tak se tady porozhlédni, vybal si věci, odpočiň si a pak přijď dolů, popovídáme si trochu, souhlasíš?"
"Souhlas"

Když teta odešla, pořádně jsem si pokoj prohlédla. Měl vlastně dvě části. Jedná část místnosti byla něco jako menší obývací pokoj s pohovkou, stolem, televizí a v rohu byl dokonce počítač. Druhá část místnosti byla velká prostorná ložnice, dokonce i se sociálním zařízením. Sedla jsem si na postel a rozhlížela se kolem. Připadala jsem si jako ve snu. Po chvíli jsem si začala vybalovat věci, dávat je do skříně a poliček, abych se tady cítila jako doma. Musím říct, že pokoj byl velmi krásně zařízený, všechno bylo laděno ve světlých pastelových barvách, velmi jednoduchý nábytek v barvě přírodného dřeva a hlavně bylo v něm hodně světla.Když jsem si všechno vybalila, osprchovala a převlékla, vydala jsem se za tetou a Frankem.

"Tak co, odpočátá?" zeptal se mě Frank, který seděl v kuchyni a popíjel s tetou kávu
" Docela jo. Můžu si dát kávu?"
"Nemusíš se ptát, chovej se jako doma, jasný. Cokoliv budeš chtít, tak si normálně vem."

Posadila jsem se k nim ke stolu a povídaly si o všem možném. Já jim vyprávěla o našich, co dělají, jak se mají a dokonce jsem mluvila i o Markovi. Přiznávám, že bylo těžké o tom mluvit, ale když jsem jim všechno řekla, tak nějak se mi ulevilo. Teta mi pak řekla, že už se moc těší až za pár dní nastoupím k nim na oddělení do nemocnice. Jako zdravotní sestra nebylo těžké sehnat tady práci. Měla jsem výhodu, že praxi na chirurgii už mám, jazyk ovládám společně s angličtinou perfektně a s bydlením problém taky nebyl. Samozřejmě mi řekla, kdo na oddělení pracuje, jak to tam chodí, kdo je milý a kdo je naopak takový bručoun. Po jejím výkladu jsem si oddělení dokázala živě představit a nemohla jsem se dočkat, až je všechny uvidím. Nastoupit jsem měla prvního července, takže jsem měla pár dní ještě pro sebe a čas na to, abych se šla porozhlédnout po městě.


Hned druhý den jsem se rozhodla mrknout do města. Oblékla jsem si novou minisukni, krátký top, nasadila sluneční brýle, vzala kabelku a vyrazila jsem. Tetě jsem oznámila, že se vrátím po obědě. Bylo krásně teplo a musím uznat, že Kolím byl opravdu krásné město. Prošla jsem pár obchodu, koupila nějaké pohlednice, zašla si na pizzu, koupila zmrzlinu a sedla si na chvíly do parku. Mámě jsem napsala krátkou textovku, aby něměla strach a slíbíla jsem jí, že jí večer pošlu mail, aby si to všechno dokázala představit. Po nějaké době jsem se rozhodla, že se vydám na cestu domů. Vstala jsem a pomalým krokem kráčela zpět. Když jem se blížila ke křižovatce, vrazil do mě nějaký kluk.

"Nemůžeš líp koukat na cestu?" řekl naštvaně a tvářil se u toho dost arogantně
"Já? Vy do mě vrazíte, protože si čtete noviny, místo toho, aby jste se díval pod nohy a já se mám dívat na cestu? A navíc, kdo Vám řekl, že mi máte tykat? Jsem s Vámi husy nepásla, jasný? Takže omlouvat by jste se měl spíš Vy! " mě tak naštval, že jsem měla sto chutí mu vyškrábat oči

"Pro...promiňtě, já se Vám omlouvám" vykoktal ze sebe
No, to už je lepší, nashledanou" otočila jsem se a odešla

Musela jsem si přiznat, že ten kluk byl opravdu hezký, vysoký, s krátkými hnědými vlasy a modrýma očima. Když jsem se ještě jednou otočila, pořád stál na stejném místě a díval se za mnou. Uvědomila jsem si, že jsem to asi přehnala, nemusela jsem ho tak sjet, ale jeho arogance mě v tu chvíli pěkně vytočila. Zasloužil si to........ doufám, že už ho nepotkám, říkala jsem si pro sebe. Neměla jsem však tušení, jak rychle mi tenhle kluk změní život.

Paddymu trvalo dluho, než se vzpamatoval. Tohle se mu stalo už víckrát, ale žádná z holek se do něho nepustila, tak, jako ta, kterou právě potkal. Úplně ho překvapila, čekal, že spíš bude chtít autogtam nebo fotku ale ona né, místo toho se do něho pustila jak kulomet. Zarazilo ho, jak moc se mu ta dívka líbila. Byla o trochu menší než on, oči měla hnědé jako čokoládu, vlasy stejné barvy jako její oči, postavu štíhlou. Vzpamatuj se, Paddy.......vždyť jí vůbec neznáš a ona tebe asi taky ne, říkal si pro sebe. Podíval se na hodinky a zjistil, že je docela pozdě. Sakra, zase to schytám......už jsem měl být dávno ve studiu..... nadával si v duchu. Vydal se tedy rychlou chůzí do studia a myslel při tom na neznámou dívku, kterou potkal v parku.

Zásah osudu 1.díl

1. března 2008 v 20:19 | Zuzka:-) |  Příběhy
1.díl

Do mého odjezdu do Německa zbýval pouhý týden a já začala panikařit, jestli mám všechno. Rozhlížela jsem se po pokoji, kde posledních pár dní vládl pěkný nepořádek. Nejdůležitější věci jsem měla už zbalené, kufry stály v rohu místnosti, veškeré potřebné doklady jsem měla pečlivě uložené ve stole, vše je zařízené, takže můžu být klidná. Ve skutečnosti jsem měla velký strach, strach z neznáma, z toho, co mě čeká, těšila jsem se na novou práci a kolegy, ale zároveň jsem nechtěla opouštět svůj domov, ale poslední rok jsem cítila, že to tak bude nejlepší. Od té doby, co zemřel můj přítel, jsem tady nemohla vydržet. Z myšlenek mě vytrhla moje máma, která potichu zaklepala na dvěře.

"Můžu dál, Sáro?"
"Jasně, mami...stalo se něco?"
"Né, všechno v pořádku. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli už máš všechno zbalené a jestli ještě něco nepotřebuješ?"
"Díky, ale všechno už mám. Věci mám támhle v kufru, doklady ve stole, pracovní povolení jsem si byla vyzvednout včera ráno a letenka už je zamluvená,v bance už jsem taky byla, takže myslím, že mám všechno."
"Tak to je dobře, ještě Ti dám sebou pár věcí pro tetu, když u nich budeš ze začátku bydlet než si najdeš něco svého, ano?"

Jenom jsem kývla na souhlas a do očí se mi draly slzy.

"Sáro, no ták, co se děje? Proč pláčeš? Tobě se nikam nechce?
"Ale to né, jenom asi potřebuji slyšet, že je to správné. Poslední dobou stále častěji myslím na Marka, pořád mi chybí, vždycky mi dokázal poradit a já bych teď jeho radu potřebovala" máma mě držela v náručí a konejšila.
"To bude dobré. Marek by Ti řekl, že té šance máš využít. V Německu můžeš začít znova, seznámíš se s novými lidmi, najdeš si nové přátelé a třeba se i znova zamiluješ!"
"Ale, mami...já se nechci zamilovat, pořád mám ráda Marka. Kvůli tomu tam nejedu, jasný!"
"No, tak dobře..nemusíš se hned tak čertit...vždyť jsem nic neřekla, ale teď už dost. Víš co, zajdem do města, projdeme pár obchodů a koupíme nějaké hezké oblečení, co Ty na to?
"To je skvělý nápad, díky mami...tak kdy vyrazíme?
"Třeba hned?"

V tu chvíli jsem vyskočila z postele, koukla na sebe do zrcadla, trochu pročela vlasy kartáčem, rty obtáhla leskem, protože rtěnku nesnáším, dala pár věcí do kabelky, nasadila sluneční brýle a byla jsem připravená.

"No, ták mami..pospěš" volala jsem na ní z chodby.
"Prosím Tě, přestaň jančit...už jdu"

Máma na sebe koukla do zrdcadla a vyrazily jsme. Musím říct, že na svůj věk byla pořád ještě krásná. Měli jsme mezi sebou strašně krásný vztah, nikdy se ke mě nechovala jako máma, ale spíš jako kamarádka a já jí za to byla vděčná. Mohla jsem jí říct co mě trápí, z čeho mám radost, co mě štve, jaký jsem měla den. Vždycky si našla chvíly, aby jsme si mi dvě popovídali. Celou cestu do města jsme mluvily o Německu, práci, a já se dokonce začala tak nějak těšit. Ve městě jsme prošly pár skvělých butiků, já si koupila nějaké krátké trička, topy, skvělou minisukni, nějakou bižuterii. Když už jsem měla nakoupené, co jsem chtěla, pozvala jsem mamku na pohár a zákusek. Byli to poslední společné chvíle a já si to chtěla náležitě užít. Poslední týden do mého odletu utekl jako voda a pro mě tu byl obávaný den D.


"Ták, princezno, máš všechno? Je čas, aby jsme odjely na letiště." nesnášela jsem, když mi táta říká " princezno"
" Snad jo, jenom se rozloučím s mamkou a můžeme vyrazit."

Mrzelo mě, že s námi nemůže na letiště, ale musela do práce a pro mě to bylo tak trochu jednodušší. Loučení na letišti bych asi nezvládla.

"Mami, bude se mi moc stýskat, ale volat budu každý den, slibuji" Mámu jsem objala jak nejvíc to šlo
"Já vím, dávej tam na sebe pozor, ano? Taky se mi bude stýskat. Teta na Tebe bude čekat na letišti." když jsem se konečně podílala na mámu, břečela, no a já vlastně taky.

"Tak už pojď, nemáme moc času" no, tak to byl celý táta, žádný velký loučení

Naposledy jsem mámu objala a vydala se za tátou k autu.


Když jsme dorazily na letiště, měla jsem divný pocit z toho, že odlétám. Mojí nejistotu táta zřejmě vycítil a snažil se trochu mě uklidnit, ale moc se mu to nedařilo. Po dlouhé půl hodině konečně ohlásili můj let do německého Kolína nad Rýnem, vzala jsem tedy poslední kousky odvahy a vydala se k letadlu. Táta mi popřál hodně štěstí a slíbil, že tady zůstane dokud letadlo nevzlétne.

"Mám Vás ráda" objala jsem ho a usmála
"My Tebe taky, Sáro" tak už běž, ať to loučení není ještě horší

Než jem nastoupila do letadla, ohlédla jsem se a naposledy tátovi zamávala. Když letadlo vzlétlo, táta pořád stál na stejném místě a já věděla, že pláče.