Duben 2008

Vzpomeň si, prosím! 2.díl

29. dubna 2008 v 11:13 | Zuzka:-) |  Příběhy
2.díl


Druhý den ráno vstávala Linda hodně brzy. Musela nachystat snídani. Po snídani plnila příkazy, které jí matka uložila.

"Lindo, až domyješ nádobí a uklidíš v kuchyni, zameteš celý dům i s verandou. Poté nachystáš na oběd." poručila matka přísně

Linda pouze přikývla a dál umývala nádobí

"Já jedu s Tvojí sestrou do města poohlídnout se po nějakých svatebních šatech. Než se vrátím, bude vše hotové." rozuměla jsi
"Ano, rozuměla." Linda věděla, že kdyby matce neodpověděla, bylo by zle.

Kellyovi se zatím učili jezdit na koni. Když Linda vyšla na verandu, zadívala se směrem na louku. Musela se zasmát. Šlo jim to docela dobře. Chvíli se na ně dívala a toužila, aby si mohla na koni vyjet také, ale okamžitě tu myšlenku zahnala a pustila se do úklidu. Když jí Paddy spatřil na verandě, jak zametá, seskočil z koně a vydal se za ní. Linda si vůbec nevšimla, že míří k ní. Zametala a vesele si prozpěvovala.

"Ahoj Lindo, jsem rád, že Tě dneska vidím." řekl Paddy
"Paddy, ahoj.....já, vůbec jsem si Tě nevšimla. Chodíš jak duch." odpověděla Sára
"No, já už jsem takový. Nechceš si s námi trochu zajezdit?"
"Já teď nemůžu. Mám hodně práce. Musím tady uklidit a pak nachystat oběd."
"No a co třeba po obědě?" pokračoval dál Paddy
"Uvidím, jestli budu mít trochu času." odpověděla Linda

Paddy se na Lindu usmál a na znamení souhlasu přikývl. Poté se otočil a bez jediného slova se vracel zpět na louku. Když přišel k ostatním, Maite se ho na rovinu zeptala.


"Tobě se Linda líbí, Paddy?"
"Proč se ptáš, Maite?" divil se Paddy
"Mám přece oči a navíc by si toho všiml i slepý."
"Linda je velmi pěkná dívka a velmi milá." pokračoval Paddy, ale na Maite se ani jednou nepodíval
"Ano, to rozhodně je. Občas mám pocit, že do téhle rodiny vůbec nezapadá. Je až moc hezká." řekla Maite
"Je jiná.... a....." Paddy najednou nevěděl, co má říct
"A Ty ses do ní zamiloval." dokončila Maite větu za něho

Paddy se posadil do trávy vedle Maite a zadíval se na okolí.

"Maite, máš pravdu. Zamiloval jsem se."
"Teda, Ty jsi to řekl, jako kdyby to měla být pohroma." dobírala si ho Maite se smíchem
"Maite, jenže já mám v Německu přítelkyni."
"No a co? Pokud vím, už dost dlouhou dobu Vám to neklape."
"Ano, to máš pravdu. "
"Paddy, poslouchej mě...Linda je skvělá holka, velmi hezká. Myslím si, že by Vám to moc slušelo. A navíc, nemyslím si, že by ses měl trápit tím, že Vám to s Katrin neklape. Máš právo být šťastný. Takže, pokud Lindu miluješ, řekni jí to."

Paddy se ma Maite usmál a jako správný brácha objal. Linda mezitím v kuchyni dokončila oběd a prostřela stůl. Když se matka s Monikou před polednem vrátili z města, bylo už vše přichystané. Matka vše přísným pohledem zkontrolovala a odešla do pokoje.
Po obědě jako obvykle uklidila ze stolu a odešla do svého pokoje, aby se převlékla. Chtěla se projet po okolí. Poté se nepozorovaně vytratila do stáje, kde osedlala Danara a vyrazila na projížďku.

Dlouhou chvíli se projížděli jen tak bez cíle po okolí, ale nakonec Linda stejně zamířila k řece. U řeky seskočila z koně a nechala Danara, aby se na chvíli proběhl po okolí. Linda se posadila na okraj řeky, nohy ponořila do chladivé vody. Ráda sedávala sama u řeky a ráda si také zpívala. Její hlas zněl kouzelně i bez doprovodu. Linda najednou dostala nápad. Vstala a opatrně vešla ještě hlouběji do řeky, až jí voda sahala po stehna. Přetáhla si bavlněnou košili přes hlavu a odhodila jí na břeh. Věděla, že nikdo není na blízku. Jen tak stála v proudu řeky, aniž by si uvědomovala svojí krásu. Jednou rukou si vlasy držela nad hlavou a potichu si prozpěvovala. Když jí začínala být zima, vylezla na břeh a oblékla si košili. Látka se jí lepila na vlhké tělo a hříva vlasů jí spadla na ramena. Nasedla na Danara a vydala se dál na projížďku. Odjela na tajné místo, které často při svých toulkách navštěvovala. Vůbec si nevšimla, že jí Paddy viděl. Po obědě se šel projít. Potřeboval si provětrat hlavu a taky přemýšlel, zdá má Lindě opravdu říct, co k ní cítí.
Když jí spatřil, zatajil se mu dech. V tu chvíli byla ještě krásnější, než si myslel. Měl pocit, že omdlí. Přál si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Chvíli tam jen tak stál a pozoroval, jak Linda odjíždí. Nevěděl, zda se má vydat zpátky na ranč nebo jít za ní. Po chvíli se rozhodl, že půjde jejím směrem. Po dvaceti minutách Linda přijela na velkou louku, seskočila se sedla, nechala Darana, aby se znova proběhnul a sama se posadila do trávy. Nastavila svojí tvář slunečním paprskům a vychutnávala si zpěv ptáků. Když se Paddy přiblížil k louce, uviděl jí, jak sedí na louce. Opatrně k ní přistoupil.


"Můžu si k Tobě přisednout?" zeptal se
Linda otevřela oči "Paddy, kde se tady bereš?" ptala se překvapeně Linda
"No, šel jsem se trochu projít po okolí." Paddy byl vedle ní hodně nervózní
"Jak se Vám tady líbí?" zeptala se Linda
"Musím říct, že je tady krásně. Je tady nádherná příroda."
"Můžete sem kdykoliv přijet. To určitě nebude problém." navrhla Linda
"Moc rád bych se sem jednou vrátil. Kvůli přírodě......" řekl Paddy, jen to důležité si řekl pro sebe ".... a kvůli Tobě."
"Zůstanete tady i na svatbu?" zeptala se Linda
"Na svatbu?Jakou?" Paddy začínal panikařit
"Moje sestra se v sobotu vdává za jednoho místního mladíka." upřesnila Linda
Paddymu v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Už si myslel, že se bude vdávat Linda "Já bych zůstal moc rád, ale nemůžu mluvit za ostatní."

Linda se na Paddyho podívala a nádherně se usmála. Ve skutečnosti nikdy nepoznala takového člověka jako je on. Nejvíce ze všeho jí však fascinovaly jeho oči. Něco v nich jí přitahovalo jako magnet. Paddy se v její přítomnosti cítil poněkud nervózně. Najednou nevěděl, co dělat. Tak moc ho přitahovala. Chtěl jí políbit, ale neodvážil se. Jen tak vedle ní seděl a snažil se zapamatovat vůni jejího parfému. Voněla po květinách, které rostou na louce. I když se snažil, najednou jeho ruka chytla opatrně tu její. Linda na něho s úžasem pohlédla.

"Promiň, Lindo...tohle jsem asi neměl."
"Ale né." Linda jeho ruku stiskla ještě pevněji

O chvíli později se zvedli a vydali se zpět ruku v ruce na ranč. U řeky se Paddy zastavil a poprosil Lindu, aby si na chvíli sedla k němu.

"Paddy, co se děje?" ptala se Linda nechápavě
"Musím Ti něco říct."
"O co jde?"
"Lindo, já Tě miluji. Zamiloval jsem se do Tebe." vychrlil ze se Paddy

Linda na něho chvíli nevěřícně koukala, jako by nedokázala uvěřit tomu, co právě slyšela. Právě dnes jí poprvé kluk řekl, že jí miluje.

"Paddy, já nevím co říct." řekla zmateně Linda

Paddy vycítil její nesmělost, došlo mu, že ještě žádného kluka neměla. Něžně se na ní usmál a přitáhl si jí k sobě. Chtěl už jí takhle držet navěky.

"Miluji Tě." řekla najednou Linda
"Taky Tě miluji."

Paddy věděl, že jí nemůže nic slíbit. Jako zpěvák neměl moc času na nějaký vztah. Jediné, co mohl bylo, držet jí na krátkou chvíli v náručí a líbat. Cítil sladkost jejich rtů. Po chvíli se společně vrátili na ranč. Nikdo se jich na nic nevyptával. Zbytek dne uběhl velice rychle. Paddy ani Linda už neměli možnost se znova sejít.

Večer ve svém pokoji stál Paddy u okna skoro hodinu, díval se na obrysy hor a myslel na Lindu. Najednou slyšel hromy a blesky. Usmál se. Bylo to bláznovství. Když tu noc zavíral oči, jediné, co viděl, byla Linda.

An Angel v podání Patricie, Maite a Kathy

27. dubna 2008 v 18:20 youtube
Hezounký, ale smutný...

Oběd s čtenáři

27. dubna 2008 v 17:47 | scan by Emi |  Magazines

Vzpomeň si, prosím! 1. díl

23. dubna 2008 v 8:58 | Zuzka:-) |  Příběhy
1.díl

Ptáci cvrlikali, když se za vrcholky hor zvolna vynořilo slunce a roztáhlo své zlaté prsty po obloze. V mírném vánku jemně šelestily listy stromů, zatímco Linda stála mlčky v orosené trávě a pozorovala oblohu. Linda si začala tiše zpívat. Její oči měly barvu letní oblohy, vlasy barvu pšenice, dlouhé nohy a paže se ladně pohybovaly. Rozběhla se vlhkou trávou směrem k řece. Posadila se na hladký balvan a pozorovala východ slunce. Linda vše milovala, ale hlavně ranč na kterém vyrostla. Na ranči její otec zaměstnával pomocníky, kteří se starali o koně. Její otec na vše pečlivě dohlížel. Bratr občas vypomáhal po škole, ale v šestnácti letech ho více zajímaly výlety s kamarády do blízkého okolí. Byl to pohledný hoch, jenž zdědil otcovy tmavé vlasy a um krotit divoké koně. Ani on, ani její starší sestra Monika nedostali do vínku Lindinu lyrickou krásu. Dnes však na ranči čekali vzácnou návštěvu. Na pár dní k nim zavítá slavná skupina Kelly Family, aby se zde naučili jezdit na koni. Linda věděla, že matka i babička se už ohánějí v kuchyni, aby bylo vše připravené. Při pomyšlení, že jí hledají se tomu musela hlasitě zasmát.


Také u Kelly Family panovala značná nervozita. Na ranč dorazí kolem poledne. Všichni členové se těšily na pár dní zaslouženého volna. Cesta se neskutečně vlekla, ale v autobuse panovala dobrá nálada.


Linda pozorovala jak slunce stoupá na obloze a zvolna se brodila zpět ke břehu. Věděla, že je na čase se vrátit, určitě se na ní už všichni zlobí.

"Linndooo!" z verandy se ozýval babičcin přísný hlas
Linda se zasmála a rozběhla se k domu

"Lindo, kde vězíš? V kuchyni je plno práce. Teď jdi dovnitř a pomoc matce." přikázala babička ještě přísněji

Linda pouze přikývla a potichu odcházela do svého pokoje. V pokoji ze sebe stáhla košili, hodila jí do kouta a chvíli stála uprostřed pokoje a broukala si melodii.

"Lindo!" ozval se matčin řezavý hlas před dveřmi pokoje
"Proč tady takhle stojíš? Obleč se!" přikázala ještě přísněji

Linda se potichu oblékla a odešla do kuchyně pomoc s přípravou oběda. Kolem poledne přijeli Kellyovi. Otec je všechny pořádně přivítal a ukázal stáje a koně. Poté odešli do kuchyně, kde na ně čekal oběd a zbývající členové rodiny. Otec všechny představil. Linda stála v pozadí a moc si jich nevšímala. V hlavě měla jen procházku po ranči. Vůbec si nevšimla, že jí Paddy se zájmem pozoruje.
Po celou dobu oběda Linda nepromluvila jediné slovo. Ostatní se skvěle bavily, ale jí to ani v nejmenším nezajímalo. Monika se od první chvíle točila kolem Paddyho, i když se měla za pár dní vdávat. Po obědě ochotně všem ukázala jejich pokoje. Linda mezitím odběhla do kuchyně, aby pomohla uklidit po jídle. Když bylo vše hotovo, vytratila se z ranče jako tichá voda. Utíkala do hor na své oblíbené místo. Sedla si na okraj řeky, položila se do trávy, zavřela oči a potichu si začala zpívat. Najednou přestala, protože ucítila, jak si vedle ní někdo sedl. Otevřela oči a posadila se.

"Zpíváš moc hezky." řekl Paddy
"Děkuji." odpověděla potichu Linda
"Jak se vlastně jmenuješ? Tvoje jméno jsem přeslechl." zeptal se Paddy
"Jmenuji se Linda."
"Já jsem Paddy." odpověděl
"Jak dlouho tady zůstanete?"
"No, myslím, že pár dní. Potřebuji se naučit jezdit na koni, kvůli klipu, který budeme zanedlouho točit." Paddy byl rád, že se s ním Linda baví
"Jaké je to být slavný?" zeptala se najednou
"Upřímně? Někdy je to hodně otravné a psychicky náročné. Zbývá nám hodně málo času na osobní život."

Linda se na Paddyho usmála a zadívala se na řeku. Musela uznat, že se jí hodně zamlouval. Byl vyšší než ona sama, vlasy měl dlouhé jako ona, ale hnedě, oči modré a velmi pěkný úsměv. Ještě nějakou dobu si nenuceně povídali, než se Linda rozhodla vrátit na ranč. Paddy najednou osaměl. Když se otočil za Lindou, spatřil nádherné děvče, jak kráčí ladně vysokou trávou zpět k ranči. Když se na ní zadíval poprvé, měla obrovské modré oči, které mu pronikaly přímo do duše. Nikdy v životě tak půvabnou dívku neviděl.
Zadíval se zpět na řeku a před očima měl pouze Lindu. "Paddy, Ty už v tom zase lítáš." slyšel svůj vnitřní hlas. Ještě chvíli seděl u řeky a pak se pomalu vydal zpátky na ranč. U večeře byl nezvykle zamlklý, neřekl jediné slovo. Linda se u večeře na Paddyho ani nepodívala. Po večeři uklidila ze stolu a odešla do kuchyně. Než v kuchyni domyla nádobí a vše pečlivě uklidila byla už skoro půlnoc. Nikdo jí nepřišel popřát dobrou noc. Dům najednou podivně ztichl. Linda potichu vyšla na verandu a zamířila ke stájím. Vešla dovnitř za svým milovaným koněm. Pohladila ho po hřívě a slíbila, že se zítra projedou.

"Dobrou noc." řekla do ticha a pomalu odcházela
Danar na znamení zařechtal. Linda se usmála a zavírala vrata od stáje.


Když se otočila spatřila Paddyho. Dlouhou dobu se procházel kolem stájí. Nemohl usnout. Přál si ještě jednou spatřit Lindu. Když jí uviděl, jak vychází ze stájí, pomalu skákal radostí. Už odpoledne si všiml, že se k Lindě nechovají, jako ke své dceři. Jediný, kdo jí měl skutečně rád, byl její otec.

"Paddy? Co tady ještě v tuhle hodinu děláš?" ptala se Linda
"Nějak jsem nemohl usnout, tak jsem si řekl, že se trochu projdu."
Chvili naproti sobě stále a jeden na druhého se usmíval "Chceš si se mnou zítra vyjet na koni?" zeptala se náhle Linda
"Moc rád, ale neumím to." odpověděl Paddy
"Nejvyšší čas se to naučit, nemyslíš?" řekla Linda
"Tak dobře."
Tak domluveno. Tak dobrou noc." Linda se otočila a utíkala do domů
"Dobrou, Lindo." zavolal na ní Paddy


Když Linda ležela v posteli, myslela na Paddyho a Paddy ležel ve své posteli v pokoji a myslel na Lindu.

Zásah osudu 20. díl - KONEC

22. dubna 2008 v 9:28 Příběhy
20. díl - KONEC

Když Sáře odtekla plodová voda, seděla právě v obývacím pokoji. Chtěla se postavit a dojít za Paddym do ložnice, ale přepadli jí takové bolesti, že nebyla schopná se postavit. Úplně zpanikařila, do porodu jí zbývalo přesně osm týdnů.

"Paddy. Paddy." volala Sára
Paddy přiletěl do obýváku jak střela "Sáro, co se děje?" ptal se zmateně Paddy, když viděl Sáru, jak se kroutí v bolestech
"Myslím, že jsem právě začala rodit." dostala ze sebe
"Teď? Vždyť máš ještě čas." Paddy začínal panikařit
"Já vím, ale náš syn si zřejmě myslí něco jiného." Sára musela překonat další vlnu bolesti
"Dobře, hlavně se uklidni. Já Ti zabalím pár věcí a pak Tě odvezu, ano." Paddy Sáru pohladil po vlasech a odběhl jí zabalit tašku

Když se vrátil pro Sáru,byl hodně nervózní. Pomohl Sáře vstát a pomalu jí odváděl k autu. Každou chvíli se museli zastavit, protože Sára měla kontrakce.

"Já to nezvládnu." naříkala Sára, když přišla další kontrakce
"Ale ano, zvládneš." povzbuzoval jí Paddy


Když bolest ustoupila, Paddy vzal Sáru do náruče a odnášel k autu. Opatrně jí posadil do auta a ujížděl do porodnice. V porodnici Sáru uklidnili, že všechno dobře dopadne a lékař jí pochválil , že porod hodně pokročil. Na císařský řez už bylo pozdě. Sáru okamžitě z vyšetřovny převezli na porodní sál. Paddy byl celou dobu s ní, držel jí za ruku a povzbuzoval. Půl hodiny poté, co se Sára dostala na porodní sál začala tlačit. Za dalších patnáct minut, se ozval křik.


"Je to chlapec." řekl lékař

Paddymu a Sáře tekly slzy radosti. Lékař oba ujistil, že všechno je v pořádku, ale malý musí do inkubátoru. Když malého odvezli, lékař zkontroloval poporodní zranění a nechal Sáru převést na pokoj. Když Sára na pokoji vyčerpáním usnula, Paddy se vydal na novorozenecké oddělení.

"Pane doktore, můžu se Vás zeptat, jak to s naším synem vypadá?" zeptal se Paddy
"Pane Kelly, Váš syn se narodil předčasně ve 32. týdnu. Museli jsme mu pomoc trochu s dýcháním. Plíce jsou plně vyvinuté až po 34. týdnu. Srdíčko je v pořádku, jen je trochu maličký. Váží 2000g a měří 40 cm. Váží dokonce o trochu víc, než jiné miminka. Takže se nemusíte bát. " ujistil Paddyho ještě jednou lékař
"Můžu jít za ním?" zeptal se Paddy
"Samozřejmě. Můžete u něho zůstat jak dlouho budete chtít."


Lékař zavedl Paddyho k inkubátoru. Když Paddy svého syna uviděl, vehnalo mu to slzy do očí. Byl maličký, zabalený v modré hřejivé dece, na hlavičce bílou bavlněnou čepičku, všude hadičky a právě sladce spinkal. Vypadal jak andílek. V obličeji byl podobný na Sáru, ale vlasy měl po Paddym. Paddy se chvíli na syna díval a pak odešel za Sárou. Posadil se k posteli a chytil jí za ruku. Sára se okamžitě probrala.

"Jak je na tom malý?" ptala se hned Sára
"Neboj, bude v pořádku. Mluvil jsem s doktorem. Právě spinká. Až si odpočineš, půjdeš se za ním podívat, ano." uklidnil jí Paddy


Odpoledne už to Sára nevydržela a poprosila Paddyho, aby jí zavezl za malým. Když přijeli k inkubátoru, Sára začal plakat. Měla strach. Malý byl zrovna vzhůru a díval se na ně krásnýma modrýma očima.

"Mohla bych si ho pochovat?" zeptala se Sára sestřičky
"Teď to ještě nejde." řekla sestřička
"Jak se bude jmenovat?" zeptal se Paddy, když se díval na malého. Ten prcek si ho získal od první chvíle
"Chci, aby se jmenoval po Tobě." řekla Sára
"Dobře, náš syn se bude jmenovat Daniel Patrick Kelly."
"Daniel? To je jméno Tvého otce? " ptala se Sára
"Ano, je." odpověděl Paddy


S malým Daniel strávili ještě pár minut. Sára se pořád cítila slabá, tak jí Paddy odvezl zpátky na pokoj. Paddy za Sárou a Danielem chodil každý den. Uběhl týden a Sáru propouštěli z nemocnice. Malý Daniel tam musel ještě nějakou dobu zůstat. Než Sára odešla, přišla se s ním rozloučit. Slíbila mu, že za ním zítra přijde. Vůbec se jí od něho nechtělo odcházet, ale lékař jí ubezpečil, že může kdykoliv zavolat.

Když přijeli s Paddy domů, čekalo na ní překvapení. Velká kytice růží.

"Paddy, ta je krásná." řekla Sára
"Je pro Tebe. Ještě jsem Ti nestačil poděkovat." odpověděl Paddy
"Poděkovat? Za co?" ptala se nechápavě Sára
"Za našeho syna. "

Sára Paddyho dojetím políbila. Další dny uběhly neskutečně rychle. Sára s Paddym dokoupili oblečení pro miminko, dudlíky, lahvičku na krmení, dětskou kosmetiku, kočárek, autosedačku. Vždycky odpoledne se rozjeli do nemocnice za Danielem. Tři týdny po narození si Sára mohla konečně Daniela pochovat. Seděla v křesle a chovala ho v náručí. Daniel se díval na ní a na Paddyho. Lékař jim slíbil, že pokud bude v následujících dvou týdnech vše v pořádku, pustil by malého už domů. Daniel na váze přibýval neuvěřitelně rychle a jiné problémy u něho nenastaly.


Přesně pět týdnů po porodu si Sára s Paddym odváželi malého domů. Doma na ně čekalo celé příbuzenstvo. Sářina máma se nemohla dočkat až malého uvidí a Paddy byl jak se patří náležité pyšný. Daniela choval, přebaloval, koupal, krmil, povídal si s ním. Večer ho chodil uspávat. Když měl odjet mimo město na nějaký koncert, Sára ho musela pomalu vyhazovat, vůbec se mu nechtělo. Když byl pryč neustále telefonoval.


V červnu měl Daniel tři měsíce. Bylo to nejhodnější miminko. Vůbec nezlobil, pěkně papal a spinkal. Nejraději měl procházky parkem. Paddy byl v té době na turné, vracet se měl už dneska večer. Sára procházela parkem a usmívala se na Daniela. Když se blížily k domů, uviděla Maite, jak na ní čeká před domem.

"Ahoj Maite, už jste přijeli? A kde je Paddy?" ptala se Sára
"Sáro, Paddy je v nemocnici." řekla tiše Maite, aby nevzbudila Daniela, který právě v kočárku usnul
"V nemocnici? Ale vždyť.....vždyť jsem s ním dopoledne mluvila." řekla zmateně Sára
"Ano, já vím. Nechtěl tam s námi zůstat. Chtěl jet za Tebou a malým. Jenže na dálnici jel příliš rychle a nezvládl řízení."
"Cože? Maite, prosím...řekni, že je v pořádku." Sára začínala panikařit
"Uklidni se, Sáro. Není to nic vážného. Má zlomenou nohu, pár odřenin, šok a slabý otřes mozku. Je v nemocnici. Volal nám."
"On volal Vám? Proč nevolal mě?" ptala se Sára
"Nechtěl, aby jsis dělala starosti. Hele víš co, já Ti teď pohlídám malého a Ty jeď za ním, ano?" řekla Maite


Sára přikývla, dala Daniela Maite a odjela do nemocnice. Měla strach. Když přišla k Paddymu do pokoje, odpočíval.

"Ahoj, proč jsi mi nevolal? Jsi v pořádku?" ptala se ustaraně Sára
"Ahoj, neboj. Nic to není. Za pár dní budu v pohodě. Co malý?" ptal se Paddy
"Spinká. Maite ho právě hlídá. Můžeš mi říct, proč jsi tak spěchal?" Sára ho začínala na oko kárat
"Chtěl jsem být doma co nejdřív. Stýskalo se mi." hájil se Paddy
"No dobře, dobře...ale teď hezky budeš odpočívat a poslouchat sestřičky na slovo, jasný." varovala ho Sára
"Jasný." žertoval Paddy

Sára se posadila k Paddymu na postel a políbila ho. Líbali se dlouho a vášnivě. K večeru se Sára zvedla a odcházela domů. Paddy zůstal v nemocnici ještě několik dní. Šok ustoupil, otřes mozku taky. Jediné co mu zůstalo byla sádra na noze. Sára ho vyzvedla z nemocnice a odvážela domů.Za tři týdny Paddymu sundali i sádru. O prázdninách za Sárou přijela její maminka, aby jí trochu pomohla s Danielem. Začal hodně plakat a v noci špatně spal. Někdy byli s Paddym vzhůru celou noc, protože jí Daniel celou proplakal. Sára jí za to byla vděčná.. Sářina máma si dokonce vzala Danielovu postýlku o víkendu k sobě do pokoje, aby se Sára s Paddym mohla pořádně vyspat. Když šli v pátek večer spát, Sára se šla podívat ještě za mámou, ta jí ale vyhodila a nakázala jí, že jí tady v pokoji, chce vidět až ráno. Sára dala malému pusinku na dobrou noc a odcházela.

"Tak co? Už spinká?" ptal se Paddy, když přišla Sára do ložnice
"Spinká. Máma mě dokonce vyhodila. Máme přijít až ráno." žertovala Sára
"Vážně?" Paddy vstal z postele a šel k Sáře
"Copak, copak?" ptala se šibalsky Sára
"Víš, co to znamená? To znamená, že pro sebe máme celou noc." smál se Paddy

Poté vzal Sáru do náruče a položil na postel. Líbal jí všude po těle a Sáru mu polibky oplácela. Po dlouhé době se spolu milovali celou noc. Ráno jí Paddy probudil sladkým polibkem.


"Přeji Ti dobré ráno." řekl sladce
"Já Tobě taky. Už jsi byl u Daniela?" zeptala se Sára
"Né, myslím, že ještě spinká." odpověděl Paddy
"Půjdu se za ním podívat." řekla Sára a vstávala z postele
"Sáro, počkej. Chci Ti něco navrhnout." řekl Paddy
Sára se u dveří otočila "A co?" zeptala se
"Co kdyby jsme se příští týden vzali?" zeptal se Paddy
"Cože? Už příští týden?" divila se Sára
"A proč né?"
"A není to brzo?" ptala se zmateně Sára
"Proč brzo? Sáro, já si Tě chci vzít. Nepotřebuji mít na svatbě tisíc hostů a stovky novinářů. Chci, aby tam byla moje a Tvoje rodina. To přece stačí, né?"
"Ano, to ano, ale já nemám šaty a ......." Sára nestačila nic říct, Paddy vstal s postele a políbil jí
"Tak se běž dneska po nějakých šatech s mamkou podívat. My si uděláme s Danielem panskou jízdu." žertoval Paddy
"Tak dobře." Sára přikývla a odcházela do kuchyně



Za hodinu se vzbudil i malý Daniel. Sára se mezitím domluvila s mámou, že se po nějakých pěkných svatebních šatech půjdou podívat. Hned po snídani vyrazily. Ve městě prošly už tři půjčovny svatebních šatů, ale Sáře se zatím žádné nepadly. Prodavačka jim doporučila jednu půjčovnu přímo v obchodním centru, tam určitě najdou šaty, které by Sáře padly. Když procházeli obchodním domem, narazila Sára na jedny překrásné svatební šaty, dokonce byli i v její velikosti. Když si je vyzkoušela, vypadala jako princezna z pohádky. Šaty tvořila krásná sukně až na zem a korzet ve stejné barvě na kterém byli našité bílé perličky. Sáře padly jako ulité. Okamžitě si šaty zamluvila.


Mezitím, co byla Sára ve městě, obvolal Paddy sourozence, aby jim pověděl, že se příští týden žení. Všichni měli radost a na svatbu se moc těšily. Pak se celé dopoledne věnoval Danielovi, který si každou chvíli prohlížel svoje ručičky a neustále si něco pobrukoval. Bylo to spokojené miminko. Během týdne Paddy koupil snubní prsteny a malý svatební dar pro Sáru.


Týden uběhl jako voda a nastala sobota. Sára byla od rána nervózní a Paddy taky. Jen malý Daniel se na všechny spokojeně usmíval. Paddy s ostatními před polednem odjeli na radnici, kde čekal až přijede Sára. Když přesně ve dvanáct Sára přijela, vyrazila Paddymu dech. Byla nádherná, v šatech vypadala jako princezna a ve vlasech měla stříbrnou čelenku, v ruce držela malou kytici bílých růží.

"Jsi nádherná." řekl jí na uvítanou
"Tobě to dneska taky moc sluší." odpověděla mu Sára


Když Sára vcházela do obřadní síně za zvuku svatebního pochodu, Paddy věděl, že ať se stane cokoliv, se Sárou to vždy zvládnou.
Od této chvíle spolu půjdou společnou cestou.......snad si vybrali tu správnou.

Zásah osudu 19.díl

18. dubna 2008 v 18:13 Příběhy
19. díl


Když se ozval hlasitý výstřel, Sára ztuhla. Viděla Paddyho a Julii, jak klesají k zemi. Nevěděla, jestli výstřel zasáhl Paddyho nebo Julii.

"Paddy, panebože, jsi v pořádku? Slyšíš? Tak řekni něco, prosím?" Sára přiběhla k Paddy a jeho hlavu vzala do svých dlaní, Paddy měl zavřené oči. Všimla si, že má na košily velkou skvrnu od krve "Paddy, Paddy" volala pořád dokola Sára
Po chvíli Paddy konečně otevřel oči "Jsem v pořádku. Nic mi není." řekl unaveně Paddy
"A co ta krev?" ptala se ustaraně Sára
"To není moje krev." odpověděl Paddy

Sára si okamžitě uvědomila, že rána, která padla, zasáhla Julii do břicha. Okamžitě vstala a volala záchranku. Paddy se mezitím vzpamatoval a snažil se zastavit krvácení a nutil Julii, aby neusínala a neustále s ním komunikovala. Záchranka na místo přijela pět minut od nahlášení nehody. Okamžitě Julii odvezla do nemocnice, aby zachránily alespoň její život. Paddy se Sárou odjeli do nemocnice také, aby ho lékař prohlédl. Když dorazily do nemocnice, lékař Paddyho prohlédl a zeptal se ho na celou událost. Lékař okamžitě informoval policii. Než policie dorazila, lékaři na sále bojovali o život Julie a dítěte. Když policie dorazila, Paddy se Sárou seděli před operačním sálem a čekali na jakékoliv zprávy o stavu Julie. Policie mezitím vyslechla Paddyho i Sáru. Vše nasvědčovalo tomu, že se Paddy jenom bránil a výstřel vyšel neumýslně. Když Policie výslech dokončila společně počkali, až operace skončí. Po třech dalších hodinách konečně ze sálu vyšel lékař.


"Dobrý den, rádi bychom se informovali na stal slečny Julie?" řekl policista a čekal na odpověď lékaře
"Je mi to moc líto, ale stav Julie byl hodně vážný. Před půl hodinou na sále zemřela." odpověděl lékař
"Panebože.... a co dítě?" zeptala se zděšeně Sára
"Je mi to líto, ale dítě už bylo mrtvé. Výstřel způsobil masivní krvácení. Už se nedalo nic dělat. Julie ztratila spoustu krve." dokončil lékař
"To je mil líto. Tohle jsem nechtěl. Julie byla zlá, ale tohle si snad nezasloužila." kroutil nechápavě hlavou Paddy
"Tohle se občas stává. Můžete být ale klidný, pane Kelly. Nikdo za smrt Julie nemůže." řekl policista
"Co bude dál?" zeptala se Sára
"Lukas bude odsouzený a Julie už si svůj trest vybrala." dokončil policista
Sára se na Paddyho podívala a trochu ho uklidnila "Už je po všem Paddy." zašeptala mu do ucha
"Ano, já vím....jenom mi to zatím pořádně nedošlo
"Tak, já už půjdu. Moje práce tady v nemocnici skončila. Přeji Vám hodně štěstí." policista se rozloučil a odcházel



Sára s Paddym odcházela z nemocnice několik minut poté. Oba dva prožili náročný den a potřebovali si odpočinout, zvláště Sára.
Když přijeli domů, Paddy ze sebe sundal oblečení, které bylo od krve a hned jej vyhodil. Pak se došel osprchovat a šel do ložnice za Sárou, která už ležela v posteli.

"Dnešní den si budu pamatovat do konce života." řekl do ticha Paddy
"Pro oba to bylo náročné. Bála jsem se, že ten výstřel Tě zasáhl." řekla Sára
"Já se taky bál, ale větší strach jsem měl o Tebe. Věděl jsem, že kdybych neriskoval, Julie by Ti ublížila."
"Myslíš, že si zasloužila zemřít?" řekla najednou Sára
"To já nevím...možná to tak mělo být." Paddy se na Sáru podíval a políbil jí "Ty se tím ale netrap." dodal
"Máš pravdu. Už je to za námi."

Sára ho políbila na dobrou noc, schovala se mu do náručí a usnula. Paddy zůstal ještě nějakou dobu vzhůru, díval se na Sáru a doufal, že už konečně budou šťastní. Za hodinu usnul i on.



Další dny utíkaly rychle. Paddy v nahrávacím studii dodělával své solové album a Sára byla jako obvykle s ním. Ten hrozný zážitek jim připomínala akorát díra ve stropě která po kulce zůstala. Když se sourozenci dozvěděli, co se celou dobu dělo, byli šokováni. Vůbec netušili, že byla Julie taková potvora. Nakonec byli rádi, že to všechno dobře dopadlo. V březnu, když byla Sára v sedmém měsíci, jí přišlo předvolání k soudu.


"Co to přišlo?" ptal se Paddy, když dorazil domů a viděl v kuchyni obálku
"Předvolání k soudu. Mám vypovídat." řekla Sára
"A kdy?"
"Dvacátéhopátého března." odpověděla Sára
"Takže konečně dojde i na Lukase." oddychl si Paddy
"Paddy, jenže já tam nechci. Nechci si to všechno znova připomínat. Nechci ho vidět." řekla zděšeně Sára
"Sáro, přece nechceš, aby mu to prošlo?" Paddy se posadil k ní
"Samozřejmě, že nechci. I když nebudu vypovídat, stejně ho odsoudí." namítala Sára
"Ano, to máš pravdu, ale Tvoje výpověď je důležitá. Musíš to udělat, aby jsme měli konečně klid a navíc, budu tam s Tebou." Paddy jí dodával odvahu
"Tak dobře. Nakonec máš pravdu." dokončila Sára


Paddy jí poté políbil a vedl do své pracovny.

"Proč mě vedeš do pracovny?" divila se Sára
"Proto, abych Ti mohl říct, že už to nebude moje pracovna. Uděláme z toho dětský pokoj." řekl Paddy
"Aha, a jak si dětský pokoj představuješ?" zeptala se Sára
"Já myslel, že takové věci vždycky zařizujete vy ženský?" divil se Paddy
"To ano, ale Tvůj názor bych ráda věděla."


Paddy si sedl do křesla, Sáru si posadil na klín a společně se domlouvali na zařízení pokoje. Dohodli se, že stěny vymalují světle modrou barvou, strop nechají bílý a nábytek koupí v přírodním dřevě. Sára chtěla, aby postýlka byla ze začátku v ložnici a kolébka v obývacím pokoji. Paddy se vším souhlasil. Hned druhý den začali vše realizovat. Paddy si odstěhoval všechny své věci z pracovny, stejně jí moc nevyužíval, a začal malovat. Když se na něho Sára dívala, musela se smát.


"Čemu se směješ, kuličko moje?" ptal se se smíchem Paddy
"Jaká kulička? Ještě jsem neviděla malovat zpěváka." odpověděla Sára
Paddy si utřel ruce od barvy a šel k Sáře "Jaká kulička? No, přece moje. Sáro, tam venku na jevišti jsem zpěvák, ale v soukromí jsem obyčejný chlap, který Tě miluje a moc se těší, až se nám ten prcek narodí. Jsem jenom obyčejný chlap." Paddy Sáru objal a políbil
"Já vím, proto Tě taky miluji." odpověděla mu s úsměvem Sára
"Chceš s něčím pomoc?" zeptala se
"Ani náhodou...Ty budeš pěkně odpočívat." řekl důrazně Paddy


Tři dny po té, co Paddy domaloval pokoj, přilezli nábytek. Byl celý v přírodním dřevě. Nábytek nastěhovali do pokoje a ještě trochu upravili pár drobnosti. Když Sára pokoj viděla, byla nadšená. Vypadal překrásně. Nábytek krásně ladil s modrými stěnami, nad přebalovacím pultem se houpaly zpívající medvídci...všechno bylo dokonalé. Teď už chybělo dokoupit miminku jenom oblečení.




Blížil se konec března a s ním i nepříjemné soudní stání. Sára byla od rána hodně nervózní. Nevěděla, na co se jí soudce bude vyptávat a rozhodně nechtěla vidět Lukase. Když společně s Paddym dorazila do soudní síně, bylo už vevnitř hodně lidí a novinářů. Vůbec nechápala, jak se všechno dozvěděli. Přelíčení začalo v deset hodin. Na Lukase se podívala teprve ve chvíli, kdy jí vyzvali, aby šla vypovídat. Soudce Sáru upozornil, že musí vypovědět pravdu. Sára přikývla a šla se posadit.


"Slečno Vítkovská, začal soudce, můžete nám říct, co se přesně ten den stalo?" zeptal se soudce mírně s ohledem na její stav
"Bylo kolem poledne, někdo zazvonil, tak jsem šla otevřít." začala Sára
"Kdo byl ten muž, který u Vás zazvonil?" ptal se dál soudce
"Byl to Lukas Kellner." odpověděla Sára
"Byl to ten samý muž, co sedí na lavici obžalovaných?" ptal se dál soudce
"Ano." odpověděla Sára
"Co se stalo potom, slečno Vítkovská?" zeptal se soudce
"Lukase jsem pozvala dál. Když za sebou zavřel dveře, uhodil mě. Snažila jsem se utéct do obývacího pokoje, ale Lukas byl rychlejší. Dohonil mě a začal mě mlátit. Už při prvním úderu jsem ztrácela vědomí, upadla jsem, vnímala jsem jen ostrou bolest a další údery, které pak následovali. Co bylo dál si nepamatuji, ztratila jsem vědomí." řekla Sára
"Věděl pak Kellner, že jste v jiném stavu?" ptal se dál soudce
"Ano, myslím, že věděl." odpověděla Sára

Soudce se podíval na Sáru, chtěl jí položit i další otázky, ale nakonec usoudil, že už jí dál nebude trápit. Prožila si toho hodně a koneckonců, zbytek si mohl už dávno přečíst ve zprávě, kterou od policie obdržel.

"Děkuji, slečno Vítkovská, tohle mi stačí. Můžete odejít." řekl mírně soudce

Sára pomalu vstala a odcházela za Paddym. "Byla jsi statečná." pošeptal jí do ucha, když se k němu zpátky posadila

Soudce se nemusel dlouho rozmýšlet. Lukasovi vyměřil trest deset let. Čin přehodnotil z ublížení na zdraví na pokus o zabití. Kdyby byl o trochu víc brutálnější, mohl zabít Sáru nebo dokonce i její nenarozené dítě. Sára si při rozsudku hodně oddechla. Když Lukase odváděli zpátky do vězení, podíval se na Sáru a řekl "Mrzí mě to, promiň."


Sára se za Lukasem dívala celou dobu, dokud jí nezmizel z očí. Poté se také zvedla a ze soudní síně a odcházela společně s Paddym. Když vyšli před budovu soudu, sluníčko pěkně hřálo.

" Co kdyby jsme si zašli na pořádný oběd?" navrhl Paddy
" Já jsem pro. Mám děsný hlad." odpověděla Sára
"Ty máš hlad pořád." smál se Paddy
"Taky jím za dva. Tak už pojď." žertovala Sára

Vybrali si restauraci v centru města. Posadili se do zadní části, kde byl větší klid. Sára si objednala těstovinový salát s kuřecím masem, ale dvojitou porci. Paddy si dal marinovanou rybu s opékanými brambory.

"To všechno sníš?" ptal se Paddy, když viděl Sářinu porci
"No jasně, a ještě si přidám." řekla Sára

Když doobědvali, Sára si objednala ještě palačinky a zmrzlinový pohár. Paddy jí s láskou pozoroval.


"Mám pro Tebe překvapení." řekl najednou Paddy
"Jaké překvapení?" ptala se Sára
Paddy mávl na hudebníka, který v restauraci hrál na housle, aby přišel k jejich stolu. Řekl mu, co má zahrát a hudebníkovi zaplatil.
Ten pouze přikývl a začal hrát. Paddy vstal od stolu, přišel k Sáře a poklekl

"Sáro, chceš si mě ještě vzít?" zeptal se Paddy
Sára na něho nevěřícně koukala "vždyť jsi mě už jednou o ruku žádal." řekla po chvilce
"Já vím, ale teď je to jiné." Paddy sáhl do náprsní kapsy saka a vytáhl malou krabičku. Když jí otevřel, byl v ní zlatý prstýnek s diamantem
"Vezmeš si mě?" zeptal se ještě jednou
"Ano, vezmu si Tě." vydechla Sára. Když jí Paddy navlékal prstýnek, měla v očích slzy. Poté Paddy vstal a Sáru políbil

V restauraci každý sledoval dojemnou scénu, když Paddy žádal Sáru o ruku a následně políbil. Všichni jim tleskali a přáli hodně štěstí. Sára byla překvapená, ale zároveň šťastná. Když přijeli z restaurace domů , Sáře náhle bez nějakého varování odtekla plodová voda.

Zásah osudu 18. díl

14. dubna 2008 v 16:13 Příběhy
18.díl


Julie byla zrovna v obývacím pokoji, když se Pady přiřítil domů jak velká voda. Když práskl dvěřmi a objevil se v obýváku, Julie úplně stuhla.

"Co se děje?" ptala se zmateně
"Řekneš mi to sama nebo Ti mám trochu pomoc?" řekl naštvaně Paddy
"Já ale pořád nevím, o čem mluvíš, zlatko." vedla si dál svou Julie
Paddy pomalu začínal ztrácet trpělivost "Aha, milostivá má krátkou paměť, že?Tak já Ti jí trochu oživím. Proč jsi nechala zmlátit Sáru? Něco jsi mi snad slíbila, né?"
"Vždyť taky jo! Tak co šílíš. Nic se té huse nestalo, tak se uklidni." řekla bez zájmu Julie
"Julie už dost. Nechala jsi jí zmátit, teda lépe řečeno, řekla jsi, aby to udělal Lukas." řval na ní Paddy
"To je nesmysl."
"Prosím Tě, už toho nech. Vím úplně všechno. Dneska odpoledne mi volal policista, co Sáru vyslýchal." Paddy poznal, že má navrch
"No a co?"
"Sára všechno řekla. Uvedla, kdo jí zmlátil. Takže Lukas má problém a Ty s ním. Byl jsem totiž na stanici a všechno jsem jím řekl."
"Jak všechno?" Julie začínala být nervózní
"Úplně všechno. S tím jsi asi nepočítala, co?"
"To jsi neudělal!" Julie začínala panikařit
"Ale ano, udělal a Ty jsi moje milá, udělala jednu velkou chybu. Víš jakou? Vztáhla jsi ruku na Sáru a to jsi něměla dělat." Paddy po těch slovech vzal klíče od auta a odcházel
"Kam jdeš?" ptala se Julie
"Do toho Ti nic není. Než příjdu zpátky domů, nechci Tě tady vidět, jasný." ukončil Paddy rozhovor


Když Paddy odešel, Julie vstala a vytočila číslo Lukase. Všechno mu do mobilu pověděla. Dohodli se, že se nějaký čas nebudou vídat ani si telefonovat. Pro Julii to bylo velice riskantní. Chtěla za každou cenu dokončit svůj vražedný plán. Když domluvila s Lukasem, odešla do ložnice, aby si zabalila všechny svoje věci. Naštvaně házela oblečení do kufru a v duchu Paddyho a Sáru proklínala. Když měla všechno zbaleno, zavolala taxi a do hotelu, aby si zamluvila pokoj. Za dalších dvacet minut vystupovala před hotelem.



Paddy byl v té době v nemocnici u Sáry. Okamžitě, jak přišel, všechno Sáře po pravdě řekl.

"Paddy, kdybych věděla, co Ti Julie provádí, šla bych na policii sama." řekla Sára
"Jenže to jsi nemohla. Já Ti nechtěl nic říkat, bál jsem se, že by Ti mohla ublížit." Paddy jí pohladil po bříšku
"Měl jsi jít na policii už dříve. Neměl jsi tak dlouho čekat." řekla Sára
"Sára, teď už to vím. Jenže v tu chvíli nepřemýšlíš nad tím, jít to někam nahlásit. Máš strach. Měl jsem strach o Tebe, proto jsem se tak dlouho rozmýšlel." odpověděl Paddy
"No, dobře. Já to chápu. Už o tom nebudeme mluvit, ano." Sára se naklonila k Paddymu a políbila ho
"A co miminko? Je všechno v pořádku?" zeptal se ustaraně Paddy
"No víš, zítra ráno mi budou dělat odběr plodové vody."
"Cože? A proč?" zděsil se Paddy
" Vyšli špatně výsledky krevních testů a lékař chce mít jistotu, že dítě bude zdravé." opověděla se slzami v očích Sára
"Sáro, miláčku, neboj. Všechno bude v pořádku, uvidíš." utěšoval jí Paddy
"Když já má hozný strach." vzlykala Sára
"V kolik hodin máš jít na ten odběr?" ptal se Paddy a dál Sáru utěšoval
"V devět ráno. Proč se ptáš?"
"Půjdu tam s Tebou. Celou dobu Tě budu držet za ruku."
"Ty, vážně chceš......" "Ano, Sáro..půjdu s Tebou." Paddy jí pohladil po vlasech a utřel slzy

U Sáry zůstal do pozdních večerních hodin a když konečně kolem desáté usnula, odjel domů. Doufal, že už Julii ve svém bytě nenajde. Když přijel domů a odemkl byt, všude bylo zhasnuté a ticho. Paddy si po dlouhé době pořádně oddechnul.


Julie si našla hotel hned v centru města. Ubytovala se a celý den nevyšla z pokoje. Seděla na pohovce a hrála si ze zbraní. Nechtěla o Paddyho přijít. Chtěla se za každou cenu pomstít. Dlouhé hodiny koukala na zbraň a vymýšlela poslední část své pomsty.


Druhý den ráno byl Paddy v nemocnici už před osmou hodinou. Snažil se nějak Sáru povzbudit, ale nevěděl jak. Vůbec si nedokázal představit, jaké vyšetření jí čeká. Když v devět hodin přijela pro Sáru sestřička, aby jí odvezla na vyšetření, Paddy šel s ní. Celou cestu jí držel za ruku. Když přijeli na vyšetřovnu, pomohl Sáře z vozíku a pomalu jí pokládal na lehátko vedle ultrazvuku. Lékař Sáru ještě jednou ujistil, že se nemusí ničeho bát a že má být naprosto klidná.

"Tak Sáro, já Vám teď vysvětlím, co je odběr plodové vody a k čemu slouží, ano?" lékař na ní mluvil klidným hlasem
Sára pouze přikývla a svírala Paddyho ruku ještě víc
" Vaše miminko, začal lékař, je chráněno plodovou vodou a plodovými obaly. Plodová voda je tekutina, která obsahuje i odloučené buňky z povrchu a dutin plodu. Odběrem plodové vody získáme i tyto buňky, které pak necháme v laboratoři vyšetřit. Tímto vyšetřením můžeme stanovit, jestli plod bude postižen závažnou vadou např: Downovým syndromem. Dále pak plodovou vodu vyšetříme také biochemicky. Z tohoto vyšetření můžeme vyloučit různé vady plodu jako rozštěp patra nebo stěny břišní." dokončil lékař
"Jak bude probíhat odběr plodové vody?" zeptal se Paddy, které lékaře poslouchal
"Vpich se provádí pod ultrazvukovou kontrolou v oblasti podbřišku. Vpich je nebolestivý, jen v oblasti podbřišku budete cítít nepříjemný tlak. Celý zákrok trvá jen několik minut." odpověděl lékař

Lékař se na Sáru usmál a posadil se na židly vedle ultrazvuku. Vyhrnul Sáře noční košily a vydezinfikoval oblast vpichu. Pečlivě vše zkontroloval ultrazvukem a ještě jednou Sáru před zákrokem uklidnil. Sára se podívala na Paddyho a stále víc mu tiskla ruku.


"Tak začneme." řekl lékař

Vzal velkou jehlu a pod ultrazvukovou kontrolou provedl vpich. Sára přitom zavřela oči, jako by se bála, ale necítila žádnou bolest, poze nepříjemný tlak, jak říkal lékař. Po pěti minutách bylo po všech. Sára byla ráda, že už to má za sebou. Lékař jí doporučil, aby celý den zůstala v postely a nevstávala. Když Sáru dovezli na pokoj, Paddy jí pomohl do postele a dohlížel na to, aby celý den nevstávala. Staral se o Sáru, jak nejlépe v tu chvíli uměl. O týden později konečně Sáru propuštěli z nemocnice. Paddy si pro Sáru přijel brzy ráno s velkou kytici růží.

"Pro koho pak jsou?" žertovala Sára
"Pro tu nejkrásnější holku pod sluncem." odpověděl Paddy
"Děkuji." odpověděla Sára
"Tak co, připravená? Máš všechno zbaleno?"
"Upřímně řečeno, nemám. " žertovala dál Sára
"Vážně? A co Ti chybí ještě zbalit?" divil se Paddy
"No Ty, přece! Jenže se mi do tašky nevlezeš." Sára se začala smát
No, teda...tak Ty si ze mě budeš dělat srandu? No počkej......" Paddy Sáru obejmul a dlouze políbil
Když se Sára odtáhla, usmála se "Pojeďme domů, Paddy!" řekla
Paddy Sáru znova políbil, vzal tašky a vydali se k autu.

Během týdne, co byla Sára v nemocnici, policie zatkla Lukase. Obvinila ho z ublížení na zdraví a vyhrožování. Hrozilo mu deset let za mřížemi. Lukas se pod tíhou důkazů nakonec přiznal.Nemohl však policii říct, kde se skrývá Julie, protože to nevěděl. Polici ho odvezla do věznice, kde měl čekat na soud.

Uběhl další týden, Paddy se o Sáru staral každý den. Když nemohl být doma, byla se Sárou její maminka. Na konci týdne Sářina máma odletěla domů a Sára se pomalu vracela do starých kolejí. V pondělí ráno byla Sára pozváná ke svému lékaři, který jí měl zdělit výsledky odběru plodové vody. Byla hodně nervózní, ale Paddy jí hodně pomáhal. Když se objevila u doktora po Paddyho boku, celá zářila.

"Dobrý den, pane doktore." pozdravila na úvod Sára
"Já Vás také zdravím.....vidím, že jste nepřišla sama." smál se lékař
"Ano, přišla jsem se svým přítelem." odpověděla Sára a podívala se na Paddyho
"To je dobře...jsem rád, když tady vidím i nastavající tatínky." lékař se na Paddyho podíval a pokynul mu, aby se posadil
"V pátek odpoledne mi přišli Vaše výsledky, Sáro." začal lékař
"Dopadli špatně, je to tak." Sára byla vyděšená
"Ale, vůbec né. Dopadli přeně tak, jak jsem předpokládal. Vaše miminko je v pořádku. Je zdravé."
Když to lékař řekl, Sára měla v očích slzy. Tak obrovsky se jí ulevilo "To je ta nejlepší zpráva, jakou jste mi mohl říct, pane doktore."
"Já mám pro Vás ještě jednu, pokud jí budete chtít vědět." smál se lékař
"Jakou?" ptala se Sára
" Vím i pohlaví Vašeho miminka. Z odběru plodové vody se to dá na 90% určit." pokračoval lékař
Sára se podívala na Paddyho "Já bych se chtěl nechat překvapit." řekl Paddy
"A já bych to zase chtěla vědět." řekla Sára
Když se Paddy podíval na Sáru, ustoupil. Nakonec i on přece jenom ve skrytu duše chtěl vědět, jestli to bude chlapec nebo děvče.
"Tak já Vám to tedy prozradím." řekl lékař a pro kontrolu se podíval znova do výsledků
"Tak už nás nenapínejte." řekla Sára
"Sáro, Paddy...dovolte, abch Vám napřed popřál krásné Vánoce, začal lékař, a řekl Vám, že se Vám v květnu narodí chlapec."

Když jim to lékař oznámil, oba měli obrovskou radost. Lékař Sáru ještě vyšetřil a na další návštěvu se domluvili po Vánocích. Když odcházeli z ordinace, Paddy byl nesmírně šťastný.


Vánoce uběhly rychle. Sára s Paddym je oslavili společně s tetou a Frankem. Na začátku ledna měla Sára pěkně kulaté bříško. Nikomu však neřekli pohlaví miminka. Chtěli, aby to pro ostatní bylo překvapení. Paddy byl Sáře pořád nablízku, neustále jí hladil bříško a hlavně hlídal. O Julii nikdo nevěděl a policie jí zatím nenašla. Paddy měl strach, aby zase někomu neublížila. Měl strach a oprávněný.


Na konci ledna se Paddy chystal do studia natočit svoje solové album. Sára nechtěla být celý den doma sama, tak se do studia vydala s ním. Posadila se na pohovku v nahrávacím studiu a pozorovala Paddyho při práci. Dokonce využila toho, že řekla Paddymu svůj názor na určité písničkyi. Dokonce mu některé písničky pěkně zkritizovala. Ostatní večer ze studia odešli, takže tam zůstali sami. Seděli na pohovce, probírali dnešní den a Sára mu řekla ještě pár připomínek.


"Tak se mi zdá, že nám vedle sebe pěkně velkou kritičku." žertoval Paddy
"No jasan, Ti zkritizuji všechno, když se mi to nebude líbit. Musíš přece znát i opačný názor. Tobě se třeba ta písnička zdá dokonalá, ale nám fanynkám né." odpověděla Sára
"Od kdy jsi moje fanynka?" Paddy povytáhl obočí
"Od té doby, co s Tebou chodím." řekla Sára
"Od Tebe si názor vždycky rád poslechnu. Takže máš nějaké námitky?" Paddy si přisedl k Sáře blíž
"Námitky mám....teda jen jednu, ale netýká se hudby." Sára se na něho podívala
"Vážně? A čeho? Povídej." pobídl jí Paddy
"Dneska jsi mě ještě nepolíbil. Máš celý den zpoždění. " Paddy se musel smát, když to Sára říkala
"A čím to můžu napravit?" odpověděl Paddy se smíchem
"Polibkem, ale jeden stačit nebude. Dneska to bude drahé."

Paddy na nic nečekal přitáhl si Sáru blíž, objal jí a dlouze políbil. "Stačí?" řekl po chvilce
"Málo, přidej." odpověděla Sára
"Hele, Ty moje princezno, kolik jich vlastně chceš? To jen ať jsem v obraze!" žertoval Paddy
"Hodně."

Sára se posadila Paddymu na klín, objala ho za krkem a políbila. Pomalu mu rukama zajížděla pod košily. Paddy jí polibky oplácel a vyslékal rolák. V tu chvíli mysleli jen na sebe.

Když všichni odešli z nahrávacího studia, nastala poslední část pomsty, kterou Julie připravovala. Paddyho sledovala už od začátku ledna. Hodně jí vyhovovalo, že jí ještě nechytli. Věděla, že Paddy bude ve studiu, dočetla se to z novin. Když dojela před nahrávací studio, bylo kolem sedmé večer, počkala až všichni kolem osmé odejdou. Dalších dvacet minut si v hlavě přehrávala celý plán.
"Je perfektní" řekla si pro sebe v duchu. V autě zkontrolovala, zda má nabitou zbraň, vystoupila z auta a potichu vešla dovnitř. Chvilku postávala za dveřmi a pak vešla. Paddy a Sára si jí vůbec nevšimli, vášnivě se líbali.

"Koukám, že usilovně pracujete." Paddy sebou trhl, když uslyšel hlas Julie
"Co tady děláš?" ptal se zmateně, když si zapínal košily
"Přišla jsem Tě navštívit." odpověděla Julie a podívala se na Sáru
Sára se postavila a stoupla si k Paddymu. Paddy instinktivně, aby Sáru ochránil popošel a stoupl si před ní
"No, tak už jsi nás viděla, tak můžeš jít, né." odpověděl Paddy ještě v klidu
"Přestaň mě pořád vyhazovat, jasný. Už jsi zapoměl, že s tebou čekám dítě?" řekla už naštvaně Julie
"Ani bych neřekl. Lukas se přiznal. To dítě není moje, ale jeho. Tvoje hra Ti, Julie, nevyšla."
"Tím bych si nebyla tak jistá, Paddy. Ale, když už jsme u toho, máš pravdu. To dítě je Lukase a né Tvoje."
"Tak co ještě chceš?" ptal se dál Paddy
"Já vlastně ani nevím." řekla Julie. Při těch slovech pomalu sáhla do kabelky a vytáhla nelegálně koupenou zbraň
"Panebože!!" vykřikla zděšeně Sára
Paddy o několik kroků ustoupil, podíval se na Sáru a potichu řekl "Neboj se, ona nám neublíží. Už to nedovolím."
Paddy se zpátky otočil k Julii a snažil se jí nějak uklidnit, protože poznal, že je hodně rozrušená "Julie, prosím, polož tu zbraň."
"Nevykládej mi, co mám nebo nemám dělat." řvala na něho Julie a máchala kolem sebe pistolí
"Dobře, dobře..už Ti nic takového neřeknu, ale teď polož tu zbraň. Můžeme si přece promluvit v klidu, né?" pokračoval Paddy
"A o čem budeme mluvit?" zeptala se Julie
"O čem budeš chtít." řekl Paddy
"Chci Tě zpátky." řekla Julie
"To nejde, Julie. Už né." řekl potichu Paddy
"Proč né? Kvůli ní? Dokud se tady neobjevila, miloval jsi mě." Julie začínala ztrácet trpělivost
"Ano, máš pravdu. Miloval jsem Tě, ale Ty jsi se hodně změnila. Moje láska k Tobě odešla dávno před tím, než se Sára objevila."
"Hezky jsi to řekl." smála se Julie. Byl to smích zoufalství
"A co jsem Ti měl říct? Něco co není pravda? Nebudu Ti říkat, že Tě miluji, když to tak necítím." Paddy začínal ztrácet trpělivost
"Já mám lepší nápad! Co kdybych tu Tvojí Sáru zastřelila?" Julie natáhla zbraň proto Sáře
Sára stiskla Paddymu ruku strachy. Paddy věděl, že musí riskovat "To neuděláš! Co si od toho, sakra, slibuješ? Že Tě pak budu milovat?" pokračoval Paddy a pomalu pustil Sářinu ruku
"To já zatím nevím. Každopádně se mi hodně uleví." Julie už začínala být zoufalá, ruce se jí třásly, občas zbraní mířila na Paddyho, občas na Sáru
"To je nesmysl, Julie. Uleví se Ti, když se ke všemu přiznáš na policii a já Ti slibuji, že na Tebe nepodám trestní oznámení." řekl Paddy v klidu a pomalým krokem se vydal k Julii
"Zůstaň stát, slyšíš!" Julie teď na něho mířila zbraní
"No ták Julie, nedělej hlouposti a dej mi tu zbraň, prosím." Paddy k ní pomalu natahoval ruku

Sára Paddyho sledovala a měla strašný strach. Věděla, že by měla něco říct, aby Julie mluvila s ní a Paddy měl tak čas jí zbraň sebrat, ale nedokázala ze sebe dostat jediné slovo.

"Dej mi tu zbraň, Julie!" opakoval Paddy
"Né.... řekla jsem Ti, že máš zůstat stát. Ty jsi tomu nerozuměl?" opakovala dál Julie

Paddy přišel až k Julii a opatrně chytil zbraň, Julie se mu však i se zbraní vytrhla a zamířila na Sáru, podívala se na Paddyho a přiložila prst ke spoušti.

"Néé, to nééé." Paddy se na Julii vrhl

První výstřel šel do stropu nahrávacího studia. Julie stále držela prst na spouši a za žádnou cenu nechtěla zbraň pustit.

"Paddy, prosím....neperte se. Paddy, slyšíš?" volala mezi vzlyky Sára

Paddy Sáru moc nevnímal, pral se s Julii o zbraň. Snažil se, aby jí upustila, ale nedařilo se mu to. Prali se několik minut než se ozval
hlasitý výstřel.

Zásah osudu 17. díl

10. dubna 2008 v 8:56 | Zuzka:-) |  Příběhy
17.díl

Lukas mluvil s Julii necelých dvacet minut. Všechno jí pověděl od úplného začáku. Nevěděl sice, co se odehrává uvnitř domu, ale to mu bylo jedno. Něco si vymyslel. To důležité, se jí ale právě chystal říct.

"Je tady ještě jedna věc, kterou jsem Ti neřekl." řekl Lukas do mobilu
"Jaká věc? O čem to mluvíš?" ptala se zvědavě Julie
"Myslím, že Tě to bude hodně zajímat." odpověděl Lukas
"Tak už to, krucinál, vyklop." zlobila se do mobilu Julie
"Dobře. Když Paddy vyšel před dům i se Sárou, všiml jsem si, že Sára je v jiném stavu. "
"Cože? A viděl jsi dobře?" ptala se Julie
"To se nedalo přehlédnout, myslím, že je tak ve čtvrtém měsíci. "
"To je ale grázl. Tohle mu pěkně spočítám. Ještě mě bude prosit. Díky za zavoláni." Julie ukončila hovor


Jakmile zavěsila, přepadl jí vztek. "Tohle si Paddy pekelně odskáče, za to ručím. Počkej, až přijdeš domů." nadávala Julie nahlas
Paddy domů vůbec nespěchal. Dvacet minut seděl v autě před bytem a telefonoval se Sárou. Domluvili se, že jakmile bude mít Paddy příležitost, znova jí zavolá. Když spolu domluvili, Paddy se vydal domů. Odemkl byt a Julii normálně pozdravil.


"Ahoj Julie, jak se Ti daří." řekl vesele
Julie seděla v obývaků a čekala až si k ní Paddy sedne "Pamatuješ, co jsem Ti říkala, když se přiblížíš k Sáře?" zeptala se ho Julie a vyfoukla mu kouř s cigaret do obličeje
Paddy začínal být nervózní "Proč se ptáš na Sáru?"
"Tak pamatuješ si to nebo Ti to mám zopakovat?" zeptala se ho znovu a hlasitěji
"Vím, co jsi říkala." odpověděl Paddy, teď už hodně nervózní
"Jak je vidět, tak Ti to zřejmě nevadí. Jak se má Sára? V kolikátém je měsíci."
"Jak to víš?" to bylo to jediné, co ze sebe Paddy dostal
"Říkala jsem Ti přece, že budu vědět o každém Tvém kroku. Nechala jsem Tě sledovat Lukasem."
"Ty jseš obyčejná zmije. Sáru necháš na pokoji, rozumíš, nebo........" "Nebo co, Paddy?" skočila mu do řeči Julie
"Máš strach, viď? Jaký je to pocit, vědět, že Tvoje milovaná Sára čeká dítě, ale Ty ho nikdy neuvidíš."
Paddy začínal panikařit "Julie, se mnou si udělej, co chceš, ale Sáře neubližuj, prosím."
Julie se na Paddyho překvapeně podívala "A hele, Ty umíš i prosit? Co si myslíš, že teď udělám?"
"Prosím, neubližuj jí. Ona za nic nemůže." opakoval dál Paddy
"Myslím, že za ní pošlu Lukase, aby jí promluvil do duše. Aspoň jeden z Vás musí mít rozum, když Ty ho zřejmě nemáš." dokončila Julie
"Néé, Lukase néé. To neuděláš." Paddy z pohovky vyskočil jak střela

Julie zvala mobil do ruky a vytočila číslo od Lukase. Nechala párkrát mobil zazvonit a pak ho položila, když viděla Paddyho výraz.

"Dobře tedy, nechám Sáru na pokoji, ale Ty se k ní už nikdy nepřiblížíš, jasný? Tohle bylo pro Tebe varování. Příště už to Lukas dotáhne do konce." řekla v klidu Julie
Paddy si oddychl a posadil se na pohovku "Udělám, co budeš chtít, ale Sáru nechej být, prosím."
"Všechno záleží na Tobě. Sářin život je ve Tvých rukou." Julie k Paddymu přistoupila a políbila

Když ho Julie líbala, v Paddym se vzedl takový odpor, že nebyl schopný jí polibky oplácet. Julii odstrčil a odešel.

"Promiň, Julie.....jsem unavený, dám si sprchu." s těmi slovy odcházel do koupelny


Julie toho okamžitě využila a znova volala Lukasovi. Tentokrát počkala, až jí hovor zvedne. Nařídila mu, aby promluvil Sáře do duše. Lukas věděl, co to znamená, pouze přikývl a ujistil jí, že až bude po všem, ozve se. Julie položila mobil, nenávistně se ušklýbla a odešla do kuchyně, aby si zapálila další cigaretu.


Sára vůbec nic netušila, byla v kuchyni a připravovala oběd, když se najednou ozval zvonek. Beny okamžitě začal štěkat. Sára šla beze strachu otevřít.

"Ahoj Lukasi, dlouho jsem Tě neviděla. Pojď dál. Dáš si se mnou oběd?" Sára naznačila Lukasovi, aby vešel

Jakmile za sebou zavřel dvěře, zavřel psa do nejbližší skříně a uštědřil Sáře první ránu. Sára se na něho jenom nechápavě podívala a snažila se utéct do obývacího pokoje, jenže Lukas byl rychlešjí. Zastoupil jí cestu a zhodil jí na zem. Údery pěstí byly silné a neutuchající.Hned od začátku si Sára uvědomovala ostrou bolest hlavy a rány, které směrovali na hrudník. Lukas jí dononce přetáhl po noze i velkým svícnem, který byl po levé straně obývacího pokoje. Sára věřila, že jí určitě praští do tváře nebo hlavy, ale jako zázrakem to neudělal. Už po prvních úderech začínala Sára ztrácet vědomí. Ranám, které jí Lukas dával, se nebránila. Prostě čekala, až ta bouře přejde. Když nakonec utichla, nechal jí ležet na podlaze, poslal Julii slíbené foto a v tichosti odešel. Sára tam prostě ležela, potácela se mezi vědomím a temnotou a překvapilo jí zjištění, že necítí žádnou bolest. Necítila nic, celý den kolem sebe viděla cosi jako světelné kruhy.

Když Paddy přišel do kuchyně osprchovaný a převlečený, zdál se být klidný. Myslel si, že Julie svůj slib dodržela a Sáře nic nehrozí. Kdyby jen věděl, jak se spletl.

Teta a Frank přišli domů až ráno a okamžitě vykřikly hrůzou. Sára ležela v kaluži krve, vlasy slepené, oči skelné, na vnitřní straně stehna ošklivá rána. Okamžitě zavolali sanitku a modlili se, aby přijela včas. Sáře připadalo, že slyší hlasy, ale nerozuměla, co říkají.
Kydž přijela sanitka, okamžitě Sáru naložila a odvezla do nemocnice. Teta s Frankem se vydali za nimi. Když sanitka dorazila se Sárou do nemocnice, měla už na obličeji kyslíkovou masku a záchranář podával lékaři první informace o jejím stavu, nezapoměl upozornit i na její těhotenství. Lékař cestou přikyvoval a utíkal vedle Sáry na příjem. Teta s Frankem do nemocnice dorazili za pár minut a okamžitě utíkali k příjmové části nemocnice. Několik hodin seděli v čekárně jako omráčení. Než lékař vyšel ven, aby je ujistil, že to přežije, byly už čtyři hodiny odpoledne. Sára měla otřes mozku, tři zlomená žebra a vážné poranění na noze. Miminko je zatím mimo ohrožení života. Sáře tržnou ránu na noze sešili, ovázali hrudník a věřili, že po několika dnech ta nejhorší zranění v nemocnici dají dohromady. Lékař se jich zeptal, jak dlouhá doba uplynula od napadení neznámým pachatelem a okamžikem, kdy jí našli. Teta odpověděla, že zřejmě několik hodin, ale nebyla si stoprocentně jistá.

"Uzdraví se?" řekla ustaraně
"Jak už jsem Vám řekl. Její zranění jsou vážná, ale není v ohrožení života." ujistil je ještě jednou lékař

Teta s Frankem ještě jednou lékaři poděkovali a odešli domů. Čekala na ně policie a teta musela zavolat ještě Sářiným rodičům, aby okamžitě přijeli. Frank mezitím odpovídal na otázky, které mu kladla policie. Domnívala se, že Sáru napadl ten samý člověk, který jí srazil, ale než si budou stoprocentně jistí, musí počkat na výpověď Sáry a ta bude až za několik dní. Teta zatím v pracovně mluvila se Sářinou mámou a po tvářích jí tekly slzy. Rodiče slíbili, že okamžitě přiletí. Podařilo se jí sehnat letenky na odpolední let, takže už k večeru vystupovala Sářina máma na kolínském letišti. Sářin otec měl dorazit o někoklik dní později. Teta s mámou se okamžitě rozjeli za Sárou do nemocnice.

Když se Sára k večeru probrala, neměla tušení, kde je. Všechno bylo bílé, čisté a působilo velmi stroze. Na stropě se pohybovaly stíny a v rohu svítilo malé světlo. Vedle Sáry seděla její máma a držela jí za ruku. Jakmile se Sářina víčka zachvěla a otevřela, máma se na ní usmála.

"Kde to jsem?" ptala se zmateně Sára
"Jsi v nemocnici. Všechno bude v pořádku, Sáro." odpověděla v klidu máma
"A co miminko? Je v pořádku?"
"Neboj se, Tvoje miminko je v pořádku." máma jí pohladila po vlasech

Sára pouze přikývla a opět usnula. Ráno se za Sárou přišel podívat lékař, zkontroloval životně důležité funkce, změřil tlak i tep, a vyměnil obvaz na noze. Vypadalo to, že rána se zatím hojila dobře. Sára dalších několik dní špatně spala. Její otec dorazil o dva dny později. Když jí přišel navštívit společně s tetou a Frankem, bylo to poprvé, co se usmála. Sára v nemocnici zůstala dva týdny, za týden už byla schopná postavit se na nohy a udržet rovnováhu. Po týdnu hospitalizace, za ní přišel lékař, který jí měl v těhotenství na starosti, aby jí prohlédl a upřesnil termím odběru plodové vody. Ten den odpoledne se za ní stavila i policie.

"Dobrý den, slečno Vítkovská. My už se známe, tak se Vám nebudu představovat. Přišel jsem se zeptat na pár věcí. Pomůžete mi?" zeptal se mírně policista, protože věděl, čím si za poslední dny prošla
"Pomůžu Vám moc ráda." opověděla Sára
"Dobrá tedy. Můžete mi říct, kdo Vás napadl?"
Sára chvíli přemýšlela, jestli má říct pravdu, ale její máma jí pobídla, aby odpověděla po pravdě.
"Napadl mě Lukas Kellner." odpověděla nakonec Sára
Policista si jeho jméno pečlivě zapsal do notýsku a pokračoval ve výslechu "Můžete mi říct důvod napadení?Jaký je vztah mezi Vámi a Lukasem Kellnerem."
"Pravý důvod napadení neznám. Z ničeho nic se objevil u dveří, tak jsem ho pozvala dál, vešel a začal mě mlátit. Byl to můj přítel, ale už dlouho není. Chodili jsem spolu jen krátce."
"To dítě, které čekáte je jeho?" byla další otázka, kterou Sáře položil
"Né, to dítě není jeho." odpovídala v klidu Sára
"Můžete mi říct, kdo je tedy otcem Vašeho dítěte?"
"Otcem mého dítěte je Paddy Kelly."
Plicista se na Sáru se zájmem podíval a přikývl "Děkuji, slečno Vítkovská. Moc jste mi pomohla. Přeji brzké uzdravení."

Poté policista opustil pokoj a vydal se k autu. U auta se zastavil a v notýsku hledal číslo Paddyho. Když ho našel, vytočil ho a doufal, že ho zastihne.

Paddy byl zrovna doma sám, když mu zvonil mobil.


"Prosím?" řekl Paddy na úvod
"Pan Kelly?" ozvalo se na druhém konci
"Ano, kdo volá?" zeptal se rozpačitě Paddy
"Dobrý den, tady poručík Berger. Volám ohledně napadení Sáry Vítkovské. Je to Vaše přitelkyně."
"Napadení? Jaké napadení?" nechápal Paddy
"Vy o tom nic nevíte? Vaší přítelkyni minulý týden napadl jistý Lukas Kellner. Domníváme se, že je to ta samá osoba, která Sáru srazila." řekl do mobilu policista
Paddymu se dělalo čermo pře očima "Né, já nic nevím. Můžu za Vámi přijet na policii?" zeptal se Paddy
"Budu moc rád....tak za půl hodiny. Nashledanou." ukončil hovor poručík

Paddy položil mobil a zůstal nehnutě sedět. "Napadení! Sáru někdo zbil." ta slova mu zněla v hlavě jako kolotoč. Co nejrychleji se vzpamatoval a odjel na policii. za patnáct minut už seděl u poručíka v kanceláři a poslouchal vše, co mu říkal. Když se zmínil o Sáře a o zranění, které jí Lukas způsobil, měl sto chutí ho zabít. Nakonec mu Paddy prozradil vše, co se za poslední uplynulé měsíce dělo.

"Měl jste přijít okamžitě, když Vám Julie začala vyhrožovat." řekl v klidu poručík
"Ano, já vím...ale bál jsem se, že by byla schopná ublížit Sáře." řekl vystrašeně Paddy
"Já Vás chápu. Teď už se nemusíte ničeho bát. Necháme Lukase a Julii sledovat, aby jsme si byli jistí, že ve všem jeli společně a pak je zatkneme." dokončil poručík
"Děkuji Vám." s těmi slovy se Paddy zvedl a odcházel

Venku se musel na chvíli opřít o auto. Chtěl jet za Sárou, ale napřed musel domů. Musel se dát trochu dohromady, kdyby ho Sára viděla takhle, moc by jí to nepomohlo a navíc, musel mluvit s Julii. Tentokrát mu bylo jedno, jak rozhovor dopadne. Ublížila Sáře a to neměla dělat. Když Paddy zaparkoval auto před bytem, vystoupil, pořádně se nadechl a vyběhl rychle schody do druhého patra. Odemkl byt a zařval "Julie!!!!"

Zásah osudu 16. díl

9. dubna 2008 v 15:10 | Zuzka :-) |  Příběhy
16.díl

Na konci srpna Sára na pár dní odletěla domů k rodičům. Potřebovala se uklidnit a hlavně zapomenout na Paddyho. Myslela si, že když ho nějakou dobu neuvidí, bude lehké zapomenout, ale mýlila se. Bylo to složitější než si myslela. U rodičů strávila celý týden, hned první den po příjezdu už to nevydržela a všechno své matce pověděla. Ležela jí v náručí a brečela. Její máma se jí snažila uklidnit, ale věděla, že časem to všechno bude lepší. Během týdne se vydaly nakoupit pár novým hadříků a Sára se taky viděla se svými kamarády. Celý týden rychle uběhl a ona se zase musela vrátit do Německa.

Od toho dne, kdy se Paddy navždy rozešel se Sárou, žil v neustálém strachu. Julie byla čím dál tím víc podrážděná, chodila po obchodech a utrácela za věci, které miminko v prvních měsících života stejně nebude potřebovat. Čím dál častěji naléhala na Paddyho, aby oznámil jejich zasnoubení. Věděl, že pokud to neudělá, Sára je v ohrožení života. Nakonec, aby měl od Julie pokoj, vyšel prvního září v novinách titulek, že se člen slavné skupiny Kelly Family Paddy chystá oženit se svojí přítelkyní Julii, která je na začátku čtvrtého měsíce. Pod titulkem nechyběla ani jejich společná fotografie. Sára o chystaném zasnoubení neměla ani tušení. Na letišti jí vyzvedl Frank a společně odjely domů. Teta na ní čekala v obývacím pokoji. Radostně jí přivítala a hned se jí vyptávala na novinky z domova. Když jí Sára dopodrobna všechno vypověděla, odešla do kuchyně, aby si udělala něco k jídlu. Na kuchyňském pultu ležely noviny. Sára je vzala a prolistovala. Najednou jí zaujal článek s Paddyho fotografii, musela uznat, že mu to sluší, ale když si článek přečetla, bylo jí ještě hůř. Teta za ní přišla a pohladila po vlasech.

"S tím už nic neuděláš, holka."
"Já vím, jenom to bolí. Nedokážu na něho ze dne na den zapomenout."
"Časem to bude lepší."
Sára se na tetu smutně podívala a odešla do svého pokoje. Posadila se na postel a dívala se před sebe. Beny se vyhrabal ze svého pelíšku a přišel jí přivítat. Sára si po chvíly položila hlavu na Benyho hřbet a po tvářích jí tekly slzy. Pořád dokola myslela na článek, který si přečetla. Rozhodla se, že Paddymu pošle sms:


"Jen dva malé zlomky světla, aby z prstýnků Vám láska kvetla.
Až před Bohem si řeknete "ANO", po cestě svatební, probudí Vás ráno.....
Sára"


Sára se dlouho rozmýšlela, jestli má tu sms poslat, ale nakonec jí odeslala. Paddy se právě chystal s ostatními sourozenci na večerní koncert, když mu přišla zpráva. Odešel ven před halu, aby si jí v klidu mohl přečíst. Když zjistil, že je od Sáry, srdce se mu divoce rozbušilo. Přečetl si obsah sms a bylo mu všechno tak líto. Nechtěl, aby se to dozvěděla takhle. Vůbec nic netušila, netušila, jak moc Paddymu chybí ani jak moc toužil být s ní. Na sms neodpovídal, věděl, že by jí ohrozil. Zprávu okamžitě vymazal, ale slova si zapamatoval. Po koncertě přišel domů, ale neměl náladu na povídaní s Julie. Okamžitě zalezl do postele a snažil se usnout, vlastně spánek jenom předstíral, kvůli Julii. Sára marně čekala na odpověď, když žádná nepřišla, rozhodla se, že od této chvíle si na Paddyho nesmí vzpomenout.

Uběhl celý měsíc a nastal říjen. Sáře už více jak tři dny nebylo po ránu dobře. Namlouvala si, že je to z obyčejného nachlazení, které nedávno chytla, ale mýlila se. Během týdne zašla pro jistotu k lékaři a ten její tušení potvrdil.

"Doufám, že Vám můžu gratulovat, slečno Vítkovská. Jste v osmém týdnu těhotenství." lékař se tvářil vesele
"Víte to jistě? Nespletl jste se?" ptala se šokovaně Sára
"No, dovolte......rozhodně jsem se nespletl."
"Ale já, myslela, že už děti mít nikdy nebudu, aspoň v nemocnici mi to říkali."
"Ano, já vím...díval jsem se do vaší zdravotní karty. Vzhledem k tomu, co jste prožila Vám napíšu rizikové těhotenství a nemocenskou. Nechci nic ponechat náhodě. Budu si Vás hodně hlídat a Vy budete na sebe dávat pozor, ano?" lékař vypsal Sáře všechny papíry
"Slibuji, pane doktore."
"Takže se uvidíme za dva týdny. Kdyby jste měla jakékoliv problémy, přijďte okamžitě. Sestřička Vám vezme ještě krev a na konci týdne si zavolejte pro výsledek, ano."
"Děkuji Vám, pane doktore a nashledanou."

Lékař se na Sáru pouze usmál. Když Sára vycházela z ordinace, smále se jak sluníčko. Byla strašně šťastná. Chtěla se o tu zprávu s někým podělit, věděla, že teta a Frank budou mít určitě radost. Když si v tu chvíly vzpoměla na Paddyho, bylo jí to hodně líto. Má právo vědět, že spolu čekají dítě, ale rozhodla se, že mu nic neřekne. Když vyšla na ulici zapla si bundu až ke krku a vydala se do města. Vůbec si nevšimla, že na parkovišti stojí Paddyho auto. Odvezl Julii na běžnou prohlídku, ale s ní jít nechtěl, tak čekal v autě. Když spatřil Sáru, jak vychází z ordinace, srdce mu začalo tlout na poplach. Chtěl za ní jít, ale nemohl. V duchu si říkal, proč je Sára zrovna tady, ale domyslel si, že šla asi na pravidelnou lékařskou kontrolu po autonehodě. Vůbec ho nenapadlo, že by mohla být těhotná. Díval se za Sárou celou dobu, dokud mu nezmizela z očí. Paddy si jenom smutně povzdychl a dál na ní nemyslel.

Večer u večeře Sára tetě a Frankovi oznámila radostnou novinku.

"Chtěla bych Vám něco říct." řekla nejistě Sára
"O co jde?" zeptal se Frank a zvídavě na ní pohlédl
"Já jsem těhotná. Čekám dítě s Paddym."
"S Paddym? Vy jste zase spolu?" divila se teta
"No, víš....my jsme spolu byli, když jste odjeli na dovolenou. Teto já ví, že to byla chyba, ale já ho miluji."
"Sáro, my to chápeme a nic Ti nevyčítáme." Frank Sáru pohladil po ruce
"Sáro, já stejně poznala, že jste byli spolu a moc Ti to miminko přejeme a Paddy už to ví?" zeptala se teta
"Neví a já mu nic zatím říkat nechci." řekla smutně Sára
"Ty mu vážně nic neřekneš? Myslím, že by měl právo to vědět." zeptal se opatrně Frank
Když se teta dívala na Sáru, bylo jí jasné, že to pro ní není jednoduché. "Myslím, že až Sára bude chtít Paddymu říct pravdu, udělá to."
Sára se na tetu vděčně podívala a usmála. Poté společně v klidu dovečeřeli a dlouho do noci seděli v obývacím pokoji a probíraly možnost, jak by měl vypadat dětský pokojíček. Sára byla za všechno vděčná. Za týden volala Sára lékaři, aby se zeptala, jak dopadl odběr krve. Lékař Sáru ujistil, že vše je zatím v naprostém pořádku.

Další dva měsíce rychle utekly a Sára se těšila na miminko. Každou volnou chvílku si pohladila vypouklé bříško, které bylo ve čtvrtém měsíci patrné. Byl začátek prosince a Paddy právě dneska slavil svoje narozeniny. Pokaždé, když si Sára na něho vzpoměla, bylo jí smutno. Strašně moc jí chyběl, ale na druhou stranu, čeká jeho dítě a to jí dodávalo sílu. Zhasla v pokoji a šla spát, zítra jde k lékaři na kontrolu. Když přišla k lékaři do ordinace, neměl pro ní dobré zprávy.

"Sáro, výsledky druhých krevních testů nedopadly zrovna dobře. " lékař se tvářil dost znepokojivě
"Co to znamená?" zeptala se Sára ze strachem
"To ještě nevím. Uděláme pro jistotu ještě jednou krevní testy a pak se rozhodneme. Někdy se stane, že výsledky nedopadnou dobře, protože jste předtím prodělala nachlazení, takže nebudeme hned panikařit. " lékař se snažil Sáru uklidnit, protože poznal, jak je vystrašená
"A když ty testy nedopadnou dobře, co bude pak?" ptala se Sára
"Pak bych Vám doporučoval amniocentézu neboli odběr plodové vody....ale nebudeme předbíhat."
"A nemůžete to vyšetření udělat hned?" ptala se Sára
"Samozřejmě můžu,ale takové vyšetření se provádí v nemocici a já chci ještě udělat krevní testy. Také Vám udělám ultazvuk a podle toho se domluvíme.
"Dobře."
Sára se opatrně položila na lehátko k ultrazvuku a nahlížela na obrazovku. Doktor miminko pečlivě zkontroloval, ale žádné vady se mu na ultrazvuku neukázaly. Pak pomalu Sáře ukazoval, kde má hlavičku, nožičky, ručičky, tělíčko. Sára si své miminko prohlížela se slzami v očích.
"Pane doktore, víte, jestli to bude chlapeček nebo holčička?" zeptala se Sára
"Zkusíme se podívat, jestli to už uvidíme, ano."
Lékař se díval na ultrazvuk, ale miminko se nedalo. "Bohužel, ten malý prcek nám nechce nic ukázat. Zkusíme to příště."

Sára se na doktora usmála a pomalu se přesunula z lehátka zpátky na židly. Lékař jí ještě jednou ujistil a domluvil příští návštěvu.
Sára pomalu vstala že židle a odešla za setřičkou na odběr krve. Doktor jí řekl, že má zavolat na výsledky v úterý a hlavně se nesní nervovat, miminku by to rozhodně neprospělo. Sára poděkovala a odcházela z ordinace. Celý víkend proležela v postely a brečela, měla strašný strach, teta s Frankem se jí snažily uklidnit, ale moc se jim to nedařilo. Teta věděla, že by Sára vedle sebe potřebovala Paddyho, ale nechtěla do toho Sáře mluvit. Její rozhodnutí musela respektovat. V úterý Sára s třesoucíma se rukama vytočila číslo do ordinace a modlila se, aby pro ní lékař měl skvělou zprávu, jenže se spletla. Musela za lékařem do ordinace. Zavolala si taxi a udala adresu. Když dojeli na místo, poprosila taxikáře, aby na ní počkal. S nervozitou vešla do ordinace a posadila se do čekárny. Nemusela naštestí čekal dlouho, sestřička jí okamžitě zavolala. Naznačila jí, že na ní pan doktor už čeká. Sára nejistě zaklepala na dveře a vsoupila.

"Dobrý den, pane doktore." pozdravila Sára
"Dobrý dem Sáro...prosím, posaďte se." řekl v klidu lékař
"Ty výsledky nedopadly moc dobře, je to tak, že?"
"Abych řekl pravdu, né. Je tam vysoká jedna hladina hormonu a proto bych Vám doporučoval amniocentézu." řekl ustaraně lékař
"Já vím, co by to mohlo znamenat. Dítě by mohlo mít Downow syndrom. Jsem zrdavotní sestra."
"Takže víte, že i přes tyhle špatné krevní testy, může být všechno v pořádku." ujisti jí lékař
"Ano vím, takže jak budeme pokračovat dál." zeptala se Sára
"No, příští týden jsem Vás objednal v nemocnici na odběr plodové vody. Zákrok je ambulantní a výsledky budeme mít tak do dvou týdnů." řekl lékař a podíval se na Sáru
Sára přikývla, ale v obličeji byla bledá "Dobře, doufám, že všechno dopadne dobře."
"Já tomu věřím, Sáro. Na ultrazvuku se nám žádné vývojové vady neukázaly, jenom dopadly špatně krevní testy, chci mí jen jistotu."
"Já vím, pane doktore. Děkuji."
"Nemáte zač...uvidíme se za dva týdny, ano." Lékař Sáře na rozloučenou stiskl ruku


Když Sára byla u lékaře, přijel Paddy s Julii. V dubově, kde ordinoval Sářin gynekolog, byl i druhý, ke kterému chodila Julie. Paddy seděl v čekárně, která byla pro oba lékaře, úplně sám. Sára si domluvila termín další návštěvy u sestry a odešla. Když za sebou zavřela dveře ordinace, ztuhla. Když Paddy viděl Sáru, postavil se.


"Sáro...?" Paddy se díval na Sáru, jako kdyby nechtěl uvěřit
"Paddy? Co tady děláš?" ptala se zmateně Sára
"Já, přivezl jsem Julii na kontrolu." Paddy ukázal na dvěře druhé ordinace
Sára pouze kývla hlavou a oblékala si kabát, prošla kolem Paddyho k hlavním dveřím
"Sáro, Ty jsi těhotná? To miminko je moje?" zeptal se Paddy najednou
Sára se podívala Paddymu do očí. Za žádnou cenu mu nechtěla říct pravdu, ale teď když před ní stál, nedokázala to.
"Ano, Paddy...to miminko je Tvoje, ale nic od Tebe nechci." dodala rychle Sára
Paddy k ní pomalu přistoupil "Sáro, proč jsi mi nic neřekla?"
"Nechtěla jsem."
"Je všechno v pořádku? Vypadáš nějak bledě? Děje se něco?" Paddy poznal, že Sára na tom není dobře
Sára nedokázala odpovědět, do očí se jí draly slzy "Né, všechno je v pořádku." podívala se na Paddyho a utekla z ordinace


Paddy tam stál jako solný sloup. Trvalo mu několik minut, než se dokázal vzpamatovat. Když mu všechno došlo, zpanikařil. Sára na tom není dobře, něco je určitě s miminkem....říkal si v duchu. Chodil po čekárně sem a tam a přemýšlel. Musí se sejít se Sárou, strašně ho vylekala, jenže nevěděl, jak to zařídit, aby se to Julie nedověděla. Po dalších dlouhých dvaceti minutách konečně vyšla Julie z ordinace. V těhotenství jí to slušelo, ale Paddymu to bylo jedno, nic k ní necítil.

"Děje se něco Paddy? Jsi nějak nervózní?" ptala se Julie
"Ale nejsem, jenom mě nebavilo do dlouhé čekání. Tak co, všechno v pořádku?" zeptal se bez zájmu Paddy
"Ano, naše dcera je v pořádku. Termín mám na přelomu února a března, jestli Tě to zajímá."
"No, to jsi uhodla, nezajímá. Vysadím Tě doma a něco si zařídím, ano?" řekl ve spěchu Paddy
"Něco hodně důležitého?" Julie byla hodně zvědavá
"Né, nic, jenom musím mluvit s Maite."


Společně nastoupili do auta a Paddy odvezl Julii před dům. Než jí vysadil, Julie ho políbila a vystoupila. Paddy se okamžitě rozjel do města. Koupil si novou sim kartu do mobilního telefonu a z auta zavolal Sáře. Sára zrovna odpočívala ve svém pokoji, když jí zvonil mobil. Na displeji jí svítilo číslo, které neznala, ale hovor vzala.



"Prosím, Vítkovská." představila se
"Ahoj Sáro, tady Paddy. Musím Tě vidět. Hned."
"Paddy...Ty máš nové číslo?" Sára se hodně divila
"Já Ti všechno vysvětlím, ale až budu s Tebou. Můžeme se někde sejít?"
"Přijeť ke mě, teta s Frankem nejsou doma."
"Za pět minut jsem tam." Paddy ukončil hovor

Okamžitě se rozjel za Sárou, vůbec mu nevadilo, že projel dvě křižovatky na červené. Za pět minut už zvonil na zvonek. Trvalo několik munit, než mu Sára přišla otevřít.

"Ahoj, tak pojď dál." řekla mu Sárá a zavedla ho do obývacího pokoje
Paddy se posadil na pohovku a Sáru si pořádně prohlídl, šíleně jí to slušelo "Moc Ti to sluší." řekl
"Děkuji, proč jsi přišel? V ordinaci jsem Ti řekla, že od Tebe nic nechci."
"Ano, vím, ale Sáro, já Tě miluji a to miminko je moje. Je z naší lásky. Teď, když vím, že spolu čekáme miminko, nechci být bez Tebe."
"A jak si to jako představuješ? A co Julie? Budeš se u nás střídat? Jeden týden s Julii a jeden se mnou?" Sára se začínala vztekat
"Sáro, mezi mnou a Julii to není tak, jak si myslíš. Věř mi, že kdybych mohl všechno bych Ti vysvětlil, ale nejde to. Nemůžu."
"Všechno jde, Paddy. Jenom musíš chtít, to je celé. Když se mi to pokusíš vysvětlit, třeba to pochopím." Sára se posadila vedle Paddyho
Paddy se na ní podíval "Zkus to, zkus mi říct to, co nemůžeš. Čeho se tak moc bojíš?" zeptala se ho Sára
"Sáro, nemůžu....nejde to....nezlob se." řekl potichu Paddy
"Proč? Tomu nerozumím." divila se Sára
"Sáro, bude lepší, když Ti nic říkat nebudu. Věř mi." odpověděl Paddy a zvedal se z pohovky
"Tak proč jsi vlastně přišel? Aby jsi mi řekl jen tohle?"
Paddy se otočil a podíval na Sáru "Né, chtěl jsem Tě jen vidět a vědět, že je vše v pořádku."
Sára vstala a pomalým krokem se vydala k Paddymu "Všechno je v úplném pořádku." odpověděla, ale pravdu mu říct nechtěla.

Poznala, že ho něco trápí a kdyby mu řekla, že by dítě nemuselo být zdravé, trápil by se ještě víc a to nechtěla.
Poté Paddy Sáru objal a dlouze líbal. Nakonec jí pohladil po tváři a vyšel ze dvěří. Nasedl do auta, naposledy Sáře zamával a odjel.
Ani jeden z nich si nevšiml, že je Lukas pozoruje. Julie mu volala okamžitě, co Paddy odjel z domu. Lukas věděl, kde bude. Nemýlil se. Paddyho auto stálo před Sářiným domem. Čekal asi deset mimut, než Paddy od Sáry odešel. Všiml si, jak se Paddy na Sáru dívá. Když si jí pozorně prohlédl, zjistil, že Sára je v jiném stavu. Překvapilo ho to. Zároveň se obával, jak na tu zprávu bude Julie reagovat. Když Paddy odjel, Lukas nasedl do auta a vytočil číslo Julie.

Zásah osudu 15.díl

5. dubna 2008 v 16:04 | Zuzka:-) |  Příběhy
15. díl
Paddy se doma ukázal druhý den ráno a to jenom pro to, aby si zbalil nějaké věci. Zbývajících čtrnáct dní byl u Sáry. Jeho sourozenci s toho zrovna dvakrát nadšení nebyli. Věděli, že Paddy čeká dítě s Julii a chtěli, aby se podle toho choval, ale Paddy je odmítal poslouchat. I když věděli, jaká je Julie potvora, zastali se jí a s Paddym se pohádali. Dlouhou dobu spolu pak nemluvili. Kdyby jenom jeho rodina tušila, co se v následujících týdnech stane, nikdy by Julii takhle nebránily.


Paddy strávil se Sárou nádherných čtrnáct dní, věnovali se jen a jen sobě. Sára se cítila opět šťastná, na události z minulých měsíců po Paddyho boku začínala zapomínat, ale né na dlouho. Paddy od Sáry odešel to ráno, kdy se vracela teta s Frankem. Před domem se loučili neuvěřitelně dlouho. Paddymu se nechtělo domů a Sára ho pro změnu nechtěla pustit. Nakonec Paddy přece jenom nasedl do auta a odjížděl za Julii, aby si s ní o všem v klidu promluvil. Doma na něho čekal výhružný dopis. Když přišel domů, Julii nikde nenašel, pouze v obývaku na stole ležela obálka bez adresy. Paddy jí otevřel a musel se posadit. Z obálky vytáhl list s fotky Sáry. Na listu bylo napsáno:

"Jestli Ti je drahý život Tvojí Sáry, tak přestaň pátrat po tom, kdo jí srazil.
K Sáře se už nepřibližuj, jinak zemře."


Paddy nevěřícně koukal na dopis a nemohl tomu uvěřit. Dlouhou dobu seděl v křesle a přemýšlel, co dál. Z myšlenek ho vyrušil příchod Julie.

"Nazdar, Julie, chci s Tebou mluvit." řekl Paddy hned na úvod
Julie se posadila na pohovku "Vážně? O čem?" zeptala se klidně
"Julie, já chápu, že spolu čekáme dítě, ale já Tě nemiluji a nejsem s Tebou šťastný. O to miminko se postarám. Nebude mu nic chybět, ale my dva spolu nemůžeme být." Paddymu se ulevilo, když to řekl a čekal na reakci Julie
"Zajímavé! A to si jako myslíš, že Tě nechám jít?"
"Julie, pochop mě. "
"Né, nic takového." Julie vstala a zapálila si cigaretu
"Vidím, že jsis otevřel ten dopis, co jsi měl na stole." řekla ironicky Julie
"Jak víš, že to bylo pro mě? Mohla by jsi přestat kouřit?"
"Neraď mi, co mám nebo nemám dělat."
"Co hodláš dělat?" ptala se dál Julie
"Jak víš, co je v tom dopise?"
"Prostě to vím." Julie se tím nijak netajila
"Takže tohle je všechno Tvoje práce? Julie, jak můžeš takhle lidem ubližovat." Paddymu se v žilách vařila krev
"Né, to jsem nepsala já, ale někdo, kdo je Sáře hodně na blízku a čeká, až mu zavolám."
Paddymu se najednou udělalo černo před očima "Proč tohle děláš? Co jsem Ti udělal?"
"Proč? Ponížil jsi mě, odkopol jsi mě jako psa a to jenom proto, aby jsi se mohl tahat s tou courou."
"Takhle o ní mluvit nebudeš?" Paddy vyletěl jak střela
"Tak dost, teď jsem tady já, kdo má navrh a Ty uděláš přesto to, co chci já. Rozumíš?"
"Co po mě chceš?" zeptal se Paddy
"Tak za prvé: Chci, aby jses okamžitě rozešel se Sárou, je mi jedno jak. Za druhé: Nějakým způsobem jí slovně urazíš, popřípadě na ní vztáhneš ruku. Za třetí: Už se s ní nikdy neuvidíš a ani jí nevyhledáš. Za čtvrté: Okamžitě ohlásíš naše zasnoubení."
Paddy to poslouchal a po celém těle se třásl "Dobře, vztah se Sárou ukončím, už jí nikdy nevyhledám a zasnoubení ohlásím, ale nevztáhnu na ní ruku."
"Ale ano, vztáhneš, už jsi to jednou udělal. Snad nechceš, aby to za Tebe udělal někdo jiný."
"A když to neudělám?" ptal se strachem Paddy
"Jak jsem řekla, udělá to někdo jiný a Ty se na to budeš dívat."

Julie vykouřila cigaretu a vstala z pohovky, vzala kabelku a chystala se k odchodu.

"Jo a ještě něco. Jestli naznačíš něco svojí rodině nebo Sáře, zabiju je. Rozuměl jsi. O každém Tvém kroku budu vědět."
Poté se Julie sebrala a odešla. Paddy seděl dál v křesle, v ruce držel dopis a Sářiny fotky. Pořád tomu nemohl uvěřit. Jedno ale věděl, za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se Sáře něco stalo. Po hodině vzal do ruky mobil a třesoucíma se rukama vytočil Sářino číslo.

"Ahoj lásko, co se dějě? Neříkej, že už Ti chybím." žertovala do telefónu Sára
Paddy musel na okamžik zavřít oči a nadechnout se, aby byl schopný se Sárou normálně mluvit
"Ahoj, strašně mi chybíš, ani nevíš, jak moc. Potřeboval bych s Tebou mluvit. Můžeme se někde sejít?"
"Tak přijď ke mě." navrhla Sára
"Né, to né. Chci s Tebou mluvit někde venku a v klidu. Šlo by to?"
"Jasně, že šlo. Já budu v pět s Benym u řeky. Vyhovuje?"
"O.K. Budu tam a Sáro......nezapomeň, že Tě miluji."
"Paddy...proč to říkáš? Stalo se něco?"
"Né, nic.Uvidíme se v pět, jo! Tak zatím pa, lásko."

Paddy ukočil hovor a musel se posadit. Sára s Paddyho hovoru byla rozrušená. Mluvil tak nějak divně, zbytek dne přemýšlela, co jí Paddy může chtít. Když se blížila pátá hodiny, byla už s Benym u řeky a čekala na Paddyho.Když ho konečně uviděla, rozběhla se k němu.


"Paddy, konečně. Já vím, že jsme se viděli ráno, ale já to bez Tebe nemůžu vydržet." Sára vtiskla Paddymu dlouhý polibek

Paddy se vůbec nebránil, protože věděl, že je poslední. Oplácel Sáře polibky a pomaličku jí pokládal na trávu. Líbali se dlouho, Paddy jí hladil po těle a Sára mu přetahovala tričko přes hlavu. Věděli, že široko daleko nikdo není. Paddy k sobě Sáru tiskl tak, jako by jí už nikdy v životě nechtěl pustit. Pomalu jí stahoval ramínka letních šatu. Sára se na něho podívala a zašeptala "Miluji Tě"
Bylo to poprvé, co se s Paddym milovala venku, ale ani jednomu to nevadilo. Dlouhou dobu si pak leželi v náručí a Paddy mlčel.

"Paddy? Ty jsi mi přišel něco říct, že?"
Paddy se posadil a díval se na řeku "Sáro, já....no víš, Julie je těhotná."
"Cože? Sára se posadila vedle něho a přinutila Paddyho, aby se na ní podíval
"Jak dlouho je těhotná?"
"Je ve třetím měsíci." odpověděl Paddy
Sára si to rychle dokázala spočítat "Takže všechno, co mi tenkrát Julie přišla do nemocnice říct, byla pravda?Opravdu jsi s ní spal?"
"Ano, je. Sáro, přísahám...nevěděl jsem že je těhotná. Řekla mi to nedávno"
Sára se postavila a kousek popošla "Tomu nevěřím. Jak dlouho to víš?"
Paddy vstal a šel za ní "Skoro celý měsíc."
"To snad není pravda. Takže jsis celou tu dobu se mnou jenom hrál? Takový nevinný flirt na měsíc?"
"Sáro, to není pravda. Nevěřím, že to dítě je moje."
"A čí by tak asi bylo?" přestaň mi vykládat takové hlouposti
"Prosím, vyslechni mě, aspoň pro tentokrát." Paddy se snažil Sáru obejmout, ale ta ho odstrčila
"Pamatuješ, co jsi mi řekl před dvěma týdny?" řekla Sára
"Slíbil jsem Ti, že Ti už nikdy neublížím." odpověděl Paddy na její otázku
"Přesně a já Ti to věřila." Sára se otočila a dívala se na řeku
Paddy Sáru zezadu objal a políbil do vlasů "Sáro, ani nevíš, jak moc pro mě znamenáš, ale..." nedopověděl
"No, to máš pravdu. Nevím, co pro Tebe znamenám a ani to nechci vědět. Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, vím to. Byla jsem pro Tebe jenom takové malé pobavení."
"Tohle není pravda. Už to, prosím, nikdy neříkej."
"Co není pravda? Já ležela v nemocnici, vyrovnávala jsem se se vším i s tím, že jsem přišla o dítě a Ty jsi dělal co? Užíval jsis s Julii a jen tak v klidu mi to teď řekneš, ale napřed si užijeme v trávě, že? Víš vůbec, jak se teď cítím?" Sára na něho začínala kříčet
Paddy už to dál nevydržel a zakřičel na ní taky "Tak já se mám trápit nad tím, jak se teď asi cítíš, ano? A Ty jsi se vžila do mé situace? Vyhodila jsi mě z nemocnice jako kus hadru a vůbec Tě nezajímalo, jak se cítím já. Tak mi tady, laskavě, přestaň něco vyčítat."
"Co si o sobě vůbec myslíš, Ty zpěváku jeden zatracený," Sára ztratila trpělivost a bouchala Paddyho do hrudi pěstma
Paddy Sáru chytil za ruce a zacloumal s ní. Sára ztratila rovnováhu a upadla na zem. Paddy si na ní sedl a ruky jí přimáčkl k trávě.
"Tak dost, Sáro. Tohle už trochu přeháníš, né. Uklidni se už." Paddy jí pořád držel u země
Sára se na něho nenávistně podívala "Táhni mi z očí. Už o Tobě nikdy v životě nechci slyšet. Jsi jen obyčejný grázl a děvkař, nic víc. Když nemůžeš mít jednu, jdeš za druhou. Tak víš co, bež za tou svou Julii a mě dej jednou pro vždy pokoj. Nenávidím Tě, přeji si, aby jsi zemřel." Sára ty poslední slova přehnala, jenže už bylo pozdě, vyslovila je
Paddy se po těch slovech zvedl, podíval se na ní a jediné co řekl bylo "Sáro, tohle jsi říkat neměla.Vůbec nic netušíš. Doufám, že aspoň jeden z nás bude šťastný. Sbohem." Paddy se otočil a pomalu odcházel


Sára se posadila a dívala se za Paddym. Věděla, že poslední slova přehnala, vyslovila se a už se nedají vzít zpátky. Nevěděla však, že toho může brzy litovat. Celou dobu, co byl Paddy se Sárou je pozoroval Lukas. Okamžitě po tom všem informoval Julii, opakoval jí slovo od slova přesně tak, jak Sára řekla. Julie mu poděkovala za informace a zavěsila.

"Ták, konečně je Paddy jenom můj. A když bude dělat problémy, není problém Sářino přání splnit." říkala si nahlas Julie

Když Paddy dojel autem před dům, zůstal v něm pár minut nehybně sedět. Přemýšlel nad Sárou a nad tím, co mu řekla. Udělal by všechno na světě, jen aby se nic nedověděla a nic je jí nestalo. Věděl, že jestli se jí pokusí vyhledat, zemře a to by nezvládl. Vystoupil s auta a odcházel domů. Doma na něho čekala Julie, ale on jí nepozdravil, jen kolem ní prošel, posadil se do obývacího pokoje a zapl televizi.

"Myslela jsem, že to bude dramatičtější, ale to nevadí. Hlavně, že jste od sebe. A jaká byla romantika v trávě, co? To budeme muset někdy vyzkoušet. Jsem nevěděla, že jsi tak náruživý." Julie byla dost jedovatá, ale Paddymu to bylo jedno
"Julie, o Tebe bych si po dnešku neopřel ani kolo. Zapamatuj si to."
"Aby jsi jednou toho, co jsi řekl nelitoval."
"Víš čeho lituji? Lituji toho, že jsem se se Sárou nemiloval ještě jednou. Kdybych věděl, že jsi tam poslala Lukase, užívali by jsme si ještě víc."
"Jseš pěknej křivák."
"Kočičko, já už jsem prostě takový, ale to si časem zvykneš."

Julie se vztekle zvedla z pohovky a odešla do kuchyně. Sedla si na židly a zapálila cigaretu. Musela se uklidnit. Sáru nenáviděla z celého srdce a přála jí jen to nejhorší. Paddy za ní přišel do kuchyně, postavil se do dvěří a dal jí podmínku, se kterou nepočítala.

"Když už jsme u toho vydírání,mám pro Tebe jednu důležitou podmínku." řekl v klidu Paddy
"Jakou podmínku?" Julie zpozorněla
"Až se dítě narodí, necháme mu udělat testy DNA."
"Cože? A proč?" Julie se zděsila
"Ale copak? Překvapená? Vezmu si Tě, ale jen když testy ukážou že to dítě je moje. To je zase moje podmínka, Julie." Paddy nečekal na odpověď, odešel do koupelny a pustil sprchu

Když Paddy odešl do sprchy, Julie odešla do obývacího pokoje a postavila se k oknu. Přemýšlela, jak se testům DNA vyhnout. Za žádnou cenu nechtěla, aby se Paddy dozvěděl pravdu. "Však já Vám ještě ukážu. Nakonec budete všichni litovat, že jste mě poznali a Ty nejvíc Paddy. Na to můžeš vzít jed." říkala si pro sebe

Zásah osudu 14. díl

2. dubna 2008 v 10:35 | Zuzka:-) |  Příběhy
14. díl

Dalších několik dní bylo hektických. Julie stěhovala svoje věci k Paddymu a neustále se snažila v bytě něco předělat. Paddymu to bylo hodně nepříjemné. Kamkoliv se v bytě hnul, zakopával o krabice nebo posunutý nábytek. Jednoho sobotního odpoledne toho na něho bylo moc, vzal si pár věcí a řekl Julii, že se jde projít. Potřebuje přemýšlet nad novou písničkou.
Venku se mu vždycky dobře přemýšlelo. Julie jenom přikývla a řekla mu, ať nespěchá. Jakmile Paddy zavřel dvěře, okamžitě šla k telefonu a zavolala Lukasovi.

"Ahoj, kde jsi? Potřebuji s Tebou nutně mluvit." řekla udýchaně do tefelónu Julie
"Ahoj, já jsem zrovna u Sáry. Děje se něco?" zeptal se trochu naštvaně
"Jo, Lukasi, děje. Okamžitě přijeť k Paddymu do bytu."
"Teď? To nemyslíš vážně."
"Myslím, za deset minut ať jsi tady. Mám takový pocit, že Paddy něco tuší."
"Za deset minut jsem tam." Lukas okamžitě zavěsil a omluvil se Sáře, že ho volají do práce

Než Lukas dorazil k Paddymu do bytu, Julie zatím chodila po pokoji sem a tam. Jakmile zazvonil, okamžitě mu otevřela.

"Tak co se děje? Hoří snad?" zeptal se Lukas
" Zatím nehoří, ale brzy bude." odpověděla Julie
"O co jde?"
"Před několika dny mě Paddy viděl s Tebou, poznal to auto, kterým jsi srazil Sáru, všiml si té kostry, co tam máš pověšenou."
"No, a co? Takových figurek je v autě spousta. Neboj se, nic mu nedojde."
"Nebyla bych si tím tak jistá. On moc dobře ví, co viděl. Naštěstí si mě s tím nedal do souvislosti, ale na Tebe se ptal."
"Co jsi mu řekla?" Lukas začínal být znekopokený
"Co by? Řekla jsem mu, že jsi můj bratr."
"Pch, a on Ti na to skočil?"
"Ze začátku né, ale když jsem mu řekla, že jsme spolu víc jak šest let nemluvily a že jsi se teď vrátil do Německa, přestal se vyptávat."
"Myslím, že by to mohlo na nějaký čas stačit."
"Lukasi, Paddy je chytrý.Přijde na to. I když není se Sárou, pořád jí na dálku chrání."
"Klid, já něco vymyslím. Trochu Paddyho postrašíme."
"Jak?"
"Pošlu mu výhružný dopis, no a když to nepomůže.....tak potom uvidíme."

Julie se vším souhlasila. Dohodli se na detailech dopisu i na tom, že Paddymu a Sáře nechají trochu volnosti. Julie byla přesvědčená, že jí Paddy znova vyhledá a až mezi něma k něčemu dojde a až se tak stane, Julie Sáře oznámí, že je těhotná. Bude to pro ní další rána. Když se na všem domluvili, Lukas opustil Paddyho byt. K Sáře se chtěl vrátit později teď musel vymyslet výhružný dopis.


Paddy po venku chodil asi dvě hodiny. Šel tam, kam ho nohy nesly. Najednou stál na břehu řeky, posadil se na kameny, které pěkně hřáli a pozoroval řeku. V dálce slyšel štěkot psa a dívčí smích, ale nevěnoval tomu moc pozornosti. O kousek dál Sára venčila svého psa, kterého dostala od tety a Franka k narozeninám. Bylo to štěně retrívra a Sára mu dala jméno Beny. Od první chvíle se stal jejím nejlepším a nejvěrnějším kamarádem. Kamkoliv šla, šel s ní, když se potřebovala vybrečet, ochotně nastavoval svůj měkký kožíšek, spával s ní v jedné postely, pomáhal jí zapomenout. Nejraději měl, když spolu vyrazily k řece a Sára mu házela balónek, jako právě teď. Když ho hodila, Beny se za ním se štěkotem rozběhl. Sára se musela smát. Balónek dolétl až k Paddymu. Paddy si toho všiml, až když u něho byl Beny.


"Ahoj, čí pak Ty jsi?" zeptal se ho a zároveň ho pohladil
Beny se na něho podíval a podával mu tlapku
"No, kde máš pána?" zeptal se ho znova
Beny se jenom otočil a utíkal k Sáře. Paddy vstal a podíval se Benyho směrem. Najednou zůstal stát jako opařený.
Okousek dál stála Sára a dívala se na něho. Paddy zvedl ze země Benyho hračku a pomalým krokem se vydal k Sáře.

"Ahoj Sáro, to je Tvůj pes?" zeptal se Paddy
"Ahoj, ano je můj. Dostala jsem ho k narozeninám." odpověděla Sára
Až teď si Paddy uvědomil, že Sára měla narozeniny. Očima sjel ke krku, aby se podíval, jestli pořád nosí řetízek, který jí minulý rok koupil. "Tak všechno nejlepší, Sáro." Paddy se nesměle nahnul a políbil Sáru na líčko
"Děkuji."
"Můžu jít kousek s Vámi?"
"A proč? Při našem posledním rozhovoru, jsem Tě měla nechat na pokoji, tak proč chceš s námi teď jít?" ptala se Sára
"Sáro, já omlouvám se. Jsem pitomec. Já vážně nechtěl. Nevím, co to do mě vjelo.Můžeš mi to odpustit?"
"Můžu Ti odpustit, že jses ke mě nechoval zrovna dvakrát hezky, protože ani já se k Tobě nechovala, tak jak bych měla, ale tu facku Ti neodpustím nikdy."
"Ani nevíš, jak moc si to vyčítám." Paddy se díval celou dobu do země
"Tak co, pořád se s námi chceš projít?" i když se Sára na Paddyho zlobila, milovala ho
"Moc rád."

Kolem řeky se procházeli dobrou hodinu, nakonec Sára byla unavená a potřebovala si trochu odpočinout. Sedla si kousek dál od břehu do stínu. Beny si lehl kousek dál a velice intenzivně ho zaujal nějaký klacek. Paddy se posadil vedle Sáry a mlčel. Bojoval sám se sebou. Měl Sáru tak blízko a přesto se bál, že kdyby jí políbil, urazila by se.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se ho Sára
"Já? Jak jsi to poznala?" zeptal se
"Znám Tě."

Sára se na něho podívala a Paddy už to nedokázal. Přitáhl si Sáru blíž a políbil. Sára se od něho ale okamžitě odtáhla.

"Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se Paddy
"Už jsi zapoměl, co jsi mi řekl na tom parkovišti, když jsem Tě políbila já?"
Paddy si tu větu pamatoval "Sáro, já, nemyslel jsem to tak. Ten rozchod mě hodně vzal, ublížila jsi mi a já začal ubližovat lidem, které jsem měl vedle sebe a dokonce i Tobě. Na tom parkovišti, jsem Ti chtěl ublížit, ale zároveň jsem měl co dělat, abych Tě nepolíbil. Odpusť, jestli můžeš."

Paddy se znova podíval na Sáru. Místo odpovědi ho Sára políbila. Paddy jí polibky oplácel. Opatrně ji položil do trávy a líbal. Když se na sebe po chvilce podívali, všimli si, že vedle nich sedí Beny a pozoruje je. Museli se tomu zasmát, vypadal roztomile.
Sára se podívala na hodinky a zjistila, že je kolem páte. Bylo na čase, aby se vydali domů. Paddy je doprovodil a rozloučil se.

"Nechceš večer přijít?" zeptala se ho Sára, když už byl na odchodu
"Myslíš to vážně? Mohl bych přijít?"
"Přijď přesně v devět ani o minutu později, jasný." smála se Sára
"Budu tady přesně, slibuji."

Paddy se otočil a utíkal domů. Julie mezitím vybalila všechny věci a čekala na Paddyho. Dokonce připravila i večeři, což u ní nebývá zvykem. Když Paddy dorazil domů, měl dobrou náladu.

"Nazdar, Julie. Ty dneska vaříš?" divil se Paddy, když přišel do kuchyně
"No, a proč né. Chci si s Tebou udělat hezký večer a dobrá večeře k tomu patří."
"No, to je ale smůla. Já dneska nemůžu. Večer jdu k Angelovi. Potřebujeme něco probrat, nevadí?"
"Samozřejmě, že né. To je v pořádku."

Julie věděla, že bude u Sáry. Poté, co Lukas vymyslel výhružný dopis, jel k Sáře. Teta mu řekla, že je venku se psem a on věděl, kde. Vydal se za ní, ale když se blížil k řece, uviděl Paddyho. Schoval se do blízkého křoví a sledoval, co bude dál. Když se Ti dva vydali na cestu zpátky, utíkal ke svému autu a vše zavolal Julii. Ta byla ráda, že další část plánu se naplňuje podle jejích představ.

Večer Paddy zazvonil u Sáry přesně v devět. Než mu přišla otevřít, byl nervózní jako na prvním rande.

"Ahoj, jseš přesný. Tak pojď dál." pobídla ho Sára
"Ahoj, co teta s Frankem? Nevadí jim, že jsem přišel?"
"Nemusíš mít obavy, nejsou doma. Kolem osmé odjely na dovolenou. Vrátí se až za dva týdny."
"Aha, tak to jsi mě trochu uklidnila." usmál se Paddy

Paddy následoval Sáru do jejího pokoje. Když vešly dovnitř, přivítal ho i Beny. Společně se posadily na pohovku a povídaly si. Kolem jedenácté se Paddy zvedl a chystal se k odchodu. Venku už dobrou hodinu byla pěkná bouřka.

"Kam jdeš?" zeptala se Sára
"Myslím, že je na čase jít domů." odpověděl Paddy
"Já bych si moc přála, aby jsi tady zůstal. Sama se tady v tom velkém domě bojím a navíc venku je bouřka a já se bouřek od malička bojím." Sára vstala z pohovky a šla k Paddymu
"Já bych moc rád zůstal, jenže Ty jsi dneska až moc přitažlivá a já bych se asi neovládl."
"Zůstaň, prosím........"

Sára mu ty slova šeptala během polibků. Pomalu vedla Paddyho do ložnice, u postele se zastavila, vyslékla Paddymu košily a posadila se Paddymu na klín. Paddy jí objal kolem pasu a vychutnával si její polibky a vůni, voněla nádherně po vanilce.

"Jestli mi znova ublížíš nebo podvedeš, už Tě nikdy v životě nebudu chtít." řekla Sára do ticha
"Sáro, já už Ti nikdy neublížím, slibuji."

Paddy si po těch slovech otočil Sáru, tak že byla pod ním a on mohl svými polibky mapoval její tělo. Pomalu jí vyslékal ze šatu, stejně jako ona jeho. Dlouhou dobu jen tak leželi a líbali se. Když mu Sára ležela na hrudi, hladil jí po vlasech.

"Nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný. Znamenáš pro mě strašně moc."
"Moc si mi chyběl. Nevím, proč jsem Tě od sebe odháněla."
"Už na to nebudeme myslet, ano."
Paddy Sáru dlouze políbil a vyslékal ze spodního prádla, když si jí otočil tak, aby jí mohl skrýt ve svém naručí, zarazil se.
"Co se děje?" ptala se Sára
"Já nevím, jestli můžu?" zeptal se Paddy
Sára se musela zasmát. Vypadal jak klučina, který se má milovat poprvé "A proč by jsi nemohl?"
"Nechci Ti nějak ublížit."
"Paddy, lásko,neublížíš mi. Ta doba, kdy jsem se s Tebou nesměla milovat, je pryč."
Sára Paddyho objala a políbila. Za krátký okamžik se s Paddym vznášela v oblacích.

Ráno Paddy Sáru probudil polibkem.

"Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" zeptal se s úsměvem Paddy
"Dobré ráno, když jsi u mě, spí se mi dobře." odpověděla mu Sára a polibek oplatila
"To jsem rád. Já už budu muset jít." řekl Paddy
"Tak brzo? Nechoď ještě. Udělám snídani."
"Zůstal bych moc rád, ale už je skoro devět a já mám na desátou domluvený rozhovor." dokončil Paddy, vstal z postele a hledal svoje spodní prádlo
Sára ho se smíchem pozorovala "Co je tady k smíchu?"
"Ale nic, já jenom, že po ránu vypadáš vždycky nejlíp." žertovala Sára
"Tak to Ti teda děkuji...a co zbytek dne?"
"Docela to ujde." Sára se musela smát, když se na ní Paddy po téhle větě podíval

Poté už taky vstala a oblékla se. Vyprovodila Paddyho před dům a rozloučila se s ním. Paddy slíbil, že jak bude mít trochu čas, zavolá jí. Paddy nasedl do auta a odjel domů. Sára se vydala s Benym na ranní procházku. Mezitím, co byl Paddy u Sáry, Julie přemýšlela nad další části své pomsty. Bylo jí jasné, že nesmí dát Paddymu najevo, že ví o Sáře. Když přišel domů, Julie na něho čekala v kuchyni. Paddy se vůči Julie cítil hloupě, ale na druhou stranu miloval Sáru a s tím nic neudělá.


"Ahoj, promiň, ale včera se to nějak protáhlo, tak jsem u Angela přespal." Paddy přistoupil k Julii a políbil jí do vlasů
"Ahoj, mě to nevadí. Já to chápu. Práce je práce."
"Co máš dneska v plánu?" zeptala se ho Julie
"Dopoledne už mám něco domluvené a pak mám volno. Proč?" ptal se se zájmem Paddy
"No, myslela jsem, že když máš volno, tak že by jsme mohly mrknout po obchodech s oblečením pro miminka." dokončila větu Julie
"To snad můžeš jít sama, né? A navíc, myslím, že je na to ještě brzy. Vždyť jsi teprve ve třetím měsíci."
"Jenže já nechci jít sama. Chci jít s Tebou. Je to přece taky Tvoje dítě." odpověděla Julie
"No, dobře. Domluvíme se, až se vrátím, ano." Paddy se zvedl a odcházel

Paddymu celý ten ranní rozhovor s Julii byl nepříjemný. Připadalo mu, jako by ho tlačila do něčeho, co on sám nechce, ale musel uznat, že pokud je těhotná, bude se muset podle toho zachovat.Pořád nechtěl uvěřit tomu, že by to dítě bylo jeho, pokaždé si dával pozor, nebyl si tím jistý a chování Julie bylo taky hodně podezřelé. Ale co Sára? říkal si v duchu. Chtěl být s ní, ale ještě nevěděl, jak Sáře řekne o Julii a dítěti. Dopoledne stávil s novinářem. Když se kolem poledne vracel, před domem uviděl to samé černé auto, které srazilo Sáru. Rozhodl se, že počká v autě. Po deseti minutách vyšel z domu Lukas.Nasedl do auta a odjel. Paddy začínal mít podezření, že do toho všeho je zapletená i Julie. Rozhodl se, že až příjde domů, Julie se na to okamžitě zeptá. Paddy byl tak naštvaný, že když přišel domů, třískl dveřmi.

Julie vyletěla z pohovky, jak střela "Co se dějě? Proč tak práskáš dveřma?"
"Tak dost Julie, konec hry. Co tady chtěl Lukas?" Paddy na Julii dost řval
Nekřič, já nejsem hluchá "Jaký Lukas?" Julie se snažila zapírat
"Ale, copak? My neznáme ani svého bratra? To by jsme museli nějakého mít, že Julie?"
"Panebože, mohl by jses laskavě uklidnit. Nevím, o čem to mluvíš."
"Aha, to černé auto, co stálo před domem, je to samé auto, co srazilo Sáru. Nasedal do něho Lukas, Tvůj bratr a přítel Sáry. Takže to on jí srazil, je to tak, že? Jenom by mě zajímalo, co s tím máš společného Ty? Nechala jsi snad Sáru srazit?" Paddy chodil po pokoji, jak lev v kleci
Julie poznala, že je v koncích, nevěděla, co na to má Paddymu říct "To ses pleteš. Já jsem jí nic neudělala a takových aut jezdí po městě spousta."
"Pletl bych se docela rád, ale nejsem tak hloupý, jak si myslíš, Julie." s těmi slovy se Paddy sebral a odcházel
Julie nějakou dobu nehnutě stála v obývacím pokoji a snažila se přemýšlet, začínalo jí téct do bot. Když se vzpamatovala, Paddy byl na chodbě a odcházel.

"Kam jdeš?" ptala se ho Julie
"Pryč a nevím, kdy se vrátím. Takže na mě nečekej." odpověděl naštvaně Paddy
"Jdeš za ní, je to tak, že? Jdeš za Sárou? Tak mi, sakra, odpověz."
"Do toho Ti nic není." zakřičel na ní Paddy
Julie přistoupila ke dveřím a zabouchla je "Tak teď mě poslouchej, jestli za ní půjdeš, budete toho oba litovat." řekla vztekle Julie
"Víš, co, nevyhrožuj."
"Nechoď za ní, slyšíš."
Paddy se na Julii podíval, odstrčil jí a vyšel ze dvěří. Julie za ním vztekle práskal dvěřmi.

"Budete toho oba litovat, za to Vám ručím a Ty nejvíc Paddy. Nakonec stejně budeš dělat, co já řeknu a to jen proto, aby jsi ochránil Sáru." řekla nahlas Julie

Když se Paddy objevil u Sáry, vypadal unaveně. Sáře však zatím nic neříkal. Potřeboval si všechno pořádně promyslet než něco podnikne. V žádném případě nechtěl, aby se Sáře něco stalo. Za chvíli ale na všechny starosti zapoměl, byl u svojí Sáry a to pro něho bylo to hlavní. Když Paddy odešel, Julie se oblékla a vydala se do města. Měla namířeno do jedné zapadlé čtvrti, plné narkomanů a překupníků, věděla, že tady pořídí přesně to, co potřebuje. Potřebovala zbraň. Věděla, za kým má jít.

"Vy prej prodáváte zbraně." zeptala se Julie, když našla překupníka
"Kdo to chce vědět, slečinko." zeptal se jí a pořádně si jí prohlídnul
"To není důležité. Potřebovala bych zbraň a náhradní náboje. Můžete mi pomoc nebo se mám obrátit na někoho jiného."
"Na co jí potřebujete? Umíte s ní vůbec zacházet?"
"Není důležité, na co jí potřebuji a zacházet s ní umím. Tak máte něco?"
Překupník na ní kývl a vedl jí ke svému autu. Otevřel zadní kufr a odkryl deku. Před Julii se v tu chvíly objevily všechny možné typy zbraní. Julie si pečlivě vybrala

"Chtěla bych tuhle." ukázala na zbraň
"To je, ale ráže devět milimetrů." řekl překupník
"Já vím, přesně tuhle potřebuji a ještě si vezmu dvě krabičky náhradních náboju. Čistě pro jistotu." odpověděla a vytahovala peněženku
"Takže my dáte rovné tři tácy." řekl překupník
Julie podala překupníkovy peníze a vzala si zbraň. "Děkuji, bylo mi ctí s Vámi obchodovat, slečinko."
"Kdyby se někdo na mě ptal, nikdy jste mě tady neviděl, jasné."
"Bez obav. Neznám ani Vaše jméno."


Julie se na něho naposledy podívala, zbraň strčila do kabelky a rychlým krokem odcházela.

Bylo nebylo... 2. kapitola

2. dubna 2008 v 9:21 | Míša:-) |  Příběhy
Kapitola 2
Ráno se vzbudila čilá a plná síly na nový den. Už úplně zapomněla jak se jí sem zprvu nechtělo. Dopřála si krátkou ranní sprchu a pak odešla dolů na snídani. U snídaně se seznámila se Seanem a Jamesem. James je synem Claera a Davida Yorkových, kteří dělají rodině manažery. Během snídaně si May povídala skoro pořád jen s Angím, který dnes (možná právě kvůli ní) přišel na snídani včas. Bavil ji svými vtípky a jen občas prohodil něco se zbytkem rodiny. Když dosnídali zeptal se jí : " Nešla by ses se mnou projít? Chtěl bych ti to tady ukázat." May se podívala na Kathy a jelikož viděla, že je o děti dobře postaráno nabídku přijala..Angí jí chtěl ukázat všechny krásy této drsné země, a proto jí vezme na útesy, které jsou daleko od jejich sídla."Jak se ti tu líbí?" zeptal se po chvilce. "Je to nádhera, nic tak krásného jsem v životě neviděla." odpověděla s úžasem. "Včera mě trochu zaskočila reakce Patricie, když se zmínila o vašem bratroci. Co se stalo?" vyzvídala. "No víš.." začal a smutně se zadíval na moře. "Patrick opustil rodinu....už ho nebavilo dál snášet tátovo ponižování, že něco dělá špatně a tak. Sbalil si své věci a odešel neznámo kam. Už víc jak půl roku se neozval. Všichni o něj mají hrozný strach, ale taky jsou na pěkně naštvaní. Jen já s ním souhlasím. Táta mi taky někdy pěkně leze na nervi....chová se jako despota..pořád nám něco nařizuje a nenechá nás chvíli napokoji. Pořád se snaží nás mít pod palcem a všichni skáčí jak on píská. A to se Patrickovi nelíbilo. Chtěl si žít svůj život, bez těch neustálých příkazů a tak odešel. Chybí mi. Byl to jediný člověk, který mi rozumněl a měl stejné názory. Teď když je pryč, zbyl jsem tu sám proti celé rodině, která mi dává všechno pěkně sežrat. Občas jsem uvažoval nad tím, že bych taky odešel, ale nevěděl jsem, kam bych šel." dořekl to a zmlkl. Chvíli tam jen tak seděli a pak Angelo opět začal mluvit. "Na tyhle útesy jsme chodili s Paddim. Bylo to naše společné místo,kde jsme mluvili o všem možném. O nenaplněných láskách, koncertech, skládali tady nové písničky a taky tady tak trochu relaxovali." "Jo chápu proč jste sem chodili." řekla. "Víš, jsem rád, že jsem ti ty útesy mohl ukázat. Po tom včerejším večeru jsem zjistil, že mám v tobě druhého Patricka a jsem ti za to moc vděčný. Řekl s úsměvem a chytil ji za ruku.
Pak tam jen tak seděli a dívali se na moře , které doráželo na útesy. To všechno ji okouzlily natolik, že zde s Angím vydržela až do soumraku, kdy se velmi ochladila a oni museli jít na dřívější večeři.
Mezi tím se všichni sourozenci sbalili a šli k večeři, aby mohli co nejdříve odjet. Angí s May se zatím vrátili a šli rovnou do jídelny. "Tak tady jsou naši dva tuláci." řekl John a koutky se mu zacukají. "Angí tě s tou svou nedochvilností taky nakazil viď?" May se podívá na Johna a zatváří se provinile. Nahodila psí oči a začala se omlouvat. "Angelo za to nemůže to já, byli jsme na útesech a mně se tam tak líbilo..." "Cože? Ty jsi ji vzal na útesy Angelo?" skočila jí do řeči nazlobená Kathy. "Ano, chtěl jsem aby útesy viděl i někdo jiný než já a Pad." "Angí nech toho!" napomíná ho Patricie. "Pad mi hrozně chybí." řekl se slzami v očích Angelo. "To nám všem, ale vybral si sám." odpověděl mu naštvaně Jimmy.
Maite ihned potom přinesla na stůl jídlo a všichni začali jíst. V jídelně se opět rozhostilo ticho,ale tentokrát bylo ve vzduchu cítit napětí. Po večeři Paty s Maite sklidily ze stolu a ostatní se mezi tím odnesli zavazadla do autobusu. Pak se všichni s May rozloučili a nastoupili do autobusu. Jako poslední z domu vyšel Angelo. "Promiň, nechtěla jsem abys měl kvůli mně problémy." omlouvala se. "Ne neboj za chvilku je to přejde a já jsem, rád že jsi ty útesy viděla." Řekl s úsměvem a objal ji. Pak taky nastoupil do autobusu naposledy jí zamával a pak už autobus odjel.
May zůstala v domě sama jen se Seanem a Jamesem. Byli to hodní kluci. Navečeřeli se a odešli do pokoje.Asi po dvou hodinách oba usnuli.Měla tedy chvilku jen a jen pro sebe.

Bylo nebylo.... 1. kapitola

1. dubna 2008 v 15:47 | Míša:-) |  Příběhy
Tenhle příběh se stal asi před osmi lety mojí nejlepší kamarádce.Úspěšně absolvovala maturitu,ale
bohužel nebyla přijata na vysokou školu kam moc a moc chtěla.Jelikož uměla skvěle anglicky rozhodla se, že na léto pojede dělat aoupair do Anglie,která ji už od střední školy fascinuje.
Jelikož měla státní zkoušku z angličtiny přišly nabídky velmi rychle a bylo jich poměrně dost.
May nevěděla kterou z nabídek si má vybrat,proto je dala na hromadu a se zakrytýma očima jednu vybrala. Nebyla zrovna nadšená,protože podle nabídky měla odcestovat do Irska.May však věřila na osud a tak tuhle nabídku ihned přijala.Po týdnu příprav byla přichystaná k odjezdu do Irska,kde se měla setkat s rodinou u které bude celé léto pracovat.
Je pátek ráno a May se souká do auta i se dvěmi obřími taškami a ihned se vydává na cestu směrem k letišti.Těší se na nové lidi a hlavně na děti,které má moc ráda.
Cesta byla poměrně klidná.Asi za dvě hodiny May přiletěla na Dublinské letiště kde už na ni čekal nějaký muž,který měl cedulku s jejím jménem.Slušně ho pozdravila, představila se a ptala kdo je on.Vysoký muž v černém obleku jí pověděl,že se jmenuje Franc a je řidičem rodiny,ve které má strávit léto.A jelikož neměla dalších otázek odešli k autu.Franc ji usadil na zadním sedadle a pak naložil její tašky.
Rozjeli se k nové domovině.May jakožto veselá a ukecaná holka se celou cestu vyptávala Franca jaká je ta rodina a on ji ochotně odpovídal.Cesta ubíhala poměrně rychle a May skoro ani nepostřehla,že už přijíždí k zámku,který bude jejím dočasným bydlištěm.
Kapitola 1
May vystoupila z auta rozhlížela se po krajině kolem.Nevšimla si ani,že někdo vyšel ze dveří a šel rovnou k ní.Najednou ucítila něčí ruku na rameni a hrozně se polekala.Otočila se,a uviděla blonďatou dívku,která se na ní usmívala a představila se jako Maite.May byla v rozpacích,ale ihned jí odpověděla a srdečně se spolu přivítali.Maite jí vedla dovnitř k ostatním členům rodiny,kteří už na ni čekali. Tak tohle je John,Joe,Angí,Jimmy,Kathy,Barby a Patricie představovala ihned členy rodiny Maite.Těší mě.Řekla May a na všechny se přitom usmívala.Jsi asi utahaná viď?Zeptala se Patricie."Ano to jsem." odpověděla May.Patricie ji chytila za ruku a vlekla ji po schodek nahoru do poschodí.Když přišly do patra May zůstala stát jako opařená.Bylo tam tolik pokojů,že je ani v té rychlosti nedokázala spočítat.Tak tohle je Johnův pokoj ukázala na první pokoj z leva.Pak pokračovala podle směru hodinových ručiček a říkala komu který pokoj patří.Tenhle je Joye tam ten Angího,dále Kathyn,můj,Barbary,Jimmyho,támhle ten je Maite a tady ten bude tvůj odpověděla Patricie.Bylo to na ni docela rychle,ale i tak si stačila všimnout,že jeden pokoj nebyl jmenovám."Hele Paty čí pokoj je ten vedle mého?" zeptala se.Patricie se zatvářila smutně,ale ihned odpověděla."Ten pokoj patří mému mladšímu bratrovi,který je teď někde,ale mi nevíme kde." Sklopila oči a vedla May do jejího pokoje.Ukázala jí pokoj a koupelnu a řekla:"Teď si odpočiň a pak za námi přijď dolů,večeře bude v sedm",řekla Paty a odešla.May padla na postel celá utahaná a usnula.Vzbudila se asi za 3 hodiny,když se venku už stmívalo.Rychle se převlékla a utíkala po schodech dolů,aby nepromeškala večeři srazila se na schodech s Jimmym,který taky šel pozdě..Když vešli do jídelny většina členů rodiny již seděla u stolu jen Angí,Paty a Maite zde nabyli.Joey se na May usmál a posadil si ji na židly vedle sebe."Promiňte,že jdu pozdě,ale usnula jsem velmi tvrdě a neměla jsem přehled o čase." omlouvá se May."To nevadí Angí tady tady ještě není,je hrozně nedochvilný"odpověděl s úsměvem Joey.
"On jednou přijde pozdě i na vlastní pohřeb" konstatovala pobaveně Maite,která právě vcházela do jídelny a nesla obrovskou mísu s polévkou.Za ní přišla i Paty a nesla dva tácy plné jídla."Jo, to je celý Angí pořád má dost času,ale všude chodí poslední."
May se pousměje jako na souhlas,ale v tom už do jídelny vchází i poslední člen rodiny. "Tak kdo tě zdržel tentokrát?"zeptala se ironicky Kathy."Víš musel jsem si ještě něco zařídit" odvětil Angí s nervozitou v hlase."No tak začneme jíst ne?" pobízí všechny Maite.Všichni se dají do jídla a v jídelně se najednou rozhostí nezvyklé ticho. Ale nevydrželo dlouho. Jimmy, který si sedl naproti May byl hrozně zvědavý a tak se pořád na něco vyptával. "Hele May...máš nějaký sourozence?" to byla jeho první otázka. "Ne jsem jedináček, ale vždycky jsem si přála mít staršího bratra, bohužel se mi to nikdy nesplnilo." "Proč staršího bratra?" zeptal se nechápavě John. "No já nikdy nebyla obletovaná kluky. No a kdybych měla staršího bráchu, tak by mi možná dohodil nějakého svého kamaráda...teda aspoň si to myslím...." zasmála se. " No tím bych si nebyla tak jistá." řekla Maite, která právě dojedla polévku. "Já měla plno starších bratrů a nikdy mi nikdo nedohodil žádného kluka, vždycky to nechali na mně. Navíc to bylo ještě těžší, protože když kluci zjistili čí jsem sestra, tak mě většinou odmítali. Takže pochybuju, že by to mělo nějakou výhodu!" "Hele nevymýšlej si jo!" okřikl ji John, který se zakuckal při jejím proslovu. "Já ti například dohazoval kluky, jenže ty jsi ani jednoho z nich nechtěla.! A to byli nějací fešáci.....Franc, Luis, Alexandr, Henry....ale nebyli ti hold dost dobří co?" "No já nevím co si představuješ pod pojmem fešáci, ale May ruku na srdce, i frankenstein by proti nim, byl krasavec." "Hele vždycky, jsi říkala, že lidi nesoudíš podle vzhledu, ale podle toho, jací jsou uvitř a kluky jsi zamítla ještě dřív, než jsi je stačila poznat." "Jo to jsem sice říkala, ale potřebuju, aby se mi ten člověk aspoň trochu líbil...bez toho si vztah nedokážu představit....." "Tak už dost." okřikla je Kathy. "Pěkně se před návštěvou předvádíte. Děláte tady ze sebe pitomce a tím zesměšňujete celou rodinu. Co si o vás náš host pomyslí?" vyčítala jim. "Okdud jsi vlastně přijela. My, stejně jako ty jsme nedostali žádné informace." "No nevím, jestli vám říká něco jméno Česká republika?" "Ano tam jsme loni měla dva koncerty, je to skvostná země." řekl Jimmy. "Ano to je a jsou tam hezké holky …..." přidal se Joey. "Ano to se říká" přikývne jim May.
A rozhovor opět na nějakou dobu utichne.
Po večeři se May ptá po dětech,ale Kathy jen prohodí:"Děti už spí,dneska byl pro všechny dlouhý den"
Večer se všichni sešli v obývacím pokoji aby vyřešili plány na další dny.Čeká je velké množství koncertů, kvůli kterým musí dost cestovat,a proto navrhnou May aby kvůli pohodlí zůstala ona s dětmi doma.May souhlasí a proto se rodina rozhodne odjed už následujícího dne večer.Po téhle debatě se skoro všichni zvednou a odchází do pokojů,aby se vyspali na dlouhou cestu.Dole v obývacím pokoji zůstane jen May s Angím.Spočívají spolu v dlouhém rozhovoru. "Máš kluka ?" zeptal se bez zábran Angelo. "Ne nemám.. chodila jsem s jedním před prázdninami, ale jemu se nelíbilo, že chci jet na léto do Anglie....a tak jsme se po čtyřech měsících rozešli." "Aha, promiň.Nechtěl jsem ti připomínat věci, které bolí. Ale myslím, že kdybych byl na jeho místě taky by mi to vadilo. Jsi totiž hezká holka a kluci se o takové holky neradi dělí s jinými....." řekl a přitom sklopil oči. "Tak to jsi první kdo o mi říká, že jsem hezká." zažertovala May. "Tobě to ještě nikdy nikdo neřekl?" podivil se. "Jo máma ta táta, ale ti to spíš říkají ze slušnosti a zní to jako když si objednáváš hranolky ve stánku....,ale nikdy jsem to neslyšela od žádného kluka. Já vlastně moc kluků neměla, ale to je jedno tím tě nebudu zatěžovat." "Né jen povídej mě to zajímá. Rád se o tobě dozvím něco víc." " Víš já jsem celou dobu žila tím, že jednou půjdu na vysokou školu a bude ze mě právník, notář , nebo jestli se zaměřím na jazyky a budu překládat a tomu jsem podřídila celý svůj dosavadní život.Nebyl čas na zábavu, kluky a tak. Nevadilo mi to, milovala jsem svůj života takový jaký byl. Některé holky žily zábavou a klukama a já tím abych se toho co nejvíc naučila a byla nejlepší ve všem co dělám.Kluci byli nějak v ústraní až pak na střední škole mě postihla strašlivá zamilovanost, ale ten kluk o mě nestál. On se chtěl bavit a já vzdělávat. Tak jsem to celé nějak přešla a soustředila se jen a jen na maturitu a v posledním ročníku jsem se nějak víc sblížila se svým kamarádem.Pak přišel ten zlom. Nepřijali mě na vysokou a mě se zhroutil celý svět. Nechtěla jsem doma zůstat ani za nic a tak mi někdo poradil, abych jela dělat aoupair do zahraničí a počkala na další možnost přihlásit se na vysokou. Nejprve mi to přišlo dost divný, ale pak jsem usoudila, že to zase tak špatné nebude a zašla do té agentury, která poskytuje práci v zahraničí...dala tam svůj inzerát a pak už jen čekala kdo mi na něj odpoví.Mému příteli se to nelíbilo a tak jsme oba usoudili, že bude lepší, když se rozejdeme. Byl to můj první kluk...a tak to nebylo tak těžký se rozejít. Pak přišlo mnoho odpovědí na můj inzerát, ale osud chtěl, abych jela právě k Vám." dořekla a stichla. Dívala se do krbu a v hlavě si promítala ten osudný okamžik, kdy z hromady odpovědí vybrala právě tu jejich. A zjistila, že je vlastně ráda, že se to tak dopadlo. Po dlouhém odmlčení se však znova ozvala. "A co ty? Ty máš holku?" Angelo se začervenal a potichu začal vyprávět zase svůj příběh o vztazích. "Víš, u mě to ani moc nejde mít přítelkyni.Pořád jsme na cestách a většina holek se toho zalekne. Spát v autobuse a mýt se na veřejných WC to není pro většinu holek přijatelné. Pro mě je to normální, ale ty holky si to nedovedou představit. Moje peníze je sice přitahují, ale můj styl života už méně a proto mě zádná holka nechce na delší dobu než je jedna noc. Což není přijatelné zase pro mě. Takže zůstávám sám." zašeptal a v očích se mu objevily slzy, které se snažil zakrýt, ale May je viděla. "Neboj...tu pravou jednou určitě najdeš." zešeptala zase ona. A něžně ho pohladila po vlasech, které ve světle ohně vypadaly jako zlato. Povídali si spolu dlouho do noci a báječně si rozumněli. Když na velkých hodinách v hale odbyly čtyři hodiny přišli k názoru, že by si asi měli jít lehnout. Angí doprovodil May ke dveřím jejího pokoje,poděkoval za krásný večer a jako pravý gentleman se odebral do svého pokoje.May ještě chvíli stála na chodbě, pak vešla do svého pokoje a opět se vyčerpaně sklátila na postel. Ještě chvíli přemýšlela o rozhovoru s Angím a pak tvrdě usnula.