Květen 2008

Vzpomeň si, prosím! 5.díl

20. května 2008 v 11:17 Příběhy
5. díl


Linda zůstala u svých přátel několik dní. Mark Lindě navrhl, že by mohla odjet k jeho rodičům do Německa. Linda nejprve protestovala, ale když jí Mark uklidnil, že rodiče souhlasí, nakonec souhlasila také. Její dny v údolí byly sečteny a Linda to věděla. Nyní nastal čas, aby odjela. Druhý den jí Mark odvezl na autobusové nádraží a do ruky jí dal jízdenku do Kolína, kterou pro ní před třemi dny zarezervoval.

"Napíšu Vám hned jak přijedu do Německa." řekla Linda
"Jana bude určitě ráda, když napíšeš. Neboj se. Mojí rodiče na Tebe budou na nádraží čekat." ubezpečoval jí Mark

Linda ho na rozloučenou objala a přitom polykala slzy

"Dávej na sebe pozor, Lin." řekl
"Takhle mi naposledy říkal otec, když jsem byla malá." smála se Linda

Naposledy Marka objala a nastoupila do autobusu. Sedla do zadní části a okem pozorovala, jak jí Mark i údolí mizí v nenávratnu. Cestou přemýšlela, jaký osud jí v Německu čeká. Cesta se jí zdála dlouhá a nekonečná.

Po nekonečně dlouhých hodinách Linda vystupovala na nádraží v Kolíně. Město bylo v tu dobu hodně rušné. Rozhodla se posadit na blízkou lavičku a počkat na Markovi rodiče. Byla ráda, že se ve škole naučila perfektně německy a anglicky, takže by jí to nemělo dělat velké problémy. Za několik minut k ní přistoupila žena v nejlepších letech se starším mužem po boku.

"Dobrý den, Vy jste Linda?" zeptala se jí
"Ano, dobrý den." Linda narychlo odpověděla
"My jsme Markovi rodiče. Rádi Vás poznáváme, Lindo." řekl Markův otec
"Moc mě těší." Linda se postavila a na znamení přátelství podala ruku

Markovi rodiče byli velice milý. Markova maminka se představila jako Eva a otec byl Mark. Otec vzal Lindě zavazadla a odjeli domů. Bydleli v panelákovém domě. Linda měla svůj vlastní pokoj, který byl velice pěkně zařízený a útulný. Když se Linda zabydlela, posadila se do obývacího pokoje a začala jim vše vyprávět, alespoň to, co si pamatuje. Zbytek příběhu už Markovi rodiče věděli z jeho telefonátu. Linda vlastně měla štěstí, Markova maminka je psycholožka, takže jí nabídla pomoc. Věděla, že Linda potřebuje čas, aby si na vše vzpoměla. Nyní potřebovala klid. Po večeři konečně Linda zavolala do údolí. S Janou mluvila celou hodinu. Markovi rodiče seděli v obývacím pokoji a povídali si o Lindě.

"Je to velice hezká dívka, nemyslíš?" řekl Mark své ženě
"Ano, je velice hezká. Snad ses do ní nezakoukal?" dobírala si ho Eva
"Ne, neblázni. Od prvního okamžiku jí beru jako svojí dceru. Bude potřebovat naší pomoc. " pokračoval
"Ano, já vím. Nevím, jak bude Linda reagovat, až si začne vzpomínat." Eva si dělala starosti. Tyhle případy měla v ordinaci denně
"Však ona to zvládne, uvidíš." ujišťoval jí Mark


Paddy neměl vůbec tušení, že je Linda v Německu. Od poslední návštěvy ranče na ní myslel každou minutu. Nedokázal se na nic soustředit, jediné, co měl neustále pře očima, byla Linda.

Uběhl měsíc a Linda se v nové rodině cítila, jako by byla její vlastní. Přes týden pomáhala Evě v ordinaci s administrativní práci. Hodně jí to bavilo a pacienti si Lindu zamilovali. Vždycky si našla chvíli, aby si s nimi popovídala. Také Eva byla ráda, že jí v ordinaci někdo pomáhá. Před několika dny se jí Linda svěřila, že mívá podivné sny.


"Řekni mi něco o těch snech, Lin." ptala se jí jednou večer Eva, když byli sami
"Procházím se po ranči, tak jako jsem to dělávala každý den. Sedím u řeky, zpívám si. " začala Linda
"A co bylo dál?" pokračovala Eva
" V tom snu si ke mě někdo přisednul a chytil mě za ruku."
"Je to Tvůj přítel?" ptala se pomalu Eva
"Já nevím, nevidím mu do tváře."
"Říká Ti v tom snu něco?" pokračovala dál Eva. Vše, co jí Linda řekla si pečlivě zapsala do notesu
"Ne, neříká nic. Jen vedle mě sedí a drží za ruku."
"Vybavuje se Ti ještě něco jiného?"
"Ne, zatím jen tohle." řekla smutně Linda

Eva jí uklidnila, že to je v naprostém pořádku. Časem si vzpomene na všechno. Linda jí věřila, ale ten "PAN ZÁHADNÝ" ji nešel z hlavy. Každý den nad tím snem přemýšlela.

V pátek Linda končila v ordinaci kolem poledne. Rozhodla se, že zajde do města koupit nějaký menší dárek Markovi a jeho ženě. Chtěla jim ho co nejdřív poslat. Dlouhé hodiny chodila bez cíle po obchodech. Nevěděla, co by se jim líbilo. Tak strašně se jí stýskalo po domově, ale hlavně po Danarovi. Byl to její nejlepší němý kamarád. Nakonec stejně nic nevybrala, ale to jí nevadilo. Rozhodla se, že si cestu domů zpříjemní menší procházkou. Nakonec bylo léto a ona nemusela spěchat. Celou cestu domů, přemýšlela nad svým snem, který se jí každý den vracel. Linda byla hodně zamyšlená, takže si ani neuvědomila, že do ní někdo vrazil.

"Omlouvám se." zamumlal ten dotyčný ve spěchu
"To je v pořádku." odpověděla Linda

Paddy si až teď uvědomil, do koho vrazil. Poznal jí po hlase. Když se na ní zadíval, srdce mu tlouklo ještě silněji

"Lindo, jsi to Ty? Co tady děláš?" ptal se s radostí v hlase Paddy
Linda se zarazila a zmateně na Paddyho koukala "Prosím? Byla bych ráda, kdyby jste mě neobtěžoval. Já Vás neznám." s těmi slovy se Linda otočila a odcházela
Paddy byl jejím chováním hodně překvapený. Zůstal na chodníků stát jako opařený. Díval se za Lindou, jak odchází a nebyl schopný jí zadržet. V duchu si přehrával slova, která mu Linda řekla. Vůbec to nedokázal pochopit: "Co se to stalo? Jak to, že říkala, že mě nezná? Nerozumím tomu." říkal si pro sebe. Vzpamatoval se teprve ve chvíli, kdy na něho promluvila Katrin.

"Ty tu dívku znáš, Paddy?" ptala se Katrin dost naštvaně. Moc dobře si všimla, jak se na ní Paddy díval
"Ano znám. Je to dcera jednoho skvělého přítele. Proč se ptáš, Katrin?" Paddy se snažil svojí nervozitu zakrýt
"Všimla jsem si, jak se na ní díváš." pronesla jedovatě
"A jak bych se na ní měl asi dívat, co?"
"No, já nevím. Na mě se tak nikdy nedíváš." Katrin byla na Paddyho opravdu naštvaná
"To je hloupost." Paddy věděl, že musí lhát. Zkoušel to zamluvit a nakonec jí políbil.


Katrin se na něho jen podívala a dál pokračovala v cestě. Byla velmi přitažlivá. Byla stejně vysoká jako Paddy.Měla bohaté, rovně střižené hnědé vlasy, velké hnědé oči, bledou pleť a štíhlý pas. Ale vyzařovalo zní pramálo vřelosti, pochopení a tolerance. Měla pouze dokonalé způsoby a byla velice inteligentní. Byla to vážná dívka s velmi ostrým jazykem. Když jí Paddy poznal, líbila se mu. Byla milá a velice příjemná, ale jen do doby, než dosáhla svého. Paddy byl rád, že se Katrin na nic dalšího nevyptává. Nevěděl, co by jí odpověděl.

Linda přišla domů, posadila se na pohovku do obývacího pokoje a přemýšlela nad setkáním s neznámým mladíkem. Nevěděla, co si o tom má myslet. " V životě jsem ho neviděla, tak jak to, že zná moje jméno?" ptala se Linda sama sebe. Celé odpoledne nebyla ve své kůži. Pořád myslela na svůj sen, který se jí vrací a na muže, kterého potkala dneska při cestě domů. Jedno však věděla, až přijede Mark se svojí ženou, zeptá se ho. Určitě bude vědět, co se na ranči stalo a proč si na nic zatím nemůže vzpomenout.


Paddy se snažil celé odpoledne pracovat a nemyslet přitom na Lindu, ale nedařilo se mu to. Byl nepozorný, podrážděný, na každého okamžitě vyjížděl a to úplně bezdůvodně. Nikomu však pravý důvod neřekl. Katrin s ním od té doby vůbec nemluvila. Večer k němu do pokoje vůbec nepřišla, což mu vyhovovalo. Skoro hodinu stál u okna a díval se ven. Věděl, že musí Lindu znova vidět. Prostě musí.

Vzpomeň si, prosím! 4. díl

13. května 2008 v 15:43 | Zuzka:-) |  Příběhy
4. díl


Přesně za devět měsíců po svatbě se narodilo Monice a Tomovi první dítě. Chlapečka pokřtili ve stejném kostele, kde měli před rokem svatbu. Pro ranč to tehdy byl jediný zářivý moment v roce. Otec Lindy dostal zápal plic, ze kterého se ani po deseti měsících nevzpamatoval. Už nejezdil z Lindou na projížďky krajinou, byl velmi unavený. Dokonce přijal i nového pomocníka s manželkou, aby mu s rančem trochu pomohl. Linda se okamžitě s mladou manželkou spřátelila.


"Haló, je někdo doma?" volala na přivítanou Linda
"Ahoj Lindo." pozdravil Mark a Jana se na ní vlídně usmála
"Jak se daří tatínkovi?" zeptala se Jana tiše
"Je mu líp." odpověděla s ustaranou tváří

Linda se posadila na dřevěnou židli. Obě ženy si začali dlouze povídat. Většinou mluvily o přírodě, životě, málokdy o lidech. Až dnes se jí poprvé Jana zeptala na Paddyho.

"Víš, Lindo, slyšela jsem, že ses před nějakým časem zamilovala do hezkého mladíka?" začala
"Ano, to je pravda. Byl tady jen pár dní a já se do něho skutečně zamilovala. Jenže on se pak vrátil do Německa za svou přítelkyní. Od té doby jsem o něm neslyšela." řekla smutně Linda
"Máš ho pořád ráda?"
"Často na něho myslím, ale sama nevím, co vlastně cítím."

Jana po téhle odpovědi byla natolik rozumná, že se dál nevyptávala. Kolem poledne se rozhodla vrátit zpátky na ranč za otcem. Šla pomalou travnatou cestičkou a tiše si prozpěvovala. Před rančem se zastavila. Spatřila nějaké auto, která dneska viděla poprvé. "Asi někdo přijel navštívit otce." pomyslela si v duchu. Když vyšel na verandu s jejím otcem, poznala ho. Poznala by ho kdekoliv. Byl to Paddy. Sledovala ho, jak si potřásl rukou s jejím otcem a potom se pomalým krokem vydal k ní. Slušelo mu to snad ještě víc, než před rokem. Při pohledu na něj se jí zastavilo srdce. Oba věděli, že nemohou popřít, že minulý rok se mezi nimi něco stalo. Ani jeden to nedokázal vyjádřit slovy.

"Ahoj Lindo. Jak se máš?" Paddy byl hodně nervózní
"Celkem dobře." odpověděla mírně
"Co tady děláš?" zeptala se Linda
"Máme tady koncert, tak jsem si řekl, že Vám přijedu navštívit." odpověděl Paddy
"Proč jsi tedy nepřijel dříve?"
"Neměl jsem čas. Hodně jsme cestovali po světě, jeden koncert střídal druhý, příprava nového alba zabrala spoustu času. Nevěděl jsem, co dělat dřív."

Paddy chtěl říct Lindě, že jí miluje, ale nedokázal to. Celý ten dlouhý rok si namlouval, že to bylo jen krátké vzplanutí, které časem ztratí svůj význam, ale spletl se. Když jí dneska poprvé po roce viděl, zjistil, že jí miluje daleko víc, než před rokem. Za ten pouhý rok byla ještě víc krásnější.

"Těšíš se na koncert?" zeptala se po chvíli ticha Linda
"Ano těším." odpověděl v duchu si však řekl " Těšil jsem se na Tebe. Kéž by jsi věděla, jak moc." ale nahlas to nevyslovil

Chvíli se na sebe jen tak dívali, než nakonec Paddy řekl.

"Musím se už vrátit. Rád jsem Tě viděl, Lindo."
"Já Tebe taky."

Paddy Lindu chytil za ruku a mlčky s ní odcházel k autu, kde na něho čekal řidič.

"Doufám, že se ještě někdy setkáme." řekla to tiše se sklopenou hlavou
"Já taky." Paddy však věděl, že se to asi nikdy nestane.

Paddy nevěděl, co má říct. Náhle řekl to, co už dlouhou dobu cítil.

"Lindo, nikdy na Tebe nezapomenu. Opatruj se. Miluji Tě."

Poté se beze slova sklonil a něžně políbil na tvář. Za chvíli už odjížděl z ranče se srdcem těžkým jako kámen. Linda pořád stála na příjezdové cestě a dívala se za ním, jak mizí v dálce.


Když Paddy odjel, Linda se rozběhla do stáje. Osedlala Danara a vydala se na dlouhou projížďku. Myslela na Paddyho a na slova, která jí před odjezdem řekl. Dlouhé hodiny se projížděla bez cíle sem a tam. Na ranč se vrátila pozdě v noci za urputné bouřky. Zavedla Danara do stáje a pořádně ho vysušila. Najednou za sebou uslyšela nějaký šelest a polekaně sebou trhla. Byl to Tom. Seděl na pytli krmení a popíjel z láhve.

"Jaký jsi měla den, kočičko?" Tom měl při těch slovech ošklivý výraz v očích
"Ten mladík, co tady dneska odpoledne byl je Tvůj přítel?" pokračoval dál a pomalu se k ní přibližoval
"Není." odpověděla Linda
"Vážně? Já viděl něco jiného."

Linda se podívala na Toma a chystala se k odchodu. Ten jí však chytil za paži.

"Kam tak spěcháš?"
"Domů." Linda se snažila, aby jí pustil, ale Tom byl silnější. Proti němu neměla vůbec žádnou šanci
"Řekl jsem Ti, aby jsi tak nespěchala." pokračoval Tom
"Chceš napít?" zeptal se jí a podával jí láhev vodky
"Ne, díky." Linda zavrtěla hlavou
"Tome, přestaň. Nech mě být a okamžitě mě pusť." Linda pochopila o co Tomovi jde

Tom se jenom zasmála srazil jí na slámu.

"Hele, kočičko, neříkej mi, že jsi s tím nafoukaným mladíkem nic neměla. Když můžeš s ním, můžeš i se mnou. Tak se laskavě koukej svlíknout." přikázal jí

Linda se pokusila vstát a utéct, ale Tom jí nehodlal pustit. Znova jí srazil k zemi. Začal se po ní sápat a rozepínat košili. Linda se snažila bránit ze všech sil. Pěstí ho udeřila do obličeje a nohou kopla do rozkroku. Tom tohle nečekal. Svalil se na bok a Linda měla možnost vyběhnou ze stáje. Utíkala co jí síly stačily. Byla už tma a ona neviděla ani na krok. Když se Tom vzpamatoval, rozběhl se za ní. Linda utíkala kolem řeky k dřevěnému domku, kde bydlel Mark s manželkou. Když se blížila úzkou cestičkou k domů, uviděla rozsvícená okna. Zastavila se a okamžitě se rozplakala. Nevěděla, co jim poví, až u nich zaklepe na dveře. Tom Lindu dostihl a opatrně se k ní přiblížil. Věděl, že kdyby Linda vše Markovi pověděla, bylo by zle. Vzal do ruky kámen, který ležel na kraji cesty a Lindu uhodil prudce do hlavy. Okamžitě ztratila vědomí. Tom kámen rychle zahodil a utíkal zpět na ranč. Mark jí zahlédl oknem a okamžitě spěchal k ní. Donesl jí dovnitř, položil na postel a šel zavolat lékaře. Jana zatím seděla u Lindy a omývala jí obličej studenou vodou. Linda se však neprobrala.

Uběhlo celých pět dní, než se Linda probrala v bezvědomí. Ležela v posteli a kolem dokola nebylo nic, jen bílé stěny.

"Dobrý den, Lindo. Tak konečně jste se probrala. Jak se cítíte." zeptala se vlídně lékařka
"Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?" zeptala se zmateně Linda
"Vy si na nic nepamatujete?" ptala se dál mladá lékařka
"Ne, na nic si nevzpomínám." odpověděla Linda
"Lindo jste v nemocnici. Měla jste menší nehodu. Někdo Vás silně uhodil do hlavy. V bezvědomí jste byla celých pět dní."
"Já si na nic nemůžu vzpomenout. Vážně si z té události nic nepamatuji."
"To nic. Uklidněte se. Časem se Vám paměť zase vrátí. Jen tomu dejte čas." uklidňovala jí lékařka

Linda ležela tiše v posteli a dívala se z okna. Po dalších třech dnech jí pustili domů. Stále si nic nepamatovala. Když se vrátili na ranč, nikdo z rodiny s ní nemluvil. Matka pro ní měla jen pohrdavý pohled a obvinění. Když byla Linda v nemocnici, Tom všem navykládal, že se ho Linda snažila ve stáji svést. Samozřejmě mu všichni uvěřili. Když přišla za Lindou do pokoje, měla pro ní jen slova plné urážek.

"Lindo, vem si svoje věci a odejdi. Ve svém domě Tě nechci, rozuměla si?" řekla matka pohrdavým hlasem
"Nechci odejít. Je to přece i můj domov. Co jsem udělala špatného?" ptala se Linda
"Ne, od dneška už to není Tvůj domov."
"A co otec? Půjdu si s ním promluvit." řekla Linda
"Ne, to teda nepůjdeš. Nepřeje si to. Stydí se za Tebe."
"Ale to nejde." bránila se dál Linda
"Tady máš peníze, které pro Tebe Tvůj otec ušetřil. Odejdi a už se na ranči neukazuj." matka podala Lindě peníze a odešla z pokoje.

Linda chvíli seděla na posteli a nevěděla, co se stalo. Nakonec si utřela uslzené oči a zabalila svoje věci. Když vyšla na verandu, nikdo se s ní nepřišel rozloučit, ani matka, ani otec. Naposledy se ohlédla a vydala se k domů svých přátel. Doufala, že alespoň pár dní bude u nich, než si rozmyslí, jak dál naloží ze svým životem.


Paddy neměl vůbec tušení, co se po jeho odjezdu na ranči odehrálo. Celý koncert myslel jen na Lindu. Nikomu neřekl, že se byl na ranči podívat. Bylo to jeho tajemství. Celou cestu zpět do Německa seděl u okna a zíral na cestu.

Die Kelly Family Bei TV Total 06.05.08

9. května 2008 v 18:18 youtube
Tak Martin nám to ve stručnosti přeložil a za to jsem mu vděčná ;-) protože já a němčina......no radši bez komentáře :-))))))))))) Takže Danke bitte schön
Něco z obsahu:
Patricia odpověděla na otázku, co se jí stalo že má hole: přehnala to s tancováním-nehoda, řekla že to je už skoro OK- žertovala, že je placena za zpěv a ne za tanec.

Promluvili i o úspěšné GOOD NEWS TOUR v kostelích.

Joey poznamenal, že Paddy je v klášteře- žije jako mnich a studuje teologii ve Francii. Promluvil i o sportu- o ultramaratonu v Jižní Americe, i o závodech aut.

Nakonec zazpívali s Kathy Morigan a Stefan Raab si s Joeyem "skočil".

Vzpomeň si, prosím! 3.díl

6. května 2008 v 18:53 | Zuzka:-) |  Příběhy
3. díl

Týden uběhl velice rychle. Kellyovi se mezitím naučili dobře jezdit na koni. Když měl Paddy a Linda čas, jezdily na dlouhé projížďky po krajině. V pátek byl na ranči opravdový zmatek. Vše se chystalo na zítřejší svatbu, která měla být pro všechny velkou událostí. Linda celý den pomáhala matce a babičce v kuchyni. Pekla jablkové koláče, škubala kuřata, vařila šunku, plnila velká zralá rajčata nádivkou z vlašských ořechů a bazalky. Když vše dodělala, měla pocit, že svým dílem jim hodně přispěla a teď by se jim akorát pletla pod nohy a poslouchala Moniku, jak neustále ječí něco na bratra. Byla ráda, když se z kuchyně nepozorovaně vytratila a utekla. Utíkala k řece, aby byla alespoň na krátký okamžik sama. Když se blížila k místu, nechtěně vyslechla rozhovor mezi Paddym a Maite.


"Už jsi Lindě řekl, že se zítra po svatbě vracíme do Německa?" ptala se Maite
"Ještě jsem k tomu neměl příležitost." odpověděl Paddy
"Jak to, že neměl? Poslední týden jste spolu trávily hodně času." divila se Maite
"To ano, ale je pro mě těžké říct jí, že odjíždím."
"O Katrin ses také nezmínil, že?" pokračovala dál Maite
"Ne, nic jsem jí neřekl."
"Paddy, ale, kdy jí všechno hodláš říct?"
"Maite, já sám nevím. Vím, že až odjedeme, nikdy už jí neuvidím. Každý budeme žít svůj život. Já v Německu a ona tady na ranči. Kdybych to tak mohl změnit."
"Já vím, že je to těžké, ale musíš jí to dneska říct." naléhala Maite


Linda stála opodál a tajně poslouchala. Když se dozvěděla, že Paddy má v Německu přítelkyni a že se zítra vrací, přišlo jí to líto. Nevěděla, proč jí říkal, že jí miluje, když odjede a nikdy se nevrátí. S lesknoucíma se očima se vrátila zpět na ranč. Odešla do svého pokoje, kde si lehla na postel a tiše brečela do polštáře. Po celý zbytek dne zůstala u sebe v pokoji. Matce namluvila, že jí není dobře. Naštěstí jí uvěřila a nechala jí být. Zítra však musela od rána pomáhat v kuchyni a sestře. Paddy ten den Lindu vůbec neviděl. Když mu ostatní řekli, že jí není dobře, přemýšlel, jestli jí náhodou někdo neřekl pravdu. Aby to mohl zjistit, musí se na to zeptat Lindy.
Druhý den se Lindě vstávalo velmi těžce. Celé tělo jí bolelo, měla unavené, červené, ubrečené oči. Nakonec se přece jen oblékla a vydala se za babičkou do kuchyně, která pro ní měla příkazy.

"Lindo, prosím, nakrájej šunku." přikázala jí hned, když jí viděla vcházet do kuchyně

Linda se beze slova pustila do práce a zanedlouho ucítila ostré plácnutí po zadku. Byl to samozřejmě její bratr Filip. Drze si vzal kus šťavnaté šunky a Linda ho plácla přes prsty.

"Jestli si příště nedáš pozor, tak Ti ty prsty uříznu." zamávala žertovně nožem

Stačilo málo a Filip jí okamžitě vyvedl z míry. Neustále jí pošťuchoval. Najednou do kuchyně přišla Monika a pištivým hlasem křičela na matku, že si nemůže ani pořádně vysušit vlasy, protože v koupelně není ani jeden suchý ručník. Matka se snažila Moniku trochu uklidnit a přikázala Lindě, aby jim šla pomoc. Matka s Monikou a s Lindou za zády odešla do pokoje aby jí pomohla pořádně vlasy vysušit.

"Jak se mám vdávat, když je tady takový kravál a nepořádek." naříkala Monika ve svém pokoji
"Lindo, ustel postel." řekla matka přísně a šla Monice pročesat vlasy

Linda pečlivě uhladila prostěradla a přikryla je těžkým přehozem. Matka kartáčovala Monice vlasy a o něčem hovořily. Linda je mlčky pozorovala a čekala na další příkaz od matky. Když dohovořily, požádala matka Lindu, aby pomohla Monice s oblékáním. Sama pak s pokoje odešla dohlédnout na přípravy do kuchyně. Když pomohla sestře s oblékáním, sama se šla také převléct. Bylo už na čase, obřad měl za hodinu začít. Měl se konat v nedalekém kostele.


Obřad byl krátký a příjemný. Monika vypadala ve svatebních šatech půvabně a Tom se v modrém obleku tvářil nervózně. Linda byla jediná družička na svatbě. Měla na sobě jednoduché bílé šaty, ve kterých vypadala překrásně. Na Paddyho se však ani jednou nepodívala. Když se Paddy v kostele díval na Lindu, jak tam ostýchavě stojí, sevřelo se mu srdce. Stála tam jako laň, ve vlasech se jí lesklo slunce, oči měly barvu oblohy. Paddy věděl, že nemá smysl bojovat s tím, co k Lindě cítí. Svatba proběhla hladce, po obřadu chvíli hosté stáli před kostelem a povídali si. Všichni novamamželům gratulovali. Poté opět vyrazili na ranč, kde se měla konat svatební hostina. Jakmile dojeli domů, matka se okamžitě chopila vlády v kuchyni a vydávala příkazy pomocníkům, aby nosili podnosy a talíře ven na prostřené stoly. Jejich ženy měli za úkol servírovat jídlo a sklízet a mýt nádobí. Stoly se prohýbaly pod krůtami, kuřaty, šunkou, zeleninovými saláty, ovocnými koláči a obrovským svatebním dortem, který byl na zvláštním stole. Lindě se zdálo, že mají jídla pro celou armádu. Linda stála jako obvykle opodál.Neměla náladu se bavit. Paddy se chvíli bavil s otcem Lindy a potom si šel nalít trochu vína. Povídal si s několika hosty a posléze poodešel do stínu stromů. Stál tam sám a vnímal okolní přírodu. Když zavřel oči, měl pocit, jako by se ocitl ve Francii. Ucítil, že ho někdo upřeně pozoruje. Když se otočil, spatřil Lindu.


"Ahoj." promluvil jako první. Linda mu však neodpověděla
"Bavíš se dneska dobře?" věděl, že to byla hloupá otázka
Linda se na něho dívala dál bez jediné slova. Paddy jí chtěl obejmout, políbit, ale neodvážil se.
"Kdy odjíždíš?" zeptala se najednou Linda
"Už brzy. Každou chvíli. Jak to víš?"
"Nechtěně jsem vyslechla včerejší rozhovor mezi Tebou a Tvou sestrou."
Paddy smutně přikývl, vlastně ho to nepřekvapilo. Už delší to tušil. Obával se toho už od začátku. Hodně těžko na tohle hledal odpověď.
"Vrátíš se někdy?" zeptal se Linda
"Chtěl bych se vrátit, ale nemůžu to slíbit."

Linda pouze přikývla a snažila se projít kolem Paddyho. Ten jí chytil za ruku a otočil k sobě.

"Rád bych Ti všechno vysvětlil."
"Nemusíš mi nic vysvětlovat. Vlastně o to nestojím. Už se zřejmě neuvidíme, tak Ti přeji příjemnou cestu domů."

Linda pustila jeho ruku a odcházela domů. Paddy se dlouho za ní díval. Lindu zahlédl těsně před odjezdem Stála na verandě s matkou. Naposledy se na něho podívala, ostýchavě se usmála, zamávala na pozdrav a odešla.


Za několik minut Paddy seděl v autobuse při zpáteční cestě do Německa a myslel na dívku, kterou potkal na ranči. Věděl, že jeho život se odehrává daleko od údolí. Celou cestu si opakoval její jméno, jako by se bál, že ho zapomene.

An Angel - Duisburg 29.04.08

4. května 2008 v 15:13 | suzanne831 |  youtube
Našel by se někdo, kdo by přeložit to, co říká Patriška před tím než začne zpívat prosím? díky
Vím, že tam říká něco o Paddym a o klášteře, ale nějak souvislá věta mi uniká...

Cesta Kelly Family ke slávě

4. května 2008 v 12:15 | Pop Expres |  Magazines
Doma jsem vyštrachala nějaký články z POP EXPRESU, měl to být příběh na pokračování, ale mám z toho jen pár dílů, tak aspoň to vám sem dám....