Červen 2008

Vzpomeň si, prosím! 10. díl

30. června 2008 v 9:55 | Zuzka:-) |  Příběhy
10.díl
Když Paddy přišel domů, Katrin už na něho čekala v obývacím pokoji. Překvapilo jí, že ho nenašla doma.
" Kde jsi byl, miláčku? " zeptala se ho klidným, ale přísným hlasem
" Byl jsem venku s kamarádem. Trochu se to protáhlo a tak jsem u něho přespal." odpověděl dost nervózně
" Jsi zatraceně špatný lhář, Paddy. Co se stalo minulou noc? Když jsem odjížděla, všechno bylo v pořádku."
Oběma bylo jasné, že se od té doby něco změnilo, ale jen on věděl co. Věděl také, že jí to musí říct. Katrin si na okamžik vybavila dívku, kterou potkala a na Paddyho výraz. Vypadal tehdy, jako by měl omdlít.
" Nechceš mi něco říct?" podívala se na něj, ale on dlouho hledel přímo před sebe
" Nemůžu si Tě vzít." sám nevěřil, že ta slova vyřkl. Ale ještě neuvěřitelnější byla reakce Katrin
" Můžeš mi říct proč?"
" Tím si nejsem jistý." nechtěl jí říct, že jí nemiluje. Bylo to příliš kruté a nebylo to vůči ní fér. Nemohla za to, že není Linda. Nebyla to její chyba, že neslyšel hromy a blesky, když se s ní poprvé setkal. " Vím jen, že nemůžu. Nikdy bychom nebyli šťastní."
Katrin na okamžik vypadala pobaveně " To je ta nejhloupější věc, jakou jsem kdy slyšela. Nemyslela jsem si, že jsi takový zbabělec."
" Co to s tím má společného?"
" Všechno. Prostě jsi jen dostal strach."
" Katrin, není to tak jednoduché." nechtěl jí říct, že miluje Lindu. V té chvíli se cítil jako blázen, protože to nedokázal vysvětlit ženě, se kterou byl zasnoubený.
" Je to jednoduché. Nejlepší bude předstírat, že jsme tenhle rozhovor nikdy nevedli." řekla chladně Kartin
" Jsi ještě větší blázen než já."
" Fajn. Tím víc se k sobě hodíme, ne?"
" Právě že nehodíme! Nejsem takový, jakého mě chceš, a nikdy nebudu. Nechci stejné věci jako Ty. Chci rodinu, děti a Ty slávu, bohatství a důležitost. Chci jiné věci." dokončil téměř zoufale
" A co já, když o tom tak mluvíme? Jaké mám já nedostatky? Protože ve skutečnosti jde o to, ne? Katrin vždy byla dost chytrá na to, aby odhalila jádro problému
" Nepotřebuješ mě."
" Jistě, že Tě potřebuji. Ale nemusím Ti to pořád připomínat. A taky Tě miluji, jestli Tě to zajímá. Nikdy ale nebudu předstírat že věřím v zázraky. To je asi všechno, co chci. Je to tak strašné?" ptala se už naštvaně
" Není to strašné. Jenže, já chci něco jiného. Copak mě neposloucháš? Je Ti to jedno?" Paddy začínal být rozčílený
" Není mi to jedno, ale nemám v úmyslu Ti zamávat kapesníčkem. Myslím, že minulou noc se něco stalo, ale já nebudu zjišťovat co. Nechci to slyšet. Navíc tenhle rozhovor považuji za ukončený." Katrin se poté zvedla a odešla do svého pokoje
Když se ani po třech dnech neobjevilo nic v novinách o zrušení svatby, Linda přestala doufat. Věděla, že se Paddy pozítří ožení a ona s tím nic nemůže udělat.
Den přes svatbou se u rodičů nevěsty konala recepce. Katrin v růžových saténových šatech doslova zářila. Nikdy jí to tolik neslušelo, jako v posledních dnech. Vlasy teď nosila delší, vyčesané do uzlu, takže odhalovali úžasné naušnice, které jí rodiče věnovali ke svatbě. Paddymu koupili hodinky.
Druhý den nastal tolik očekávaný den D. Svatba se konala v poledne. Nevěsta měla přijet v dědečkově rolls roysu, který byl udržován v dokonalém stavu. Katrin měla na hlavě korunku posázenou perličkami, ze které splýval francouzský závoj. Bílé krajkové šaty dávaly viniknout její štíhlé postavě. Vypadala nádherně a otec při pohledu na ní potlačoval slzy. Jen Paddy se cítil tak nějak svázaný.
Tu noc před svatbou Linda nedokázala usnout. Pořád myslela na Paddyho. Za žádnou cenu ho nechtěla ztratit. Tím si byla stoprocentně jistá. Najednou dostala bláznivý nápad. Vsadila všechno na jendu kartu. Rychle se oblékla a podívala se na hodiny. " Do kostela je to normální chůzí půl hodinky, ale když poběžím zvládnu to za dvacet minut." říkala si pro sebe v duchu. Celou cestu utíkala, jako o závod a v duchu se modlila, aby přišla včas.
Katrin kráčela pomalu k oltáři a Paddy jí pozoroval. Srdce mu tlouklo. Okamžik, na který všichni čekali, konečně nadešel. Vypadala půvabně. Za chvíli se stane jeho ženou, navždy. Kněz poté všechny přívítal a začal s proslovem. Katrin ho pozorně poslouchala a tu chvíli si užívala. Byl to vlastně její den. Jen Paddy se v duchu modlil, aby našel sílu, říct jí " NE".
Když kněz došel k části, kde se ptá, zda někdo ví, proč by tito dva mladí lidé neměli být oddaní, ať nyní promluví, nebo ať mlčí navždy.... v kostele zavládno hrobové ticho. Najednou se však otevřeli dveře a v nich stála dívka, která zakřičela:
" Miluji Tě!"

Vzpomeň si, prosím! 9. díl

28. června 2008 v 13:33 | Zuzka:-) |  Příběhy
9.díl
Od toho osudného telefonátu Paddy o Lindě už neslyšel. Přesto ho čas od času přepadly tísnívé myšlenky na Lindu. Snažil se je potlačit, protože nemělo smysl trápit se pro ni. Udělal správnou věc, přesvědčoval se téměř denně.
Linda po rozhovoru s Paddym začala častěji chodit do práce, zůstávala tam pozdě do noci a ráno vždy přicházela jako první. Snažila se zapomenout na Paddyho. Zjistila, že jí v tom práce velice pomáhá.
Nastal květen a paní Hansenová dohlížela na poslední přípravy k chystané svatbě. Obřad se konal v místním kostele, jak si Katrin přála, a svatební recepce byla plánována v jednom luxusním hotelu. Na svatbu bylo pozváno přibližně sed set hostů.
V červnu odletěla Katrin na pár dní za svojí kamarádkou, která se nemohla svatby zůčastnit. Obřad se měl konat za týden, sedmnáctého června, a na svatební cestu se chystali na Havaj. Bylo to přání Katrin. Celý týden Paddy bloudil po domě sám, najednou nevěděl, zda dělá správnou věc. Myslel na Lindu ve dne v noci. Byla tak blízko a on jí zoufale toužil vidět.
Linda ten večer nemohla usnout, rozhodla se, že se ještě teď půjde projít. Navlékla si džínsy, které měla přehozené přes postel a košily. Linda prochodila půlku města. Nakonec se posadila do blízkého parku, aby si trochhu odpočinula, než se vydá na zpáteční cestu domů. Když se chystala k odchodu, ozval se za ní hlas, který tak dobře znala.
" Ahoj Lin, taky nemůžeš spát?"
Když se Linda otočila, spatřila Paddyho.
" Paddy? Co tady děláš?" ptala se zmateně
" Nemohl jsem usnout, tak jsem si řekl, že se půjdu projít. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Tě tady potkám." dokončil Paddy větu
" Měl by jsi začít věřit na náhody. Jenže já už budu muset jít. Je pozdě. Tak se měj." Linda se s ním snažila co nejrychleji rozloučit
" Můžu Tě doprovodit? Nechci, aby jsi šla sama. Je pozdě." Paddy neměl v úmyslu nechat jí odejít
Linda neměla sílu Paddyho odmítnout. Chtěla s ním strávit třeba i poslední minutu " Tak dobře." souhlasila nakonec
Paddy se na Lindu usmál, chytil jí za ruku a pomalu se vydal k jejímu domovu.
" Musí to být výjímečná žena, když se s ní hodláš oženit." řekla po chvíli ticha Linda
" Je to úplně jiné, než co k sobě cítíme my dva. Nemá to takové kouzlo." odpověděl Paddy
" Tak proč to děláš?" Linda tomu přestávala rozumět
" Po pravdě řečeno, nejsem si jistý. Možná proto, že by bylo strašně složité to neudělat. Nechci jí ublížit."
" To není důvod oženit se." Paddy to věděl, ale nedokázal k tomu nic říct
" Lin, nevím, co Ti na to mám říct." řekl Paddy teprve ve chvíli, když se zastavili před vchodem do domu
Linda sklonila hlavu a přemýšlela o tom, co řekl. "Přála bych si, abych měla odvahu poslat Tě pryč." řekla se sklopenou hlavou
" Půjdu, jestli si to přeješ. Udělám, co budeš chtít. Opravdu to chceš, Lindo?" díval se na ní a prsty jí pohladil po tváři
Když k němu opět vzhlédla, uvědomila si, že jí ani tak nezáleží na tom, jestli se bude za pár dní ženit. V té chvíli byl její.
" Ne, nechci to. Možná je tohle všechno, na co mám právo." poté se Linda usmála, vzala ho za ruku a vedla ke schodům do domu.
Když ho vedla za ruku do svého pokoje, cítil se jako kluk. Díval se na její hřívu vlasů a ladné, štíhlé tělo. V pokoji se na Paddyho usmála a posadila se na hranu postele. Sedl si vedle ní a políbil jí. Byl to nežný polibek plný touhy.
" Tolik Tě miluji..." šeptal jí do vlasů mezi polibky
Linda mu polibky vášnivě oplácela. Pomalu ho začala vyslékat z oblečení. Paddy Lindu vzal do náruče, jemně jí položil na postel a svlékl jí. Poznal, že je stydlivá, nechtěl jí přivést do rozpaků. Přál si, aby pro ni všechno bylo dokonalé, aby to byl okamžik, který oba budou chránit jako poklad. Byla ještě krásnější, a když do ní nakonec vnikl, oba tiše zasténali. Zmítala se mu v náručí a Paddy jí nekonečně dlouho líbal a šeptal slova lásky. Když bylo po všem, tiskl jí k sobě, jako by je už nic nemohlo rozdělit. Ležela mu v objetí, ale náhle si Paddy všiml, že jí po tváři stéká slza.
" Lin, co je Ti? Lituješ toho?" ptal se Paddy zmateně
" Nelituji." odpověděla
" Tak co Ti je?" ptal se dál zmateně
Linda se na něj váhavě zadívala. Bála se, co si o ní bude myslet, až mu řekne, co chtěl Tom udělat. Jenže Paddy to už věděl. Nakonec usoudila že mu může důvěřovat a začala mu vše vyprávět. Paddy nehnutě ležel a svíral jí v náručí. Když skončila oči mu opět planuly hněvem.
" Lin, já už tohle vím. Mluvil jsem s Markem. Vše mi řekl a také mě poprosil, abych Ti nic neříkal. Moc mě mrzí, že jsem tak nezůstal. Kdybych tam byl, neudělal by to. "
" Zapomeň na to. Je to pryč. Mám Tebe a to je pro mě to nejdůležitější." odpověděla a ještě víc se k němu přitiskla
Tu noc mu spala v náručí, tiše oddechovala jako dítě s hlavou na jeho rameni. Paddy nebyl nikdy v životě šťastnější. Ráno se s Lindou rozloučil a vydal se domů za Katrin odhodlaný povědět jí, že si jí nevezme.

Vzpomeň si, prosím! 8. díl

24. června 2008 v 12:51 | Zuzka:-) |  Příběhy
8. díl
Následující týden Linda prošla všechny známé památky, které chtěla shlédnout. Často myslela na Paddyho, ale rozhodla se, že už se s ním víckrát nesetká. Nevěděla, co od něho může čekat. Pořád se jí honila v hlavě věta, kterou Paddy řekl. Věděla, že se může zeptat Marka, až se vrátí do Německa, ale nechtěla. Neměla odvahu se ptát na svojí minulost. Možná tak trochu ze zbabělosti, možná si už nikdy nechtěla vzpomenout na bolestné vzpomínky, které jí k ranči poutají. O dva dny později Linda seděla v letadle a vracela se do Neměcka. Paddy o tom však neměl ani tušení.
Když ani po dlouhém týdnu Paddy Lindu nepotkal, smířil se s danou situací. Často na ní myslel, ale byl odhodlaný pokusit se o čestný vztah s Katrin. Po třech letech si to zasloužila. Do Vánoc Paddy absolvoval nespočet koncertů, při kterých se snažil nemyslet na Lindu. Každému se zdálo, že svůj vztah s Katrin mají vyřešený, alespoň se vždycky tak tvářil. O Lindě už od toho malého střetnutí v Paříži neslyšel, a navíc měl dojem, že Linda s ním nechce být ve styku. O Vánocích Paddy Katrin požádal o ruku. Celá rodina měla z nadcházející svatby ohromnou radost. Svatba byla stanovemá přesně za šest měsíců, na červen.
Linda strávila poklidné Vánoce v kruhu Markovi rodiny. Pomáhala v ordinaci a práce jí nesmírně bavila. Dokonce našla odvahu se Marka zeptat na svojí minulost. Mark jí pečlivě vyprávěl, co se přihodilo a Linda si postupem času na určité věci začínala vzpomínat. Dokonce si vzpoměla na procházky s Paddym. Najednou jí všechno dávalo smysl. Už chápala, proč se na ní Paddy tak dívalTeď už věděla, proč jí srdce tak divoce tlouko, když jí držel za ruku. Miluje ho ještě víc než předtím. Neustále myslela na to, že Paddymu napíše, ale neudělala to.
Začátkem března vyšlo v novinách oznámení o zasnoubení Paddyho a Katrin. Paddymu to najednou připomělo krutou realitu. Třeba by měl opravdu Lindu pustit z hlavy. Při pomyšlení, že by se jí měl vzdát ho bolelo srdce.
Tentýž den si Linda četla oznámení v novinách. Najednou měla pocit, že se jí ruce proměnily v kusy ledu. Položila noviny zpátky na stůl a nevěřícně zírala do talíře. Pamatovala si všechno, co jí tenkrát u řeky říkal, a srdce jí bolelo. Ona mu věřila a on jí lhal.
Za dva dny Paddy zavolal Markovi na ranč a požádal ho o telefonní číslo na Lindu. Mark napřed odmítl, ale nakonec Paddymu číslo nadiktoval. Z jeho hlasu poznal, jak je Paddy zoufalý. Sotva Paddy položil sluchátko, okamžitě vytočil číslo k Lindě domu.
" Ano?" ozvalo se na druhém konci
" Lindo?" byl to jeho hlas, zavřela oči a dlouho neodpověděla. Paddy opakoval její jméno, jeho hlas zněl nešťastně
" Ano?"
" Tady je Paddy."
" Blahopřeju." srdce se mu na okamžik zastavilo, ale hned věděl, o čem Linda mluví
" Já....nevím, jak to mám vysvětlit a kde začít."
" Nemusíš nic nic vysvětlovat." chtěla se na něho hněvat a na chvíli se jí to podařilo, ale nyní cítila jen smutek
" Nic mi nedlužíš." pokračovala dál Linda
" O to nejde. Lindo, miluji Tě." věděl, že je hrozné jí říkat takovou věc, když se zrovna dočetla v nocinách o zasnoubení.
" Nedělej to ještě těžší."
" Chci jen, aby jsi to věděla. Naše životy byly příliš vzdálené. Nikdy jsme neměli šanci se lépe poznat." Paddy věděl, že je to chabá a nesmyslná výmluva, ale nevěděl jak dál, byl v koncích. Když slyšel Lindin hlas, zatoužil jí opět držet v náručí.
" Můžu Ti někdy zavolat, Lin." pokračoval Paddy po chvíli ticha
" Ne. Budeš se ženit. Nechci, aby jsi mi volal nebo psal. Jenom by mi to připomělo, co jsem nikdy neměla. Sbohem, Paddy. " sluchátko v Paddyho ruce ztichlo. Zavěsila.
Za dva týdny Paddy Lindě napsal dopis, aby jí řekl, jak moc ho to mrzí a co pro něj znamená, ale dopis přišel zpátky neotevřený. Linda se snažila na Paddyho zapomenout. Pamatovala si přesně barvu jeho očí, vůni jeho vlasů, dotek jeho rtů a jeho rukou, zvuk jeho hlasu. Najednou musela na všechno zapomenout. V duchu své city k Paddymu proklínala.

Vzpomeň si, prosím! 7. díl

21. června 2008 v 20:48 | Zuzka:-) |  Příběhy
7.díl
Paddy sotva dýchal, když se Linda k němu otočila. Byla ještě krásnější, než si jí pamatoval a vypadala o pár let starší. Na sobě měla bleděmodré šaty. Tělo obepnuté šaty prozrazovalo křivky, o kterých neměl Paddy ani tušení. Navíc měl pocit, že každou chvíli omdlí.
" Nezlobte se, ale Vy mě znáte?" zeptala se nejistě Linda
Paddymu trvalo pár vteřin, než se vzpamatoval " Já, ....moc se omlouvám. Někoho mi připomínáte." Paddy zvolil neutrální taktiku, nechtěl jí hned říct, kdo je. Mohlo by jí to vyděsit. Ví, že si na nic nepamatuje a rozhodně neměl v úmyslu jí polekat.
" Aha, já jen, že jste na mě tak divně koukal." pokračovala dál Linda
" Ještě jednou se omlouvám. Já jsem Paddy." řekl Paddy a podával Lindě ruku
" Linda, těší mě. Jsi ve Francii dlouho, Paddy?"
" No, nějaká ta chvíle to už bude." odpověděl Paddy a duchu byl rád, že se s ním Linda baví
" Já jsem přijela jen na pár týdnů. Chci si dát pár věcí do pořádku a také si prohlídnout Francii."
" No, pokud by jsi nic nenamítala, mohl bych Ti dělat průvodce?" Paddy hodlal vyučít každé příležitosti
" Nerada bych Tě obtěžovala. Určitě tady nejsi sám a já nechci narušit Tvoje plány." bránila se Linda
" To je nesmysl. Já žádné plány nemám, můžeš být klidná. Takže, kam chceš jít teď?" zeptal se Paddy
" Dneska už jsem unavená, ale zašla bych si ráda na zmrzlinu."
" To je výborný nápad. Tak jdeme." zavelel Paddy
Linda se usmála a Paddyho následovala. Cestou si ho prohlížela. V duchu jí něco říkalo, že už ho někde viděla. Když byla v Paddyho blízkosti, srdce jí tlouklo na poplach a ona si to nedokázala vysvětlit. Když se mu podívala do očí, měla pocit, jako by jí chtěl něco řict, ale ona zatím nedokázala rozpoznat co.
O kousek dál na rohu ulice si Linda koupila zmzlinu a Paddy také. Paddy chtěl zaplatit i za Lindu, ale ona odmítla. Zmrzlina rychlé tála a Linda jí lízala v předklonu, aby se nepotřísnila. Paddy jí se smíchem pozoroval.
" Co je tady k smíchu?" ptala se vesele
" Nic, vážně." odpověděl Paddy
" Tak proč se mi směješ, co?" dobírala si ho Linda a začala se smát také
" Víš co, tady je lavička. Pojď se posadit." navrhl Paddy
" To je dobrý nápad."
Když se Linda posadila, usmála se na malou holčičku, která jí pozorovala. " To vypadám tak legračně?" ptala se Linda Paddyho
" Ne, vypadáš krásně, stejně jako na ranči." odpověděl Paddy. Vůbec si neuvědomil, co řekl
Lindě v tu chvíli vypadla zmrzlina z ruky. Vzpřímila se na lavičce, pak se náhle postavila a zadívala se na Paddyho. Paddy pochopil, že to, co řekl byla chyba. Mlčky se dotkl její ruky. Linda se chtěla odtáhnout, ale nemohla.
" Lindo, prosím, vyslechni mě." musel s ní mluvit alespoň jednu minutu
" Proč jsi se zmínil o ranči? Nikdy jsem Ti o něm nevyprávěla?" Linda začínala být zoufalá
" Lin, prosím, posaď se. Já Ti všechno vysvětlím." Paddy se snažil Lindu uklidnit
Když se Linda dívala na Paddyho, nevěděla, co si má myslet. Teprve před nějakou chvílí ho potkala a on už se zmínil o ranči. Srdce jí říkalo " Zůstaň, vyslechni si ho", ale rozum velel jinak. Dostala strach. Vymanila svojí ruku z Paddyho dlaně a rozběhla se pryč. Paddy se rozběhl za ní, snažil se jí dostihnout.
" Lindo, počkej." volal na ní
Paddy jí dostihl dřív, než doběhla k silnici. Linda se otočila a podívala se na něho očima plnýma smutku.
" Nech mě být, Paddy. Nevím, kdo jsi. Naháníš mi strach." Linda se poté otočila a utíkala zpět do hotelu.
Paddy náhle poznal, že jí tenkrát při poslední návštěvě ranče neměl opouštět. Nikdy by nedovolil, aby se Lindě něco stalo. Paddy se za Lindou díval tak dlouho, dokud mu nezmizela z očí. Poté se i on pomalu vydal zpátky. Ohromilo ho, jak moc mu chybí. Každá hodina bez ní byla mučivá.

Vzpomeň si, prosím! 6. díl

14. června 2008 v 20:13 | Zuzka:-) |  Příběhy
6.díl
V sobotu ráno přišel Paddy k snídani a nenuceně se bavil s Angelem u míchaných vajíček, opečené slaniny a kávy. Katrin snídala ve svém pokoji a s Paddy se viděla až odpoledne. O Lindě se už nezmínila, ale Paddy mezi nimi cítil napětí. Paddyho večer čekal poslední koncert a zítra ráno odlétá na dva měsíce do Francie nahrát nové CD. Paddy věděl, že nebude mít šanci znova Lindu vidět. Celý den o tom přemýšlel a odpoledne zavolal na ranč. Na ranči to zvedl jeden otcův pomocník, který se představil jako Mark. Když mu Mark řekl vše, co se na ranči událo, Paddy měl takový vztek a chuť Toma zabít, že měl co dělat, aby se udržel. Když dotelefonoval, vrátil se do obývacího pokoje ke Katrin.
Večerní koncert proběhl podle plánu. Písnička střídala písničku, Paddy dostával publikum do varu svým dokonalým "tanečním uměním". Koncert trval celé dvě hodiny. Když koncert skončil, Paddy si pořádně oddychl. Celou dobu myslel na Lindu a na to, co se stalo. Vůbec si neuvědomil, že s ním na koncertě byla i Katrin. Došlo mu to ve chvíli, kdy na něho v šatně promluvila.
" Ten koncert byl naprosto úžasný. Jsem na Tebe pyšná, lásko!" s těmi slovy ho Katrin objala kolem krku
Paddy znechuceně její ruky odtrhnul " Katrin, nech toho. Jsem utahaný." odpověděl Paddy podrážděně
" Dříve Ti to nevadilo." řekla jedovatě Katrin
" Ale teď mi to vadí." Paddy se otočil a dál se o Katrin nezajímal
Poté, co Paddy se sourozenci přijel domů, okamžitě odešel do svého pokoje. Osprchoval se a zalezl do postele. Neměl náladu na Katrin, vlastně byl rád, že s ním nemluví. Věděl, že za ním nepříjde a to mu vyhovovalo. Nemusel alespoň předstírat, že spí. Chtěl být sám. Pořád myslel na Lindu. V duchu si říkal, že je to bláznoství.
Když v něděli ráno přišel Paddy do jídelny, všichni už seděli u stolu. Jeho sourozenci i Katrin. Paddy vypadal hodně unaveně. Po dvou hodinách spánku byl bledý a ospalý.
" Včera jsi musel usnout hodně rychle, když si za mnou ani nepřišel." poznamenala Katrin tiše
" Byl jsem hodně unavený." odpověděl Paddy, zatímco si naléval šálek kávy
" Já to chápu. V letadle se můžeš trochu prospat a dát si něco k pití. To Ti pomůže." řekla Katrin
Paddy však nic k pití nechtěl. Chtěl Lindu. Paddy byl rád, když se nakonec všichni vydali na letiště. Katrin s Paddym moc nemluvila, dokud neseděli v letadle. Vážně si ho prohlížela, protože cítila, že něco není v pořádku.
" Stalo se něco?" zeptala se potichu Katrin
Paddy jen nepřesvědčivě zavrtěl hlavou. Katrin poté odvrátila pohled a dívala se z okna. Byla rozladěná, ale už se ho na nic nevyptávala. Paddy jí pozoroval a cítil se provinile. Nemiloval jí. Nyní si tím byl zcela jistý. Miloval Lindu. Během letu měl pocit, že vzpomínky na Lindu ho doženou k šílenství.
Zatímco Paddy seděl v letadle a mířil do Francie, Linda stála v letištní hale a čekala až přistane Markovo letadlo. Už se ho nemohla dočkat.
" Ahoj Lin, páni, Ty jsi ještě víc krásnější." přivítal jí Mark
" Vítej, tam moc jsem se na Vás těšila. Kde je Jana?" ptala se Linda
" Zůstala doma. Poslední dobou jí není dobře, protože čekáme dítě, tak nechtěla riskovat." odpověděl Mark
" Tak to Ti z celého srdce gratuluji."
Když vyšli ven, jeho rodiče na ně čekali na parkovišti. Otec uložil Markovi zavazadla do kufru auta a společně odjeli domů. Doma se Linda posadila s Markem do kuchyně, aby se ho zeptala na ranč a na to, co se stalo.
" Lin, musím Ti něco říct." začal Mark smutně
" Marku, co se děje? Docela mě děsíš." řekla Linda
" Já nevím, jak Ti to mám říct. Je mi to líto, Lin. Tvůj táta před třemi týdny zemřel." řekl Mark jedním dechem
" Cože? To nemůže být pravda. Proč mi nikdo nedal vědět?" Linda měla v očích slzy
" Tvoje matka si to nepřála. Nechtěla, aby jsi přijela na pohřeb. Je mi to moc líto."
Linda jen přikývla, ale už nemohla nic dělat. " Kdo teď vede ranč?" zeptala se po chvíli
" Vede ho Tom, ale jestli mám být upřímný, tak ho vede od desíti k pěti. Tom o ranči nemá ani páru. Neví, jak ho vést. Dokonce propustil skoro všechny pomocníky."
" A co matka? Ta ví, jak se takový ranč vede?" divila se Lin
" Tvoje matka na všechno nestačí. Nechala Tomovi volnou ruku. Lindo, moc Tě prosím, vrať se zpátky na ranč."
" To nejde, nemůžu se vrátit, alespoň do té doby, než si na všechno vzpomenu." odpověděla Linda
Linda se chtěla Marka zeptat, co se vlastně stalo, že jí matka tak nenávidí, ale najednou jí to nepřišlo důležité. Odešla do svého pokoje, lehla si na postel, zavřela oči a myslela na otce. Toužila se vrátit do doby, kdy jí otec učil, aby vždy milovala místo, kde se narodila, aby na tohle nikdy nezapoměla. Chtěla vrátit čas, který je už minulostí. Celou noc ležela v posteli a přemýšlela o svém životě. Rozhodla se na pár týdnu někam odletět. Rozhodla se pro Francii. Když vyřídila vše potřebné, oznámila to svojí "náhradní" rodině.
Druhý den už Linda seděla v letadle a dívala se na ubýhající mračna. Po chvíli usnula. Když přistála, vzala si taxi a nechala se odvést do hotelu. V hotelu se ubytovala, převlékla, vytáhla mapu Francie, kterou si koupila v Německu a vydala se na prohlídku. Její první kroky směřovaly na Eiffelovu věž.
Také Paddy měl konečně pár dní volna. Poté, co strávil skoro celý týden v nahrávacím studiu, byl rád, že se může na chvíli vypařit a projít se po Paříži. Co ho těšilo nejvíc bylo, že Katrin jeho pozvání na procházku nepřijala. Poslední dobou to mezi nimi hodně skřípalo. Jen tak bez cíle se procházel ulicemi, když se najednou před ním objevila Eiffelova věž. Paddy se zastavil a s obdivem se na ní zadíval. Největší překvapení pro Paddyho však bylo, když se podíval před sebe. Paddy se ani nepohnul. Když se Linda otočila, málem zalapal po dechu.

Paddy & Angelo

14. června 2008 v 13:46 | scan by Emi |  Plakáty

Jimmy nakrátko!

14. června 2008 v 13:07 | scan by Emi |  Magazines