Vzpomeň si, prosím! 6. díl

14. června 2008 v 20:13 | Zuzka:-) |  Příběhy
6.díl
V sobotu ráno přišel Paddy k snídani a nenuceně se bavil s Angelem u míchaných vajíček, opečené slaniny a kávy. Katrin snídala ve svém pokoji a s Paddy se viděla až odpoledne. O Lindě se už nezmínila, ale Paddy mezi nimi cítil napětí. Paddyho večer čekal poslední koncert a zítra ráno odlétá na dva měsíce do Francie nahrát nové CD. Paddy věděl, že nebude mít šanci znova Lindu vidět. Celý den o tom přemýšlel a odpoledne zavolal na ranč. Na ranči to zvedl jeden otcův pomocník, který se představil jako Mark. Když mu Mark řekl vše, co se na ranči událo, Paddy měl takový vztek a chuť Toma zabít, že měl co dělat, aby se udržel. Když dotelefonoval, vrátil se do obývacího pokoje ke Katrin.
Večerní koncert proběhl podle plánu. Písnička střídala písničku, Paddy dostával publikum do varu svým dokonalým "tanečním uměním". Koncert trval celé dvě hodiny. Když koncert skončil, Paddy si pořádně oddychl. Celou dobu myslel na Lindu a na to, co se stalo. Vůbec si neuvědomil, že s ním na koncertě byla i Katrin. Došlo mu to ve chvíli, kdy na něho v šatně promluvila.
" Ten koncert byl naprosto úžasný. Jsem na Tebe pyšná, lásko!" s těmi slovy ho Katrin objala kolem krku
Paddy znechuceně její ruky odtrhnul " Katrin, nech toho. Jsem utahaný." odpověděl Paddy podrážděně
" Dříve Ti to nevadilo." řekla jedovatě Katrin
" Ale teď mi to vadí." Paddy se otočil a dál se o Katrin nezajímal
Poté, co Paddy se sourozenci přijel domů, okamžitě odešel do svého pokoje. Osprchoval se a zalezl do postele. Neměl náladu na Katrin, vlastně byl rád, že s ním nemluví. Věděl, že za ním nepříjde a to mu vyhovovalo. Nemusel alespoň předstírat, že spí. Chtěl být sám. Pořád myslel na Lindu. V duchu si říkal, že je to bláznoství.
Když v něděli ráno přišel Paddy do jídelny, všichni už seděli u stolu. Jeho sourozenci i Katrin. Paddy vypadal hodně unaveně. Po dvou hodinách spánku byl bledý a ospalý.
" Včera jsi musel usnout hodně rychle, když si za mnou ani nepřišel." poznamenala Katrin tiše
" Byl jsem hodně unavený." odpověděl Paddy, zatímco si naléval šálek kávy
" Já to chápu. V letadle se můžeš trochu prospat a dát si něco k pití. To Ti pomůže." řekla Katrin
Paddy však nic k pití nechtěl. Chtěl Lindu. Paddy byl rád, když se nakonec všichni vydali na letiště. Katrin s Paddym moc nemluvila, dokud neseděli v letadle. Vážně si ho prohlížela, protože cítila, že něco není v pořádku.
" Stalo se něco?" zeptala se potichu Katrin
Paddy jen nepřesvědčivě zavrtěl hlavou. Katrin poté odvrátila pohled a dívala se z okna. Byla rozladěná, ale už se ho na nic nevyptávala. Paddy jí pozoroval a cítil se provinile. Nemiloval jí. Nyní si tím byl zcela jistý. Miloval Lindu. Během letu měl pocit, že vzpomínky na Lindu ho doženou k šílenství.
Zatímco Paddy seděl v letadle a mířil do Francie, Linda stála v letištní hale a čekala až přistane Markovo letadlo. Už se ho nemohla dočkat.
" Ahoj Lin, páni, Ty jsi ještě víc krásnější." přivítal jí Mark
" Vítej, tam moc jsem se na Vás těšila. Kde je Jana?" ptala se Linda
" Zůstala doma. Poslední dobou jí není dobře, protože čekáme dítě, tak nechtěla riskovat." odpověděl Mark
" Tak to Ti z celého srdce gratuluji."
Když vyšli ven, jeho rodiče na ně čekali na parkovišti. Otec uložil Markovi zavazadla do kufru auta a společně odjeli domů. Doma se Linda posadila s Markem do kuchyně, aby se ho zeptala na ranč a na to, co se stalo.
" Lin, musím Ti něco říct." začal Mark smutně
" Marku, co se děje? Docela mě děsíš." řekla Linda
" Já nevím, jak Ti to mám říct. Je mi to líto, Lin. Tvůj táta před třemi týdny zemřel." řekl Mark jedním dechem
" Cože? To nemůže být pravda. Proč mi nikdo nedal vědět?" Linda měla v očích slzy
" Tvoje matka si to nepřála. Nechtěla, aby jsi přijela na pohřeb. Je mi to moc líto."
Linda jen přikývla, ale už nemohla nic dělat. " Kdo teď vede ranč?" zeptala se po chvíli
" Vede ho Tom, ale jestli mám být upřímný, tak ho vede od desíti k pěti. Tom o ranči nemá ani páru. Neví, jak ho vést. Dokonce propustil skoro všechny pomocníky."
" A co matka? Ta ví, jak se takový ranč vede?" divila se Lin
" Tvoje matka na všechno nestačí. Nechala Tomovi volnou ruku. Lindo, moc Tě prosím, vrať se zpátky na ranč."
" To nejde, nemůžu se vrátit, alespoň do té doby, než si na všechno vzpomenu." odpověděla Linda
Linda se chtěla Marka zeptat, co se vlastně stalo, že jí matka tak nenávidí, ale najednou jí to nepřišlo důležité. Odešla do svého pokoje, lehla si na postel, zavřela oči a myslela na otce. Toužila se vrátit do doby, kdy jí otec učil, aby vždy milovala místo, kde se narodila, aby na tohle nikdy nezapoměla. Chtěla vrátit čas, který je už minulostí. Celou noc ležela v posteli a přemýšlela o svém životě. Rozhodla se na pár týdnu někam odletět. Rozhodla se pro Francii. Když vyřídila vše potřebné, oznámila to svojí "náhradní" rodině.
Druhý den už Linda seděla v letadle a dívala se na ubýhající mračna. Po chvíli usnula. Když přistála, vzala si taxi a nechala se odvést do hotelu. V hotelu se ubytovala, převlékla, vytáhla mapu Francie, kterou si koupila v Německu a vydala se na prohlídku. Její první kroky směřovaly na Eiffelovu věž.
Také Paddy měl konečně pár dní volna. Poté, co strávil skoro celý týden v nahrávacím studiu, byl rád, že se může na chvíli vypařit a projít se po Paříži. Co ho těšilo nejvíc bylo, že Katrin jeho pozvání na procházku nepřijala. Poslední dobou to mezi nimi hodně skřípalo. Jen tak bez cíle se procházel ulicemi, když se najednou před ním objevila Eiffelova věž. Paddy se zastavil a s obdivem se na ní zadíval. Největší překvapení pro Paddyho však bylo, když se podíval před sebe. Paddy se ani nepohnul. Když se Linda otočila, málem zalapal po dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 14. června 2008 v 21:14 | Reagovat

Boze, asi ted ani neusnu jak je to zajimavy. Nejak jsem se asi stala faninkou tvych uzasnych pribehu..moc se tesim na pokracovani..:o))

2 Lennys Lennys | 14. června 2008 v 22:18 | Reagovat

A zas v tom nejzajímavějším to skončilo :oD Fakt mega zajímavé, takže šupem pokráčko! :o) Snad bude co nejdřív!!

3 Veronika Veronika | 15. června 2008 v 16:16 | Reagovat

Jo, prosím, prosím, honem pokráčko,já se těším

jako malej Jarda,bože netraptě nás tak, to není

fér. Prosím.

4 Janina-Mentoska Janina-Mentoska | E-mail | Web | 15. června 2008 v 16:34 | Reagovat

No jedním slovem - Skvělé!!!

V tom nejlepčím to skončit....teda takhle nás napínat:-D:-D:-D

Ať je tu co nejdřív pokráčko nebo se zvědavostí ukoušu k smrti:-D:-D:-D

5 Andrea Andrea | 15. června 2008 v 19:43 | Reagovat

Píšeš moc pěkné příbehy a hlavně napínavé vždycky se těším na další pokračování.

6 Zuzka Zuzka | 16. června 2008 v 14:27 | Reagovat

holky, jsem ráda, že se Vám to líbí. Zaleží na Emi, kdy Vám sem další díl přidá.

7 Diana Diana | 16. června 2008 v 14:43 | Reagovat

ahojky, moc rada sem chodím si to tu čítať. tieto príbehy sú ako náplasť na bolesť

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama