Červenec 2008

Vzpomeň si, prosím! 13. díl

24. července 2008 v 14:03 | Zuzka:-) |  Příběhy
13. díl
Linda se s Paddym procházela kolem řeky a myslela na chvíle, které s ním tady trávila. Do svého domu se však neodvážila. Zahlédla ho jen z dálky, když se vracela polem k domu. Na chvíli se zastavila a zadívala se na dům, ve kterém vyrostla a který jí připomínal bolavé vzpomínky.
" Nechceš tam zajít?" zeptal se jí Paddy, když poznal, že Linda hodně váhá
" Ne, matka mě vyhodila. Nemám tam co dělat." odpověděla smutně Lin
" Je to Tvůj domov."
" Ne, Paddy byl to můj domov. Teď už není." Lin se otočila a pomalu odcházela
Linda strávila s Paddym u Marka několik dní. Chodila na dlouhé procházky, projížděla se společně s Paddym na koni, hlídala a chovala malou Amélii. Po týdnu se chtěla vrátit do Německa. Na ranči se zatím necítila v bezpečí. Večer před odjezdem seděla Linda v houpacím křesla a přemýšlela.
" Lin, co se dějě?" zeptal se Paddy po chvíli
" Nic, jen tak přemýšlím."
" Tebe něco trápí, že?"
" Jak jsi to poznal?" divila se Linda
" Znám Tě a taky Tě miluji. Není mi jedno, když se trápíš a nechceš mi nic říct."
Paddy jí políbil na líčko a posadil se vedle ní. " Tak co se děje?"
" Jen mě mrzí všechno, co se stalo. Vůbec to nechápu. "
" Lin, všechno časem bude lepší. Teď se tím netrap."
Linda se na Paddyho usmála a hlavu si položila na jeho rameno. Dlouho do noci si povídali. Druhý den brzy ráno odjížděli zpět do Německa. Jana jí před odjezdem pevně objala a popřála šťastnou cestu. Zpáteční cesta probíhala v klidu. Paddy dokonce Lindě něco navrhl.
" Co kdyby jsi se mnou nazpívala duet?" zeptal se jí po hodině cesty
" Cože?" ptala se nechápavě Linda
" Chci, aby jsi se mnou zpívala, Lin." zdůraznil Paddy
" To nejde. " bránila se
" A proč ne? Zpíváš krásně."
" Mám svojí práci a zpívání raději přenechám Tobě."
" LIn, nemyslím si......." nestihl dokončit větu
" Nechci zpívat Paddy. Alespoň zatím ne." ukončila hovor Lin
Do Německa dorazili pozdě v noci. Když Linda ulehla do postele, Paddy už spal. Potichu zhasla světlo a myšlenky jí zabloudily zpět na ranč.
V tu samou dobu se Katrin toulala po městě. Často se stavovala do pochybných podniků a zapíjela svůj žal a vztek. Snažila se najít někoho, kdo by jí pomohl. Jednou večer popíjela v baru, když si k ní přisedl neznámý muž.
" Chceš společnost, zlatko?" zeptal se jí
" Ne, děkuji, nechci." odpověděla dokonalým způsobem
Chlápek okamžitě poznal, že je to namyšlená slečinka " Tak co tady hledáš?" ptal se dál
" Někoho, kdo mi pomůže."
" A v čem?"
" Potřebuji se někomu za něco pomstít a je mi jedno, kolik to bude stát. Neznáš někoho, kdo se nebojí špinavé práce?"
" O někom bych věděl."
" Jak se jmenuje?" ptala se se zájmem Katrin a oči jí plály hněvem
" Dám Ti adresu a jeho jméno, ale hezky zaplatíš."
" Kolik?"
Můž napsal na kousek papíru jméno a adresu chlápka, který jí měl pomoc a řekl si o dost slušnou částku peněz. Katrin zaplatila, vypila sklenici whisky a odešla. Rozhodla se, že druhý den toho muže vyhledá.
O měsíc dříve:
Peter vystoupil z autobusu a chvíli se jen tak rozhlížel kolem. Autobus jej vysadil v jižní části města. Peter se moc v těchto končinách nevyznal, ale pro začátek lepší než nic. Chvíli se jen tak procházel a snažil se zvyknout si, že to kolem něj zase žije. Měl dojem, že do něj každý strká, a připadal si velice zranitelný. Po čtyřech a půl letech strávených ve vězení se v ulicích cítil jako vejce, jemuž chybí skořápka. Věděl, že jakmile vejde do azylového domu, bude se muset podřídit pravidlům a nařízením. Chtěl si užít ještě trochu volnosti. Procházel se asi dvě hodiny. Poté se šel ubytovat. Za měsíc se v domě cítil jako doma.
Katrin druhý den vstala hodně brzy. Vůbec nesnídala a okamžitě odjela do čtvrti, kterou měla napsanou na papírku. Když vystupovala z autobusu, okolí jí nahánělo hrůzu. Chvíli postávala venku a dívala se na zchátralý azylový dům. Poté nejistě vykročila. V hale to páchlo po kočkách a připáleném jídle. Malba na zdech se olupovala. U stolu seděl vytáhlý tmavovlasý můž s pohublým obličejem, který jí se zájmem pozoroval. Katrin si všimla, že má na obou rukách jizvy po injekčních jehlách. Měl na sobě košili s krátkými rukávy, a nezdálo se, že by stopy po drogách skrýval. Když Katrin přistoupila ke stolu, muž se na ní vlídně usmál.
" Mohu Ti nějak pomoci?"
Katrin přikývla a podala neznámemu kousek papáru. Ten si lísteček přečetl.
" Pojď za mnou, ukažu Ti jeho pkoj." řekl
" Díky." odpověděla Katrin stručně
Vyšli po zatuchlých schodech o dvě patra výš. Starý dům byl postavený ve viktoriánském stylu. Nikdo už ho dlouho neopravoval a právě proto byl vybrán, aby posloužil jako přechodné přístřeší. Bydleli tu výhradně muži. Nahoře na schodišti to páchlo zase kočičinou a nevysypanými odpadkovými koši. Můž došel na konec chodby, zastavil se u dveří a zaklepal. Nikdo se neozýval. Odemkl a vrazil do dveří, aby se otevřely dokořán. Vešel dovnitř a Katrin za ním.
" Peter za chvíli příjde." poté se otočil a odešel
Katrin si pokoj pořádně prohlédla. Pokoj byl jen o málo větší než úklidová místnost. V pokoji byl umaštěný plyšový koberec, palanda, skříň, otlučená židle a stůl. Jediné okno nabízelo výhled na zadní stěnu dalšího domu, která volala po nové omítce. Tady to vypadalo jako v laciném hotýlku. Hrozné místo. Katrin se postavila k oknu a zahleděla se ven.

Vzpomeň si, prosím! 12. díl

16. července 2008 v 18:38 | Zuzka:-) |  Příběhy
12.díl
Katrin trvalo tři týdny, než se ze všechno tak trochu vzpamatovala. Nyní před sebou měla celý měsíc dovolené a plánovala jej strávit s rodiči. I když Paddyho milovala, chtěla se mu za každou cenu pomstít. Jen ještě nevěděla jak.
Paddy trávil s Lindou příjemné chvíle štěstí. Jednou pozdě večer Linda oznámila Paddymu, že by se ráda podívala na ranč za Markem a Janou. Svým rozhodnutím si nebyla zcela jistá, ale prostě to tak cítila. Paddy souhlasil. Rano u snídaně sourozencům Paddy oznámil, že si na pár týdnů bere volno.
" Nemůžeš si vzít volno, Paddy. Máme domluvené koncerty!" protestoval Jimmy
" Ale ano, můžu Jimmy. A taky si ho vezmu." odpověděl Paddy
" Můžeš nám říct proč?" ptala se klidným hlasem Kathy
" Dneska odjíždíme s Lindou na ranč. Par dní se tam určitě zdržíme."
" Linda může odjet sama." řekl naštvaně Angelo
" Linda sama nepojede. Nenechám jí samotnou. Mám pro to svoje důvody." řekl naštvaně Paddy
" No jistě, jak jinak."
" Tak dost. Prostě Vám oznamuji, že si beru volno a konec. " Paddy se poté sebral a odešel
K večeru se Linda s Paddym vydala na cestu. Nechtěla letět letadlem. Cesta jim trvala čtrnáct hodin, ale jim to nevadilo. Na dálnici nebyl skoro žádný provoz. Po cestě se stavili na jídlo a Paddymu dlouhá cesta vůbec nevadila. Za volantem si dobře odpočinul. Jak začalo nad rančem vycházet slunce, Linda začala tiše zpívat a Paddyho srdce zpívalo spolu s ní. Na ranč dorazili v sedm ráno. Slunce už stálo vysoko na obloze a vzduch byl příjemně teplý. Byl nádherný červnový den. Linda vystoupila s auta a pozorovala okolí. Najednou zahlédla, jak přes pole se k ní blíží nějaká postava. Byl to Mark.
" Lin, jsi to Ty?" Mark nedokázal věřit svým očím
" Ahoj" pozdravila Linda
" Tak rád Tě tady zase vidím." Mark Lindu radostí objal
" Já Tebe taky, ale nepřijela jsem sama." Linda se poté otočila na Paddyho, který se opíral o auto
" Paddy?"
" Ahoj Marku, jak se vede."
" Neměl jsi už být dávno ženatý?" divil se Mark
" Měl, ale jedna víla si pro mě přišla až k oltáři." žertoval Paddy
Mark přikývl a pozval je k sobě do domů. Linda vzala Paddyho za ruku a všichni tři kráčeli k domu. Přitom spolu tiše hovořili. U schodů se Pady zastavil a podíval se na Lindu. Ta se pouze usmála.
" Hádej, koho vedu?" řekl Mark, když vešel do domu
" Koho?" ptala se potichu Jana
" Ahoj." pozdravila Linda
" Lin, panebože, tak ráda Tě vidím." Jana Lindu objala a po tváři jí tekly slzy
" Jano, tohle je Paddy." představila Lin Paddyho
" Tak tohle je ten Tvůj vysněný princ?"
" Princ ne, ale přítel ano. Moc mě těší."
Všichni se společně posadili do kuchyně a hovořili. Za hodinku se z vedlejšího pokoje ozýval dětský pláč.
" Už se to narodilo?" ptala se nadšeně Linda
" Narodila se nám holčička, před měsícem." řekl pyšně Mark
" Můžu jí vidět?"
" Jasně, pojď." řekla Jana a táhla Lin do vedlejšího pokoje
Malá Amélie byla kásná holčička. Měla tmavé vlásky a modré oči. Když jí Jana chovala, bylo vidět, jak je šťastná.
" Můžu si jí pochovat?" zeptala se Lin
" Samozřejmě."
Lin vzala opatrně malou do náruče a něžně jí chovala. Vůbec si nevšimla, že jí od dveří Paddy pozoruje.
Katrin trávila dovolenou s rodiči nedaleko Francie. Byla stále zamlklá, vůbec se neusmívala a nikam nechodila. Od ostatních členů skupiny věděla, že Paddy odjel s Lindou na ranč. Navenek se tvářila, že jí to nevadí a že se přes to přenesla, ale uvnitř ho proklínala do horoucích pekel. Vlastně jí vyhovovalo, že Paddyho nemá na očích. Má tak dostatek času, aby vymyslela dokonalou pomstu. Její hněv nepadne na Paddyho, ale na Lindu.

Vzpomeň si, prosím! 11. díl

4. července 2008 v 9:40 | Zuzka:-) |  Příběhy
11.díl
Paddy se ohromeně díval na Lindu, která stála u dveří. Nedokázal uvěřit tomu, že tam stojí. Katrin Paddyho vraždila pohledem. Linda sebrala odvahu a pomalu se vydala k Paddymu. Kráčela uličkou a sdrce jí divoce tlouklo. Pár kroku před Paddym se zastavila. Podívala se na Katrin.Okamžitě poznala, že Katrin je někdo. Podívala se na Paddyho a snažila se najít ta správná slova.
" Nevím, co říct nebo odkud začít. Celý život jsem věděla, jaké mám chyby, kolik lidí jsem zklamala....hlavně své rodiče. Žila jsem v nejistotě a bez lásky. Postupem času jsem se s tím začala smiřovat, dokud jsem nepotkala Tebe. Nikdy jsem nepoznala opravdové štěstí nebo pravou lásku. Pak jses objevil Ty a já netušila, jaký může život být. Od první chvíle, co jsem Tě potkala, jsem si přála být stále s Tebou a dát Ti ze sebe, ze svého života a své duše všechno, co mám........Nevím, jestli Ti můžu dát všechno, co si zasluhuješ, to jediné Ti nemůžu slíbit. Jediné, co Ti můžu slíbit je, že navždy budeš v mém srdci, budu Tě milovat, ať se teď rozhodneš jakkoliv. Jen chci, aby jsi se rozhodl správně....."
Dál už Linda nedokázala pokračovat, nemohla se mu dívat do očí. Pomalu se otočila a utíkala uličkou zpět ke dveřím. Paddy se za ní díval, jak odchází a najednou věděl, že tohle není správné.
" Lindo, počkej. Neodcházej." Paddy se rozběhl za ní
Linda se otočila, ale na Paddyho se nepodívala
" Paddy, jestli si přeješ, abych odešla, odejdu a už se nikdy nevrátím. Jen mě nenechávej žít v nejistotě. Já to nevydržím. Jestli Tě mám navždy ztratit, řekni mi to teď a tady."
Paddy donutil Lindu, aby se na něho podívala a bez jediného slova jí políbil. Každý Lindu a Paddyho pozoroval. Když se potom otočil na Katrin, v lavicích kostela to zahučelo tak, jako kdyby se na povel otočila milionová armáda.
" Počkej tady. Nikam nechoď. Musím teď něco oznámit." pošeptal potichu Paddy Lindě
Paddy pomalu došel ke Katrin, která už plála hněvem.
" Co to má znamenat, Paddy?" ptala se nasupeně Katrin
" Promiň Katrin, ale já si Tě nevezmu." začal pomalu Paddy
" To snad nemyslíš vážně. " Katrin začínala ztrácet trpělivost
" Omluvám se všem, že se dnešní svatba neuskuteční, ale já cítím, že to není správné. Katrin, já si Tě nemůžu vzít. Nebyla by jsi šťastná tak jak si zasloužíš. Možná jsem zbabělec, že takhle utíkám, ale já utíkám od Tebe. Nemůžu žít s někým, když ho nemiluji. Nemůžeš za to, že jsem neslyšel hromy a blesky, když jsem Tě poznal. Není to Tvoje chyba. Jsi skvělá žena a určitě budeš skvělá manželka, ale já pořád věřím v zázraky a v anděly s harfami. Mám tě rád, ale potřebuji víc než to. Já potřebuji housle, harfy a duhy. Věřím v ně. Možná jsem beznadějný romantik, ale když si Tě teď vezmu, za deset let toho budeme oba trpce litovat. Nezlob se, Katrin."
Paddy jí poté lehce políbil na líčko a odcházel uličkou za Lindou. Když k ní kráčel, cítil uvolnění. Svatebčané se na něho usmívali a dokonce někteří z nich, přáli hodně štěstí. Nikdo z nich to nebral jako zradu, až na Katrin. Paddy se zastavil u Lindu, chytil jí za ruku a nádherně se usmál.
" Půjdeme?" zeptal se
" A kam?" ptala se Linda
" No, přece domů." smál se Paddy
Katrin stála před knězem a dívala se, jak Paddy odchází s tou blondýnkou. Za žádnou cenu ho nechtěla pustit.
" Ne, Ty nikam nepůjdeš. Zůstaneš tady. " řvala Katrin, když k němu běžela úzkou uličkou
" Katrin, tohle nemá cenu. " Paddy se snažil Katrin uklidnit
" Ale má.... vždyť jsi mě miloval. Co se stalo? Dokud jsi nepotkal jí, bylo všechno v pořádku. To ona může za to, že mě teď nechceš. " Katrin začínala být zoufalá
" Ona za nic nemůže, Katrin. Už před týdnem jsem Ti řekl, že ta svatba je omyl, ale Ty jsi neposlouchala. Mohla jsis to divadlo klidně ušetřit. Lindu do toho nezatahuj." Paddy se snažil Lindu před Katrin chránit
" To není pravda. To nemůžeš udělat. To nesmíš udělat." plakala Katrin
" Promiň, já to musím udělat. Nevážil bych si potom sám sebe."
Paddy se otočil a po boku Lin odcházel. Katrin zoufalstvím klesla na podlahu a plakala. Než Paddy zmizel, stihla na něho ještě zavolat.
" Proklínám Tě. Toho budeš litovat."