Srpen 2008

Vzpomeň si, prosím! 17. díl

27. srpna 2008 v 10:08 | Zuzka:-) |  Příběhy
17. díl
Koncem týdne se Frank Peterovi ozval. Sehnal už zbývající dva kumpány. Jeden se jmenoval Malcolm a druhý Jim. Frank se dušoval, že všechno zvládnou a budou držet jazyk za zuby. Všichni tři byli rozhodnuti, že až bude po všem, zmizí do Jižní Ameriky. Chtěli odvést dobrou práci, vyinkasovat peníze a okamžitě vzít do zaječích. Žádný z nich nebyl ženatý ani neměl vážnější závazky. V Jižní Americe je čekal zbrusu nový život. Nyní zbývalo najít bezpečné místo, kde po únosu počkají na výkupné. Dále je nutné sehnat auto, které jim výtečně poslouží při sledování. Navíc potřebovali i dodávku, se kterou únos uskuteční. Peter slíbil, že je obstará.
Linda se Paddymu po zbytek týdne doslova vyhýbala. Sama ještě nevěděla, jestli odjezdem zpátky na ranč udělá dobře, ale neskutečně jí to táhlo zpátky domů. Věděla, že se Paddy trápí, ale ani ona to neměla lehké. Nakonec se rozhodla. Jen zbývalo jediné, povědět to Paddymu.
" Paddy?" začala jednou večer Linda
Paddy zvedl hlavu od psacího stolu a tázavě se na Lindu zadíval
" Chtěla bych Ti něco říct." pokračovala dál Linda
" Nemusíš nic říkat. Stejně vím, že už jses rozhodla." odpověděl Paddy
Linda pomalu vstala a šla k Paddymu. Když k němu došla, objala ho a pohladila po vlasech.
" Miluji Tě, ale musím odjet." zašeptala mu do vlasů
" Já vím a proto Tě nechám odejít. Chci, aby jsi byla šťastná. Slib mi, že na sebe dáš pozor a že se mi ozveš."
" To Ti můžu slíbit." zasmála se Linda
" Kdy odjíždíš?" zeptal se smutně Paddy
" Za dva dny."
" Tak to mám ještě dost času Tě zlobit." žertoval Paddy
Linda se posadila Paddymu na klín a dlouho si pak ještě povídali. Nakonec odešli do ložnice a opět se milovali a prožívali spolu dlouhé hodiny plné nežností. Leželi vedle sebe jako dvě spící děti a všechno bylo jako dřív.
Druhý den ráno šla Linda do města. Chtěla koupit pár drobností pro malou Amélii. Tak moc se těšila, až jí znova uvidí. Zašla do nákupního centra a chvíli tam jen tak bez cíle bloumala. Zastavila se u obchodu s květinami, chvíli si je prohlížela a pak pokračovala dál. Peter ten den začal se sledováním Lindy. Mohl zůstat ve voze, ale rozhodl se, že se vydá za ní, aby lépe poznal, jaká vlastně je. Sledoval jí a záhy si uvědomil, že ho doslova okouzlila. V jeho očích byla ztělesněním dokonalé krásy. Když o tom únosu přemýšlel, udělalo se mu nevolno. Najednou věděl, že to nemůže udělat. Potichu k ní přistoupil, když si listovala časopisem a oslovil jí.
"Dobrý den, Lindo." řekla vlídně Peter
Linda sebou polekaně trhla " My se známe?" ptala se zmateně
" To bych neřekl, ale musím s Vámi o něčem důležitem mluvit."
" Já s Vámi mluvit nechci." odpověděla přísně Linda
" Jde o Vás, Vašeho přítele a Katrin." řekl potichu Peter
Linda zpozorněla a muže si pečlivě prohlédla " O co jde?" zeptala se
" Můžeme si zajít na kávu? Všechno Vám povím."
Linda přikývla a odcházela po boku neznámého muže do blízké kavárny. V kavárně si objednala ledový čaj a s napětím čekala, co jí onen muž poví.
" Asi bych se měl nejdříve představit......jsem Peter." řekl a podával Lindě ruku
" Těší mě, Linda."
" Lindo, víte o tom, že je tady někdo, kdo Vás nenávidí?" zeptal se Peter
" Tak pokud jste mi chtěl říct jen tohle, tak to už dávno vím. Nenávidí mě Katrin, ale to není nic nového." odpověděla Linda a napila se čaje, který jí právě donesla číšnice.
" Ano, to máte pravdu, ale Katrin nezůstala jen u té nenávisti. Chce, abych Vás unesl a počkal dokud pak Kelly nezaplatí výkupné."
" Tomu nevěřím. Vím, že mě nenávidí, ale nemyslím si, že by toho byla schopná." Linda začala lapat po dechu
" Věřte, že je toho schopná. Dokonce mi vyhrožovala, že pokud to odmítnu, udělá něco mé rodině."
Linda se na něho dívala a přemýšlela, proč jí tohle všechno říká " Můžu se Vás na něco zeptat?" řekla po chvíli ticha Linda
" Ano, klidně se zeptejte."
" Proč mi to všechno říkáte?"
" Já vlastně ani nevím. Možná proto, že se nechci znova vrátit do lochu a možná proto, že jste mi sympatická a nic takového si nezasloužíte."
" Jak dlouho jste byl ve vězení?"
" Strávil jsem tam čtyři dlouhé roky. Za tu dobu jem měl dost času přemýšlet o tom, co jsem udělal a jak jsem žil. Hodně lidem jsem předtím ublížil a nejvíc svojí rodině. Teď se snažím začít znova."
" Vaše rodina Vám chybí?" zeptala se Linda
" Manželka se se mnou rozvedla a hned potom se vdala. Chybí mi můj syn, ale vím, že se má dobře a má skvělého otce, kterým já jsem nebyl. "
" To je mi líto."
" Není čeho litovat. Můžu si za to sám. Jen Vám chci říct, že pokud máte možnost odjet, udělejte to. "
" A co Vy?" Co budete dělat?"
" O mě se nestarejte, já si poradím. O Vašeho přítele nemusíte mít strach, Katrin mu nic neudělá."
" Tím bych si nebyla zase tak jistá." řekla se strachem v hlase Linda
" Tím jsem si jistý já.... i když je to potvora, miluje ho."
Linda se na Petera chvíli dívala a pak se zvedla a rozloučila se. Když odcházela, zastavila se a vrátila se zpátky ke stolu.
" Co budete dělat až tohle všechno skončí?"
" No, pokud mě znova nezavřou, pokusím se najít práci a začít normálně žít."
Linda se usmála, sáhla do kabelky, vytáhla lísteček s tužkou a na něho napsala adresu ranče a podala to Peterovi.
" Co je to?" ptal se Peter
" Nabídka práce, kdyby jste neskončil v base. Je to ranč a práce je tam dost. Kdyby jste tady nic nesehnal."
Poté se Linda otočila a odešla. Peter nevěřícně seděl za stolem a koukal na papírek s adresou. Najednou mu bylo jasné, že nic s toho, co si Katrin naplánovala neuskuteční. Nesmí, protože k Lindě pocítil něco, co už dlouhá léta necítil. Ano, miloval jí a byl ochotný udělat cokoliv, aby se jí nic nestalo, i když věděl, že Linda nikdy jeho city opětovat nebude.

Vzpomeň si, prosím! 16. díl

14. srpna 2008 v 20:01 | Zuzka:-) |  Příběhy
16. díl
Později večer Peter zavolal ze svého hotelového pokoje svému kurátorovi, který ho měl od propuštění z vězení na starosti. Oznámil mu, že si našel džob a že mění adresu, a kurátor byl potěšen. Poté zavolal Katrin a nadiktoval jí číslo svého nového modilu a telefonní číslo do hotelového pokoje.
Onoho večera seděla Linda s Paddym venku na lavičce. Už se nemohla dočkat volna, které jí za pár dní čeká. Linda se už dlouhou dobu chystala Paddymu říct, že by se ráda vrátila domů.
" Paddy?" začala tiše Linda
" Hmm...."
" Chtěla bych s Tebou o něčem mluvit."
" Copak se stalo? Něco jsi provedla?" s úsměvem se jí podíval do očí
" Ne, to ne....ale chtěla bych se vrátit domů."
Paddy zpozorněl " Cože?"
" Paddy, Ty se zlobíš?" Linda věděla, že začíná být naštvaný
" Já? Ne....jsem uplně klidný."
" Jo, to vidím. Sotva jsem Ti o tom řekla, vybuchl jsi jako papírový čert."
" Jak dlouho o tom přemýšlíš? zeptal se Paddy
" Už nějakou delší dobu. Táhne mě to domů do údolí. Paddy, pochop mě."
" Co mám, sakra, pochopit? Už jsi zapoměla, co se tam stalo? Chceš, aby se to opakovalo?"
" Nechci, aby se to opakovalo a taky se to opakovat nebude, ale já prostě musím domů. Ty jsi doma tady a já zase tam. "
" Lin, vím, že Tvůj domov je v údolí, ale já myslel, že i tady u mě."
" Já má jen jeden domov, Paddy. Stejně, jako Ty máš svojí rodinu tady."
" Lin, já nechci, aby jsi odjela."
" A co kdyby jsi se jednou zeptal, co chci já? Tobě stačí, když Tě večer doprovodím na koncert, dívám se na to, jak blbneš na jevišti, krákoráš do mikrofónu a o fanynkých raději nemluvím. Jenže, tohle nestačí mě." Linda se otočila a odcházela
" Lindo, počkej! Můžeš mi říct, co to do Tebe vjelo? Nikdy jsem tě přece nenutil, aby jsi se mnou na koncerty chodila, tak proč mi teď vyčítáš mojí práci?"
" Já Ti nic nevyčítám." odsekla jedovatě Linda
" Ale ano, a to jen proto, že nechci, aby jsi odjela. Ale zapoměla jsi mi říct to nejdůležitější?"
" A to je co?" zeptala se podrážděně Linda
" Co bude s námi?" řekl Paddy a doufal, že se dočká odpovědi
" To já ještě nevím."
Linda se otočila a odešla, Paddy za ní nevěřícně koukal. Když se vrátil později do pokoje, Linda seděla na posteli a četla si knížku. Ani jeden se už ten večer nezmínil o hádce, která venku proběhla.
Druhý den ráno se Peter opět vydal do azylového domu. Věděl, že jedině tam může najít někoho, kdo mu pomůže. Věděl, jak se ten muž jmenuje, ale osobně ho neznal. Před azylovým domem se zastavil a chvíli se rozhlížel. Poté vyšel po schodech, zamířil do haly a namířil si to ke stolku. Ptal se po Frankovi, ale bylo mu řečeno, že odešel. Peter se tedy posadil na verandu a čekal. Po několika hodinách uviděl postavu, která se k němu pozvolna blížila. Peter se zvedl z místa a pozoroval, jak Frank stoupá po schodech a tváří se nepřátelsky.
" Hledáš někoho?" zeptal se Frank
" Hledám Tebe." odpověděl Peter
" A jak se Ti vede?" Frank kolem něho kroužil jako rozzuřený býk
" Díky, nemůžu si stěžovat." odpověděl už trochu klidněji Peter
" Přišels za mnou?" zeptal se Frank
" Můžeme si někde promluvit?"
" Můžeme se kousek projít, jestli chceš."
" To by šlo." souhlasil Peter a vykročil za Frankem
Kráčeli vedle sebe bez jediného slova " Co Tě za mnou přivádí?" zeptal se po chvíli ticha Frank
" Jedna známá mi nabídla jistý odchod." začal
" O co jde?"
" Je to jedna větší akce."
" Jde o drogy?" zeptal se Frank
" Ne, něco mnohem horšího." Peter pochopil, že musí s pravdou ven " Máme někoho unést, pár týdnu ho někde držet, pak převzít výkupné, dotyčného poslat domů a vzít roha."
" Kdo je ten parchant?" vyhrkl Frank " Prezident?" Peter se musel zasmát
" Jedna dívka."
" Zbláznil ses?"
" Já ne, ale někdo jiný." odpověděl Peter
" Kdo je ta dotyčná?" ptal se dál Frank
" To Ti nemůžu říct." odpověděl Peter
" No tak myslím, že jsem slyšel dost. Pokud mi nechceš říct další podrobnosti, musíš si najít někoho jiného." odpověděl Frank
" Počkej... aspoň o tom přemýšlej. Kdyby jsis to rozmyslel, zavolej mi na tohle číslo a já Ti pak řeknu ten zbytek." Peter podával Frankovi telefonní číslo. Frank kývl na souhlas a odešel zpět do azylového domu. Za chvíli se na cestu vydal i Peter.
Druhý den ráno se Paddy probudil hodně brzy. Linda ještě spala, ale on nedokázal celou noc usnout. Přemýšlel nad tím, kde udělal chybu. Každou volnou chvíli, trávil s Lindou a ona mu nikdy neřekla, že by se chtěla vrátit. Lehce jí políbil na tvář a šel se osprchovat. Myslel si, že mu sprcha pomůže, ale pletl se. Připadal si, jako by prožíval zlý sen.

Vzpomeň si, prosím! 15. díl

10. srpna 2008 v 23:10 | Zuzka:-) |  Příběhy
15.díl
Katrin zavolala hned druhý den ráno Peterovi a domluvila se s ním, že za ním příjde osobně v pět hodin. Peter souhlasil. Poté obvolal všechny známe, které před nástupem do věznice měl, a doufal, že se mu podaří sehnat práci nebo alespoň pozvání k příjímacímu pohovoru. Poptával se také v restauracích, v menších obchodech, obchodech s hudebninami a nakonec i ve firmě provozující nákladní dopravu. Ale nikde pro něj nic neměli. Peter měl příliš pestrou minulost a lidi žili v domění, že za čtyři léta strávená v kriminálu se naučil ještě horším kouskům, než jaké prováděl předtím. Před pátou hodinou se vrátil do azylového domu, aby se osprchoval a převlékl. Poté se šel posadit dolů do malého salónku a čekal na Katrin. Přesně v pět se objevila ve dveřích.
" Dobrý den, jsem ráda, že jste se ozval." řekla na úvod Katrin chladným hlasem
" Já tohle říct rozhodně nemůžu." odpověděl Peter
" Jak dlouho jste venku z lochu?" zeptala se Katrin
" Skoro dva měsíce. Tohle Vás ale zajímat nemusí. Potřebuji peníze a Vy jste mi nějaké nabízela?"
" Ano, nabízela, ale za jednu menší práci."
" Fajn, takže k věci, slečno. Co potřebujete?" Peter začínal mít té nafoukané slečinky dost
" Jak jsem řekla....chci někoho unést. Tady je její fotka." Katrin sáhla do kabelky a podávala Peterovi fotku
Peter se zadíval na fotku. Byla na ní vychocená Linda s Paddym po posledním koncertě.
" Nikdy v životě jsem tak krásnou dívku neviděl." řekl nahlas
" Tomu věřím. V lochu žádná taková není." řekla jedovatě Katrin
" To mám unést oba dva?" ptal se nechápavě
" Ne, chci, aby jste unesl jen jí."
" Jak se jmenuje?"
" Jmenuje se Linda a ten vedle, je můj bývalý snoubenec, kdyby jste se náhodou ptal."
" Co Vám Linda udělala?" Peter nedokázal za žádnou cenu pochopit, co jí Linda mohla provést
" Linda je potvora, mrcha. Odvedla mi Paddyho přímo od oltáře. Taková potupa. To jí nikdy nezapomenu. Musí za to zaplatit."
" To se občas stává." když jí Peter poslouchal, chtělo se mu smát
" Mě se to nesmí stát."
" Dobrě, když jí unesu, to si jako myslíte, že Vás potom bude ten Váš milovat?"
" Určitě."
" Jste si jistá? Jak to chcete udělat?" nechápavě na ní koukal
" O to se nestarejte. Teď mě jen zajímá, jestli jste ochotný do toho jít?" pokračovala v klidu Katrin
" Jak jsem řekl, potřebuji peníze a takovou věc nezvládnu sám."
" Dobrě. Tady máte pro začátek nějakou menší finanční částku. Odstěhujte se do nějakého menšího penzionu, pořiďte si mobil, slušné oblečení a pak mi zavolejte a na zbytku se domluvíme. A pokud někoho seženete, dostane zaplaceno i on. "
" A co když to odmítnu?" zeptal se Peter
" Pokud to odmítnete, budete toho litovat." řekla potichu Katrin
" Milá slečno, zapoměla jste, že jsem právě vylezl z lochu. Nemám čeho bych litoval." odpověděl jí
" Na to jsem nezapoměla, ale Vy jste asi zapoměl, že máte syna. Předpokládám, že nechcete, aby se mu něco stalo, že?"
Peterovi přeběhl mráz po zádech " Co mají tyhle řeči znamenat?" vyhrkl
" Najít dítě je snadné. Zvlášť, když vím, kde je. Kdyby jste se o něho zajímal, našel bys ho taky."
" Chcete říct, že když nenechám unést Lindu, unesete mého syna?" Peterovi hrůzou přeskočil hlas
" Ano, přesně to mám na mysli. Jak to tak vidím, nemáte na vybranou." odpověděla tiše Katrin
" Jste šílená." Peter nevěděl, jak z toho ven
" Šílená možná, ale hloupá nejsem. Myslím, že můj plán je dokonalý. "
Katrin se poté podívala na hodinky, omluvila se a odešla. Peter dlouho seděl u stolu a přehrával si celý rozhovor. Nikdy v životě by nedovolil, aby se malému něco stalo. Přestože ho naposledy viděl jako batole, nikdy ho nepřestal milovat a raději by zemřel, než aby ho vystavil nebezpečí. Když Peter ležel na palandě ve svém pokoji v azylovém domě uvažoval o tom, že by si promluvil se svou bývalo ženou, aby na syna dávala větší pozor. Anna řekne, že zešílel. Věděl, že pokud bude dělat svojí práci, nic se malému nestane.
Sotva se Peter ráno probudil, vyrazil do ulic poohlédnou se po slušném bydlení. Jel autobusem do centra města a našel si ubytování na kraji města. Hotel nebyl příliš velký, ale dost rušný na to, aby si ho nikdo moc nevšímal. Zaplatil hotově na měsíc dopředu a poté se vrátil do azylového domu pro své věci. Dole se odhlásil a vydal se znova na autobus, který ho odveze do města. Zašel si do obchodního centra koupit pár věcí na sebe a mobil. Potom se vrátil do hotelu, kde měl pronajmutý pokoj. Trochu se upravil, převlékl a vyrazil ven. Kráčel po ulici, rozhlížel se, kde by si dal něco k jídlu, a připadal si zase jako člověk. Najednou do něho někdo omylem vrazil.
" Promiňte, já...měla jsem se lépe dívat na cestu." odpovědělo usměvavé děvče
" Nic se nestalo." odpověděl Peter klidným a milým hlasem

Když se pozorněji na onu dívku podíval, sevřelo se mu srdce. Ano, byla to ona.....Linda.

John Paul Mary (ex Paddy Kelly)

6. srpna 2008 v 14:44 youtube
Omlouvám se, ale já k tomuto nemám slov, jen slzy v očích.....
Medjugorje 05.08.2008

Vzpomeň si, prosím! 14. díl

3. srpna 2008 v 19:16 | Zuzka:-) |  Příběhy
14. díl
Po dvaceti minutách do pokoje vešel Peter. Zarazil se, když u okna uviděl stát neznámou ženu.
" Přejete si?" zeptal se klidným hlasem
Katrin se za hlasem otočila " Ano, Vy jste Peter?" zeptala se
" Ano, jsem a Vy jste kdo?"
" Jmenuji se Katrin."
" A dál?" Peter si jí pečlivě prohlížel
" Na tom nezáleží." odpověděla sebejistě
" Předpokládám, že budete něco potřebovat, že?" Peter se posadil na palandu
" Něco bych od Vás skutečně potřebovala. Chci od Vás menší službu."
Peter byl hodně zvědavý. Chtěl vědět, co v těchto končinách pohledává dívka, jako je ona " O jakou službu se jedná?"
" Chci, aby jste někoho unesl. "
" Tak to ne. Heleďte, dámo, já nevím, co máte v úmyslu, ale kvůli Vám se nehodlám dostat znova do basy." řekl Peter rázně
" Nikdo se to nedoví a navíc Vám dobře zaplatím a ještě dostanete peníze z výkupného. To je slušná nabídka, nemyslíte?" pokračovala dál Katrin
" Já jen vím, že takové nabídky nekončí balíkem peněž, ale kriminálem."
" Chci, aby jste si mě aspoň vyslechl. Chtěla bych, aby jste unesl holku mého bývalého snoubence. Nic víc. Jen jí unesl."
" Tak on Vám zdrhl s jinou? No, ani se nedivím." smál se Peter
" Co prosím?" řekla Katrin naštvaně
" Ale nic. Jen by mě zajímalo, proč se chcete mstít?"
" To se dozvíte, pokud mojí nabídku příjmete. Tady je moje telefonní číslo, zavolejte." Katrin položila na stůl lísteček se svým telefonním číslem a chtěla odejít
" Kdo je ten chlap, kterému se chcete pomstít?" zeptal se Peter
" Jmenuje se Paddy Kelly, ale víc Vám řeknu, pokud zavoláte a my se domluvíme." poté Katrin za sebou zavřela dveře
Když Katrin odešla, Peter seděl dlouhou dobu na palendě a přemýšlel. Byla pravda, že by se mu větší částka peněž hodila, ale tohle nechtěl riskovat. Když před měsícem odcházel z vězení, slíbil si, že už se tam nikdy nevrátí a to hodlal také dodržet. Na druhou stranu se mu Katrin na první pohled velice zamlouvala, byla přesně jeho typ, ale byla velmi chadná a vypočítavá, což se mu na ženách moc nezamlouvalo. Nakonec vstal z palandy a sáhl po lístečku, který Katrin nechala na stole. Pečlivě ho složil a vsunul do zadní kapsy kalhot. Poté se vrátil zpět ke své práci.
Když Katrin odcházela z azylového domu, byla ráda, že tu nepříjemnou návštěvu má za sebou. Byla si stoprocentně jistá, že se Peter co nejdříve ozve.
Po návratu z ranče začal Paddy opět zpívat. Linda ho na koncerty doprovázela. Katrin se k Paddymu a Lindě chovala velice mile a vůbec na sobě nedávala nic znát. Dělala, jako by se nikdy nic nestalo. Všechno se zdálo být perfektní a dokonalé. O dva týdny později, při jednom z večerních koncertů zazvonil Katrin mobil.
" Prosím, kdo volá?" zeptala se tlumeným hlasem Katrin
" Dobrý večer Katrin, tady Peter." ozvalo se na druhém konci
" Tak přece jen jste si to rozmyslel?"
" Dá se říct, že ano. Potřebuji peníze."
" Dobrá, zítra Vám zavolám kde se sejdeme. Teď nemůžu mluvit." řekla Katrin a očima vyhledala Lindu
" Fajn, jen chci, aby jste počítala s tím, že budu chtít nějaké peníze předem."
" Na všem se domluvíme. Takže zítra." Katrin položila mobil na stůl a odešla za Lindou, která sledovala Paddyho na jevišti
Když přišla až k ní, Linda se na ní otočila. Katrin se na Lin hrozně zvláště usmálá a Linda měla najednou strašně nepříjemný pocit.
" Konečně se Tě zbavím, mrcho!" říkala si Katrin v duchu
Peter celé dva týdny přemýšlel nad nabídkou, kterou mu Katrin učinila. Byl rozhodnutý, že jí nezavolá, ale když před týdnem přišel o práci, kvůli toho, že byl ve vězení, byl zoufalý. Po dalším týdnu začínal Peter propadat panice. Byl téměř bez peněz a musel alespoň jíst a platit nájem. Nejméně půl hodiny upřeně zíral na Katrinino telefonní číslo. Pak zvedl sluchátko a zavolal jí. Moc dobře si uvědomoval riziko, které na sebe Peter bere, když Katrin zavolal. Nic jiného mu ale nezbývalo.