Září 2008

Vzpomeň si, prosím! 21. díl

24. září 2008 v 11:46 | Zuzka:-) |  Příběhy
21. díl

Katrin pomalým krokem vešla do místnosti a rozhlédla se. Paddy chvíli vyčkával a pak udělal pár kroků, aby mohl rozsvítit. Katrin sebou okamžitě polekaně trhla......Paddyho nečekala.

" Ty?" zeptala se polomrtvá strachy
" Ano, já....čekala si snad někoho jiného?" zeptal se klidným hlasem Paddy
" Já, ano.....vlastně...totiž ne." koktala Katrin a jako v mrákotách dosedla na okraj postele
" Katrin, nechceš mi něco říct?" začal Paddy pomalu
Katrin se na něho nechápavě podívala a sundala si kloubouk, který doposud měla na hlavě. Paddy musel uznat, že jí to opravdu moc sluší
" A co Ti mám k čertu říct?" Katrin vypadala naštvaně
" Pravdu."
" Jakou pravdu?" nechápala Katrin
Paddymu začínala docházet trpělivost " O tom, co jsi měla v plánu. Nebo chceš, abych zavolal policii a Ty jim to všechno tady dopodrobna vypověděla? Tohle vážně chceš, Katrin?"
Katrin jen seděla na posteli a zírala před sebe. Podívala se na Paddyho a začala zoufale křičet
" Nemůžeš od toho přece jen tak dát ruce pryč a nechat mě."
" Od čeho jsem dal ruce pryč? O čem to tady mluvíš?" ptal se nechápavě Paddy
" Mluvím o našem vztahu, o tom, jak jsi mě nechal samotnou v kostele a ztrapnil si mě před ostatními a pak si klidně odejdeš s tou poběhlící."
" Takhle o ní mluvit nebudeš, rozuměla jsi." Jakmile se Katrin tímto způsobem zmínila o Lindě, Paddy se okamžitě vytočil a Katrin zvedl z postele takovou silou, až se tomu sám divil
" No, jen do toho...vraž mi jednu." řvala na něho Katrin a přitom se mu s nenávistí dívala do tváře
" Tu radost Ti neudělám." Paddy poté Katrin pustil
Katrin se podívala na rameno a byla si jistá, že po tak silném sevření bude mít určitě modřinu
" Jestli tam budu mít modřinu, zažaluji Tě za sexuální obtěžovaní?"
" Jaké sexuální obtěžování? Zbláznila jsi se?"
"Ale ano, Peter mě sem vylákal a Ty....." Katrin nebyla schopná dokončit větu
" A já co, Katrin?" ptal se naštvaně Paddy
Katrin mu neodpověděla, jen se otočila a tiše plakala ze zoufalství. Když Paddy viděl, jak je na tom Katrin špatně, rozhodl se, že nic policii neoznámí. Přisedl si k ní na postel a chytil jí za ruku.
" Katrin, já vím, že jsi nešťastná a že jsem Tě zklamal, ale já jsem neměl v úmyslu Ti ublížit. Už dávno před svatbou jsem Ti říkal, že by jsme se neměli brát, ale Ty jsis za každou cenu prosadila svou. Muselo to tak skončit. Já Tě mám moc rád, ale jinak než by jsis zasloužila. Jednou v životě určitě potkáš někoho, s kým budeš šťastná."
" Jenže já můžu být v životě šťastná jen vedle Tebe. Paddy, copak to nechápeš...Ty jsi ten pravý." vzlykala Katrin
" Tak jestli jsem ten pravý...tak mě musíš nechat, abych byl šťastný s Lindou. Ona je zase ta pravá pro mě."
" Já jí vážně nechtěla ublížit." šeptala Katrin
" Já vím.
Katrin si utřela slzy a podívala se na Paddyho " Jsi skvělý chlap, Paddy. Linda má velké štěstí. Myslím, že by jsi měl jít za ní, když říkáš, že je ta pravá."
" A co Ty?"
" Já tady pár dní zůstanu. Potřebuji si uspořádat život. Jen bych byla ráda, kdyby jsi nikomu nic neříkal a na všechno zapoměl."
" Slibuji, sbohem Katrin." Paddy poté vstal a nechal Katrin o samotě.

V kuchyni na něho čekal Peter. Celý rozhovor slyšel a musel uznat, že Paddy se zachoval jako správný chlap.
" Tak co budeš dělat teď?" zeptal se Peter po chvíli
" Nejprve pojedu domů, vyřídím pár věcí a pojedu za Lindou." odpověděl Paddy
" Myslím, že to nebudeš mít tak jednoduché."
" Proč myslíš?"
" Uvažuj Paddy....jsi zpěvák, zpívaš se svojí rodinou. Myslíš si, že jsi schopný vzdát se zpívání kvůli dívce, která vyrostla na ranči? A co Tvoje rodina? Nevím, jestli s tím budou souhlasit."
" Já jsem ale přece neřekl, že chci skončit se zpíváním!" bránil se Paddy
" To ano, ale rozhodnutí Tě čeká."
" Jaké rozhdonutí?"
" Buď zpívání a kariéra nebo láska a Linda."
" Já mám jasno.....chci Lindu a chci zpívat."
Peter jen povytáhl obočí, poplácal Paddyho po rameni a řekl " V tom případě Tě čeká těžká volba, kamaráde."

Paddy zůstal v kuchyni sám a přemýšlel o slovech, která mu právě Peter řekl. Z myšlenek ho vytrhl až zvuk klaksónu a volání Petera.
" Tak kde sakra vězíš? Pohni zadkem, ať jsme do půlnoci doma."
" No jo, už jdu."

Celou cestu zpátky Paddy přemýšlel, co řekne ostatním. Zpívání miloval, ta práce ho naplňovala pěkným pocitem, ale celou dobu mu něco scházelo. Něco, co našel, až když se v jeho životě objevila Linda. Našel lásku a teď si nebyl jistý, jestli bez ní dokáže žít. Měl všechno, co kdy v životě chtěl, ale nevěděl, jestli mu to stačí k tomu, aby byl v životě štastný. Musel uznat, že Peter měl pravdu. Nebude to lehké rozhodování. Svým rozhodnutím někomu hodně ublíží.

Vzpomeň si, prosím! 20.díl

17. září 2008 v 10:32 | Zuzka:-) |  Příběhy
20. díl
V parku byla naprostá tma. Jediné osvětlené místo bylo pod pouliční lampou, pod kterou stál Paddy s Peterem.
" Co jste to povídal?" zeptal se Paddy, který se u toho tvářil jako nasupený býk v aréně
" Já...jsem jen řekl důvod, proč to nechci udělat." koktal Peter
" Dávejte si pozor na to, co říkáte."
" Nechci Vás naštvat. Vím, že Linda miluje Vás, takže můžete být klidný."
" To doufám. Linda je moje dívka a já udělám všechno proto, aby se vrátila. Teď ale musím vyřešit jiný problém."
" S tím Vám rád pomůžu."
Když Paddy pozdě v noci dorazil domů, nedokázal usnout. Posadil se do křesla ve svém pokoji a přemýšlel, co bude dělat. Teď už si byl jistý, že Katrin je schopná všeho. Přesvědčil se o tom. Věděl, že o Lindu nemusí mít strach, ta je v bezpečí na ranči. Nad ránem dostal bláznivý nápad. Hned po snídani zavolal Peterovi a oznámil mu, že únos se uskuteční. Peter tomu moc nerozuměl, ale Paddy mu řekl, že odpoledne mu všechno vysvětlí. Ve tři hodiny odpoledne se měl Paddy sejít s Peterem v parku. Když se blížila třetí hodiny, Peter nervózně přecházel sem a tam.
" Nervózní?" ozval se Paddy, Peter se okamžitě otočil
" Docela jo...rád bych věděl, jaký bláznivý nápad Tě napadl."
" Zavoláš Katrin a řekneš jí, že únos je připravený."
" A koho mám jako unést?" zeptal se nechápavě Peter
" Mě." řekl klidně Paddy
" Cože? Přišel jsi o rozum? To nemůžeš myslet vážně?" Peter nevěříl tomu, co právě uslyšel
" Ale ano..., kumpánům zaplatíš prachy a mě odvezeš na místo únosu. Zavoláš Katrin a řekneš jí, že jste na místě. Jak jí znám, určitě přijede a my mezitím zavoláme policii. " dokončil svůj plán Paddy
" To je dost riskantní."
" Je, ale jiná možnost není nebo máš lepší nápad?" zeptal se Paddy
" Nemám....tak dobře, souhlasím. Okmažitě, jak dostanu peníze, vyplatím kumpány a my ten zbytek sfouknem."
" Tak super."
O dvě hodiny později byl Paddy zpátky a připravoval se na večerní koncert. Linda mu chyběla každým dnem čím dál víc.
K večeru Linda podnikla projížďku na ostatní části ranče. Většina pozemků byla hodně zarostlá, i když najala dva pomocníky, pořád jí chyběly šikovne ruce, které by se o ně staraly. Jedině vinice byly jakž takž udržované, protože za poslední rok to byl jediný způsob obživy. Šla si také zaplavat do říčky, v níž Linda ráda dováděla už v dětství. Od rána si zpívala písničky, které jí naučil otec. Na okamžik se cítila provinile, kvůli matce. Matka pro ní zemřela už před lety a ranč byl dar jejího otce.
Za týden Peter dostal slíbené peníze a okamžitě vyplatil kumpány. Od toho dne pak o nich už neslyšel. S Paddym byl domluvený, že únos proběhne v pátek k večeru. Paddy s Peterem nasedl do dodávky, která byla koupená kvůli únosu. Cesta k chatě jim zabrala přes tři hodiny jízdy. Když přijeli na místo, rozhodli se, že Katrin zavolají zítra ráno. Peter byl unavený a okamžitě usnul. Paddy spát nemohl, seděl v kuchyni a přemýšlel, co vlastně Katrin poví. Druhý den ráno uvařil kávu a počkal až se Peter vzbudí. Kolem desáté Peter zavola Katrin, že únos je dokončený a že Linda je na chatě. Jak Paddy předpokládal, Katrin oznámila, že se večer u nich zastaví.
" Tak máme pár hodin na to, abychom vymysleli, co dál." řekl Peter, když skončil hovor
" Měl bych zavolat policii."
" Mám lepší nápad." řekl Peter
" Jaký?" ptal se Paddy
" Uvidíš večer."
Kolem osmé večer Peter uslyšel přijíždět auto. Kývl na Paddyho, který odešel do jednoho z pokoju a Peter ten pokoj zamkl. Katrin vystoupila z auta a šla do chaty. Když vešla, vypadala jako opravdová dáma. Měla na sobě černý kalhotový kostým s hlubokým výstřihem a černý klobouk, který jí zakrýval skoro celý obličej.
" Vy jste tady sám?" zeptala se Katrin a pořádně si prohlédla celou místnost
" Ostatní jeli do města pro zásoby. Nemůžeme tady být o hladu."
Katrin přikývla " Kde je ta mrcha?"
" Je zamčená tady v pokoji." Peter ukázal na dveře
" Chci jí vidět." řekla
" To není příliš dobrý nápad." pokračoval Peter
" Nebudete mi říkat, co je a co není dobrý nápad. Doufám, že jste jí přelepili ústa lepící páskou?"
" Ne....zatím nebyl žádný problém."
" V pořádku...a teď mi, laskavě odemkni ty dveře." přikázala Katrin
Paddy celou dobu stál za dveřmi a poslouchal, co Katrin říká. Když jí slyšel jak říká Peterovi, aby odemkl dveře, ustoupil k oknu. Peter Katrin poslechl a pomalu odemkl. Dovnitř pronikl jen nepatrný paprsek světla. Dveře se pomalu otevřeli a ve dveřích se objevila dáma v černém.

Vzpomeň si, prosím! 19. díl

6. září 2008 v 16:59 | Zuzka:-) |  Příběhy
19. díl
Peter nějakou chvíli seděl vedle Paddyho bez jediného slova. Nenápadně se po něm díval a přemýšlel, co by mu vlastně měl říct. Paddy si toho všiml a přítomnost neznámého muže mu byla nepříjemná. Po chvíli už to nevydržel a dost ostrým tónem se zeptal.
" Co chcete?"
Peter se na něho udiveně podíval a odpověděl " Mluvit s Vámi, teda pokud máte čas."
" O čem chcete mluvit?" Paddy si Petera pořádně prohlédl
" Já vlastně nevím, jak začít, ale je tady něco, co by jste měl vědět." začal opatrně Peter
" Přestaňte, laskavě, mluvit v hádankách. Na tohle nemám náladu."
" Dobře, dobře. Chci Vám jen říct, že by jste si měl dávat pozor na Katrin."
Paddy se zamračil " Katrin? Odkud jí znáte?" divil se Paddy
" To myslím není důležité."
" Aha.... a co je podle Vás důležité? Myslíte si, že když se vedle mě posadíte na lavičku a začnete mi vykládat, že si mám dávat pozor na Katrin, že Vám to všechno uvěřím? Nevím, proč bych měl být opatrný. Katrin znám líp než Vy." Paddy byl pořádně naštvaný
" Paddy, já chápu, že máte vztek... a že tohle všechno nechcete poslouchat, ale já Vám chci pomoc."
" V čem?"
" Třeba v tom, aby Katrin neublížila Vám a Lindě."
Když Peter řekl Lindino jméno, Paddy se na něho nenávistně podíval " Tak a teď už toho mám opravdu dost. Napřed Katrin a teď Linda. Co máte s Lindou?" Paddy začínal být vytočený
" Ne, ne....není to tak, jak si myslíte, opravdu." Peter byl natolik moudrý, aby poznal, co Paddyho napadlo
" Jak můžete vědět, co já si myslím?"
" Viděl jsem výraz ve Vaší tváři...ale ujisťuji Vás, že tak to opravdu nebylo a není."
" Tak o co teda jde?"
" Vím je to, co řekla Katrin....takže, Paddy....Vy a Linda jste se do sebe zamilovali a Katrin utřela nos...slušným způsobem, jenže Katrin se s tím nedokázala vyrovnat a Lindu začala hodně nenávidět. Jednou večer popíjela v baru a ptala se pár chlapů, jestli neznají někoho, kdo by pro ní udělal jednu věc. Dostala typ na mě a druhý den mě vyhledala. Řekla mi, že by chtěla Lindu unést, aby jste mohl zaplatit výkupné a ona k Vám měla volnou cestu. Já měl najít kumpány, kteří se mnou ten únos provedou. Všechno bylo naplánované, jenže já se rozhodl trochu jinak...." Paddy ho najednou přerušil
" Proč mi to všechno říkáte? Myslíte, že Vám uvěřím?"
Peter začínal být znepokojený. Bylo mu jasné, že Paddy mu ani trochu nevěří.
" Dobře, když mi nevěříte...tak snad uvěříte teď." Peter vytáhl z kapsy mobil a vytočil číslo Katrin. Aby mu Paddy uvěřil, hovor přepnul na hlasitý odposlech. Po třetím zazvonění to Katrin zvedla
" Prosím?"
" Dobrý večer Katrin, tady ještě jednou Peter. Neruším?" zeptal se
" Co chcete? Jasně jsem Vám řekla, že se Vám ozvu sama." štěkla vztekle Katrin
" Ano, já vím...ale před chvíli mi volal jeden z chlapů a chce po mě další peníze.....jinak nemůžeme začít s únosem."
" Dobře, hned zítra Vám ty peníze pošlu. Stačí?"
" Ano, to by bylo super....jen ještě jedna maličkost."
" Jaká zase?"
" Co máme s Lindou udělat? Čekat na výkupné?"
" Ne, to nemusíte, výkupné si převezmu sama....ale můžete si s ní pohrát.....ale tak, aby jste jí neublížil. Musí to vypadat, že s Vámi šla dobrovolně. Víte, co myslím?"
" Ano, vím...ale co Paddy? Nejsem si jistý, že to zaplatí.
" To je mi jedno. Když Paddy zjistí, že s Vámi šla dobrovolně, už jí nebude chtít a já budu mít volné pole. Takže, jak jsem řekla, zítra Vám pošlu další peníze. Doufám, že víte, co máte dělat....a už nevolejte." Katrin poté zavěsila
Peter poté schoval mobil do kapsy a podíval se na Paddyho. Ten seděl na lavičce a nebyl schopný se pohnout. Nedokázal uvěřit tomu, co právě slyšel. Když si uvědomil, co by se Lindě mohlo stát, udělalo se mu zle.
" Je Vám dobře, Paddy?" ptal se Peter, když viděl Paddyho tvář
" Cože?"
" Ptám se, jestli je Vám dobře?"
" Ano, nic mi není."
" Už mi věříte?" zeptal se Peter
" Co budeme dělat?" zeptal se Paddy
" No, já nic....jdu od toho. Chlapům zaplatím sto tisíc a budu doufat, že bude po všem."
" Tak to teda ne. Musíte na policii. Přece to Katrin jen tak neprojde."
" A Vy si jako myslíte, že mi uvěří? To težko, protože já mám rejstřík tak dlouhý, že než by ho policajti přečetli..jsou v důchodu."
" No to je bezvadné...napravený kriminálník!!!"
" Paddy, uklidněte se. To se nějak vyřeší. Linda není v Německu, takže jí žádné nebezpečí nehrozí a Katrin Vám nic neudělá."
" Vaše sebevědomí bych chtěl mít, opravdu."
" To není sebevědomí, ale jistota. Katrin Vám nic neudělá. Miluje Vás....nechce Vám ublížit."
" To jste mě uklidnil, ale vážně...jestli chcete, půjdu na tu policii s Vámi."
" Neblázněte, když se to Katrin dozví, buď všechno popře a nebo zdrhne a už jí nenajdeme."
" To máte pravdu. Dobře, tak to uděláme jinak.....dejte mi svoje číslo na mobil a já Vám zavolám, pokud mě něco napadne. Tohle Katrin neprojde."
Peter souhlasil a řekl Paddymu svoje číslo. Paddy mu slíbil, že nikomu nic neřekne, dokud se nedohodnou, jak to všechno skončí. Pak se rozloučil a odcházel, protože bylo dost pozdě. Když odcházel, najednou se zastavil a znova se otočil na Petera.
" Ještě jste mi neřekl, proč jste se rozhodl jinak."
Peter vstal udělal pár kroků k Paddymu a zastavil se " Když Vám to řeknu, dostanu od Vás po hubě."
" Záleží na tom, co mi řeknete."
" Nechci to udělat, protože jsem se do Lin zamiloval."
Paddy k němu pomalu přistoupil a podíval se Peterovi do tváře.

Vzpomeň si, prosím! 18. díl

4. září 2008 v 11:27 | Zuzka:-) |  Příběhy
18. díl
Za dva dny se Linda vydala zpátky na ranč. S každým se rozloučila ráno u snídaně, jen Paddy trval na tom, že jí na letiště odveze. Linda seděla v autě ponořená do svých myšlenek a chvílemi si pobrukovala s rádiem. Paddy se přítomnosti bez Lindy bál. Linda byla jako sen ztělesňující všechna jeho přání. Sen, který ve chvíli, kdy je na dosah, proklouzává mezi prsty, a přesto jej všudypřítomně provází. Když dojel na letiště, doprovodil Lindu do haly a čekal, až ohlásí její let. Linda stála u okna a pozorovala okolní letadla.
" Paddy?" otočila se a po dlouhé době se mu znova podívala do očí
" Copak?"
" Dávej na sebe pozor." řekla tiše Linda
" O mě mít strach nemusíš. Mám za zadkem tisíc goril." řekl a snažil se na tváři vykouzlit úsměv
" Já vím, ale i přesto na sebe dávej větší pozor a hlavně si dávej pozor na Katrin."
" Lin, děje se něco?" zeptal se Paddy
" Ne, nic. Všechno je v pořádku. Opravdu."
Linda se poté schoulila Paddymu do náruče a vychutnávala si poslední okamžiky. Paddy jí hladil po vlasech a přál si, aby jí nikdy nemusel pustit, ale věděl, že za pár okamžiků mu zmízí v oblacích a on jí už nikdy neuvidí. Za pár minut se ozval hlas, který oznamoval její let domů. Naposledy se na Paddyho podívala a políbila.
" Sbohem, Lin. " řekl Paddy
" Neříkej mi sbohem. Řekni mi třeba "ahoj" , ale ne, sbohem."
" Tak tedy ahoj." řekl ještě jednou Paddy a pak Lindu znova políbil.
Po dvaceti minutách se letadlo vzneslo k oblakům a odlétalo pryč. Paddy stál v hale a díval se na letadlo, dokud mu nezmizelo z očí. Poté se vydal na zpáteční cestu domů.
Před Peterem stál teď nelehký úkol. Musel říct ostatním, že únos se neuskuteční. Pozdě odpoledne se sešel s Frankem, aby mu to zdělil.
" Franku, já jsem si to s tím únosem rozmyslel." začal Peter
" Zbláznil jses?" Frank se posadil na židli, natáhl nohy před sebe a pozoroval špičky svých zaprášených holínek
Peter Franka pozoroval se strachem v očích. Věděl, že je to nebezpečný člověk a není dobré si s ním zahrávat
" Co mám říct kumpánům? Počítají s tím, že dostanou prachy." prohodil vztekle Frank
" Dostaneš sto tisíc na ruku." řekl Peter
Frank hvízdl, postavil se a zahleděl se Peterovi do očí. Najednou se bez varování natáhl a chytil Petera pod krkem tak pevně, že z něj málem vymáčkl duši. Přiblížil obličej těsně k jeho tváři a Peter cítil, jak se mu na krku nadouvají žíly a tepny.
" Jestli si ze mně střílíš, zabiju Tě, to doufám víš, ne?" pak volnou rukou škubl Peterovou košilí tak, až se knoflíky rozlétly do všech stran
" Těch sto tisíc dostaneš, slibuji." špitl Peter
Frank ho pořád držel pod krkem, dokud se Peterovi nemíhaly před očima hvězdičky a neztrácel vědomí. Pak ho pustil, pohodlně se posadil zpátky a tvářil se naprosto lhostejně.
" Kdo je to?" zaptal se po chvíli ticha
" Co?"
" Ptám se, kdo je ta, kvůli které to nechceš udělat?" ptal se dál Frank
" Jedna velmi hezká dívka." Peter ukázal Frankovi její fotku
Frank povytáhl obočí a zvláštně se na Petera zadíval " Škoda, že to nechceš provést. S touhle kočičkou by mohla být legrace."
" Tak domluveno?" zeptal se Peter a rukou si hladil krk.
" Ozvu se Ti, kdy budu chtít ty peníze." poté se Frank sebral a odešel
Peter si po odchodu Franka pořádně oddechl. Teď musí udělat další věc, spojit se s Katrin a informoat jí o tom, jak pokročil. Za žádnou cenu jí nechtěl říct, že se to neuskuteční a také chtěl nějakým způsobem varovat Paddyho.
Linda za dvě hodiny přistála na letišti. Přívítala se s Markem a odjela na ranč. Celou cestu mlčela. Myslela na Paddyho. Nechtěla si připustit, že jí chybí. Když byla na místě, cítila se zvláště. Domov měla přímo před sebou, ale raději odešla k Markovi. S Janou se přivítala a obě si pak dlouho v kuchyni povídaly, zatímco si Mark hrál s malou Amélii. Jana s Lindou společně připravily oběd a po jídle jí Mark vyprávěl všechny novinky. Její sestra i s manžel a dětmi odešla z ranče před půl rokem a její bratr také. Pak Mark na chvíli zmlkl a přemýšlel kolik toho má Lindě říct.
" Tvá matka je poslední dobou těžce nemocná." pokračoval po delší pauze
I když Linda matku dlouho neviděla, byla rozhodnutá, že se na ranči neukáže.
" Myslím, že už jí nezbývá moc času, Lindo."
Nepřítomně pokrčila rameny " Já jsem s ní skončila."
Mark jen zdvihl obočí, vlastně to i tušil. Později k večeru se Linda vydala na dlouhou procházku. Chodila trávou dlouhé hodiny jen tak bez cíle. Najednou se před ní objevil obrys jejího domu. Váhala, zda se má za matkou podívat, ale nakonec usoudila, že může aspoň nakouknout dovnitř. Po krátkém váhání Linda vykročila k domu. Začala pomalu stoupat po schodech na verandu. Na chvíli se otočila a zadívala se na okolí. Poté potichu vstoupila dovnitř.Linda udělala pár kroků do kuchyně a pak vstoupila do velkého pokoje. Uvnitř bylo šero.
" Ahoj mami." Její matka vypadala překvapeně, ale ne zase tak moc
" Co děláš tady?" řekla tiše
" Přijela jsem Tě navštívit."
" Určitě jsi o ranči informovaná."
" Moc ne. Co budeš s rančem dělat? Prodáš ho?" zeptala se Linda
" To teď záleží na Tobě."
" Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě Linda
" Patří Ti. Tak to chtěl otec." Přál si, aby jsi ho zdědila Ty."
Linda se málem rozplakala. Otec se jí nikdy o ničem takovém neznímil, pouze jí učil milovat místo, kde se narodila a vyrostla.
" Budeš tady žít?" zeptala se jí matka náhle
" Ano, mami, budu tady žít. Tohle je krásné místo."
Její matka poté usnula a Linda potichu odešla z pokoje. Pozdě v noci její matka zemřela. Linda necítila bolest ze ztráty, dokonce ani vztek. Když nic jiného, alespoň měla zase svůj domov. O dva týdny později poprosila Linda Marka, aby se s rodinou přestěhoval k ní do domu. Linda v něm nechtěla být sama. Společně dům uklidili, vyčistili, natřeli, vytrhali plevel a upravili zahrádku. Také najala další dva pomocníky. Ranč byl velký a Mark by na něho sám nestačil. Když bylo všechno hotové, Linda konečně osedlala svého milovaného koně Danara a vydala se s ním na dlouhou vyjížďku. Ke konci se zastavila u řeky a posadila se do trávy. Zavřela oči a vzpomínala na otce.
Paddy celé dva týdny chodil jako tělo bez duše. S nikým nemluvil, jen chodil na procházky a přemýšlel. Měl všechno, slávu i peníze, ale něco mu chybělo. Při pomyšlení na to, že jí ztratil, mu pukalo srdce.
Peter v té době zatelefonal i Katrin, která byla na dovolené a ujistil jí, že všechno probíhá dobře. Seznámil jí s celým plánem únosu a požádal o další peníze na nezbytné výdaje, které budou ještě potřebovat. Naštěstí Katrin něměla žádné podezření a s další částou peněz okamžitě souhlasila. Po dlouhém hovoru s Katrin se Peter potřeboval trochu projít a nadýchat čerstvého vzduchu. Vůbec by ho nenapadlo, že narazí na Paddyho. Přistoupil k lavičce, na které Paddy seděl a posadil se.